Eva Nová

Mrazivo autentická a nepríjemná sonda do života bývalej slávnej herečky a abstinujúcej alkoholičky. Milka Vášáryová predviedla famózny herecký koncert a opäť raz potvrdila, že je prvou dámou slovenského filmu. Marko Škop sa prekonáva nielen ako režisér, ale aj ako scenárista a výsledkom je bez debaty najlepší slovenský film za posledných minimálne 10 rokov! (18.11.2015)

Téma, které si bere film do hledáčku (závislost na alkoholu), by se mohlo zdát vyčerpané. Téma zde však slouží jenom jako rámec – pro film je určující životní příběh Evy Nové. Tomuto příběhu vdechla život Emília Vášáryová, prostřednictvím které ožila postava Evy jakožto jedné konkrétní a neopakovatelné bytosti. Úspěch filmu je však riskantní v tom, že do velké míry sází na ochotu diváka chtít sdílet složitý vnitřní život této postavy. Za ocenění rozhodně stojí i zviditelnění (stále ještě) tolik přehlížené problematiky stárnutí a s tím souvisejícím životním bilancováním včetně pátrání po smyslu-plnosti již odžitého. Velmi silně a realisticky jsou zachyceny i pochybnosti nad znovunalézáním chuti žít a tázání se po tom PROČ nebo PRO KOHO? Obzvlášť složité je pak takové tázání ve chvíli, přichází-li u Evy spolu s uvědoměním, že selhala jako matka, sestra, partnerka a herečka – tedy ve všech svých životních rolích, které ji dosud určitým způsobem definovaly. Kým teď tedy je? Ze závislosti se vlastně nevymaňuje ani tak striktní abstinencí, ale tím, že konečně vědomě přebírá zodpovědnost za svůj život a zároveň zde může (nově) být nejen pro sebe, ale i pro druhé. (18.09.2020)

Poprvé mě film příliš nenadchnul. Působil na mě příliš rozvláčně. S odstupem času ho překryly jiné dojmy a zkušenosti, podruhé už jsem byla mnohem lépe naladěná. Prázdnota, absence smyslu života, hledání odpoštění u vlastní rodiny, ztráta přátel, snaha se uplatnit nebo aspoň uživit ... Do toho všeho se mi promítla krásná Milka Vašáryová v Až přijde kocour. Režisér Marko Škop byl pro mě dosud neznámý, po tomto debutu jsem zvědavá na jeho další filmy. Oceňuji autorský přísup a dobře zvolené téma. (24.10.2016)

Presne takíto sú priemerní Slováci. Hoci nie všetci sme alkoholici, máme v sebe ten nedefinovaný pocit melanchólie, ktorý s pribúdajúcimi rokmi prerastá do sebaľútosti. Scénka ako frustrovaná, ujdená manželka sedí pri vypustenom bazéne na záhrade viedenského domu, kde pracuje ako opatrovateľka a hovorí: "Deti sa tu majú dobre, Franz ich denne vozí do školy aj späť," mi vyrazila dych. Áno, tu vo Viedni, Londýne, New Yorku je lepšie, lebo... tu nie som doma a nepripadám si ako trpiteľ (slúžka, otrok). (24.10.2016)

Pro mě dost slabý a prázdný film, kterému se jakékoli hlubší emoce vyhýbají, nebo jsou dokonce maskovány za primitivní vulgarismy. Vše se tu zmítá v dějové i režijní monotónnosti, zakončené nestoudně kýčovitou bazénovou scénou, jež nejenže rozhodla o mém hodnocení, navzdory skvělé Vášáryové, která by ovšem musela 106 minut improvizovat, aby mohla naplno předvést své herectví, ale hlavně určuje konkrétní cílovou skupinu diváků, kterým je film, dle mého, určen. (25.10.2016)