Michelle75

Australské filmy jsou mi sympatické, nejsou tak okatě "krásné" jako ty americké. Candy je podle mě natočené slušně,rozhodně potěší herecké obsazení, i když samotné téma už méně. Přesto jsem spokojená, jistá dávka syrovosti a feťácké autentičnosti se dle mého podařilo zachytit zdravým a uvěřitelným způsobem. Stejně jako vztah, který se tak postupně, ale nepřekvapujíc vzhledem k okolnostem, mění.

Čekala jsem mnohem méně a ona se z toho nakonec vykubala zajímavá teenage komedie, která má i jakýsi hlubší význam/jít za svým snem se občas vyplatí/ a hrají v ní i příjemní a talentovaní herci. :o))

Herecké výkony byly výborné, při té sestavě se ani není čemu divit, ale mě prostě rozčilovala ta naivita té dívčiny a její ochota si tak s radostí telefonovat s neznámým člověkem.

Ne že bych němala Aniston a Wilsona ráda, ale filmy ve kterých jsem je prozatím viděla mě zase až tak moc neberou. O to to bylo větší a příjemnější překvapení, když jsem i přes netrpělivé počáteční vrtění nakonec vydržela a v mnoha okamžicích vplula do reality, kterou tak dobře znám. Někdy je to období s malými dětmi vysilující samo o sobě, natož pak se psem, který je tak hyperbláznivý. Ale když ho pak jen pár dní nemáme, tak už nám chybí a vrháme se zpátky do boje a to až do konce. Taky už si to bez toho našeho blázna, který hrabe díry po celé na zahradě a kouše do všeho co se zapomene na zemi neumím představit. ...No ten konec byl doják, ale já mu to odpustím a nakonec dávám plný počet.

Bill Nighy se mi vryl do paměti z Lásky Nebeské, od té doby mám pro něho slabost a snad i právem. Jeho citelné charisma a originální vzezření májí velké kouzlo. Emily s tím svým výrazem typu -mouchy snězte si mě- je taky od každého dalšího filmu lepší a hezčí no a Rupert Grint? Těžko bych dopředu uvěřila, že si je jako náhodnou trojici ve filmu budu umět představit a ještě , že mě tahle ztřeštěnost bude tak příjemně bavit. Opravdu fajn pohodovka britského typu .

Příjemná podívaná, svižné tempo, fajn herci, kteří vypadají jako skuteční lidé a ne jako hvězdy hollywoodu. Nevím, ale mě ten film připadal i hodně ukecaný a originálně vtipný. Z deseti bych dala za 7, takže 4* jsou tak akorát.

Po pár počátečních minutách došlo docela rychle k tomu...o čem ten film má být až do konce? Docela mně to vyděsilo, ale bylo tomu tak. A šlo to. Asi díky Aronově naturelu to šlo dobře a ne tak beznadějně jak bych si představovala já sama. James Franco dostal roli, která se nemůže hrát snadně, vézt monolog je vážně hodně komické, stačí si stoupnout před zrcadlo a zkusit to. Nejen tenhle drsný příběh, ale i hudba a občas i obrazovka rozdělená na tři díly, kde v každém z nich je něco jiného, dělá tento film pestřejším a odlehčenějším, než byla určitě realita. 4.5* a časem možná i těch 5. P.S.: Záblesk se Scooby Doo byl skvělý stejně jako ta píseň.

Příjemné překvapení. Výborná hudba, výborné kulisy, zajímavý příběh a slušný zpěv herců. Gerard Butler byl vážně charismatický a jeho hlas je netuctový, možná trošku drsnější, než bych si u fantoma představovala, ale i tak klobouk dolů. Věkový rozdím mezi Emmy a oběma herci bych netipovalala na až tak velký. Některé scény byly famozní, hlavně za druhou půlí. ...jo, ale taky mi trochu vadilo to, že když si fantom sundal masku, tak měl vlasy o hodně světlejší, vždyť ty vlasy nebyly soušástí té masky - tak tohle "fopa" vážně moc nechápu.

Tak já vůbec nevěděla co je tohle za film, náhodou jsem si zapnula bednu a on tam běžel. Bavilo mně už to, že od začátku tápete a přemýšlíte o co tady vlastně jde. Postupem času do sebe všechno začíná samo zapadat, i když ne zlehka a rychle. Hlavní hrdinu sužuje boj se svým svědomím a výčitkami, které nejsou bezdůvodné. Jde možná o tlačení na pilu a na konci o doják jak prase, ale mně to kupodivu navadilo a ty slzy jsem klidně vypustila ven. Will, Rosario i Woody byli úšasní.

Nalila jsem si skleničku vína, zapálila svíčku a uvelebila se v křesle. Po hodině jsem zjistila, že jsem tu předchozí půlhodinu byla někde mimo film a do jeho konce tomu nebylo jinak. A to je špatně. Určitě se mi líbil výkon pana Seymoura i Roberta, ale už mnohem dříve než Bobby po své nehodě zaťukal na dveře svého souseda, mně bylo jasné jakým směrem se to bude vyvíjet. Průměr průměrů.