zdepapepa

Určitá juxtapozice pro tento typ vyprávění asi potřeba je, jinak bych je neměl tak rád. Většinou se jedná o marnivé problémy smrtelníků (Six Feet Under), situační komedie (The Good Place) nebo ubíjející rutina klasické práce (Dead Like Me). U Death Parade je od každého zastoupeno trochu, zejména však to poslední a k tomu novota - přítomnost běžných her. Jako samostatné "plus" je potřeba zmínit i fantastický opening, který (také) s ústředními tématy anime sice nemá tolik společného, ale nikdy se mi neomrzel a skrývá se v něm nejeden freeze-frame-bonus. Zkusím bez větších spoilerů shrnout mé dojmy z celého Death Parade - "lore" koncept se mi líbí, ale jakmile nad tím člověk začne pořádně přemýšlet, začnou se objevovat trhliny, které ale při přimhouření očí nebrání při sledování. Nejméně ze všech příběhů mě bohužel zaujal ten osoby, která by se jako jedna z mála dala nazývat hlavní postavou - Chiyuki (aka ta s bílým proužkem ve vlasech). To však nic nemění na tom, že některé její nápady nebyly úplně marné. Nejvíce mě naopak zaujaly příběhy arbitrů, přestože díky zaměření seriálu na Chiyuki na ně pořádně nezbyl dostatek času. V posledních pár epizodách (ironicky zaměřených právě na Chiyuki) seriál odkrývá jedno tajemství za druhým, což byla ve výsledku dvousečná zbraň - na jednu stranu onen jakýsi lákavý závoj tajemna o skrytých machinacích posmrtného života spadl na zem, na druhou stranu to zpřístupnilo další otázky, které byly často nezodpovězeny nebo jen odmávnuty kratičkou scénou bez vysvětlení. Zřejmě toho však nebylo dost na to, aby pořad u producentů vyvolal touhu po druhé sérii. U mě však ano.

Je fajn, že se dá předstírat, že je to jen fanfic. Ve skutečnosti se jedná o pošpinění dědictví rukou syna pokračováním, které pořádně ani nikdo nechtěl, o čemž svědčí několik neúspěšných crowdfundingových kampaní. Formát filmu by ještě dával smysl, ale vize seriálu (zejména po dokoukání MfE:H) byla až absurdně ambiciózní. Ten by mi až tak nevadil, ale mám s tím problém jako mám průběžně se sérií Avatar od Nickelodeonu - slibný začátek (ATLA, MfE), který nabízí možnost prozkoumat tisíce let civilizace, po kterém následuje pokračování (TLOK a celkově pouze focus na Yang-Chen, Kuruka, Kyoshi a Rokua, MfE:H), které nudně přímo navazuje na předchozí část a přitom se jedná o úplně jiný žánr a uměle vyvolává drama v podobě nebezpečí konce/"nové éry"/restartu. Na druhou stranu se jedná o docela logické vyústění chování z prvního filmu - John má, co chtěl, v dnešní přetechnizované době je potřeba zametat stopy opravdu důkladně. Kromě této věci film nic nového nenabízí, ani obměna a omlazení nepomohlo přinést nové myšlenky. Naopak - s úbytkem zastoupení různých vědních disciplín se možná argumentace smrskává na nutné minimum. A aby toho nebylo málo, tak místo otázek na zamyšlení je stopáž naplněna odpověďmi, resp. jejich vyobrazením, na otázky z prvního filmu. Ovšem ne na všechno je potřeba znát odpověď. Své o tom ví každý kouzelník, který chová v tajnosti magické triky.

Teprve po zhlédnutí pokračování jsem plně docenil toto komorní a přesto úderné dílo. Není náhodou, že z toho vznikla adaptace na divadelních prknech. Pohrávání si s myšlenkou nesmrtelnosti má film zmáknuté na jedničku, pestrý výběr vědních disciplín dává možnost prozkoumat danou "hypotetickou" problematiku opravdu ze všech úhlů. Osobně jsem byl překvapen, jak rychle těch 87 minut uteklo. Možná jsem ale jen typ člověka, který všechno nabízené ve filmu má rád - "bottle episode" koncept, styl vyprávění "o ničem", hlubokomyslné debatování nad otázkami života a smrti a v neposlední řadě i magický realismus, ať už skutečný nebo ne. Závěr mě příliš neoslnil. Alespoň ne tolik jako závěr o dekádu staršího Kontaktu s Jodie Foster, na který jsem si díky MfE vzpomněl. Hodně kvalitní tři hvězdy.

Už už jsem se těšil, že bychom mohli mít pro změnu ústřední duo protagonistů žena-muž, kteří spolu neskončí (ať už díky zneužívání ve vězení, jak tomu bylo ve skutečnosti, nebo díky mému aromanticko-asexuálnímu headcanonu), ale nestalo se tak bohužel. I tak to ale dávalo dlouhou dobu filmu originální nádech a dynamiku vztahu ústřední dvojice. Bohatě bych si vystačil jen s Bonnie a Clydem, prakticky ani jedno rozšíření gangu, ač nejspíš věrné skutečnosti, mě nijak nenadchlo. A jak rychle byli tzv. "on board" s celým zločineckým plánem! Ale to se týká i Bonnie - vše se děje podezřele rychle, neuběhne ani deset minut a už se loupí, gang lupičů se mezitím rozšiřuje téměř s každou loupežnickou zastávkou. Byl bych schopný vydržet sledovat to jako seriál, krásně by to ospravedlnilo epizodické střihy. Technicky je však film zmáknut na jedničku - krásná hudba a zejména dobové kostýmy a zbraně a auta dávají vzpomenout na časy hraní Mafia: The City of Lost Heaven. A stejně jako ve hře, i tady se mi líbilo, že se režisér nebál ukázat bolestivou a krvavou část zločinu.

Úplně si dokážu představit, že před lety bych tenhle film miloval a stejně tak Zoe Kazan. Dnes už jsem ale starší a trochu moudřejší a dovedu růžové brýle (alespoň částečně) sundat z obličeje. Sympatický mix Kristen Schaal-Zooey Deschanel-Judy Greer Zoe Kazan si napsala a odehrála se svým skutečným manželem oddechovou dekonstrukci různých klišé z romantických filmů, ale zároveň jich dost stále ve filmu následovala (*ehm* 500 Days of Summer, zejména v epilogu). Jako fantasy koncept to bylo ale dechberoucí, zejména v chování postav, stále gradující a vrcholící jednou určitou scénou. Ti, kdo viděli, vědí. Ti, kdo neviděli, těm vzkážu jen to, že bych si to dovedl představit jako epizodu Black Mirror. Kamarádit se s hlavním hrdinou bych rozhodně nechtěl (až jsem se občas jeho chování dost divil), ale cit pro volbu slov měl dobrou, moc hezky se jeho dílo poslouchalo/četlo.

Víceméně jediné, co na téhle inscenaci mohu skutečně pochválit, je přenos příběhu do přítomnosti, jelikož i tak film funguje, i se všemi Learovými vojáky. Co však nemůžu pochválit je příšerný Edgar, u něhož jsem se musel skutečně přemáhat, abych mu to jeho bláznovství věřil. Všechny ostatní herecké výkony jsou rovny hvězdnému obsazení, kde se setkáme s nejednou známou tváří. A ač zpracování moderní jak settingem, tak technikou natáčení, občas jsem měl pocit, že spíše sleduji černobílý film. Coby reklama od spolurežiséra tetralogie The Hollow Crown to nebylo moc účinné.

Za poslední dobu mám za sebou až podezřele mnoho kreslených seriálů, které se nějakým způsobem braly hodně vážně (co mě teď napadá, tak to byli Bojack Horseman, Archer, Bob's Burgers, Over the Garden Wall, Rick and Morty, Avatar: The Last Airbender, The Legend of Korra, The Dragon Prince, Disenchantment, One-Punch Man, DuckTales a určitě by se našly i jiné). O to víc jsem tak dokázal ocenit tuhletu "blbinu" a "taškařici", která mě zejména v první sérii, ale i v těch dalších, bavila a která mě vrátila zpět do mladých let. S postupem času ale dospěla Hvězduše i seriál, což byla vítaná změna, že se neopakovaly příběhové linky a ani nestagnovalo prostředí. Ke konci to však trochu drhlo kvůli přemíře politického dramatu a shipping wars. Je to vlastně převlečené harem anime s jasnou, ale o to komičtější, inspirací v seriálech jako je Sailor Moon nebo Dragonball Z. A se srovnáváním s jinými seriály nekončíme - milostné trojúhelníky jsou tam ještě šílenější než měli Ross a Rachel, shipping wars bez přehnání srovnatelné s Avatar: The Last Airbender, pro diváky seriálu The Middle - Eden "Sue Sue Heck" Sher se pro roli Star evidentně narodila. Zde však musím udělat odbočku na český dabing, který, ač ve většině hlasů není špatný, u Hvězduše vůbec nefunguje aneb jak zabít výjimečnost postavy volbou dabérky, která dabuje milion dalších věcí. A ano, jsem si vědom toho, že jsem to samé psal u Avatar: The Last Airbender. Nejvtipnější na tom je, že i tam dabovala jednu z hlavních postav. Jediné štěstí, že seriál neobsahuje příliš mnoho slovních hříček, takže překladově to není tragédie, ani v případě naprosto fenomenálních písní. Celkově audiovizuální prezentace i přes změnu studia je na vysoké úrovni. Zůstává občas až rozum stát, kolik výrazů jsou animátoři na Hvězdušině tváři schopni vyprodukovat. Ne nadarmo musí mít SvtFoE Discord několik dalších serverů čítajících dohromady zhruba tisícovku emojis.

Snažil jsem se ten film mít rád. Opravdu. Dokonce i v lecčem připomíná jiné mé oblíbené filmy. Dokonce i Keanu Reevese mám rád. Čeho jsem se ale dočkal byla průměrná romantika s malinko nesourodou logikou a s hromadou porcí "zdržovacích" scén, kdy od ústřední zápletky a hlavních hrdinů byl člověk každých pár chvil vytržen, protože, jak pravil název jednoho dílu Ztracených, "Každý správný kovboj má problémy s tátou". Jak oddychovka na odpoledne to funguje ale hezky, z celého filmu skutečně dýchá podzim/zima, režisér divákovi ani hrdinům netají ústřední zápletku, jejich komunikace nikdy netrpí nerealističností. Hudebně je to čistý průměr, osobitost tak zajišťuje kromě ústřední zápletky hlavně netradiční dům (u jezera). Jednoho dne bych se rád podíval i na předlohu. Třeba tam ze získané zvláštní schopnosti hlavní postavy něco vytěží, tady stěží získali známost. Kdyby byl Biff Tannen skutečný, obracel by se v hrobě i se svým sportovním almanachem.

Typický run-of-the-mill šónen úplně se vším všudy, co k tomu patří. Postavy jsou skutečně charakterizované, s žádnou z nich jsem se ale nedokázal sžít. Takový megamix anime, co jsem viděl - fantasy dobrodružství, bitvy a určitá variace na "power levels", fanservice, který místy přebírá otěže, kam se seriál ubírá a adorable/kawaii maskoti, aby se hezky rychle prodával merch. Být o něco mladší, určitě bych šel o dost výše s hodnocením, takto, zmlsán jinou tvorbou, musím hodnotit dost nízko. Věřím však, že svoje diváctvo si to najde a těm bude srdečně ukradené, co si o jejich oblíbeném anime myslím já.

Vždy, když vidím nějaký typ filmu/seriálu, kde je vyobrazen jeden pracovní den, divím se, jak to do té doby fungovalo. Většinou se totiž jedná o vybublání různých pocitů na povrch, klasická freytagovská katastrofa a následná katarze. A není se ani čemu divit, proč obyčejnému divákovi servírovat obyčejný den, když můžeme mít akční porci zábavy přitaženou za vlasy? Ale co lidi jako já? Někteří z nás mají rádi klid, konverzace a humor z reálných pracovních situací (za všechny zmiňuji seriálové příklady Parks and Recreation nebo Superstore). I tady se jich pár vyskytne, většinou se ale příběh točí kolem pubertálních záležitostí, že se skutečně nedivím, že jako podnik pomalu krachují. Nakupovat tam, tak si asi stěžuji, že tam mají dost jednorozměrný vkus hraných písní (hezká vzpomínka na Ozzáka) a k celebritám se chovají tak, jak se chovají. Jako pohlednice z 90. let, ať už co do hudebních stylů, módních stylů nebo začínajích herců a hereček, to ale slouží dobře.