ostravak30

Největší devízou seriálu jsou fiktivní postavy hrané skutečnými herci v kombinaci s těmi, kteří hrají sami sebe. Zajímavé jsou i nápady, které tvůrci použili ve vztahu ke slavným: nenávist mezi Zlatou Adamovskou a Taťjanu Medveckou, těžkopádné rodinné vztahy matka-dcera s Ivou Janžurovou, Sabinou Remundovou nebo tvůrčí rozpory, které jak se následně ukáže nejsou tak docela tvůrčí mezi režisérem Ondřejem Sokolem a hercem Michalem Dlouhým.

Damien pokračuje v tom, co započal. Předtím byl ale dítě, ovšem nyní přesně ví co dělá a co dělat chce, v tom je zásadní rozdíl. Faktem je, že mu trvá, než svou roli a poslání přijme a nemalou část filmu se úporně brání. Jinak ale snímek není zase tak rozdílný oproti prvnímu dílu. Satan systematicky likviduje každého, kdo se jen zmíní o něčem, co souvisí s Damianem nebo událostmi kolem něj. Tady to jede v zajetých kolejích úvodního filmu. Hlavním mínusem je samozřejmě fakt, že už to divák zná a ani ho to příliš nepřekvapí, je zkrátka jasné, kam to směřuje. I příbuzným, stejně jako v Přichází Satan! odmítají věřit nadpřirozeným jevům, ale časem jejich víra přesvědčení slábne.

Kdo Ypsilonku zná hra se mu asi bude líbit, skalním fanouškům rozhodně. Protože tohle je rozšířená verze jejich her obecně. Takhle oni to prostě hrají. Jenže při té délce je to tentokrát hodně náročná hra. Historické i vyfabulované postavy se tam míjejí jedna přes druhou. Na celém divadle je nejzajímavější právě ta historická hodnota - tedy k jakému účelu sloužila ulice jako takové či jaké osobnosti jí prošly. Jak je zmíněno dole pode mnou, také já lituju, že se ve hře neobjevily i jiní známější až legendární členové. Na druhé straně hudební a výtvarná či kostýmní stránka je jako vždy výborná.

Tak předně je třeba zmínit, že Nagy na svůj věk absolutně nevypadá. Koncert mi ale také připomněl kolik slavných písní vlastně nazpíval, jelikož já jsem znal jen ty absolutně nejslavnější. Škoda ovšem je, že se do záznamu alespoň krátce nedostali všichni hosté. Závěrem musím zmínit, že P. N. nepůsobil zrovna dojmem, že by oslavoval. Jeho projev i výkon byly rezervované a místy vypadal unaveně. Rozhodně nešlo vidět, že by si koncert nějak zvlášť užíval.

Itálie je země v níž se fašismus vyvinul. Není tak náhoda, že právě tato jižní krajina se tak rychle a snadno přidala na stranu nacistického Německa. Viděl jsem pár dokumentů v nichž mluvili bývalí fašisté a řada z nich dodnes věří myšlenkám, které tehdy hlásali. A jak můžeme vidět, boj Matucciho je skoro marný. Obsazení je nadstandartní a to zvyšuje kvalitu celého filmu, jehož tempo je ale velmi pomalé a nejde o žádné zběsilé napětí.

Filmy o nepřípustných vztazích v dobách, kdy čelily možnému odsouzení jsou teď velmi časté. Pravda je, že jsem dosud neznal ani jednu ženu z dvojice, ale zase mám rád životopisné snímky. Dobře zvolené byly hlavní role, jelikož Gemma Arterton a Elizabeth Debicki jsou nesmírně krásné a sexy. Nejzajímavější se pro mě stala ta společenská propast, kdy jedni přátelé s oběma souzněli a nepohoršovalo je to, druhá část společnosti se ale držela přesně opačných názorů. Nová generace se stávala frivolní a svobodomyslná, což starší ročníky nechtěly chápat. Celkový vizuál vypadá prostě dobře, jelikož Britové zkrátka historické filmy umí, tudíž je to klasický Anglický standart, který ale má tato země dost vysoko položený.

Legend hodných vysvětlení by se našla řada. Němečtí tvůrci si vybrali minimálně dvě nejznámější ze světa a pak Nibelungy. Co se Noeho týče, ten přesah do historie je zajímavý, ale asi by nejvíc napovědělo to, kdo příběh a Bibli napsal. Artuš pak mohl vzniknout na základě mnoha panovníků, kulatý stůl a Merlin jsou přídavky, které dodávají tomu celému šťávu. Nibelungové se pak trochu vymykají, jelikož podobných legend by se mohlo interpretovat mnoho a každá země nějakou podobnou možná má. Těch alternací příběhu samotného by se jistě našla řada. Faktem je, že mě fascinuje, jak mají historikové na všechno odpověď s ohledem na dnešní dobu. Jejich teorie jsou, a nejspíš i nadále budou jen teorie a skutečné předlohy asi nikdy neobjevíme. Některé jejich směry uvažování jsou ale na pováženou samy o sobě. A škoda, že se nikdy v podobných projektech nenajde nikdo, kdo by polemizoval.

Já neznám všechny Shakespeaarovy hry a Bouře je pro mě jedna z těch neznámých. Nejsem si zcela jist, zda se dá dílo tohoto vele dramatika zničit, když se člověk alespoň trochu drží předlohy. Vždyť už jen jazyk, který postavy používají je úchvatný v českém dabingu, jak to potom asi zní v originále. Celkově mi ale příběh nesedl. Celé je to takové temné, místy skoro hororové. Oproti jiným dílům zde není ani nějaký extra dějový vývoj. Bouře se zkrátka odlišuje velmi.

Hlavní devízou této adaptace jednoho z nejslavnějších a nejzpracovávanějších děl světové literatury je fakt, že jde o velmi přesnou kopii románu. Tím se dost podstatně odlišuje od všech předchozích a je to jeden z důvodů, Viděl jsem už řadu verzí. Z těch filmových nezapomenu na Jeana Maraise mezi seriály vyniká rok 1998, v němž se objevily slavné tváře. Faktem je, že charisma Jacques Weber nemá ani zdaleka takové jako jeho předchůdce a následovník. A právě ta obsáhlost je snad jediným kladem.

Celá ta zápletka je tak trochu postavená na hlavu, ale ve světě je snad možné úplně všechno. Ovšem, že by si Američané mysleli na houby a že by si někdo myslel, že na ně myslí...