Bílý lotos - Série 2

Ještě lepší zážitek, než jinak s vynikajícího Trojúhelníku smutku. Mistrovské dílo, které nemá momentálně v současné seriálové tvorbě konkurenci. Herecky do poslední postavy skvěle “nacastované” a zahrané ( Jennifer Coolidge je na všechny ceny co lze pobrat ), scénář nemá snad jediné hluché místo a ty dialogy... Formálně uhrančivé, režijně soustředěné. Mlaskal jsem blahem. (01.01.2023)

Málokdy zde hodnotím jednotlivé epizody či série konkrétních seriálů, ale zde to asi jinak nejde. Tak jako mnozí vnímám propastný rozdíl mezi první a druhou sérií – bohužel ho ale vnímám jaksi trochu v opačném významu než ostatní. První série byla úžasná a svěží feel-good podívaná, kdežto sérii druhou vnímám jako obrovský krok vedle. V první sérii byla nastolena určitá poetika, seriál měl velmi relaxační tón a zajímavý mix návštěvníků, z nichž každý řešil různorodé osobní peripetie. Druhá série se z Havaje přesunula na Sicílii – což samo o sobě zní jako dobrý a filmařsky atraktivní nápad, a to že z původní osádky zůstává jen Stifflerova máma, to mi také nevadí. Novým postavám a příběhu jsem byl otevřený. Potenciál ale bohužel vytěžen nebyl. Trošíčku mě mrzí, že se zúžil počet hotelových návštěvníků a že seriál řeší skoro ve větší míře příběhy lokálních pracovníků, než návštěvníků samotných. O dost hůře snáším skladbu a "témata k řešení" samotných rekreantů. Jsou nevýrazná, neměnná, a drtivá většina postav ani není sympatická. Humor zmizel úplně a seriál záhy nastoluje velmi táhlý, cyklicky opakující se a poměrně depresivní styl a osobně jsem nezaznamenal, že by se něco výrazněji dořešilo nebo vygradovalo (kromě předvídatelné zápletky s lodí). 2. série Bílého lotosu je zcela žánrově odlišná, někdo by řekl vyspělejší, oproti té první, a plní zejména sociálně portrétující funkci – a to ještě takovým stylem, že u všech příběhů ponechá otevřený konec, a tím nasadí divákovi brouka do hlavy určeného k soukromému přemýšlení. A to je bohužel koncept, který mi vůbec nevyhovuje. Co se týče pochvaly, tak ta směřuje k výborné práci s hudbou a rovněž samozřejmě vůči obsazení a hereckým výkonům, které byly perfektní i u sebevedlejších rolí či komparzu. Postavy mají stabilní chování a charakteristické vlastnosti, ale jak jsem napsal, tak jejich příběhy příliš negradují, takže co s tím? Tak trochu jsem měl pocit, že to najednou napsal a zrežíroval někdo úplně jiný, i když to tak není. Podtrženo, sečteno: 2. série Bílého lotosu mi bohužel potvrdila a připomněla mojí dlouhodobou nechuť sledovat seriály, neboť uplynulých 7 hodin, které za to poměrně nestály, mi nikdo nevrátí. Ještěže nejsem tak starý jako F. Murray Abraham, abych toho musel litovat výrazněji demonstrativnějším způsobem než tak, že své zklámání zažehnám napsáním komentáře na ČSFD, což tímto činím. (31.12.2022)

Mike White scenárista opět v roli potměšilého hostitele. Trestá nesympatické viníky a stejně tak i sympatické oběti nebo jedince, kteří životem ledabyle proplouvají. Nezáleží na zásluhách, nezáleží na proviněních nebo karmě, každý dostane hořkou pilulku a jde jen o to, zda bude jedna nebo jich bude potřeba spolknout celou hrst. Mike White režisér pak překonává první sezónu, mořské vlny halí do ještě neodolatelnějšího hávu a vytahuje z rukávu překvapivější trumfy. K nejvyššímu hodnocení se neuchyluji ani tentokrát, byť je to napodruhé jen těsně. Bolestivé závěry jsou totiž někdy tak palčivé, že je mi i pár týdnů od skončení dovolené až hmatatelně teskno. (23.01.2023)

O chlup lepší než první série. S upozaděním personálu jde satira možná trochu do ústraní a některé podzápletky byly slabší, ale na druhou stranu jsme dostali spoustu tajemna, skvělých dialogů kde děj mohl jít kudykoliv (pouze v dobrém) a zvolit si jakoukoliv cestičku k, v úvodu nakousnutém, finále. Pokud se dočkáme třetí řady a tvůrci nesleví na fantazii, nebudou nuceni využít stejné charaktery, tak máme zaděláno na líbivou seriálovou klasiku.   80 % (23.12.2022)