Nejvyšší skóre

Je to teda hodně povrchní, ale zpracované je to pěkně - fajn vizuál i suprový synthwave soundtrack - a přehledně - od prvních pokusů o hry až do vzniku prvního Dooma. Škoda, že právě tam tahle minisérie končí. Osobně jsou pro mě roky následující ještě daleko zajímavější a doufám v případné pokračování. Ani zmiňovaná povrchnost mi nevadí, ti největší a nejzásadnější průkopníci tam přítomni jsou. Je to hezky přístupné jak pro mladší generace, které už tyhle klasické pecky neznají, tak pro nehráče, kteří by měli zájem se dovzdělat. A i pro znalce je tam řada zajímavých informací o hrách a tvůrcích, nejen těch amerických. Danda Vávrů zase hejtí něco, co ani neviděl. (23.08.2020)

Stylový dokument, který má z čeho čerpat - svět videoher nabízí spoustu zajímavého materiálu. Tvůrci High Score k hrám ale přistoupili tak, že se těžce soustředí na jednotlivce. Vidíme tvůrce her a dalšími lidmi z oboru, ale také různé hráče (kteří třeba první vyhráli nějaký herní turnaj)... A mnozí lidé jsou fakt zajímaví, někteří však o dost méně. Přitom mají téměř stejný prostor (obvykle dva na jeden díl)! V dokumentu jsou i opravdové legendy jako Richard Garriott, Roberta Williams a John Romero, takže u některých mě mrzelo, že toho člověk s nimi nevídí víc a u některých mi zase přišlo, že tolik stopáže si nezasluhují. High Score chce hrozně moc vytáhnout z často i ve skutečnosti o dost komplexnějších příběhů jednotlivce a jejich příběhy, ve kterým vždy musí překonat nějaký ten problém a tak podobně... Pravděpodobně tvůrci dokumentu taky cílili na ženy a menšiny, kteří zde dostávají slušný prostor. High Score je dobře natočený a díky tomu pojetí leccos z historie videoher fakt vynikne. Myslím, že tahle vzdělávací forma je efektivní - divák si toho formou příběhů hodně zapamatuje. Každopádně jak už jsem napsal, výběr materiálu je někdy trochu zvláštní. Také se jedná dokument spíše pro laickou veřejnost, než pro nějaké gamery, kteří už toho o minulosti videoher vědí dost. (7/10) (26.09.2020)

Celý den jsem přemýšlel jak komentář na dokument od N pojmout. Jde totiž o vcelku povedenou záležitost. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že v mnoha místech ne tak úplně dotaženou. Nebo možná jsem čekal něco jiného? Já nevím. No asi takhle... Představte si, máte možnost sedět na tiskové konferenci s někým koho uznáváte nebo koho prostě zbožňujete. Třeba s oblíbeným hercem. Je vás tam 6 a vám odešly hlasivky. Lidi kolem vás se vyptávají a herec odpovídá. Otázky jsou mnohdy opravdu zajímavé a vy sám by jste lepší nepoložil. Jenže jindy vám připadají naprosto zbytečné a vůbec vás nezajímá, který den v týdnu se u herce seká trávník. No a aby toho nebylo málo, když už se u toho super dotazu celebrita dostává k opravdu něčemu co vás extrémně zajímá skočí úplně jinam. Občas se po pěti minutách okrajově vrátí, ale vás už to vlastně přestalo brát. 70 procent za někdy rozevlátý, ale určitě fajn dokument, který mohl a měl některé věci dělat jinak. (02.09.2020)

První díl nám zevrubně popíše, jak si jeden japonský strejda nakreslil medůzu na kostičkovaný papír, čímž naprogramoval Space Invaders, a kterak si druhý japonský strejda objednal pizzu, díky které vytvořil Pac-mana. Taky vylíčí srdceryvný příběh šikovných amerických studentů, kteří přišli na to, jak z her dostat víc peněz geniálním nápadem přidat do velké krabice malou krabičku. To vše podpořeno nesmírně otravným hudebním podkresem a komentářem, který je dávkován natolik pečlivě, aby ho zvládl pochopit i středně debilní dorostenec při současném sledování Fortnajt streamu. Průvodce "dokumentárním seriálem" osciluje od různorodých nepřesností až k nejtupější novinařině čtením vět, které mnohdy naprosto postrádají smysl, a sem tam se snaží tlačit na nostalgickou pilu efektními vsuvkami (ostatně jako každý filmový počin s videoherní tematikou z posledních pár let, bohužel). Pochopitelně vše obaleno stylovým "8bit" intrem a prošpikováno cool efekty, protože proč ne, když to Netflix platí. Ke druhému dílu se už jednoznačně nedostanu, stačilo. Pro zájemce doporučuji poohlédnout se na Youtube, kde existují daleko kvalitnější a propracovanější série věnující se tomuto tématu, a s podstatně šlechetnějšími záměry, než jen dotáhnout cílovku k placené službě. * (19.08.2020)

Měl jsem to štěstí, že s většinou her, které se podílely na tomhle vývoji videoherního světa, jsem nasbíral nějaké zkušenosti. Takže na mě dokument působí ještě o něco lépe než na někoho, kdo je nezná. Pacmana jsem sice v arkádách nezažil, ale ježek Sonic se mi po obrazovce televize proháněl hodiny a hodiny. A hry jako Mario, Wolfenstein, Doom nebo Mortal Kombat jsou nezpochybnitelné legendy, takže rozhodně bylo na co si zavzpomínat. Trošku mě zklamalo, že se nedostalo i na nové konzole jako Playstation, ale i tak to působí jako dobrý a ucelený dokument mapující vývoj herního světa. Podle mě je to stravitelně podaná historie her, která si občas odskočí k tématu, které vás nezajímá. (15.09.2020)