Olík

Pro fanoušky nostalgické zopakování známých faktů. Pro tématu neznalé (styďte se) příjemné posezení s jedním z největších fenoménu naší doby. „SHOW MUST GO ON“.

Softporno o automobilových závodech, kterých se účastní team, v němž fungují samé ženy – už to má svoji vypovídající hodnotu!?!! Neatraktivní ženy, nesympatičtí muži, podprůměrné scény (myslím ty erotické), uši trhající dialogy a děj hraničící až s parodií - hodně minimální odpich.

Tři roky po a zároveň jeden rok před Dobyvateli ztracené archy přináší svatá dvojice Lucas-Spielberg nejtemnější dobrodružství Dr. Henry Jonese, Jr. Režisérem nejméně oblíbené dítko kvůli samé akci a opičím mozečkům postrádá pozvolnější spád předešlého příběhu i jeho celkové kouzlo. To však nemění nic na tom, že se pořád bavíme o Indiana Jonesovy, hrdinovy našeho dětství, a muži v kterého jsme chtěli vyrůst – jen trochu víc brakovějším, ale o to víc humornějším a dynamičtějším.

Retro leporelo ctností a neřestí akčního filmu vedené pevnou rukou Sly Stalloneho. Prostá zápletka made in 80´s místy až parodující zlatá období Komand, Rambů nebo Smrtelných kořistí plná, trefných narážek, oldies-goldies akce a starých psů, kteří ještě dokážou kousat. …………….a možná přijde i kouzelník, teda Arnold. Když zavřu obě oči a představím si Seagala, Van Damma nebo Dudikoffa místo Coutureho, Austina, Crewse a když budu hodně zlý, tak i místo Stathama, kteří se ještě nemohou (nebo ani nikdy nebudou moct) pochlubit statusem jako prvně jmenovaní nebo pánové Stallone či Lundgren, vidím jeden ze stěžejních filmů roku. Takhle jsem byl svědkem „pouze“ poctivé chlapské práce, která u mne vyvolala nefalšovaný nostalgický úsměv.

Ano i tohle je Danny Boyle. Vizuálně pestrý dětský příběh s moralizujícím poučením, který je díky svému chaotickému ději, církevním bizarnostem a celkové žánrové zmatenosti pro děti lehce nevhodný………místy mi přišlo, že i pro dospělé!?!?:(

Coenovský osobitá hra na kočku a myš dvou drsňáků kráčejících kroky staré školy, lemovaná postavami, které ač nijak neposouvají děj, stoprocentně zapadají do stylové šablony. Asi díky pointě lehce vyznívající do ztracena nebo nedostatku ingrediencí, o které se minnesotští bratři vždy mohly opřít (černý humor, propracovaný příběh, protismyslnost, nadsázka) se nemohu zcela bez výčitků svědomí podepsat pod žeň Oscarových nominací.

Jak malý kluk jsme také vlastníval červený motocykl, který se několika šikovnými tahy přímo před očima měnil v robota připraveného k boji. A ačkoliv jsem z něj nikdy (ani pod nátlakem) nedostal, jestli volí Optimuse nebo Megatrona, užil jsem si s ním o kapánek více zábavy než s jeho filmovými bratránky. Je určitě dobře, že Michael Bay nadále baví lidi a nedal se na léčbu rakoviny, jak kdysi trefně reagoval na nepříliš lichotivou kritiku, ale někdy všeho moc škodí! Bay se měl vydat přímočaře hlava nehlava stylem robot, raketa, robot, výbuch, robot. Zkrátka, snažit se díky velkolepým efektům zapomenout na přihlouplý příběh, na jehož začátku nebylo slovo, ale krychle :) a neupozorňovat na své tápání pomocí humoru ala Víla Zuběnka, záběrů na polonahou Megan Fox v západu slunce, „Scary Movie“ postav (Anderson, Mac) nebo hrdinsko-patriotických prohlášení o sebeobětování z úst (nebo otvoru v kapotáži) žirafoidního robota. Ty tři hvězdy jsou za……….…………nevím, asi jako memento mé dávno ztracené dětské hračky.

Dvě známé tváře a půl je hotovo. To možná platilo u Štaflíka a Špagetky - v případě dua Ford-Hartnett je tomu spíše tak nějak napůl. Stejně napůl jako polovičatě funguje film v rámci jemu přiřazených žánrů. Není to pořádně ani akčňárna, ani krimi, ani komedie, ani thriller a kombinace všeho vyznívá na rozdíl například od Mizerů (r.1995) – ano správně…………….tak nějak napůl.

Kdyby toto lehce hororové fantasy nemělo v datu vzniku rok 2007, nenapadlo by mne nic jiného než, že jde o chladný kalkul snažící se vyždímat, co se dá z nepochopitelné hysterie kolem albínského drákulova pohrobka Edwarda Cullena – ale takhle. Vlkodlačí romantika jak z nejbrakovějšího románu je tak prvoplánová a laciná, že si stejně jako Stmívání, Nový měsíc, Staré slunce, Krupobití, Polední pauza (nebo jak se všechny ty díly twilight ságy jmenují) své fanoušky určitě najde.

Ani ne před měsícem jsem sice nerad, ale o to rázněji skoncoval s Rodinkou a už je to tady zase – dávám definitivní sbohem novému seriálu, aniž bych zhlédl všechny jeho díly a musím říci, že ještě s větším roztrpčením než v případě již jmenované Kleinovky. Já bláhový jsem si doposud myslel, že pod slovem sitcom je míněna zkratka anglického situation comedy a tudíž kde je komedie, tam je také humor. Jak jen jsem se mýlil – zapomněl jsem na domácí televizní kuchyni.