Roztržka

Pokud je Hitchcock "Mister of Suspension", potom je Chabrol "Mister of Disconcertion", v znepokojování, vyvádění z rovnováhy, přivádění do rozpaků. A v tomto filmu je to značně hutné, a otázka "proč?" stále visí ve vzduchu. Proč se dobře situovaní lidé ve své bohorovnosti neustále pokouší ovlivňovat svou mocí a penězi životy druhých pro svůj, mnohdy jen zdánlivý, prospěch? Rozehraná partie zlého úmyslu končí nakonec patem, protože zlo není jedinou silou působící v tomto světě. I když zlo jedná plánovitě a dobro impulzivně, je tu zřejmě nějaká prozřetelná síla – třeba jí jsou ony tři nestárnoucí ženy (bohyně osudu čili parky, se jmény Nona, Decima a Morta), podle nichž nazvala Charlotte Armstrongové svůj román "Le Jour des Parques - Den parek" (viz též závěrečná "parkovní" scéna), o který se Chabrol opíral. (04.10.2015)

Stéphane Audranová pomerne dosť často stelesňovala postavy menom "Hélène", a to najmä vtedy, keď vystupovala v tituloch svojho manžela Claudea Chabrola, ako práve i teraz, kedy tentoraz bude jej priezvisko znieť ako RÉGNIERová, pričom by som rovnako tiež podotkol, že i postavu Paula Thomasa, som už niekde predtým započul, a to konkrétne v predchádzajúcom titule Les Biches, kde ju medziiným stelesnil J-L Trintignant, akože zamilovaný až po uši v akomsi „milostnom ▲”, no akurát je tomu ale celkom inak, keďže tento charakter v podaní Jeana-Pierreho Cassela, je stelesnením akéhosi, mimoriadne ambiciózneho, „kariérneho intrigána”, ktorý sa absolútne nezastaví pre nikým, ani pred ničím, aby povedzme zdiskreditoval určitú postavu, ale zároveň ešte pridávam i malú poznámočku asi v takom zmysle, že túto »domácu úlohu« , mu nezadal snáď nikto iný, ako zrovna starý Régnier (Hélènin svokor) v podaní klasického majstra záporných úloh, Michela Bouqueta, čím sa konečne vari dostávam i k jadru samotnej veci, spočívajúcej skrátka v tom, že starého syn, to jest nadrogovaný Charles, dostal na začiatok poriadny výprask panvicou po hlave, a to na základe jeho predchádzajúceho konania, ktorým ohrozil na živote ich spoločného syna, a sakra, opäť ďalšieho Michela, to je jednoducho opakujúci sa cyklus, na ktorý som si už medzitým zvykol. • Pointa spočíva iba v tom, že manželia Régnierovci sa od seba oddelia, odkedy v podstate následne nastáva neustály kolotoč intrigánskych situácií zo strany aktuálneho Paula Thomasa, až sa vďaka tomu miestami zachádzalo do totálneho extrému, aspoň tak sa mi zdalo, že to režisér s niektorými explicitnými pasážami trochu preháňal: išlo o to, aby starostlivosť o dieťa bola zverená nie žene, ale majetným rodičom Charlesa, a tak tým pádom sa musí na ňu i niečo náležitého nájsť, aby sa daná podstata veci do poslednej bodky naplnila... • Do tohto diania sa postupne pridávali i ďalšie postavy, čím sa vlastne rozohrala nepredvídateľná hra s možným, trpkým koncom. • Väčšinou som bol vskutku z tohto deja veľmi znepokojeným, nakoľko by som povedal, že včuľ bola "audranka" zväčša odsunutou na vedľajšiu koľaj, nie úplne doslova, samozrejme že bola stopercentne neoddeliteľným článkom samotného príbehu, no nebyť priamej účasti „veľkého sympaťáka” v podaní J-P Cassela, vďaka ktorému má titul taký strhujúci rytmus, tak sotva by sa dostavil až takto hodnotný výsledok, udržujúci si svoje tempo až po záverečné titulky, tak to je pre mňa vždy niečo naprosto nevídané. (02.08.2023)

Co jsem zatim viděl filmy od Chabrola, tak všechny na mě působily naprosto stejně. Jsou takový chladný, znepokojivý a já mam u nich vždycky pocit, že se každou chvíli určitě stane něco hroznýho... Celou dobu na to čumim napjatej v očekávání, jak to teda nakonec dopadne, a dočkám se takovýho dost naivního nic-moc rozuzlení. Ale celkově Roztržku nijak nezatracuju. A rozhodně se podívám i na další Chabrolovu tvorbu. 60% (26.12.2012)

Vynikající film s atmosféricky hutnou podkreslující hudbou. Stéphane Audran je ve své roli skvělá, i když mi připadá, že v je v každé roli tak nějak stejná, ale vždycky to zkrátka sedí a je to milé a přesvědčivé. Michel Bouquet je tady jako vždy v roli nesympatického, trochu psychopaticky maličko šáhlého tchána, manžela, policajta... takže zde sebestředného a o své pravdě jistojistě přesvědčeného tchána dokonale nedostižný. Film je to dlouhý, ale vůbec ne nudný a naprosto nezapomenutelný. A Hélène Régnier má můj obdiv. (20.08.2012)

Roztržka, jeden z niterných kriminálních thrillerů na Chabrolův způsob, je přímočarým útokem na buržoazii. Film poskytuje úchvatné obrazy niterného chvění, Claude Chabrol vyztužil předlohu spisovatelky Charlotty Armstrong estetickou formací poezie Nové vlny, stylizace se oddala mondénní psychedelické erupci, halucinogen se tu stává schématem i prostředkem. Nakonec se jeví, že se Chabrol nechal příliš unést formou a jejím stylizováním natolik, až se z jeho Roztržky stala lascivně parodující karikatura samotného režiséra. První postavičkou psychedelické niternosti je Paul Thomas (pozoruhodný Jean-Pierre Cassel), oběť, ale i posluhovač buržoazní zlovůle. Každá služba má svoji finanční náročnost a příslib velmi blízkého blahobytu ponouká jakkoli brutální kreativitu k ojedinělému výkonu. Limitem je jen vlastní omezenost. Hrdinou, odolávající buržoazní nabubřelosti, je Hélène Régnier (vynikající Stéphane Audran), matka malého synka, stíhaná za troufale prostší stavovský původ. A nikdo se nesmí protivit spravedlnosti vyvolených. Boj o vlastní svobodu, práva a důstojnost. Hlavním terčem útoku je Ludovic Régnier (dobrý Michel Bouquet), Hélènin tchán a bohatý, mocný průmyslník. Nízký původ snachy je skvrnou na rodinné cti, rozpad synova vztahu musí být vyřešen dle požadavků silnější strany. Přímočaré přesvědčení o vlastní stavovské nadřazenosti. Významnou postavou je Sonia (zajímavá Catherine Rouvel), eroticky nenasytná Paulova milenka bez zábrany. Hrátky s osudem druhých neznají hranice. K výraznějším postavám patří také paní Pinelli (příjemná Annie Cordy), provozovatelka starosvětského penzionu s puritánským uspořádáním vnitřního prostoru. Starostí je nejistá budoucnost. Z dalších rolí: Hélènin psychicky nestabilní manžel v zajetí otcova buržoazního přesvědčení Charles Régnier (Jean-Claude Drouot), ze stavu dítěte chronický alkoholik a nešťastný manžel provozovatelky penzionu Henri Pinelli (Jean Carmet), skromný a poctivý Hélènin rozvodový právník Allan Jourdan (Michel Duchaussoy), ve své povolání věřící herec a obyvatel penzionu Gérard Mostelle (Mario David), ta retardovaná a bezelstná dcerka provozovatelky penzionu Elise Pinelli (Katia Romanoff), o svého jediného synáčka tak strachující se Ludovicova manželka Émilie Régnier (Marguerite Cassan), laskavý nemocniční doktor a obyvatel penzionu Blanchard (Angelo Infanti), prodejce balónků (Dominique Zardi), tři staré, vášnivé hráčky taroku a zvědavé obyvatelky penzionu (Margo Lion, Louise Chevalier a Maria Michi), či malý synek Hélèny a Charlese Michel Régnier (Laurent Brunschwick). Film Roztržka je vizuálně velkolepou podívanou, kterou ve své hutnosti psychedelických a poetických forem paroduje Claude Chabrol nechtěně sám sebe. I přes úchvatné obrazy nelze všechno považovat za zdařilé filmové dílo. Výhrady k estetické erupci a k přímočarosti! (15.08.2020)