Večer v sobotu 25. května proběhl ceremoniál slavnostního zakončení 77. ročníku prestižního mezinárodního Filmového festivalu v Cannes. Na prosluněné francouzské riviéře tak skončil dvanáctidenní filmový svátek, nejvýznamnější filmový trh a přehlídka talentovaných tvůrců z celého světa i jejich obdivuhodných počinů. Dočkali jsme se letos přehlídky opravdu rozmanitých děl včetně několika opravdu obřích premiér značně očekávaných filmových kolosů, jako byla Millerova Furiosa: Sága Šíleného Maxe, Costnerův Horizont: Americká sága a Coppolova Megalopolis (první dva zmíněné snímky byly zařazené mimo Hlavní soutěž festivalu).   Dnes byly rozdány také hlavní ceny festivalu včetně Zlaté palmy pro nejlepší film letošního 77. ročníku. Slavnostním zakončovacím večerem přítomné provázela francouzská herečka Camille Cottin. Porota hlavní soutěže ve složení světových tvůrců, jimiž jsou J. A. Bayona, Ebru Ceylan, Pierfrancesco Favino, Eva Green, Lily Gladstone, Hirokazu Kore-eda, Nadine Labaki, Omar Sy a v neposlední řadě samotná prezidentka poroty, Greta Gerwig, nakonec vybrala jako hlavního vítěze letošního ročníku festivalu americký nezávislý snímek Anora osobitého režiséra Seana Bakera (The Florida Project, Red Rocket). Komediální drama o příhodách mladé sexuální pracovnice si během festivalového uvedení vysloužilo hodně značnou chválu.   Druhé nejvýznamnější ocenění v Cannes, Velká cena festivalu, putovala do Indie díky dramatu All We Imagine as Light režisérky Payal Kapadia. Cenu pro nejlepší režii si odnesl Portugalec Miguel Gomes za své nejnovější koprodukční drama Grand Tour. Cenou pro nejlepší scénář byla oceněna francouzská filmařka Coralie Fargeat za svůj chválený a hvězdně obsazený hororový počin The Substance. V hlavních hereckých kategoriích letos bylo rozdělení ocenění poměrně zajímavé a netradiční. Zatímco nejlepším hercem byl zvolen Jesse Plemons v triptychu Milé laskavosti režiséra Yorgose Lanthimose, cena pro nejlepší ženský herecký výkon putovala rovnou trojici hereček v komediálním krimi Emilia Perez Jacquese Audiarda. Ocenění tedy získaly Zoe Saldana, zpěvačka Selena Gomez i transgender herečka Karla Sofía Gascón. Tento snímek získal mimo jiné i cenu poroty.   Speciální ocenění a také cena FIPRESCI putovala koprodukčnímu dramatu The Seed of the Sacred Fig od vězněného íránského tvůrce Mohammada Rasoulofa. Nejlepším filmem sekce Un certain regard se stalo čínské drama Gou zhen (Black Dog) režiséra Hu Guana. O cenu pro nejlepší režii v rámci této sekce se letos rozdělili rovnou dva tvůrci, režisérka Rungano Nyoni za koprodukční drama On Becoming a Guinea Fowl a italský tvůrce Roberto Minervini za historický válečný snímek I dannati (The Damned). Ocenění Zlaté oko za dokumentární film letos putovalo dvěma snímkům, konkrétně dílům Ernest Cole, photographe v režii Raoula Pecka a Rafaat einy ll sama (The Brink of Dreams) od Aymana El Amira a Nady Riyadh. Zlatou palmou za krátkometrážní snímek byl oceněn počin The Man Who Could Not Remain Silent chorvatského režiséra Nebojši Slijepčeviće.   Cena Zlatá kamera putovala snímku Armand v režii Halfdana Ullmanna Tøndela a Queer palmou byl oceněn rumunský thriller Three Kilometres to the End of the World režiséra Emanuela Pârvu. Každoročně je v rámci Festivalu v Cannes také tradicí, že si pár zasloužilých světových tvůrců odnese čestné ocenění za svůj celoživotní přínos kinematografii. Tato cena letos putovala nejen oblíbené americké herečce Meryl Streep, ale také japonskému studiu Ghibli založené Hajaem Mijazakim a Isaem Takahatou, které stojí za jedněmi z nejvýraznějších počinů dálnovýchodní filmové animace. Dnes navíc z rukou režisérského kolegy Francise Forda Coppoly převzal čestnou Zlatou palmu také osmdesátiletý americký tvůrce stojící za zřejmě nejznámějším sci-fi počinem všech dob, George Lucas. Celý přehled všech letošních vítězů a oceněných si můžete mimo jiné prohlédnout přímo v naší sekci Ocenění. (více)

V minulých letech se komiksácké studio Marvel s oznamováním nových projektů trošku urvalo z řetězu. Po vrcholné éře, kdy hlediště kin praskala ve švech pod nápory chtivých diváků, kteří potřebovali vidět, jak budou završeny příběhy oblíbených hrdinů ve filmu Avengers: Endgame, se možná až příliš spoléhalo na to, že komiksy si své diváky vždy najdou. Jenže po nepříliš vřele přijatých projektech jako Marvels, She-Hulk: Neuvěřitelná právnička nebo Ant-Man a Wasp: Quantumania se studio rozhodlo trošku šlápnout na brzdu. CEO studia Disney Bob Iger tak před pár týdny oznámil, že fanoušky čeká méně projektů, neboť se z kvantity přesedlává na kvalitu. Ročně by tak měly dorazit maximálně dvě série a dva nebo tři filmy. Jedna z těchto sérií se pak bude zaměřovat na postavu Visiona.   Jeho spin-off byl oznámen už před dvěma lety, jenže od té doby bylo okolo projektu ticho a nevědělo se, jestli nepůjde o jeden z těch seriálů, po jehož oznámení se nad ním zavře voda. Paul Bettany (Avengers: Infinity War) by se ale měl už v roce 2026 opravdu vrátit do své slavné role androida, jehož fyzické tělo bylo v seriálu WandaVision v bílé verzi oživeno. Pravděpodobně tak budeme sledovat jeho útrapy ve chvíli, kdy se snaží znovu nabýt ztracených vzpomínek a přežít ve světě bez svých milovaných. Na sérii bude jako showrunner dohlížet Terry Matalas, jenž má na kontě oceňovaný Star Trek: Picard, takže by návrat Visiona měl být v dobrých rukou.    Půjde již o druhý projekt, který vzejde ze zmíněného seriálu WandaVision. Letos v září totiž na streamovací službu Disney+ dorazí ještě show z pera tvůrkyně Jac Schaeffer s názvem Agatha All Along, jež se bude zaměřovat na Agathu Harkness s tváří Kathryn Hahn (Na nože: Glass Onion). Mimo toto dílo by pak příští rok v březnu měl dorazit i seriál Daredevil: Born Again, v němž se jako slepý bojovník se zločinem vrátí Charlie Cox. Dalším zářezem do marvelovských seriálů pak bude série Ironheart, v níž se v hlavní roli jako bojovnice v obleku podobném Iron Manovi objeví herečka Dominique Thorne (Black Panther: Wakanda nechť žije). Marvel tedy sundává nohu z plynu, pořád nás ale čeká nálož komiksových seriálů. (více)

Svět dokumentárního filmu přišel o jednoho ze svých výrazných představitelů, ve věku třiapadesáti let totiž ve čtvrtek 23. května v New Yorku zemřel americký na Oscara nominovaný dokumentarista Morgan Spurlock. Důvodem úmrtí byly komplikace spojené s onemocněním rakovinou, jeho rodina tuto informaci médiím potvrdila. Spurlockova tvorba se vyznačovala nápaditými, radikálními a kontroverzními sociálními experimenty, které se však nikdy nebál okořenit notnou dávkou humoru.   Morgan Spurlock byl autorem dokumentárního snímku Super Size Me z roku 2004, který ho proslavil po celém světě. V rámci tohoto filmového experimentu jedl každý den po celý měsíc pouze jídlo z řetězce rychlého občerstvení McDonald’s, načež divákům ukazoval, jaké změny tato radikální fastfoodová dieta na jeho těle a psychice zanechává. V témže roce si za Super Size Me vysloužil cenu pro nejlepšího dokumentárního režiséra na festivalu Sundance a v následujícím roce dokonce nominaci na Cenu Akademie.   Následně natočil dokumentární počiny jako Kde se sakra skrývá Usáma Bin Ládin?, v němž cestoval po blízkém východě v době pátrání po nejhledanějším muži světa, a Nejlepší film, jaký byl kdy prodán, ve kterém se zabýval vlivem product placementu, marketingu a reklamy. Následovaly také dokumenty jako Mansome, Rats a Comic-Con Episode Four: A Fan's Hope. Natočil mimo jiné také hudební snímek One Direction: This Is Us a v roce 2017 se znovu vrátil ke svému nejslavnějšímu filmovému počinu prostřednictvím pokračování Super Size Me 2: Holy Chicken!. (více)