Podezřelá

Asi bude hlavný problém v očakávaniach, respektíve v očakávaniach ani nie autorovho rukopisu, ale údernejších zvratov. Ak by som sa ale na Podozrivú od začiatku pozeral ako na old school elegantný film noir v modernom háve, ústredná výčitka by bola minimalizovaná. Podozrivá ponúka niekoľko skvelých scén a momentov (nechajte sa prekvapiť), častokrát som sa ale pristihol, že z filmu vypadávam. Z môjho pohľadu zatiaľ najslabší režisérov počin z tých, ktoré som videl a ktoré ma bez výnimky maximálne strhli, takže aj preto 70% zaokrúhľujem smerom nadol. (18.09.2022)

S ázijskými filmami je to u mňa ako na hojdačke. Niekedy sa trafia do môjho vkusu, inokedy je to strela totálne mimo môjho záujmového spektra. A ten druhý príklad je presne tento film. Akokoľvek veľmi chcem prihliadnuť na Pak-ove dovednosti a schopnosti zručného režiséra, ktorý nám v minulosti priniesol kinematografické skvosty, tak nemôžem, pretože pri filme s takýto očakávaniami sa nemôžem neustále pozerať na hodinky, že kedy to už skončí. Celý čas som čakal na nejakú scénu, ktorá by začala udávať tempo filmu, pretože atmosféra je totálne sterilná, puto a chémia medzi postavami priam patologická. Príbeh mi miestami absolútne nedáva zmysel, a to som sa naozaj snažil byť voči námetu benevolentný. Dve hviezdičky dávam za výber lokácií a veľmi zaujímavý typ retrospektívy, ktorému pomohol vizuál a zručná kamera. 40%. (18.05.2023)

Čarokrásná detektivní romance, progresivní ve svěžím zakomponováním digitálních technologií, přesto protkaná zvláštní nostalgií a nenaplnitelnou touhou. Park vstoupil zpátky do obdoby žánru, kterou v nultých letech svědomitě pomáhal budovat, dokud se korejské mysteriózní thrillery nestaly pevnou a čím dál unavenější součástí mainstreamu. Dnes je každý týden pět nových na dosah jediného kliku, ale málokterý dokáže vzbudit pocity, že pečlivě komponovanou síť intrik a vodítek rozplétáte úplně poprvé. Nechci říct, že mě to odzbrojilo, ale je to tak. 100 % (05.07.2022)

Ztřeštěná věc, co je jako vážná, zároveň je to tak trochu prdel. Trochu je to jak nějaká melodramatická beletrie, ale film, který je svým přístupem a stylem natočení nějak strašně zajímavý a hlavně originální. Taky strašný chaos, kdy se něco děje, pak se to přehoupne do něčeho jiného a odezní to až po nějaké době. No chaos na plátně jako olej. V něčem zase poetické, hezké, ale chaos. Hlavně to. (24.08.2022)

Chan-wook Park si u mě drží pozici nejlepšího jihokorejského režiséra už řadu let, ačkoliv nemůžu tvrdit, že znám mnoho dalších. Nicméně, jeho filmy jsou vždy zvláštně podmanivé, vrstvením a prohlubováním dané zápletky. Poslední roky se jeho tvorbě už sice nedaří dosáhnout výšin Old Boye, nicméně jde pořád o vypulírované a poutavé záležitosti (Komorná), které si rád pustím a skrze ně připomenu jeho autorské unikum. Po cca půl dekádě se tak Park vrací s příběhem o detektivovi a vdově, uprostřed vyšetřování vraždy se hlavní hrdina ocitne v milostném vzplanutí s hlavní podezřelou... jak je zvykem, jihokorejský žánrový blend vás nenechá sedět a nudit se a tak se noříte do vyšetřování, stejně jako do vzájemné posedlosti. Moc celovečerních snímků už si poslední dobou nepouštím a tak už to obvykle nechávám jen na jisté karty, TV přebírá štafetu, jak prorokoval Cronenberg, myslím, delší investice do postav, která je dost obtížná u filmů s maximálně třetinovým rozpětím. Filmy začínají být víc na efekt, ploché, jednovrstvé... i přesto se pořád nacházejí filmaři hodní investice. 'Decision To Leave' je vizuálně, jak jinak, ladné, scény tak nějak jedou jedna za druhou, ale nedočkáte se něčeho, co by nějak extrémně utkvělo v paměti (tady právě možná ona stopáž, kdyby tohle bylo možno roztáhnout a hlouběji poznat postavy, ale právě zde Park kouzlí se svými detaily, které skoro vybízejí k opakovaným projekcím). I přesto, motivace ženy, která spáchá vraždy neideálních partnerů. jen proto, aby si ji ten "ideální vůbec všiml", je romantický motiv, spadající, a jako vystřižený, zpět skoro až jak z Parkovy klasické vengeance trilogie (2002-2005), stejně jako to drásající rozhodnutí mezi morálkou (vyšetřování) a láskou (vztah s hlavní podezřelou), které se mísí do jeho klasicky emocionálně rozštěpeného závěru, který vás nechává tápat, na rozcestí, ale ne mezi volbou, nebo tím, jak příběh končí, protože to je vždy dáno, ale spíš, mezi realitou toho, co se stane po posledním záběru (skoro jako převrácená parafráze na "a žili šťastně až do smrti"). Užití Mahlerovy páté symfonie, i mé oblíbené skladby, je pak cherry on top. (24.08.2022)