pan Hnědý

Zážitek hlavně fyzický. Schrader zobrazuje dokonalou destrukci člověka a vlivu člověka pro okolí. Uhrančivá atmosféra nedá vydechnout. Spirituální přechod do Vesmíru a nad krajinu podmanivý. Podobný trans jsem zažil u Kalvárii (2014) od McDonagha.

Kolující stále v myšlenkách. Brendan Gleeson podává neskutečný výkon důvěryhodnosti, oddanosti bohu, života v Irském prostředí. Film se mě dotýká chladnou krajinou, otevřenosti lidí, životních událostí, spletitosti životní cesty, zatracení lidské psychiky a odpuštění. S odstupem času zdrcující testament.

Tam, kde dobrodružná optika začíná a stává se nepřekonatelnou. Geniální záběry přírody, nádherně naplněný příběh, dokonalá Jenny Agutter a hluboká myšlenka v závěru. Filmová poezie.

Příběh, který srší jednoduchostí, ale postupem času rezonuje uvnitř a nechce odejít. Alfonso Cuarón svou kamerou ustupuje od postav a přesouvá svou kameru do vlastního času a prostoru - ve větší stopáži tohle miluji hlavně u Ceylana, nebo Reygadase. Roma čerpá ze skutečnosti a drsné doby v Mexiku, tak autenticky, až mrazí. Scéna porodu a závěrečná očista na pláži je nejsilnější za poslední roky. Černobílá kompozice je v mých očích stále po skončení díla a nechci aby odešla.

Penetrates into the soul.

Ve všech stránkách podmanivé.

Pedro Almodóvar má dar, který mě vždycky dokonale omámí dokonalou optikou, která se stává esenci, která dokáže proniknout do duše. Nesmírný cit pro dynamiku, pomalá kamera, němý úžas, zvukový doprovod zde vytváří geniální aroma španělské romance a španělského půvabu. Mluv s ní je nádherný film, který promlouvá do duše člověka, který se stává posedlý láskou, touhou, zoufalství a nenaplnění. Myšlenkově rozeznívající, touhou pronikající a následným dojmem povznášející Almodóvarův dotek.

Další fyzická manipulace Stana Brakhagea v 16mm expozicí času, prostoru, vnímání a dokonalé zoom optiky, která nabourává divákovu představivost. Všechny prvky rozprostřené do malých sekvencích, až časově rozprostřené do pár sekund, kde uběhne několik let. Něco takové člověk vidí pár sekund před smrtí, kde se mu odehrává celý život, potom na pásu filmové oblasti Stana Brakhagea.

Desire, touch, rapport, through the heart, to the sunrise. Vzpomínky, které se v duši neztrácejí, ale hledají cesty, aby se znovu spojili.

Kdo nepozná každý centimetr těla a duši uvnitř své ženy, tak si ji nezaslouží. Chladnost postav a kostra příběhu mě ale nezasáhla.