Petaxis

Pocity po zhlédnutí první série: tenhle seriál je prostě naprosto RIDICULOUS. I can't even tell... Některý zápletky jsou prostě vyloženě směšný, nedávají smysl, irl jsou nemožný... Což se asi do jistý míry děje v každým seriálu/filmu, ale tady je to opravdu už přes čáru. Při sledování se popadám za hlavu a mlátím hlavou do zdi... Ale stejně to sleduju dál... Nedokážu vlastně ani vysvětlit proč. Je to vlastně hrozná blbost, ale baví mě, občas :D Podobné pocity přetrvávají i při sledování třetí série. I při sérii páté :D

V první polovině filmu jsem si říkala, že takové věci se ve vztahu dějí a umím si představit že se do nějakého podobného konfliktu dostanu i já sama a pořád jsem se na to dokázala podívat z obou stran, jak z pohledu partnera, tak partnerky. V normálním životě by ale lidé nakonec měli dojít do nějakýho kompromisu. Ovšem to co se dělo v druhé půlce filmu už bylo hodně přes čáru, protože něco takovýho co tam pronášela hlavní hrdinka dokáže člověku, kterýho by měla mít ráda, říct jen největší psychopat. Konec dost nepochopitelný, pokud by mi někdy někdo řekl takový věci, co ona jemu, tak už ho nikdy v životě nechci vidět a tudíž si za to tak trochu vlastně může sám. I když kdo ví, možná to tak bývá, když se pomalu přikládá pod kotel, člověk ztrácí nadhled. Hodně se mi ale na filmu nelíbilo vykreslení všech ženských hrdinek, podle režiséra je asi každá žena hnusná mrcha a když po chlapovi chce, aby se z poloviny podílel na domácích pracích a byl schopnej se o sebe postarat, nedej bože se při nějaký výjimečný události postarat i o partnerku, tak to asi znamená, že je strašně utlačovanej chudáček, kterýmu ženy sebraly všechny jeho práva. A to že musí otcové z piva domů, aby hlídali děti, na tom je něco divnýho nebo co? Je jasný, že když už si je udělali, tak se o ně budou muset kurva taky starat ne. To fakt neznamená, že jsou šikanovaný... Chápu, bylo potřeba zajít do extrému a pojmout to jako psychologickou sondu do světa bezcitných ženskejch, co nemají city a svý partnery jen vysávají a i proto se mi film líbil, protože pohled je to fakt zajímavý, na druhou stranu ale nebylo nutné takhle vykreslovat všechny ženy, jako by žádná ženská nemohla bejt v pohodě.

Jen jedna poznámka. Jak je možný, že když jste seriálová postava a jste jako Sága nebo třeba Dr. House či jinej, do společnosti nezapadající jedinec s Aspergerovým syndromem nebo něčím podobným, všichni (diváci) vás milujou a obdivujou, ale když jste takoví ve skutečným světě, tak vás všichni nenávidí, hejtují a označují za sobce/psychopaty/pro společnost bezcenný (a/nebo nebezpečný) jedince?

Dexter, byl hlavně z počátku, jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy viděla. Nedá se to popsat, prostě to musíte zjistit sami. Jsou zde momenty, při kterých budete téměř ohryzávat obazovku nervozitou a budete na pokraji srdečního infarktu. Veliká škoda, že to nezabalili v ten pravý čas, ale hnali se za dalším a dalším natahováním seriálu, protože poslední tři série jsou prostě taková menší kupa sraček a ten konec je prostě WTF. První série jsou s těmi posledními naprosto nesrovnatelné, je to téměř jako koukat se na jiný seriál. Ne, že by se na ty poslední série nedalo vůbec koukat, jen prostě když si vzpomenete na to, jaké to bylo na začátku, chce se vám brečet.

Black Mirror se určitě řadí to toho nejlepšího ze seriálové tvorby, co jsem kdy měla možnost vidět. Je to názorná ukázka toho, do jaké budoucnosti se ženeme a kam až to může zajít, pokud se nevzpamatujeme a nezačneme nad technologiemi a jejich využitím kriticky přemýšlet. Technologie jsou samozřejmě skvělé a náš život dělají jednodušším, ale Black Mirror dokonale ukazuje, jak to skončí, pokud v nich budeme hledat jen samé superlativy a nezamyslíme se taky nad tím, co nám berou a co nám ještě vzít můžou. Inteligentní, temné, prostě kulervoucí. To prostě chcete vidět.

První série výborná, druhá, hlavně zpočátku, ještě lepší. Ke konci jsme se ale dočkali dalšího umělého natahování. Jen doufám, že tvůrci ví, co dělají a ze seriálu se nestane překombinovaná sračka, vytvořená z honby za zisky. Ale zpátky k tomu, co už jsme měli možnost vidět. Handmaid's Tale je seriál, který Vám buď sedne a budete z jeho sledování úplně mimo, nebo ho budete nenávidět. Nejdříve jsem směřovala k tomu druhému případu, protože se mi scénář po zhlédnutí prvního dílu zdál nesmírně přitaženej za vlasy, každopádně jsem vytrvala a netrvalo dlouho a změnila jsem na seriál názor. Nejdřív na mě působilo všechno brutálně nereálně až hloupě, ale pak jsem se zamyslela nad tím, co všechno se dělo v minulosti, nebo se stále děje na některých místech naší planety. Ne, zřejmě nikdy nebude existovat země ve kterém by to vypadalo přesně tak jako v Gileádu, ale tenhle utopistický stát nám může připomenout, jak snadné je lidi postupně zbavovat jejich práv, pomalu a plíživě, tak, že si toho všimnou, až když už je pozdě. Může nám připomenout, jak se z náboženství může stát nebezpečná zbraň, která lidem vymeje mozky, připraví je o kritický myšlení a jejich dříve běžná práva a potřeby se změní v kacířství. Seriál je navíc doslova prošpikovaný neuvěřitelně brilantníma hereckýma výkonama a jeho atmosféra je tak temná a skličující, že budete při sledování trpět společně s hlavními postavami. Ano, určitě to není seriál pro každého, koukat se na Handmaid's Tale se dá vlastně přirovnat ke každotýdennímu psychickýmu mučení, ale možná si při sledování s postavama vytvoříte tak pevný pouto, že jim prostě taky budete muset fandit až do konce. Doufejme tedy, že třetí série nezažije žádný strmý scénaristický propad a kvalita bude i nadále stoupat, nebo se alespoň nebude snižovat. Jsem ale trošku skeptická, protože Handmaid's Tale nevidím jako materiál na velký počet sérií, ale předpokládám, že z ní Hulu bude chtít vytřískat ještě hodně peněz a tak se dočkáme umělého natahování. Snad se mýlím. UPDATE: Při sledování třetí série bohužel musím snížit hodnocení. Seriál už fakt kriticky volá po ukončení, místo toho byl obnoven pro čtvrtou sérii.../Čtvrtou sérii si moc nepamatuju, tak asi nebyla zrovna výjimečná, ale pátá mě překvapivě zase dost bavila, i když člověk musí občas hodně přivřít oči nad nelogičností zápletek. Těším se na šestou a poslední sérii.

Měla jsem jít raději na něco jiného. Musím uznat, že alespoň efekty byly na super úrovni a herecký výkony byly taky fajn, ale co je to platný, když scénář je úplně stupidní. U některých scén jsem nevěděla, zda se smát, nebo brečet. Škoda, protože Jurský svět z roku 2015 se mi líbil a myslím že se jednalo o důstojné pokračování původního Jurského parku. Dvojka je ale opravdu jen jedno velké zklamání.

Hodně silný film. Musím říct, že jsem fakt ráda, že jsem se narodila v téměř civilizované a téměř západní zemi, kde i přesto, že občas pořád cítím, že jsem díky svýmu pohlaví zaškatulkovaná do nějakejch stereotypů, do kterejch ve skutečnosti nezapadám, nemusím díky bohu nikoho žádat o podpis, když si chci najít práci, nebo zajít na potrat, nebo dělat prakticky cokoliv se svým životem. Předně mě velmi překvapilo, že se tenhle film rozhodli natočit lidé, kteří z Íránu pocházejí, protože jsem žila v domnění, že většina z nich musí být tak brainwashovaná, že takhle "kacířsky" vůbec nemůžou přemýšlet. Na druhou stranu to dává smysl, protože autoři v Íránu už nežijí a když se dostanete do styku se západní kulturou, může vám to otevřít oči. Kdyby se o něco podobnýho pokusili ve svý rodný zemi, už by asi nežili. Cítím velké sympatie k lidem, kteří jsou nuceni v Íránu žít podle všech těch psychotradic, a kteří s nimi zároveň nesouhlasí. Pro tuhle část populace to musí být opravdový peklo. Hlavně pro ty ženy. Ale není to vlastně tak dlouho, co ženy potřebovaly souhlas manžela ke každý kravině i u nás. Na tom, do jakých situací tahle kultura protagonisty filmu dostala, je krásně vidět, že potlačování primárních lidských potřeb, v tomhle případě potřeb sexuálních, ale taky třeba potřeby nějaký seberealizace, uznání nebo lásky, prostě nikam nevede a z lidí to udělá akorát trosky a nebo psychopaty. Žádný příliš ortodoxní náboženství není dobrý a nadělá víc škody než užitku. Teď k filmu jako takovýmu. Nejdřív jsem se obávala tý animace, protože většinou nejsem schopná se do vážných snímků který využívají animaci pořádně ponořit, ale tady jsem po chvíli zapomněla, že se vlastně nedívám na hraný film. Super bylo taky to, že se snímek nesnaží nějak na tvrdo hrát na city a manipulovat s diváky, nebo z hlavních postav dělat hrozný chudinky, to téma je samo o sobě fakt silný, takže přístup natočit to tak jak to je je tady adekvátní. Žádná z postav tady není vyloženě pozitivní, ale ani vyloženě negativní a je jen na vás, jaký přístup vůči nim zaujmete. Konec filmu vás fakt donutí přemýšlet. A jedna malá poznámka nakonec, byla jsem na tom v kině s přítelem a kamarádem a oba dva film okomentovali slovy "hm, zajímavý, no". Like what? Tenhle film musí přece v každým vyvolat hafo emocí a když už ne to, tak minimálně aspoň hafo otázek a myšlenek, který vás v noci nenechají spát... Doporučuju každýmu, člověk si pak začne víc vážit toho, co má.

Není to katastrofa, ale knize to nesahá ani po kotníky. Kdyby ji zde přítomní četli, nikdy by to nemohlo mít 82 %.

Best parents in law ever.