Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Dokumentární

Recenze (110)

plakát

Chlast (2020) 

Dánům se zase povedla trefa do černýho.

plakát

Orange Is the New Black (2013) (seriál) 

O Orange Is the New Black jsem věděla už dlooouho, ale vždycky jsem dala přednost něčemu jinýmu. Což byla na jednu stranu chyba, ale na druhou stranu jsem vážně ráda, že jsem mohla OITNB zbingewatchovat během lockdownu. Začátek první série byl pro mě trošičku rozpačitý, protože jsem čekala drsné drama z prostředí ženské věznice a místo toho jsem dostala spíše dramatickou komedii (což ale bylo, jak jsem záhy zjistila, dost boží), postupem času však poměry ve věznici začínají houstnout a naše milé vězenkyně čekají fakt brutální časy. Pozornost se z původně hlavní postavy Piper, která pochází z velmi bohaté privilegiované rodiny, přesouvá na ostatní obyvatelky vězení různých ras, vyznání a národností, které však nejsou o nic méně zajímavé, spíše naopak. Charaktery hlavních hrdinek jsou zde velmi podrobně vykresleny, žádná z postav není černobílá a každou z nich můžete milovat, ale taky nenávidět. Moje nejoblíbenější postava je určitě Nicky, kvůli který bych snad i k lesbám konvertovala. Každopádně konec seriálu už je pak vyloženě jedna velká depka. Což je dost hrozný, protože se všechno posere ve chvíli, kdy už máte k hlavním hrdinkám vytvořený fakt pevný emocionální pouto, sakra! Tu jejich beznaděj vyloženě cítíte v kostech. Hele jako co vám budu říkat, podívejte se na to, protože je to fakt kulervoucí (nebo v tomhle případě spíš kozyrvoucí?).

plakát

Moje šťastná rodina (2017) 

Výborný. Téma natolik univerzální, že věřím, že se s ním dokáží ztotožnit ženy nejen v Gruzii (kde se možná nad svou situací mnoho z nich vlastně ani nezamýšlí a nevnímají ji jako nijak problematickou), tak třeba i u nás, a do určitý míry myslím, že i u našich západních sousedů. La Shugliashvili hraje jako o život. Pečlivě potlačovanou, přesto ale velmi silnou niterní zoufalost a nejspíš i hněv hlavní hrdinky dokázala ztvárnit bravurně, hrdinčiny emoce se derou na povrch v sotva postřehnutelných mimických gestech. Za mě se jedná o velmi silný film.

plakát

Ach, Ramono! (2019) 

Hroznej film. Není tam snad jediná skupina lidí, kterou by tenhle film nezobrazoval jako magory. Všechny ženský postavy jsou tam brutální krávy, všichni chlapi vlastně taky. Fat shaming jak sviňa a bejt homouš je přece taky ta nejodpornější a nejtrapnější věc na světě... Prostě hrozný. Ještě bych pochopila, kdyby takovej film vydali někdy před dvaceti lety, i když ani na tu dobu, by to nebyla ani průměrná podívaná. Ale v dnešní době? No Rumuni jsou zjevně někde jinde... Postavy se chovají brutálně nelogicky, celý to vůbec nedává smysl. Navíc to má být komedie, ale není to vůbec vtipný. Prostě strašný. Nemůžete tady fandit ani jediný postavě. A nejvtipnější je na tom to, jak všechny ženský postavy Andreie označují za "hodnýho kluka". Ty vole přitom takový šovinistický prase. No masaker.

plakát

Stále spolu (2014) 

Jako masakr. Člověk by čekal, že život někde v lesích mimo civilizaci musí být nádhernej, plnej svobody a radosti. Že ho představitelům dokumentu budete závidět. A možná byste i mohli, kdyby to celý fungovalo trošičku jinak. To by ale otec rodiny nesměl být totalní psychopatickej despota a manipulátor, který všem členům svý rodiny nonstop diktuje jak se mají chovat, co si mají myslet a kdy můžou dýchat. Magor, kterej se považuje za vůdce smečky vytvořil něco jako absolutní patriarchát. A na jeho dětech to bohužel zanechalo brutální stopy, stali se z nich asociální dementi, kteří se nedokážou normálně vyjádřit a kteří jsou v sociálních situacích úplně mimo. Snad ani nechci přemýšlet nad tím, jak brutálně tahle výchova poškodila jejich psychiku. A je to fakt škoda, protože co se týká inteligence a šikovnosti, rozhodně podědily geny svých rodičů a mohli v životě dokázat něco zajímavýho. Je mi dost líto manželky, která už o svým životě nemůže vůbec rozhodovat, protože, jak sama řekla v dokumentu, vlastně tam být musí, protože manžel by jí děti nikdy nenechal. Fakt chudák, já bych s takovým magorem nevydržela ani den. No docela by mě zajímalo, jak to s rodinou dopadne, jak třeba budou žít děti, až rodiče umřou, protože si nejsem jistá, že budou schopni se o sebe postarat.

plakát

Téměř dokonalá tajemství (2019) 

Viděla jsem jen kousek traileru a tak jsem šla do kina v domnění, že zde bude základní zápletka filmu Naprostí cizinci použita trochu jiným způsobem, s novými příběhy. Víc jsem se mýlit nemohla. Nikdo, kdo tomu tady dal víc než tři hvězdičky, nemohl film Naprostí cizinci vidět. Téměř dokonalá tajemství jsou totiž jeho naprosto zbytečnou a ještě dost trapnou kopií s poněkud odlišným, mnohem debilnějším koncem. No nic, můžu si za to sama, mohlo mě to napadnout. Každopádně absolutně nechápu smysl tohoto "díla", asi už němci (a jak jsem teď zjistila nejenom oni, ale spousta dalších národů, které mají svoje vlastní kopie Naprostých cizinců) nedokázali přijít s ničím svým a tak uboze vykradli fakt dokonalej film, kterej rozhodně žádnou kopii nepotřeboval.

plakát

Manželské etudy: Nová generace - Irena a Petr (2019) (epizoda) 

Borec docela debil, na dítě nespěchají, oba ví, že by to v budoucnosti mohl být problém, jsou spolu 15 let a když to pak nejde tak se sebere a jde do prdele? Tak to fakt chceš mít doma no... Úplně to pro mě zahazuje celej ten vztah, jako by mu na ní vůbec nezáleželo. Navíc borec věčně v lihu, na práci všechno možný, takže starost o dítě by stejně celou vahou dopadla na manželku. Chudák holka. Hlavně že by se tatínek mohl pyšnit, co zasel, že jo. Měla sis nechat svoje příjmení holka! :D Jinak s jejich stylem života narozdíl od většinové populace našeho státu nemám vůbec problém, i když já bych přece jen s partnerem chtěla trávit o něco více času. Bylo to zajímavé pokoukání, oba dva jsou dost jedineční lidé.

plakát

Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) (TV film) 

Film mého dětství, kterej jsem mívala hrozně ráda. Ovšem teď po letech se na něj dívám trošku jinak. Už mi to moc nepřipadá jako veselá komedie, ale hardcore horor. Kdybych totiž musela žít s takovým debilem, tak si jdu asi skočit. Je fakt, že kvalitu snímku to nijak nesnižuje, jen je to takové drsné zrcadlo tehdejší doby.

plakát

Přes prsty (2019) 

Jak mohl někdo napsat tuhle sračku a zároveň MOST! mi zůstává totální záhadou. A že to momentálně má 65 % je záhada snad ještě větší. Mé oči krvácí.