Mermaidee

Což o to, film je natočený pěkně, ale všechno ostatní nějak pokulhává. Především asi scénář, příběh se odehrává mechanicky a postavy se snaží tak maximálně naplňovat stereotypy, že je to do očí bijící a... trapné. Už jsem si všimla, že tady stačí, aby měl film super vizuální stránku a většina komentujících mu vše odpustí. Ale u mě to s takhle špatnou režií nezachrání tentokrát ani fakt, že jde o film podle skutečné události. A nedoufám, že to dvojka změní

Ačkoliv to nemusí být na první pohled patrné, ústředním motivem je tu současná role muže v rodině. Vztahové drama, i když asi méně dramatické než byste čekali. Nejde o převratné dílo, pokud jste však milovníky temné severské kamery, sterilního skandinávského designu a architektury, nebo se prostě chcete jen v něčem šťourat, bude vás to bavit. A jelikož se mi tu nepodařilo najít komentář, který by ten příběh rozklíčoval popravdě, přidávám tento SPOILER: Rodina si užívá dovolenou na horách, manželství už trochu chybí jiskra, manžel si možná smskuje bůhví s kým a všichni si už vzájemně trochu lezou na nervy, ale to pravé vzrušení přijde úplně odjinud. Během nevinného oběda na terase restaurace se nebezpečně přiblíží odpálená lavina a zatímco žena zachraňuje nejdřív děti, manžel utíká jen s mobilem. Když se ukáže, že šlo o planý poplach a všichni jsou naživu, musí se s postraumatickým šokem vyrovnat každý po svém. Děti se stánou do sebe, jejich matka o tom potřebuje mluvit a otec předstírá, že se vlastně nic nestalo, takže celou událost zlehčuje a odmítá ji komentovat. Tím se ale jen stupňuje manželčin vztek, který se ona v sobě sice snaží držet, jenže protože stále vnitřně věří, že její strach byl oprávněný, vybuchne vždycky v tu nejmíň vhodnou dobu. Před publikem. Muž si stále zachovává tvář, není přece možné, aby přiznal, nebo se zachoval jako slaboch. Katarze tak příchází teprve po psychoterapeutickém dni se starým přítelem, a to v podobě mužova důkladného pokání, po kterém mu odpouští nejdříve děti, ale konečně i manželka. Zbývá dosadit krále zpět na trůn, což se podaří vzápětí, protože dostane možnost reparátu a konečně se stal zachráncem. Těžko říct, jestli pochopil, že to bylo ze strany manželky divadýlko, ale to není až tak důležité. V epilogu jde pak vlastně už jen o rekapitulaci charakteristik každé z postav, což je docela nápaditě vyjádřeno v kráčející tlupě, v jejímž čele jde konečně spokojený vůdce - muž.

Tento film jsem poprvé viděla v době, kdy mi bylo asi tak 12 a ležela jsem doma s chřipkou. Od té doby mi zůstal v hlavě jako synonymum něčeho, na co můžete koukat s teplotou a čajem v ruce pod dekou a naplní vás to zvláštním klidem. A teď, po letech, se mi to potvrdilo. Mile sentimentální příběh o lásce, při kterém mi bylo líto, že se tímhle 70' stylem už netočí. Minimálně ta kamera byla v něčem výjimečná a úžasná.

Na dnes už v podstatě kultovní film jsem se dívala náhodou a musím říct, že moje očekávání asi byla přemrštěná. Myslím, že tady na ČSFD má tak vysoké hodnocení zejména díky explicitním milostným scénám. Bez nich jde o vlastně dost obyčejný příběh o lásce mezi ženami, která je možná osudová, ale rozhodně ne až za hrob. Časové skoky vnímáte jen díky pozici, na které Adele zrovna pracuje a ačkoliv to sama přiznává: "Vypadám pořád moc mladě", tak si myslím, že tohle měl režisér určitě řešit víc. Ve škole z ní sice dělá stále afektovanější učitelku, ale v soukromí Adele pořád vypadá na 16 a co je nejhorší, pořád se tak i chová a tváří. Prostě vývoj nula. Emma (Léa Seydoux) je hodně zvláštní typ a tohle bylo poprvé, kdy se mi fyzicky nelíbila. Navíc se musím vrátit k těm sexuálním scénám. Při nich mi bylo hereček opravdu líto a přestože to zahrály dost realisticky, nepochopila jsem, proč je dominantní Emma o tolik pasivnější než Adele. Člověk pak dost pochybuje, která z nic má mít víc zkušeností. Snímek hodnotím jako průměrný, kladně oceňuji civilní kameru a odvahu hlavních představitelek. Jinak je to i herecky dost průměr.

Vždycky mě zajímají příběhy, které jsou na základě skutečných událostí. A podobný příběh se ve skutečnosti stal...kde jinde, než v Americe. Tady ale sledujeme partičku středoškolaček ve francouzském maloměstě, kde není co dělat a celá jejich existence spočívá jen v čekání na dospělost. Proto když vůdkyně party nechtěně otěhotní, rozhodne se z toho vytřískat, co se dá a přemluví k tomu i kamarádky. Konečně je všichni začnou brát vážně! Než se dospělí vzpamatují, je tak trochu pozdě a je těhotná půlka školy (no dobře, přeháním). Před filmem by mě nenapadlo, že jde nějak pochopit jejich jednání. Jenže příběh ještě-dětí s klíčem na krku, které se snaží tímhle způsobem rebelovat proti sebestředným rodičům není vůbec jednostranný. Jestli je ale jejich snaha o vytvoření vlastního, lepšího světa naivní, správná, nebo naopak opravdu jen odsouzeníhodná, to si musí v sobě vyřešit každý sám. Konec zamrzel, nebyl dobře dotažený, ani zahraný. Plusem byl naopak příjemný soundrack.

(Jen) nadprůměrná komedie, která zabírá hlavně díky dobrým efektům, např. poletujícím bankovkám (co kdybych byl/a v publiku, že?!). Motivace hlavních hrdinů je trochu pochybná a konec přepálený, ale koneckonců asi jediný možný, aby ještě dokázal překvapit. Opravdu nenáročná oddechovka, Jesse Eisenberg mi sice pořád víc připadá jako elév, než jako mistr, ale dalo se na to zvyknout.

Tento film stojí za to vidět. Nejde o béčkový horor nebo plytkou vyprávěčku a komerční publikum s tím tedy může mít problém, ale pokud máte chuť na trochu artu, tentokrát nablýskaného díky slušnému rozpočtu, jděte do toho. V první půlce netušíte, co se děje, jen víte, že je něco špatně. Druhá půlka už je alegorickým ztvárněním dějin tak, jak nám je už přes 2000 let servíruje křesťanská církev. A přesto, že ty příběhy vlastně plus mínus znáte, takhle nahuštěně, v tísnivé atmosféře domu, dokážou překvapit. Neobyčejný film, místy s opravdu geniálními prvky, nemůžu dát jinak, než plný počet bodů. Velmi dobré byly i herecké výkony hlavních představitelů, dokonce ani Michelle Pfeiffer tady neruší tolik, jak je jejím zvykem.