Botič

All of Us Strangers ukazují, kam mizí svobodní třicátníci a čtyřicátníci. Sami sobě duchařskými příběhy. Ve svých věžákových klecích vystlaných z přízraků minulosti. Očividně hluboce osobní projekt Andrew Haigha. Mrazivé od první minuty s brutálním závěrečným emoceánem. I’ll protect you from the hooded claw. Keep the vampires from your door.

To kouzlo Marvelovek je nějak pryč. Jakoby ten cinematic universe v téhle fázi začal spíš implodovat do sebe, než že by byl marvelous.

Steampunková odysea za emancipací. Trochu Karel Zeman, trochu Jean-Pierre Jeunet, trochu Terry Gilliam a taky trochu Yorgos Lanthimos. Frankensteinova skládačka, která vesele drží pohromadě. Ten hlad po životě a nových podnětech je vyloženě nakažlivý.

Bayona je po Jurském zklamání znovu ve formě. Nepříjemně fyzický film, který je v pár momentech tak působivý, že vidět ho v kině, tak mě to snad vyhodí ze sedačky.

Tři smutné osudy, které se protnou o vánočních prázdninách v sedmdesátkách. Tři postavy, které se během těch pár dní od sebe navzájem něčemu přiučí. Alexander Payne hraje na jistotu, ale takhle sebejistě předaná moudra nejsou samozřejmostí. Podobné emoce a drobnočrty jsem čekal, že po sobě zanechá Paul Thomas Anderson se svojí Lékořicovou pizzou a jako ne. K Paynovým poškolákům se určitě znovu brzy vrátím.

Strašně “pretentious” film. Ani jeden z motivů na mě úplně nefungoval. Na snímek o truchlení je to málo emotivní. Linka o přátelství zas málo humorná a ani ne moc moudrá. Na romantickou výplň se pak ke konci raději zapomnělo. Vlastně jsem moc nepochopil, co se Dan Levy snaží říct.

Létání pro začátečníky má námět, který utáhne krátkometrážní formát, ale celý film? Na to si režisér vytáhl strašně málo scének točících se okolo létání. A větší část filmu věnuje nijak zajímavému pobytu ve wellness hotelu kdesi na Islandu. Zvláštní.

Temné a zvrácené, jak jen Ottessa Moshfegh umí být. Nejvíc investovaná je do své role Anne Hathaway až je pomalu zajímavější a hlavně živější, než samotná Eileen, o které to celé má primárně být.

Smutky slečny Priscilly. Život s Elvisem byl asi párty, jen se na ní jeho manželka musela cítit hodně osaměle. A tuhle esenci umí Sofia, se svým empatickým přístupem, zachytit jako málokdo.

Drogy jsou jen zkratky. A Adikts je vlastně taky taková zkratka. Předvoj k něčemu potenciálně většímu. Hereckou sestavu to má nabušenou, jen škoda, že jí Adam Sedlák nechává v každém dílu vystřelit do takových celkem podivně černohumorných sfér. Ale cením vynasmažení.