Eva Nová

Jeden ženský časopis tvrdí, že život začína po tridsiatke, určite sa nájde aj taký, čo tvrdí, že po štyridsiatke. Možno ale začína až po šesťdesiatke. Alebo možno ani nie. O Eve Novej už bolo napísané všetko, vlastne o žiadnom inom filme sa tu dlhšie ani nehovorilo, takže iba jedna vec. Ak budú musieť kvôli oscarovým nomináciám film pozerať Vášáryovej rovesníčky Sarandonová alebo Streepová a uvidia, ako mohli skončiť, keby mali v živote menej šťastia, tak by sa mohli z Evy Novej posrať a do tej záverečnej päťky ju vytiahnuť. (25.10.2016)

+3* po opravdu dlouhé době jsem dal šanci i slovenské tvorbě, když už se tu dostal film do červených čísel a samozřejmě i ze zvědavosti. Dostal se mi citlivý, ale syrový snímek a depresivní, který docela věrohodně dokumentuje situaci po návratu z léčebny a navozování vztahu s nejbližšími. Nebyl špatně natočený, ale přece jen příběh nedává tolik možnosti na vyšší hodnocení a vyšší známku si zaslouží díky obsazení v hlavních rolích, protože podobných lidských příběhů bylo a je natáčeno spoustu a obsahově mezi ostatními nevyniká. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (12.02.2017)

Film depresivní jak týden trvající déšť. Eva Nová je příběh několika lidí, kteří jsou sami. Ať vyberete jakoukoli postavu, je to osamělý smutný hráč, který neví, jak vyřešit svou situaci. Někdo pije, někdo otěhotní svou přítelkyni, někdo utíká. Moment, utíkají tam vlastně všichni. Za mě jeden z nejlepších slovenských filmů, které jsem v posledních letech viděla s naprosto skvělou Emílií Vášáryovou v hlavní roli (scéna z plakátu patří k těm nejsilnějším). (25.07.2016)

Šlo by to z hodně důvodů odmítnout - od doslovnosti některých scén po celkovou prvoplánovost a ošuntělost námětu, který bez ozvláštnění naplňuje svůj rámec. Ale na druhou stranu je to velmi vkusné, nejde to nutně divákovi na ruku a postava Vášáryové není zdaleka tak jednobarevná, jak bych si tipoval, že bude. Takže nadhodnotím. 3 a 1/2 (21.04.2016)

Zhruba ze dvou třetin silný a přesný portrét stárnutí, slabosti a odcizení. Marko Škop má jako dokumentarista cit pro vystižení sociálního zázemí postav bez nadbytečného vysvětlování. Prostě ví, kam se má kamera dívat a jak. Dusivá komořina i zvláštním způsobem sebereflexivní film bohužel v poslední třetině svojí intenzitu rozředí v nadbytečných a opakujících se scénách mizérie a koukání se do zrcadel. Je za tím cítit jasný režijní koncept (Eva se do zrcadla dívá už na začátku), ale zároveň z toho také trčí určitá konstrukce, která na rozdíl od rodinné linie až příliš přímo zobrazuje to, co je divákovi zřejmé mimoděk. Scény z domova důchodců a recepce trochu zaměňují empatii za exploataci. I závěr v bazénu pak vyzní trochu rozpačitěji než vrcholné scény z první části, kdy kamera přesně ví, jak velký odstup od děje a postav má udržet. Eva Nová se nicméně v kontextu současné festivalové kinematografie nemá zač stydět. Přes svoje nedostatky je totiž při věci. Silné *** / slabé ****. (16.03.2016)