loveless

Chystá se velká svatba, a tak budoucí nevěsta dosává od budoucí tchýně cennou tiaru, která je předávaná nevěstami z generace na generaci. Ale co se nestane, tiara je ukradena... čímž začíná značně lamovská zápletka finálního filmu Hana yori dango, který je tedy opět fajnový, ale na zápletce tentokrát všechno stojí a padá a tak film nedosahuje kvalitou ani vtipem předcházejícím dvěma sériím i když herci, hudba a všechno ostatní výborné. Škoda, mohlo to být lepší, ale přesto to značně stojí za vidění a hodně se mi líbilo a pokud jste dokoukali všechny předchozí díly, tak tohle je stejně povinnost ;)

Makino Tsukushi se vydává za Domyoujim do New Yorku, aby zjistila, co se děje, proč se už tak dlouho neozývá. Téměř okamžitě po příjezdu se ocitne v problémech a jako zázrakem ji zachrání Hanazawa Rui... Navíc Domyouji se za rok odloučení změnil a už prý Tsukushi nemá rád, kdežto Rui si teprve nedávno doopravdy uvědomil, že Tsukushi je vlastně ta nejlepší dívka. A tak nás čeká milostný trojúhelník, koho si Tsukushi nakonec vybere? První série byla nepatrně lepší, ale pořád jsem velmi spokojená, víceméně všechny kvality z první série totiž byly zachovány, příběh začíná rok po Domyoujiho odjezdu a v podstatě plynule navazuje. Kromě skvělého osazenstva z první série tu máme dva zajímavé návštěvníky a to Ikutu Tomu a Todu Eriku, které mám oba ráda. Víc se do popředí dere Tsukushina kamarádka Yuki neboli Aki Nishihara a další člen F4 Soujiroh Nishikadu alias Shota Matsuda, oba jsou samozřejmě taky skvělí. Hudba opět výborná, nový opening je Love So Sweet opět od Arashi (Wish se mi líbilo víc). Navíc tato série obsahuje větší než malé množství hnusných sušenek, které chutnají jako láska :D a spoustu dalších veselých věcí a já jsem opět velmi spokojená. Zhlédnuto v rekordním čase a navíc existuje závěrečný film, tak rychle okoukat taky.

Makino Tsukushi studuje na prestižní střední škole Eitoku, kam chodí převážně dětičky zbohatlíků, snaží se nevyčnívat a v klidu dostudovat. Ale protože je hlavní hrdinka, je jasné, že se jí to nepovede... Všechno se začne hroutit ve chvíli, kdy její kamarádka ohodí svým obědem Domyoujiho Tsukasu, vůdce F4, neboli Flower 4, neboli skupinky miliardářských synků, dědiců impérií, kteří jsou i na poměry Eitoku nadprůměr. Domyouji si užívá ponižování spolužáků a šikanu vůbec a vládne škole "pevnou" rukou, a tak když se Tsukushi zastane své kamarádky, začne pro ni peklo. Ale Tsukushi je nezlomná a Domyoujiho knokautuje a vyhlásí mu válku, což Domyoujiho dostane a pozve Tsuushi na rande, ta je ale zamilovaná do jiného člena F4 Hanazawa Ruie... První díl vůbec nevypadá jako romantická komedie, a tak dostane exkurz do praktik šikany na japonských středních školách, ale pak už se situace jen zlepšuje a hlavní příběh je moc fajn, a i když bych některé věci vynechala, tak se mi moc líbil. Úplně stoprocentě komediálně bych to neviděla, i když u čtvrtého dílu jsem dost řvala smíchy (hlavně když Rui strouhal a strouhal :D). Domyoujiho přeřeky jsou skvělé, Okami a její milovaní muži samozřejmě také... Mao Inoue jako odolný plevel Tsukushi je výborná a navíc roztomilá, stejně tak Jun Matsumoto, kterého jsem si až tady opravdu oblíbila, navíc jsem prozřela a konečně po letech pochopila kouzlo Shuna Oguriho aka Hanazawy Ruie. A konečně je tu samá skvělá hudba a to včetně happy openingu Wish od Arashi. Zhlídnuto v rekordním tempu, včetně druhé série a závěrečného filmu.

Tanburingu je skvělý příběh o přátelství, o tom, že je možné se změnit a o lásce ke sportu. Pustila jsem si to hlavně kvůli Koji Seto, který byl v roli kapténa opět skvělý. Vlastně kompletně celé družstvo moderní gymnastiky se předvedlo v těch nejlepších barvách a podalo vynikající herecké/sportovní výkony. Závěr dorama je neotřelý a opravdu jsem se zasmála té věci s Mari. Jediným důvodem, proč jsem nedala pět hvězd je neustálé slzení různých (a obvykle spíše všech) sportovců provázející snad úplně všechny díly, což mě nutilo dávat si mezi jednotlivými díly dost velké přestávky a kazilo mi požitek ze skvělé podívané. Pokud vám to nevadí a máte rádi sportovní témata, pak více než vřele doporučuji. Určitě stejně jako já budete mít pocit, že se nutně musíte naučit skákat přemety!

Tenhle seriál je jedním z mála Japonských seriálů, které se mi líbily opravdu od začátku až do konce. Nemá takovou tu počáteční fázi, kdy si musíte zvykat a oblíbit si postavy a říkáte si, jestli se vůbec dál koukat, než vás to doopravdy chytne a nepustí. Hlavní herecká trojice je moc hezká a navíc i milá a vůbec ne špatně hrající. Pro mě první setkání s kabuki. Příjemná změna, toto dorama obsahuje pouze minimální množství slz a ani hlavní hrdinka není ufňukaná chudinka. Líbilo se mi, tečka :)

Na světě je sedm miliard lidí a tak je vlastně zázrak, když mezi nimi najdete někoho, komu můžete říkat přítel. Tenhle film má vlastně moc milou základní myšlenku a jako druhou výhodu moc hezkého Koji Seto v hlavní roli (kterému navíc ty blond vlasy prostě seknou, i když absolutně nikdo nemůže věřit, že je má od přírody). Začíná to zajímavě a nějakou chvíli jsem nadšeně čekala, co se bude dít dál. Pak všichni začali hrát hru a od té chvíle se pro mě ten příběh začal hroutit a sice jsme se dozvěděli i nějaké zajímavé věci, ale na to, že to měla být fantazie to bylo dost nudné. Není to špatný film, ale kdyby byla hlavní role obsazena jinak, asi bych nezvládla dokoukat.

Miko se vždy chtěla stát jeptiškou a tak se pilně učí a brzy pojede do Říma. No, jela by, kdyby... kdyby si její bratr (samozřejmě identické dvojče) Mio nezranil nos a nemusel odjet na léčení do Ameriky právě ve chvíli, kdy se má stát novým členem slavné chlapecké skupiny A.N.Jell. Jeho manažera Mabuchiho totiž napadne, že Miko zachrání bratrův sen - podepíše smlouvu a tři měsíce za něj bude fungovat jako zpěvák. A jelikož je Miko hodné děvče (jeptiška, že jo), souhlasí a v rámci týmové spolupráce začne bydlet v domě se třemi pohlednými mladíky ze skupiny. A nebyla by to správná japonská romantická komedie, kdyby se Miko na první pohled nezamilovala do jednoho z "andělů". Původní korejské dorama je zřejmě známější, ale přesto jsem ho dosud neviděla, takže nejsem ovlivněná tím, jak se mi líbilo (i když představitel korejského hlavního hrdiny se mihne i tady a je to fešák). A chápejte, moje první dorama bylo před lety Hana Kimi (které je sice vtipnější a lepší, ale...), takže se přiznávám, opravdu jsem si to užívala a zkoukla v rekordním tempu. Herci byli fajnoví a v podstatě všichni sympatičtí, takže jsem fandila kdekomu. Každopádně Tamamori Yuta (dost dlouho mi nedocházelo, kterej z Gokusenu to je) je tu jako cukr - nezdravý, ale když ochutnáte, chcete víc :D Písničky, které zpívá Ren a Mio se mi líbily, ale opening a ending moc nezaujal. Dodatek: při sledování mě napadaly dvě věci - ráda bych dopředu nevěděla, že Mio je holka a pozorovala, jestli se vůbec někdy chová jak chlapec, a za druhé, jak jdou dohromady flitry a mužnost.

Taira Kei je talentovaný tanečník, ale momentálně bez angažmá a tak ztracený, že přemýšlí, jestli má vůbec smysl žít. A pak náhodou zahlédne Yui, která se protahuje v západu slunce a vše se změní. Jenže Yui je už něco přes třicet, žije se svou psychicky narušenou matkou, má poměr s postarším ženatým kolegou a v podstatě žádné ambice. Dokáží si ti dva k sobě najít cestu a dotáhnout to až k happyendu - nechme se překvapit. Dle mých (malých jdorama) zkušeností to vypadá na celkem odvázané dílko. Kame ukazuje, že je prostě dobrý tanečník a Fukada Kyoko je krásná jako panenka. Fajnové romantické drama se závěrem, za který mám už poněkolikáté chuť japonské tvůrce něčím těžkým praštit.

Uznávaný kritik vín Kanzaki Yutaka zemřel a zanechal po sobě kuriózní závěť - svou sbírku vína v hodnotě 2 bilionů jenů získá ten "syn", který podle jeho nápověd správně identifikuje šest apoštolů a Kami no Shizuku (ano, jedná se o vína). Kanzaki Shizuku a nedávno adpotovaný Tomine Issei (povoláním kritik vína) spolu svedou degustační bitvu, ve které vlastně vůbec nejde o peníze, ale o porozumění. Nejzajímavější postavou příběhu je Kanzaki Shizuku, jež do chvíle než začne řešit úkoly vlastně vůbec víno nepije a tak je jasné, že v příběhu prodělá největší vývoj. Jako problematické u tohohle dorama vidím určení cílové divácké skupiny, protože bych neřekla, že je úplně pro znalce vína... vlastně mě nenapadá v podstatě žádná opravdu větší cílová skupina (krom fanynek Kameho, které si ale značně více dokážou užít jinde). Každopádně ale zajímavé rodinné dorama s příchutí vína.

Druhý a pro mě lepší Kapitán Amerika.