Alojs

Hele - dobrý. A s každým přibývajícím dílem lepší a lepší. Závěr silný, emotivní a velmi slibný. První epizody malinko rozkolísané, nesrozumitelné a kvalitativně béčkovější (v duchu Hellboye). V každém případě od čtvrté epizody pořádný nářez, který je sebejistý nejen v akčních pasážích, ale rovněž v těch obyčejných - dialogových. Nová Hra o trůny to není (a ani nemůže být), ale obě sinusoidy se občas setkají a protnou. Velká spokojenost. A Cavill je dobrý. Ne že ne.

Těšil jsem se. A ne dlouho. Sedmou a osmou epizodu jsem sjel dva dny před předpremiérou a od trojky jsem očekával epické zakončení a emoční ždímačku. To první se dostavilo, to druhé ani náhodou. Na vině je bohužel Abrams. Ten Abrams, kterého doteď uctívám za úspěšnou resuscitaci Mission Impossible. Po dříve progresivním mladém rejžovi se však slehla zem a v případě Hvězdných válek servíruje tuctovou porci "dávno viděného". Což o to, že se na akci dobře kouká, když je samotná choreografie zoufale fádní. Což o to, že jsou triky prvotřídní, když je nepopohání žádný kloudný scénář. Což o to, že Williamsova hudba stále funguje, když zde chybí emoce, napětí a jakýkoli euforický pocit. Nové Hvězdné války jsou totiž nastavovanou kaší. Zatímco u sedmičky šel jistý "defekt zbytečnosti" prominout, protože se prostě restartovalo, u trojky je podobný neduh bolavější. Za sebe mohu říci, že jsem si nejvíce užil osmý díl, který se nebál udělat úkroky stranou a jenž naservíroval slušnou porci řemeslné zábavy. Kdyby to vše skončilo šermířským soubojem Marka Hamilla a Adama Drivera, vůbec (ale vůbec) bych se nezlobil. Nasadil bych plný počet hvězd a křičel: "Do roka další!". Takto zůstalo u sledování hodinek. Poslední díl je zábavný zhruba dvacet minut, pak se ke slovu dostává recyklace všeho možného a vše vrcholí nástupem nového (starého) záporáka. Pointa celé trilogie je nanejvýše úsměvná a moc by mě zajímalo, jestli existovala nějaká ucelená vize, jak bude celá trilogie vypadat. Jednotlivé díly jsou takovými solitéry a obecně vzato nechápu, proč je pod scénáři podepsáno tolik lidí. Ale budiž. Jsou to Hvězdné války. A Hvězdné války jsou takovou pohádkou, pro kterou je jistá triviálnost, jednoduchost a schématičnost typická. Bohužel - tady se z principu servíruje trilogie a pokaždé se útočí na 150-timinutovou stopáž. A je to moc. Na tak primitivní story až příliš.

Bude to znít divně, ale Pašerák je takovým feel good dramatem. Eastwood je pořád ve formě a servíruje další fajnový příběh, kterému ledasco odpustíte (jako např. haprující logiku, jistou schématičnost ve vyprávění a absenci jakéhokoliv finále). I tak velmi příjemné překvapení.

Přeopatrný prefabrikát bez jakékoli identické vůně. Kdyby se nejednalo o Star Wars, bylo by zdejší hodnocení jistě jiné. Nižší.

Za mě nejlepší díl z nové trilogie a je velká škoda, že nezůstalo pouze u dvou dílů. Rian Johnson nepraktikuje pietní přístup jako jeho kolega Abrams, umí do toho šlápnout a nebojí se riskovat. Občas to vyjde, jindy ne, ale co - výsledek je odvážný a zábavný. Poslední z Jediů jsem si pustil během pracovního týdne, o půlnoci, pár hodin před předpremiérou závěrečné epizody. Film mě natolik bavil, že jsem "nepauzíroval" a vydržel až do tří hodin ráno. Takže po zásluze plný počet!

Rád bych dal více, rád bych nadhodnotil, ale ono to vážně nejde. Poslední Rambo je snímkem, kterému chybí koncept. Nemám problém s pomalým rozjezdem, nemám problém s komorním finále, ale když nejsou pevné otěže a přesvědčivá taktovka, tak je všechna snaha jalová. Průměr.

Mám rád Boylea, mám rád Curtise, ale ani jednoho v tomto filmu nevidím. Skvělá myšlenka (idea / premisa) je rozvíjena tak nenápaditým a unaveným způsobem, že je to téměř na facku. Celý snímek jede na neutrál, nepřihazuje nic navíc a postrádá všechno, co dělá dobrou komedii dobrou komedií. Nejsou tady sympatické postavy (pouze divně vypadají), není tady hlavní hrdina s grantovským ksichtem a co je nejhorší - ona tu není ani chemie a VTIP. Což vážně zamrzí, protože BEATLES! Protože Curtis! Protože Boyle! Protože žánr skomírá! Velmi slabé tři hvězdy a obdobně plané jako Lásky čas.

Dost možná nejkompaktnější Nolanovo dílo. Interstellar je dalekosáhlým sci-fi příběhem a v prvé řadě vyzrálým, dospělým řemeslem, které servíruje velkolepé komorní drama z prostředí "jedné zaprášené farmy". Způsob vyprávění je naivní a přesvědčivý zároveň a nepostrádá staromódní hollywoodskou příchuť. Nolan to dělá tak, jak se to dělalo kdysi, používá přitom současné technologie a klaní se ikonickým předchůdcům tím nejlepším možným způsobem. Neexhibuje, je trpělivý a dávkuje suroviny (emoce, akci, dialogy...) přesně podle receptu. Jeho režie je pevně podřízená celkové vizi. Dlouhý dovětek je zcela na místě. Rodinný úvod jakbysmet. Nic nechybí, nic nepřebývá. McConaughey hraje jako o život a společně s dcerou ždíme divákovo oko do poslední kapičky. Viděno 2x v kině a x-krát doma na projektoru. Velké dílo a jeden z nejlepších Nolanů (společně s Počátkem).

Dvouhodinové čekání na primitivní a nikterak novátorské rozuzlení (=vystřílení). Výsledné tři hvězdy pouštím za herecké výkony a atmosférické prostředí izolované chaty. Poněkud překvapivě nemohu ocenit Tarantinův scénář. Zatímco v jiných filmech mě jeho nekonečné monology/dialogy baví (a kolikrát u nich ani nedýchám), tady jsem zíval nudou a sledoval čas na hodinkách. Bohužel, první Gauneři byli první Gauneři. A dvakrát do téže řeky... byť v jiné době... nevstoupíš.

Souhlas s kritickými komentáři. Sympatičtí herci jsou jediným pozitivem. Chybí mi zde všechno: minimálně uvěřitelné charaktery, náznak kreativity v akčních pasážích, smysluplný scénář a dynamická režie. Výsledek je slabý a snáze zapomenutelný. Zdejší ohlasy jsou mi záhadou.