zdepapepa

Nemůžu si zároveň pomoci a musím srovnávat se seriálem Sense8, který potkal stejný osud. Byl zrušen a následně si komunita vymodlila filmový speciál (a následně i druhou řadu). V obou případech skončil seriál prakticky v zárodku, kde stále ještě rostl potenciál všeho a neobjevilo se žádné "škobrtnutí" v podobně špatného dílu, což je ale kromě kvality scénáristů dáno i tím, že těch dílů je skutečně málo, takže se žádná dějová linka výrazně neopakuje nebo si neprotiřečí s jinou. "You either die a hero, or live long enough to see yourself become the villain." Co se týče pokračování, tak film se mi líbil, komiksy už tolik ne. Duchovním pokračováním tak pro mě zůstává hlavně herní série Mass Effect, kde je také hlavní charismatický kapitán a jeho "ragtag bunch of misfits" cestující vesmírem a bojující s reapery/reavery. Stejně jako v případě Mass Effectu, i tady není nouze o skákání od žánru k žánru, chvíli se jede klasický western, chvíli heist movie, chvíli survival horror, chvíli román od Jane Austen, chvíli lékařské drama, chvíli válečné drama a přesto to všechno ladí dohromady! Castingově je Firefly obsazen na jedničku. Často mám s Nathanem Fillionem problém, že vypadá a hraje pořád tu samou postavu. V botách kapitána Malcolma Reynoldse (a zároveň i v těch postavy Captain Hammer z Dr. Horrible's Sing-a-long Blog, shodou okolností také z dílny Josse Whedona) mám však pocit, že se pro tu roli narodil. Z mínusů bych asi zmínil dlouhou (na poměry seriálu) sérii dílů, kde byl vesmír odsunut do pozadí, což ale nemění nic na tom, že byly i tak velmi "koukatelné" a pro celkový děj a vývoj postav důležité. Nic z tohoto vás ale nemusí zajímat, stačí se podívat na dodnes aktivní fanouškovskou základnu a je jasno, že Firefly si svůj kultovní status zaslouží.

(bez spoilerů) Duchovní pokračování Avatar: The Last Airbender s několika lidmi, kteří se na tom tehdy podíleli, zkrátka nemohlo dopadnout špatně. Kdo překousne animaci, ten se dočká hezkého mixu Game of Thrones, Avatar: The Last Airbender a RWBY zabaleného do snadno stravitelných (zatím pouze) devíti dílů. Hned jsem z toho dostal chuť zahrát si nějaké MMORPG nebo nějaký z dílů herní série Elder Scrolls. Není náhodou, že tvůrci pracují na tie-in hře. Škoda tedy pouze oné formy animace, která při mém sledování měla občas méně snímků za sekundu než některé stop-motion animované pořady. Osobně doufám v druhou sérii, ve větší rozpočet pro druhou sérii (jak pro animaci, tak pro počet dílů) a vysílací model jednou-za-týden, jelikož putování ústřední trojice/čtveřice/pětice uběhlo na můj vkus až moc rychle, celá první série se zvládla zhruba za dobu jednoho dílu Pána Prstenů ve speciální edici. Zase se také jedná o seriál, kde nemám postavu, kterou bych neměl rád, v čele s adorkable Claudií. Zůstává taky fakt podobný mých pocitů z TLOK - dokoukal bych to, kdyby na tom nedělali lidé z A:TLA? Book 2 Update 15.2.2019: Tvůrci nelhali, když říkali, že B1 sloužila hlavně k vystavění světa a další budou více o postavách. Víc bojů + víc humoru + víc drama + víc emocí + víc snímků za sekundu = víc hvězdiček v hodnocení. Je na tom však stále znát, kdo je cílovou demografií.

(neviděno v kině, ale koupeno a dohráno na všech 7 "konců" na Steamu, jsem fanda podobných her, proto jsem celkem nadšený, že můžu konečně nějakou z nich zde hodnotit) Právě při hraní je jasně vidět, že celý tento projekt byl primárně koncipován jako film a až v druhé řadě jako hra. Důkazem budiž to, kdy jsem se při prvním hraní prakticky celou první polovinu hry snažil utéct nebo jít na policii, ale hra pokaždé řekla "Ne.", často s dost absurdními náhodami a idiocií hlavního hrdiny. Takovou jízdu po kolejích zkrátka nezažijete ani s Českými drahami. Tak jsem se pak rozhodl bavit se tím, že budu nejhorším zločincem všech dob a vše sabotovat. Stejně se mi ale podařilo vrátit misku rodině Tchoiů. Těžko propagovat projekt jako film, který by mohl skončit po první scéně, že ano? V tomhle vedou na jedničku například hry od Telltale Games - ano, často nabízí možnost hru skončit (většinou v Quick Time Eventech), při rozhodování ale nabízí rozhodnutí v tom smyslu, kdy se jedná o kosmetickou volbu, která dotváří charakter hlavního hrdiny (jako např. Mass Effect). Volby poctivě větví příběh a pokud se někdy jedná o "iluzi volby" (jako tomu je v případě LS), je v tom logický základ. Dalším dobrým příkladem her s možnostmi voleb je The Stanley Parable. Tam je větvení jednotlivých dějových linek občas až absurdně komplexní. Ne nadarmo tam mají konců hned devatenáct. Další herní neduhy, které jsem zaznamenal - absence dvou užitečných věcí pro tento typ her - možnosti uložit si hru a přeskočit scény/dialogy, které už člověk viděl. Minimálně jedna z těchto věcí by velmi ulehčila lovení dalších konců a jiných rozhodnutí. V současné podobě je člověk nucen prosedět všechny scény poctivě znovu a znovu v naději, že se dočká nové. Záchranou je tak hlavně to, že film obsahuje dost lokací, které se za jediné dohrání navštívit nedají. Technicky je to zmáknuté na jedničku - střih mezi scénami funguje naprosto plynule (když to srovnám třeba s Press X To Not Die) a je vidět, že kameraman ví, co dělá. Jelikož jsem ovládal rozhodnutí myší, nemohu si stěžovat jako ostatní lidé zde, že by moje volby nebyly registrovány, ať už kvůli tomu, že bych byl v menšině nebo že bych se nemohl připojit. Rozhodnutí mají často dost šibeniční časový limit, to však k tomuto napínavému žánru patří. Herecké výkony také nejsou vůbec špatné (podobně viz třeba Her Story), včetně ústředního hrdiny, napůl Theona Greyjoye, napůl černozrcadlového Kennyho z Shut Up and Dance. Režie se možná až moc tvrdě opřela do tématu voleb, pravděpodobností a procentuálních šancí, takže i když to všichni odehráli na výbornou, ve výsledku kromě herních mechanik, "lampshade hangingu" větami typu "Jaká byla pravděpodobnost, že se stane právě toto?" film nic zajímavého nenabízí. Osobnost postav nulová. A ano, kromě ulovení všech achievementů jsem na to ze zvědavosti kouknul i jako čistě na film, kdy jsem nevolil žádná rozhodnutí. Výsledkem bylo "Šílenství".

Logický důsledek popularity různých pořadů o vaření Jamie Olivera/Gordona Ramseyho/Kluků v akci/atd. Po navštěvování domácností ve Výměně manželek, kde producenti často dávali společně dvě zcela protichůdné rodiny, byla toto vítaná změna. Z toho mála, co jsem viděl, bylo vždy na co koukat. Bylo také zajímavé po čase sledovat, jak se lidé sžili s konceptem pořadu a na řadu přišlo taktizování. S tím ale také přišlo uklidnění, co se týče výběru pokrmů, a tak se "menu" často opakuje. Závěrem bych chtěl jen sklonit poklonu všem, kdo se do pořadu přihlásili. Prezentovat svoje kulinářské umění před celým národem chce hodně odvahy a hrdosti na svoje vaření anebo naopak nedostatek rozumu a soudnosti.

Zůstává mi rozum stát nad tím, jaké různé odpadové reality show se v ČR adaptují ze zahraničí a přitom tento skvost zůstává přehlížen. EDIT: Dočkal jsem se. Aspoň by mělo Prostřeno nějakou konkurenci, která by nebyla čistou kopií. GBBO je svým způsobem rarita - suchý britský humor od soutěžících i od moderátorů, téměř nulová potřeba vnucovat divákům dojemné příběhy soutěžících, na výherce kromě pugétu květin a stojánku na dort (a "bragging rights") nečeká žádná finanční odměna a místo publika nebo ostatních soutěžících rozhoduje celou dobu porota. Jediným ze dvou mínusů tak může být fakt, že je konečné množství věcí, které se dají upéct, takže úkoly se po čase opakují. Neúprosné časové limity, odlišné zkušenosti, nervozita soutěžících a neurčitost úkolů tomu však vždy dává dostatek nepředvídatelnosti a dramatu. Druhým z mínusů je to, že z toho mám pokaždé chuť na něco k jídlu.

Viděl jsem poprvé v krátkém sledu toto a The Great British Bake-Off a musím uznat, že opět Velká Británie vyhrává. Napsal bych proč, ale všechno už jsem to napsal na ČSFD stránce GBBO - "sob stories", vidina peněžní výhry, dále fakt, že úkoly jsou určeny pro kutilské všeuměly, přičemž každý ze soutěžících má vždy nějakou speciální schopnost a podle toho výtvory vypadají. Kromě toho vždy vše vypadá fajn DIY, domov bych si tím ale asi nevyzdobil. O moderátorech netřeba psát, ty mám rád už z jiných pořadů, porota byla také příjemná, stejně jako u GBBO se nebála občas prohodit i nějaký ten vtípek, i když hodnotit zrovna tyto osobní výtvory může být celkem subjektivní. Je zřejmé, že je to celé ještě v plenkách a věřím, že by si to mohlo vypěstovat stejnou tradici jako GBBO.

Bohužel mě minulo období, které lidi občas zmiňují ve smyslu "byl jsem malý a myslel jsem si, že to je dětský pořad, ó jak jsem se mýlil/a". Já osobně se k HTF dostal v tom pravém věku, kdy člověk podobné věci vyhledává (což, ruku na srdce, mi zůstalo dodnes), nejvíce se ztotožňujíce s Nuttym. A tak jsem si to náramně užíval. Nyní jsem se na to zpětně podíval a skutečně to stále má svou kvalitu. Ale. Novější epizody jsou sice mnohem krásněji naanimované, z původního konceptu animovaného pořadu s brutálním twistem zbyl jen ten animovaný pořad, kde jsou zápletky čím dál tím komplikovanější a daleko větší pozornost dostává příběh před tím, proč sledujeme právě HTF a ne to, co zrovna běží na Déčku. (vím to, protože úplně stejná situace se stala u jednoho pořadu, který jsem pomáhal tvořit) Brutalita je v nových dílech řešena rychlou smrtí jako vytrženou z Mortal Kombat, kde se to podobnými "fatalitkami" jen hemží. Dříve postavy vydržely daleko více, řvaly v agónii a o to více právě ona brutalita vynikla.

Tvrdí, že dělají kritiku. Přitom úmyslně špatně chápou smysl filmařských rozhodnutí, hledají realitu za každou cenu, hříchy cinkají za téměř cokoliv (hlavně aby byla čísla veliká, videa dlouhá a často doporučovaná v YouTube algoritmech, k čertu s tím, že se někteří lidé (já) snaží lidi naučit, že tropy nejsou špatné a klišé jsou klišé protože prostě fungují a není proto třeba se jich bát, když jsou dobře provedená) a hnidopiši Jeremy a Chris vesele hrabou korunky. Tvrdí, že dělají humor. Jestli se skutečně jedná o humor, určitě to není můj styl humoru, ten mají a navždy budou mít "riffeři" z MST3K, Rifftrax, retsupurae a dalších počinů. Ne nadarmo se kolem celého projektu zdvihla vlna kritiky, která měla za následek i aktualizaci jejich Wikipedia stránky. Dodatek k prvnímu bodu: Příhodně však přeskakují mezi kategoriemi "děláme recenze a kritiku" a "nejsme kritici, jsme ******" jak se jim to zrovna hodí.

Soudkyně Barbara pro snoby a hipstery. Tak by se víceméně dal shrnout tento pořad, alespoň jak ho vnímám já. Komfortně odpočinkový mix dříve zmíněného, cynických monologů připomínajících House of Cards (někdy více kvalitních, někdy méně) a v neposlední řadě i Terapie, kterou si pan Švehlík opět prodělává jako pacient. Defilé známých herců a hereček, kde si každý přijde na své (z nichž mi nejslabší přišla paní terapeutka). Spory sympaticky lidské, žádné zločiny hodné amerických kriminálek, spíše sousedské tahanice. A teď přijde to pomyslné "ale" - život hlavního hrdiny (ať už to byla terapeutická sezení, volnočasové aktivity, spory v rodině (pan Bartoška stále hraje pana Bartošku a mě nechává chladným) nebo zápletka s výhružnými dopisy) mi však přišel jako ukázkový příklad tzv. "first world problems", problémů lidí z "prvního" světa. Prkotiny, ne nepodobné těm, které Adam Klos rozsuzuje. Věrnost skutečnému dění v soudních síní bohužel nemohu posoudit.

Více toho samého. Vždy budu stokrát vděčnější za něco, co se odváží vyjít ze zajetých kolejí. Příkladem za všechny budiž The Legend of Korra oproti Avatar: The Last Airbender. I přes všechny své nedostatky to stále bylo kvalitní dílo s rukopisem tvůrců, aniž by to bylo nějak do očí bijící. V tomhle případě se jedná spíš o srovnání The Legend of Korra - Voltron: Legendary Defender. Jiný setting, totožná kresba, totožné charaktery postav (zejména Fry, Bender a Leela). Více toho samého. Většina vtipů (které jsou natolik klasicky a učebnicově postaveny, že nevím, jestli se z pohledu člověka, který je zná, stále dá o slovu vtipy hovořit) v Disenchantmentu jede o několik beatů déle než by bylo zdrávo, takže už takhle nadstandardní délka (klasických 20 vs místních 28 minut) vypadá ještě delší. Nemyslím si, že bychom potřebovali DALŠÍ subverzivní parodii na fantasy a pohádky s rebelující princeznou a jejími nekorektními kamarády. Abych ale jen nehanil - obsahuje to pár zajímavých inovací. Což je ale úplně jedno, protože vzato se vším ostatním dohromady, je to pořád jen a jen více toho samého.