Olík

Hlavně se nenechte zmást názvem filmu - nejde o akční drama z prostředí mužů bojujících s „červeným kohoutem“, ale o přihlouplý příběh o krachujícím manželství jako z pera Rosamunde Pilcherové. Jedna věc je ještě horší než naprostý amatérismus čpějící z úplně všech složek filmu a to nevhodně všudypřítomné náboženské téma.

Sedmdesát minut o cestě pozůstatků padlého vojáka z bodu A do bodu B bez jakéhokoliv děje, zvratu, nebo příběhu. Z každé minuty filmu je spíš než úcta padlému, cítit americký patriotismus a místo vzdaní holdu promarněnému životu, film vzdává hold americké armádě. Celé to drží pohromadě pouze díky hereckému výkonu Kevina Bacona.

Skládačka navzájem se proplétajících příběhů, točících se kolem halloweenské noci, u které budete nuceni celou dobu přemýšlet, zda jde o parodický pokus nebo opravdu tak „céčkově“ natočený horor.

Možná parodie na „Walk the line“ - možná pokus o komedii stylu ala Will Ferrell. Ať je to tak, nebo tak, v podstatě z toho vychází slabý film. Plusové body za originální písničky a povedené camea (Black, Duffy, Rudd, Long aj.) – Minusové za všechno ostatní :(

Další z nekonečné řady US remaků japonských hororů a zároveň musím jednou větou dodat, že jeden z nejslabších! Od tohoto možná hororu, možná thrilleru neočekávejte vaše strachem podpořené útěky za gauč ani žádné jiné vedlejší efekty, na které jste od žánrově podobných filmu zvyklí. To spíš počítejte s tím, že si ukroutíte hlavu, jak se budete divit, divit a divit. Americké produkce měli po celkem povedeném Kruhu skončit v nejlepším a nesnažit se nadále těžit z práce někoho jiného, žlutějšího.

Dojemný příběh o pravém významu rodičovství a potřebě patřit někam s jako vždy sympatickým Johnem Cusackem a ne zrovna dvakrát zvládnutým dětským partem desetiletého Bobby Colemana, díky kterému Vám po celou dobu jeho trvání bude hlodat v hlavě myšlenka, jestli to dítě opravdu není z Marzu.

Takových nebo podobných příběhů s mrtvým hrdinou vracejícím se zpátky na zem, aby pořádně zatočil s osudy žijících postav, jsme už viděli ve snímcích různých žánrů tuny. Jednou věcí se však tento film od sobě podobných výrazně liší. V hlavní roli muže, o němž sní ženy všech věkových kategorii, najdeme anglického komika Ricky Gervaise, který je tím faktorem, který posune ručičku vah z dvou na tři hvězdičky.

Komedie roku? Jestli můžu soudit, tak určitě NE! Svérázně originální buddy variace na stokrát omílané téma Las Vegaské rozlučky se svobodou? Jestli můžu soudit, tak určitě ANO! Ps: Tygr na záchodě mne dostal do kolen.

„Nemůžu tě nechat umřít, Bello. Ale mohu tě zbavit bolesti“ – tak to myslím mluví za vše. Anti-česneková lovestory k potěše pubertálních holčiček (někdy bohužel i dospělých žen), lepících si Bravo plakáty Roberta Pattinsona na zdi svého dívčího království odehrávající se i přes svou neadekvátně dlouhou stopáž téměř celou svou délku bez jakéhokoliv děje, zakončená „velkolepou“ upírskou honičkou s přihlouplými dialogy. Tak takhle nějak vypadá nový fenomén naší doby:(

Nové Scoobyho dobrodružství jenom potvrzuje klesající úroveň filmů kdysi díky filmům jako Beethoven nebo ten kluk je postrach 2 slušně vykročivšího Briana Levanta. Hlavní hrdinové (až na čestné výjimky), kteří se podobají svým animovaným vzorům asi jako celý film původnímu seriálu (především Fred vypadá jako z dvanáctého dílu „Prciček“), rušivý Shaggyho český dabing (za což Levant zcela jistě nemůže), céčková animace Scoobyho (za což Levant zcela jistě může), banální příběh (za tohle taky)a spousta dalších maličkostí (háži také na Levanta) , dělá z této „mysteriózní“ rodinné zábavy spíše „mysteriózní“ dětskou zábavu.