Modus

Vévodkyně rozhodně nepotrvdila moje očekávání, mám docela rád filmy z podobné doby a čekal jsem nějaké veledílo které vstoupí do historie...Bohužel se tak nestalo, a z díla ze kterého se mohlo vytřískat mnohem, mnohem více se stala jen tuctová podívaná se známímy a po všech stránkách perfektnímy herci...Hodně se změnilo od dob kdy Keira zaskakovala ve Hvězdných válkách za Natilii Portman, ze sličné a nevýrazné slečny se stala herečka první velikosti která už nemusí nic dokazovat, každý kdo se aspoň trochu zajímá o její hereckou dráhu ví, že má za sebou silné a skvělé filmy...I zde je to právě ona kdo film táhne, její obličejové grimasy jen dokazují že stačí málo a film je na světě...Vedle ní zdatně sekunduje můj oblíbený Ralph, snad žádný jiný herec neumí zahrát jen očima, u něj stačí jen pohnout obočím a přesně víte co chtěl vyjádřit...Hudba u historického filmu musí být vždy nebeská, u Vévodkyně nepřišla s ničím novým, je krásná to ano, ale takových jsem slyšel kvanta...Jedním dechem, ale dodávám, že ačkoli se to může zdát nesmyslné, přesto je to pěkný film na který se někdy v budocnu rád podívám znovu!!!

Je vidět jak moc se mladý Spielberg, snažil odlišit od svých starších kolegů kteří se vezli na vlně filmů z 50. a 60.let…Nebýt jeho nápadů a splněných snů, dnešní filmy by vypadali úplně jinak…Jasným příkladem je právě tento snímek, z minima vytřískal maximum…V jistých záběrech je atmosféra na tak vysoké úrovni že k thrilleru to má celkem dost daleko, a každý kdo rozumí filmu, mi dá za pravdu když řeknu že z velké části na tom má podíl, kamera...I ten obyčejný záběr dokázal Steven natočit tak aby se divák vcítil do pocitů hlavního hrdiny, úzkost, strach to všechno je naservírované v přijatelném množství...Udivuje mě že Spielbergovy stačilo pouhých 14 dnů aby tohle všechno natočil…Všechno vyvrcholí v záběr který demonstruje Spielbergův um… Žádné počítačové triky prostě všechno jak má být!!!

Když vyšel poslední díl Premiere, byla tam malinká recenze která se týkala filmů které budou mít premiéru v daleké budoucnosti...Avatar tam měl 6 hvězdiček, každý kdo si Premiere aspoň jednou koupil, ví že maximální počet hvězdiček byl 5...Už tohle ve mě vzbudilo obrovské očekávání s neméně velkou nadějí v neskutečný zážitek...Jak se premiéra blížila, byl jsem nedočkavější víc a víc, přátelé si ze mě tropili legraci, že to moc přeháním, ale já byl jednoznačně přesvědčen že ta eufórie která se mě držela jako klíště je právem opodstatněná...Když to všechno vypuklo, okamžitě jsem sledoval všechna možná hodnocení na různých webech, sbíral jsem informace od lidí co to už viděli, a já litoval že jsem to štěstí ještě neměl...Během tří dnů jsem byl svědkem hned čtyř změn ve světovém filmovém žebříčku, Avatar měl vzestupné hodnocení, to jsem nikdy dřív neviděl...V prvních dvou dnech ani v žebříčku nebyl, to bylo pro mě obrovské překvapení...Co se ale stalo dále, mi do teď není úplně jasné, Avatar dostal druhý dech a začal se sápat na stále vyšší a vyšší umístění...To mě přesvědčilo že diváci si film srovnali v hlavě a konečně ho řádně a spravedlivě ohodnotili...V den, kdy I já dostal možnost spatřit toho dílo, bylo nějakým zázrakem, krásné počasí, byl jsem neuvěřitelně přecitlivělí a všímal jsem si všeho co mi přišlo jako znamení od Boha...Jsem zastáncem originálních zvuků, tudíž žádný dabing, a proto jsem trpěl když jsem zjistil že film jde do kin ve 3D a co je nejhorší v dabingu...Když příběh skončil, uvědomil jsem si že dabing jsem si vůbec neuvědomil ale v hlavě jsem měl jen, jak to ten starý lišák jen dokázal...Je mi jasné že v tomto filmu šlo především ukázat novou technologii, kterou sám Cameron vytvořil a vymyslel k ní I názvy...Příběh je koneckonců obyčejný jaký jsme viděli několikrát, jen chytře zahalen do digitálních efektů...Moje očekávání bylo naplněno, v tak velkém množství že jsem věděl že chci ještě!!!

vůbec nechápu jak jsem dokázal něco takového přehlížet...Slyšel jsem, že Údolí včel vzniklo na popud studia Barandov kterému se nelíbilo že Franišek Vláčil natočil Markétu Lazarovou na tu dobu neuvěřitelně megalomansky, a tudíž se zavázal že natočí další film ze středověku a použije kostýmy právě z Markéty Lazarové...Je to neuvěřitelné ale myslím si že tohle „dílko“ musí být daleko lepší než Markéta Lazarová, ještě jsem ji neviděl ale je mi proti mysli že může být vůbec něco lepšího než tohle...Údolí včel je tak temné, jak jen Vláčilova adaptace možná nejtemnějšího románu Vladimíra Körnera za doprovodu mrazivých gregoriánských chorálů Zdeňka Lišky může být...Dokonce i prosluněné okamžiky jsou v tomto filmu jen předzvěstí a kulisou obrazů bolesti, marnosti a zkázy...Strhne vás k sobě do hloubky a vy, se studeným potem na čele, budete vědět, že nemůžete zpátky, dokud temné poselství, vypovídající o bolestném bezčasí středověku v mezičase dvou křižáckých výprav, nedojde ve velkolepém finále naplnění...Troufám si tvrdit že Údolí včel je jedním z nejlepších klenotů české kinematografie, né-li vůbec nejlepší!!!

Ne, ne a ne...Já tohle Tarantinovy nesežeru, jeho styl se liší od „normálních“ režisérů snad ve všem...Na jednu stranu to je dobře, jde si svou cestou a je mu jedno co si o tom lidé myslí, pro něj je ten film originální...To co jsem žral v Kill Billu nebo v Pulp Fictinu, mě tady znechucovalo...Zase film rozdělen na kapitoly, už zase litry krve a nechutné záběry...Výhodou je fakt, že samotní Parchanti jsou na vedlejší koleji a hlavní příběh se odehrává někde úplně jinde....Dialogy jsou tradiční tarantinovskou třešničkou na dortu a není tomu jinak ani tady, ale co se týče přirovnání k Pulp Fictionl, musím říct, že zas tak skvělé rozhodně nejsou....Jediné co mě snad potěšílo, bylo grandiózní finále...Tarantino je prostě šílenec, a né vždy se trefí do černého!!!

Věděl jsem, že to bude smutná romantická podívaná ale že na konci filmu mi budou téct slzy jako z protržené hráze, to jsem opravdu nečekal...Příběh o lásce mezi kterou se násilně vetře nemoc, může znít jako ultra-kýč ale opak je pravdou...Z každého záběru na zamilovanou dvojci cítítě opravdu kvantum emocí které pocítí při mražení na zádech...Řada věcí je předvídatelných a přece zpracovaných tak, že to bere dech...Závěrečnou scénu si z určitých náznaků můžete do značné míry domyslet a stejně vás zaskočí a dojme k slzám...Jsem velká citlivka a u filmů brečím skoro pravidelně :-) ale u Moment to remember to nešlo zastavit, když už to vypadalo že to přejde, "bum - bác" dálší dojemná scéna a vše začalo opět od začátku...I teď při psaní tohoto názoru se mi derou slzy do očí a přemýšlím zda něco podobného ve mě zanechal nějaký jiný snímek...Jestli ano, tak to bylo opravdu hodně dávno, protože si momentálně nic neumím vybavit...Na poslední půlhodinku filmu nechci nikdy zapomenout...Vyvolali ve mě pocit, že věci které řešíme my, jsou opravdu nepodstatné...Člověk má nejdenou pocit, že si nemá na co stěžovat a má chuť bojovat seč mu síly stačí!!!

Poslední dobou, nemám moc štěstí na novinky, a tudíž musím sahat po starých klasikách…Jednou z nich je i bezesporu The Great Escape a to hlavně díky nesmrtelnému skoku na motorce přes ostnatý drát, to rozhodně patří mezi největší kaskadérské kousky všech dob…Rafinovanost pokusu o útěk a jejich propracovanost mě opravdu udivily…Nejvíce se mi líbil výkon uprchlíka Steve McQeena…Ústřední melodie filmu je taky dost návyková a nese se celkem ve veselé náladě, ostatně jako celý film, bohužel konec mě vyvedl z míry, skoro jsem zapomněl jaká zvěrstva Němci páchali, i když tento film má přízvisko podle skutečné události, běhá mi mráz po zádech…Bál jsem se délky filmu a nudy, ani jedna obava se však nenaplnila, celý film plyne a divák nemá šanci se ani na okamžik nudit…Pro mě je to příjemná změna vidět válečný film i jinak než jen samé bitvy…Film byl natočen pouhých dvacet let po válce, a ta skutečnost byla stále více než živá, sám režisér Sturges se spíše soustředí na život v táboře a přípravy plánu na budoucí Velký útěku, než by jste si mysleli...Pro mě osobně nezapomenutelný film, legenda mezi všemi útěkářskými filmy a film na který se s chutí, i přes tu děsivě dlouhou délku (která ale lehce uteče, protože ve filmu se stále něco děje), rád znovu podívám…

Jsou filmy na které se podíváte, zapomenete a tím to hasne, ale je i pár filmů na které nikdy nezapomenete a které můžete prou svou čistotu sledovat do aleluja…Mezi podobné filmy patří i Život je krásný, po jeho shlédnutí jsem měl dobrých 5 minut husí kůži a slzy v očích…Podle mě je to jeden z nejúžasnějších filmů z koncentračních táborů…Roberto Benigni zde díky svému charismatu baví každou situací, ve které se ocitne…Navíc nám nabízí trošku odlišný pohled na utrpení v koncentračních táborech…Svojí láskou k synovi a vtipným vysvětlením každého momentu, pokud by ten film byl jen takovýhle a popisoval by život v koncentračním táboře, jako komickou situaci, rozhodně by se mi nelíbil a rozhořčil by i hodně lidí, kteří to peklo zažili…Jenže tak to vůbec není, režisér nám dává možnost nahlédnou do otcova nitra, vidíme jak už by pomalu vzdal život, sledujeme jeho utrpení a víme, že žije jen pro svého syna, proto se film stává nádherným válečným dramatem, které si zaslouží jak přízeň diváků, tak ocenění…Dlouho jsem tento film přehlížel, nevím ani proč ale podobnou chybu už neudělám!!!

Co se dá říct o filmu ke kterému napsal komentář snad každý, co napsat abych zbytečně neopakoval nebo nepapouškoval názory druhých???To byli základní otázky se kterými jsem si lámal hlavu než jsem vůbec začal tvořit...Na první pohled je vidět rozdíl mezi Ridlyho Vetřelcem a druhým dílem, dílem Jamese Camerona...Ridly natočil komorní drama s prvky hororu a sci-fi, a neměl na krku nůž protože nikdo neočekával takový úspěch...Cameron musel vysoko nasazenou laťku minimálně vyrovnat a stalo se to nejvíc nemožné, on laťku překonal...Brutální válka proti alienům nemá v tomto žánru konkurenci...Efekty, kamera, zvuky jsou na dobu svého vzniku naprosto bravurní záležitostí, stejně tak i ponurá atmosféra...Zatímco jednička sázela na tíživou atmosféru, ve dvojce jí o něco ubylo (ale ne o moc) ve prospěch akce, kterou nám připravila povedená banda vesmírných mariňáků, kteří produkují jednu tvrďáckou hlášku za druhou a divák si je prostě musí oblíbit...O to víc ho pak mrzí, když začnou jeden po druhém podléhat smrtící přesile vetřelců...Ve prospěch akce občas klopýtne i scénař, ale vzhledem k výslednému produktu to jsem ochoten přehlédnout...James Cameron si vystačil bez digitálních efektů a vzhledem k tomu, že film zanedlouho oslaví čtvrt století své existence a poznat je to jen na dvou, třech záběrech, je vidět, že jde o něco mimořádného!!!

I když se to nezdá, z prvu primitivní příběh se rozjel do nebývale vynikajícího dramatu...K mimořádnému filmovému zážitku stačí jedna místnost, dvanáct herců a famózní scénář...Henry Fonda jako Ježíš Kristus, přesvědčuje 11 nevěřících Tomášů o nevině obviněného osmnáctiletého mladíka, jenž měl zavraždit svého otce...Nesnesitelné dusno k zalknutí, propocené košile nervózních porotců, vztek, emoce a dým z věčně zapálených cigaret vytvářejí ponurou atmosféru totální klaustrofobie, která postupně prostupuje všemi póry, jimiž divák tohoto skvostu dýchá...Co bylo pro snímek důležité byl fakt, že ani Henry Fonda, si nebyl úplně jistý chlapcovou nevinou, ale chtěl ukázat že ve všem jsou jisté pochybnosti, že nic není takové jaké se to z prvu může zdát...Pak je tu taky skvělá kamera, která dokaže vytvořit krásný dlouhý záběr z dálky, a když jde do tuhého, tak se přiblíží k tvářím těch, co zrovna mluví, aby pak zase jednoho hocha střihla na druhého a tak pořád dokola...Což si myslím, že nás ještě více pohltí, už do tak dusné atmosféry...Ke konci začne pršet, což mi vůbec nevadilo, ba naopak ještě víc to přidalo na husté atmosféře, do oken bušily velké kapky deště a oni pokračovali v rozebírání faktů a pochybností...Těžko hledat lepší film, který v jedné místnosti o necelých 100 minutách filmu, dokáže tohle všechno dát dohromady tak přirozeným a uvěřitelným způsobem!!!