JimmyII

Zabíjení nikdy nebylo tak krásné. Chad Stahelki a David Leitch natočili kulervoucí a dechberoucí audiovizuální baletně násilný masterpiece, kterým elegantně a drsně zároveň proplouvá Keanu Reeves coby největší božan od dob Johna McClana nebo Nevěsty. Kolstad vzal klasický motiv pomsty, kterou však snad až tentokrát opravdu hrdinovi věřím, a režisérské duo je přetavilo v rozsahem malý, ale formou a obsahem brilantní temný městský hrdinský epos. S ničím se nepářou a mrtvoly vrší ve zběsilém tempu, za doprovodu nádherné kamery, strhující hudby a extatických světel. A s místními výtkami, že Nyqvist není dostatečně cool záporák, nebo že chybí protivník, co by dlouho vydržel, si dovolím nesouhlasit. Naopak, díky postavě Nyqvista i tomu, jak se (SPOILER?) s ním a jeho synem Keanu vypořádá, je film trochu jiný, trochu realističtější, než jeho příbuzní. Na debut sakra dobré, na Keanu sakra dobré, vůbec je to boží!

Skvělý námět, zpočátku solidní napětí a mysteriózní atmosféra, úplná real-time whodunnit detektivka v letadle. Už chybí jen inspektor Trachta, který by ale zločin možná vyřešil elegantněji než v alkoholu a depresi ztracený Neeson - už je těch temných detektivů trošku moc. Film však pořád většinu času baví, napětí a nervozita graduje, ale jak psal POMO, scenáristi zápletku nakonec zprasí, po 90 minutách najednou odhalení pachatele, bum, bitka a jsme (SPOILER? Ale kdeže...) šťastně na zemi, všechno strašně rychle a nějak nemastně, neslaně. Takže to nepříjemné šimrání v žaludku, co jsem celou dobu měl, nebylo ani tak dílem filmu, jako spíš mých obav z létání. Non-stop ujde, ale že bych na něj chtěl koukat non-stop, to teda ne.

Nelze se nevyhnout srovnání s tematicky stejným White House Down, dalším bílýdůmničícím akčnákem z roku 2013. Oproti němu u mě Fuquův Olympus vítězí, je totiž bez přídavku (až na vkusné výjimky) humoru a s větší syrovostí a snad i realističností, dá-li se to vůbec u podobného námětu říct. Korejci budí hrůzu, Butler ještě víc a celé to má solidní spád, napětí i akci. Kolem a kolem tedy moc příjemný akční nářez.

Myslím, že v popisu filmu chybí "komedie", a není to nic pejorativního. Humoru je totiž ve White House Down požehnaně, ale humoru zábavného, vypointovaného a správně dávkovaného. Nicméně právě mixem nezávazného humoru a za vlasy přitažené, nicméně skvěle natočené akce spadá WHD do žánru light buddy komedií a neaspiruje na nic víc, než na zábavnou nedělní jednohubku. Ve srovnání s tematicky nemlich stejným Olympus Has Fallen tedy WHD trochu pokulhává - nicméně pořád je to příjemná jízda!

Nebojím se jít na plný počet, protože The Rewrite v rámci svého žánru naprosto splňuje očekávání. Je to vtipné, pravdivé, milé i romantické a Grant navíc pořád umí. Že se to nevyhne některým žánrovým klišé - to jsme snad ani neočekávali, ne? Moc příjemná záležitost na deštivý víkend. A Marisa je pořád kočka!

Původní SModcast a forma geniální, ale Kevin Smith fakt jaksi zapomněl pokoru doma a ten pozlátkový obal nenaplnil pořádným obsahem. Takže je z toho jen záležitost pro krajní fandy, která nemůže uspokojit ostatní. Navíc to Deppovo cameo - už máme jeho šaškáren všichni plné zuby a jestli do roka nepotká roli á la Dead Man, tak je mrtvý muž už. Nicméně Parks je ve své roli brilantní a Haley Joel Otylý Osment potěšil. Nefandové Smithe si asi můžou hvězdičku odečíst.

Po dlouhé době (rozuměj po Vachlerovských trapasech a nemastné loňské oťukávačce) solidní lví večer, který měl styl, spád a nějaký ten nápad (fantastické medailonky nominovaných, top lékaři, solidní scéna, neutrální moderátorka). Jen ten trapas s falešným Jimem Carreym, o kterém i druhý den tvrdili, že byl pravý, si mohli odpustit. A já si zase neodpustím poznámku směrem k akademikům - je žalostně zjednodušující napařit všechny ceny nejlepšímu filmu (zde Cesta ven) a ceny typu masky, kostýmy apod. výpravné pohádce (ta nemá na lvech co dělat, ať si vyhrává ceny ve Zlíně). Už z medailonků bylo jasné, že třeba střih, zvuk nebo kameru měly mnohem zajímavější jiné filmy, než Cesta ven, stejně jako třeba kostýmy nebo masky. Tak snad se letos urodí víc takových filmů, které si akademici budou mít chuť opravdu pustit od začátku do konce a rozdělí mezi ně ceny spravedlivěji. Howgh.

Easy cheesy. Moc bezduché a naivní, ale veskrze zábavné. Takový ten film, co vás nenechá přepnout, když jej náhodně chytíte v televizi. K průměru tomu ale něco chybí, na to je Bez dechu moc hloupoučký film. Plus za Lily Collins, mínus za lamu Lautnera, který mi byl celý film úplně šumák.

Od Dobkina bych takhle hořkosladký (s důrazem na hořký) film ze života nečekal. A ač já sám měl představu spíše komedie o vztahu otce a syna, výsledný produkt, kterým je víc hořké drama a o poslání člověka, jeho zásadách a smrtelnosti, jsem si nakonec víc než užil. Může za to především citlivý scénář Nicka Schenka a (debutujícího!) Billa Dubuqua, který umně střídá tíživé momenty s vkusně komickými prvky a výsledek skládá do uvěřitelného a civilního melodramatu, které by se mohlo přihodit leckomu z nás. Herecky samozřejmě dominuje titulní dvojice Duvall - Downey, ale i vedlejší role obsazené hvězdnými herci pomáhají ke skvělému výsledku. Trochu větší záhul, než byste čekali, který ale stojí za to.

Ač nese seriál jméno slavného cestovatele, hlavní postavou je jednoznačně Kublajchán, ba dokonce celá Mongolská říše. Do tohoto netradičního prostředí nás přivádí seriál z dílny Netflixu, který bych nenazval odpovědí na Hru o trůny, ale spíše příspěvkem do typu seriálů, který GoT pravděpodobně začal. Tvůrci bodují především exotickým prostředím, které ožívá díky nádherným kulisám, lokacím a kostýmům, a také zajímavými a uvěřitelnými postavami, jež jsou výborně herecky ztvárněny. Za pozornost stojí především Kublaj v podání Benedicta Wonga, císařovna Čabi Joan Cheng či Jia Sidao Chin Hana. Zdatně jim sekundují i titulní Marco Polo, taoistický badass mnich Sto očí nebo ministři Ahmad a Yusuf. Především tyto postavy jsou strůjci napínavých intrik a taktik, aktéry spletitých vztahů a účastníci skvělých bitek a bojů. Snad jen trocha scenáristického umu a nedostatek sebereflexe chybí k dokonalosti. Jinak dokonalou výpravu pak kazí jen bitva v posledním díle, kde se evidentně šetřilo. Celkově je ale Marco Polo důstojným příspěvkem do současné seriálové tvorby a na pokračování nezbývá než se těšit!