To

It je opravdu nářez, myslím však časový nářez. :) Tři hodiny je opravdu moc. První polovina je celkem ucházející, dětští herci jsou celkem přirození a i to spojení děti-vraždící klaun je tak trochu znepokojivé. V polovině ovšem přichází zlom, na scénu se dostávají především dospělí a jejich naprosto toporné výkony. Chovají se jako pubertální blbečci. Dokonce můžu říct, že mě opravdu štvali. Závěr je neskutečně natahovaný a trapný, doplněný o příšerně nezvládnuté speciální efekty. Přesto mě film neodradil od knihy, kterou mám určitě v plánu si přečíst. (27.10.2008)

na TV produkciu výborná práca, či už po príbehovej stránke, kde dobre ladí rodinný hravý motív s prechodom do tej drsnejšej krvavej stránky, rovnako tak trikovo na úrovni, dobré masky a nechýba slušná dávka napätia, trošku na škodu je ta minutáž, veselo sa mohla spraviť aj kratšia verzia ale ináč spokojnosť /70%/ (26.10.2015)

Nadpozemská volovina. Parta ukrutně nesympatických dětí, které jsou v dospělém věku nesymatičtější ještě více se na 2x snaží skoncovat se záludným klaunem. Nakonec tedy vymyslí ďábelský plán a klauna zničí zasranou stříbrnou naušnicí. Napoprvé ho ještě vcucne kanál, ale na pokus druhý na sebe vezme klaun pro jistotu podobu trapného obřího pavouka, na kterém teď už chytřejší dospěláci si kromě střelby stříbrnou naušnicí prakem ze vzdálenosti několika metrů na terč velikosti stodole(mimochodem na druhý pokus zasáhnou) zkusí i boj na blízku a pavouka posléze roztrhajá či co. Knihu jsem sice nečetl, ale vzhledem k těmto faktům, u kterých předpokládám, že byly z předlohy zachovány, nemám ani sebemenší chuť se do knihy pustit. Obrovská ztráta času. Film určený asi dětem let 90. předškolního věku. ODPAD. (19.09.2011)

TO a o čtyři roky starší STůJ PŘI MNĚ jsou pro mě celoživotními srdcovkami - poprvé jsem je viděl v pubertě, okamžitě si je zamiloval a následně mě navedly na dráhu autora hororů s dětskými postavami (nebýt jich, nebyla by žádná TŘÍDA SMRTI). Filmový rok 1990 byl rokem Stephena Kinga - do filmu bylo adaptováno nejen To, ale také Misery, tedy hned dva z jeho podle mě nejlepších románů (plus povídka Noční směna). Komorní MISERY měla výrazně lepší startovní pozici - vzhledem k střízlivému rozsahu knihy a minimalismu příběhu s de facto jen dvěma postavami představovala podstatně menší výzvu a přitom nafasovala prvoligového režiséra Roba Reinera, který se už dříve blýsknul právě vynikajícím STůJ PŘI MNĚ. Oproti tomu zhustit epickou symfonii hrůzy se sedmi hlavními postavami (zachycenými navíc v dětství a dospělosti), nepočítaje Pennywise a samotné Derry s jeho pohnutou historií, do jednoho tříhodinového televizního filmu byl vpravdě herkulovský úkol (stejně jako u později zfilmovaných, podobně rozmáchlých a špalkovitých Nezbytných věcí) a i když výsledek za MISERY nutně zaostal, nemusel se za něj béčkař Tommy Lee Wallace (režisér mého nejoblíbenějšího, třetího HALLOWEENU) zas tak moc stydět. Košatý děj je nezbytně, ale citlivě a smysluplně redukován a přepsán, první, reminiscenční polovina s dětmi je velmi příjemná a připomene STůJ PŘI MNĚ, dětští herci včetně představitele Henry Bowerse byli dobře obsazeni a dobře hrají (a Tim Curry je skvělý Pennywise) a film tasí několik kvalitních hororových momentů (scény s krví, výrostek mizící v rouře, odvrácená stařenka mluvící klaunovým hlasem). Film sice není tak drsný jako kniha, což mi ale osobně nevadí, ale s odstupem času vidím, jak levně a naivně to působí, i díky přehrávajícím dospělým hercům a zatmívačkám, po kterých v americké televizi zjevně nastupovaly reklamní bloky. Jelikož jde ale o jednu z mých největších nostalgických srdcovek, nemůžu jít pod čtyři hvězdičky. Jinak popularitu tohoto snímku v českých luzích a hájích ilustruje i song skupiny Plexis To ("TO se zase vrátí, TO nás neopustí... Chceš balónek? Chceš balónek?" :) (03.10.2005)

Pro tři hvězdy vysypu z rukávu hned několik důvodů: za prvé - jsem předlohou nedotčená, což bude, soudě podle komentářů zde, filmovému zpracování výhodou, za druhé - má se jednat o film televizní, takže vyžaduje trochu odlišné nahlížení, tím si rovněž polepšil, za třetí - uběhlo asi patnáct let od dob, kdy u nás frčel na videu, a krom nepříjemných pocitů přinesl také pobavení, neboť výkřiky "nechcete balónek?" a "všichni se vznášíme" se mezi členy rodiny pro jejich častou reprodukci staly až, nebojím se toho slova, kultovními:-). Za čtvrté - nyní, po dlouhém časovém odstupu, jsem opět cítila mrazení v zádech, ani ne tak z klauna, i když příjemný, TO tedy vážně nebyl, ale z celého podtextu dětských vzpomínek a návaznou snahou dospělých řešení, k tomu jsem však musela dozrát, tehdy jsem TO tak neviděla... (20.03.2010)