Wednesday

Jedna copatá a sarkastická rebelka a na platformě Netflix si mnou ruce. Sonnenfeldův fenomén z první poloviny 90. let s kouzelnými rodiči Raúlem Juliou a Anjelicou Huston i ďábelskou dcerkou Christinou Ricci mě pokaždé pobaví, seriálová Wednesday se chce zalíbit všem. Dospívajícím i jejich rodičům. A právě všechny ty středoškolské sváry, záhady i trable dospívání nestrhly. Alespoň mě, který to prostě vnímal jen jako spotřební teenagerovskou taškařici, kdy se hlavní hrdinka snaží zachránit pověst vlastní rodiny, kterou přitom upřímně nesnáší. Správně břitké hlášky, zajímavý děj, pohlcující atmosféru či zajímavé vedlejší figury si představuju jinak. Rozhodně ani o scénáři se nedá říct, že by byl nějak poutavý nebo propracovaný. Ač se Wednesday tváří vyšinutěji a vezme si ještě tmavší odstín černé, pořád je to naprosto všední a nenápaditý seriál. Postavy hlásají rozmanitost, formování vlastní identity a respekt k druhým, k jinakosti, ale seriál coby celek je naprosto konvenční a nijak osobitý. A zároveň zdaleka není takový bizár, jak se po celou dobu tváří. Kromě Jenny Ortegy mě bavila ještě Emma Myers, zbytek je docela velký omyl. Druhou sérii, ke které to všechno směřuje, si určitě nechám ujít. (01.01.2023)

"Vrána k vráně sedá, exota si hledá." V Addamsově rodině jsem vyrůstal a i díky nim ze mě je to, co je, čili hravá dablzrůda. Byl to láskyplný svět černočerného humoru a té správně morbidní rodinné pohody, tak trochu jinak žijících milých monster. Třicet let uteklo jak černá voda a najednou... mám příležitost ukázat, jak mladého ducha mám a že umím jít s dobou. Nebudu srovnávat, ohrnovat nos či lopatou kopat seriálu hrob, to nechám tuctům csfd ptakopysků, uskladněných ve skříni, v pytlích vedle strýčka Nick-Nacka. Já si budu pochvalovat. Že je Wednesday osamělá morbiďačka, která by možná chtěla... a ve své zasmušilosti je děsně šik a sexy. Že její, scenáristy opuštěný (a nemučený) bráška Pugsley je utajený levoboček Benicia Del Tora (ty oči, ta mimika) a že Morticia má nový pohled, tajnosnubný i ostrý jak Zorrův kord. Že i všichni ostatní (lykantropické koťátko... vaúúú), ruku v Ruce či dráp v chapadlu, důstojně kráčejí v morbidních stopách svých předchůdců. Až na jednoho.  Ano, mluvím o tom obscénním orangutanovi, čili Luisi Guzmánovi. Ach jo. Původní Gomez Addams byl temný aristokrat, gentleman každým coulem. Vážně bylo nutné jeho postavu takhle zprasit, takovým žoviálně se pitvořícím hňupem? Myslím, že i casting u nás v Plzni, mezi bezďáckýma květákama nebo v zoo, v pavilonu opic, by dopadl líp. Nemohu jinak, odebírám hrst hlíny a jen čtyři hážu na rakev. (14.02.2023)

Středy bylo třeba. Jednak se ze světa přiteplených slůňátek a močopudných sirotků s opětovně nabytou záhrobní hravostí vrátil velký Tim v celé své morbidní síle, druhak se ukázalo, že materiál pro náctileté retardéry nemusí nutně vypadat jako plagiátorská lobotomie typu Heryho Potrata nebo pásová rakovinotvorná ultralobotomie typu Upířích akademií, deníků a Satan ví čeho všeho ještě, třeťak se na výsluní zaslouženě dostala mimicky dokonalá nihilgotka naprosto xežrání – slečna Ortégová, no a čtvrťak si zase jednou od cévkování dědy Daglese odskočila před kameru Kateřina Zeta Jonášová a ukázala, že lze stárnout s grácií a i bez přídavků výraznějších konzervantů, přičemž samice i po datu spotřeby nemusí nutně hned zplesnivět a i ve svém požehnaném věku může pořád být skoro Alfa. Prostě milý, hravý, zábavný a scénáristicky příliš nedebilizující seroš s mnoha rozkokošnými hřbitovními detaily, plně ctící tradice Adamsovic klanu a s atmosférou silně připomínající legendární Buffy. Tudíž jedinou škodou zůstává, že se toho satanžel chytla neomarxistická platforma demagogické patodiverzity, kterou však Tim až na dva drobné pomrdy naštěstí téměř dokázal udržet na duhové uzdě. Při pohledu na nigerijskou negrosirénu by Homér patrně kapku proškrtal Trojskou válku, protože by Paris (samozřejmě senegalský mouřenín) prostě vyprcal krásného Hektora (nebinární transvestita) a vše by zůstalo doma, a to včetně Odysea a jeho náruživě žárlivého achujského manžela Agamemnóna. A to, že má příznačně zženštilý tlustý šprt bez kamarádů – Evžen – dvě maminky, není, milí soudruzi, legálně ani biologicky možné. Mohl by mít maximálně jednu maminku a jednu lesbotetu (A ne, nemusí ji říkat tati!), popřípadě dvě lesbotety, které by oslovoval třeba „matky na lízing“. Ovšem vzhledem k absenci dalších patoincidencí nic, kvůli čemu by si jeden okamžitě musel zalívat oči voskem a připoutávat se ke stěžni. (30.11.2022)

Wednesday je zde puberťačka, takže ať už chce nebo nechce, musí nutně řešit potíže s dospíváním a vztahy. Na rozdíl od filmů s Ricci série není vtipná, zato se zabývá strašidelně-detektivní zápletkou. Postava Wednesdey není temná z podstaty, ale její odmítavý postoj k světu a návodům, jak by ho měla správně prožívat, je pro ni obranou a štítem. Vadil mi Gomez, kterého tady hrál velmi nepohledný herec – naštěstí jen v pár sekvencích. Morticia Catherine Zeta-Jones byla nevýrazná. Namaskovanou Christinu Ricci jsem nepoznala. A scéna tance na večírku se fakt povedla. A pomocná ruka je super. (02.01.2023)

Vizuál Tima Burtona se střetává s temnějšími díly Harryho Pottera a přináší ... až překvapivě zábavnou sérii, ve které je úplně jedno, jaký máte vztah k rodině Addamsových. Tempo je nevyvážené a po Burtonovské první polovině se vyprávění stáčí směrem, které není úplně šťastné, ale po celou dobu stále dokáže jak napínat, tak i bavit sarkasmem hlavní hrdinky. (21.12.2022)