JimmyII

Zajímavá a netradiční kriminálka, která sází na civilní a tísnivou atmosféru a psychologii postav. Jasně vyčnívá Gillian Anderson a Jamie Dornan, kteří skvěle ztvárňují titulní postavy. Přesto The Fall něco málo schází k dokonalosti - možná právě ona civilnost a pomalé tempo seriálu ubírají.

Geniální záležitost. Dokonalá dramaturgie propojila strhující televizní zábavu v tom nejlepším slova smyslu se zajímavou kulinářskou show z oblasti lepší gastronomie. Samozřejmě lví podíl na tom má i trojice porotců - skutečný MasterChef Ramsay, citlivý Elliott a nekompromisní badass frajer Bastianich. Navíc je každá řada o něco vylepšená, koncept se vyvíjejí a zaručeně tak nepřestává bavit.

Singhova Sněhurka je tu až příliš krutě podhodnocená. Jistě, není to žádný dokonalý film, ale svůj účel plní skvěle. Sněhurka v podání Singha je nápaditá, pestrá, originální a vtipná. Navíc jí kraluje neskutečně zábavná Julia Roberts a Lily Collins je po dlouhé době sympatickou hrdinkou pohádky, kde jsou většinou hlavní kladné postavy dost nesnesitelné. Rozhodně příjemná záležitost.

Znepokojivě opravdové, uvěřitelné, syrové, emocionálně vypjaté, napínavé, skvěle zahrané, napsané a natočené, báječně britské. Takové je Happy Valley.

Frozen Ground je těžce průměrný thriller, který zdaleka nevyužil potenciálu temného aljašského případu podle skutečné události. Chronologie vyprávění a střihy jsou šíleně nepřehledné ve zbytečné ambici o nějakou uměleckou hodnotu, chybí jakékoliv napětí a atmosféra, kterou se Walkerovi vůbec nepodařilo vystavět. Scénář obsahuje lapsy a role Vanessy Hudgens je dost nesnesitelná. Protože mám Cage i Cusacka jako svoje guilty pleasure, čekal jsem o hodně víc a jsem zklamaný. Kdybych to náhodou pustil někde na TV Barrandov, přidám hvězdu, ale takhle jen za dvě.

Několik poznámek úvodem. Ztracený případ není dokumentární film, ale umělecké dílo vytvořené pro finále Ceny Jindřicha Chalupeckého 2014, kteréžto je Roman Štětina finalistou (psáno 10. 11. 2014, deset dní před vyhlášením vítěze). Hodnotit jej je tedy třeba jako konceptuální počin. Nutno říci, že "na papíře" koncept vypadal lépe a silněji, než jaké je výsledné filmové dílo. Silný nápad s koncentrací 35 let kultovního seriálu do hodinového "nového" případu, kde se nemluví a de facto nevystupují jiné postavy, než poručík Columbo (hledající, přemýšlející, kouřící, přezouvající se, telefonující atp.), nakonec přebíjí herecký um Petera Falka a právě ona kultovnost původního díla. Nicméně si díky Ztracenému případu Romana Štětiny divák uvědomí dokonalost seriálu Columbo, která spočívá nejen v charakteru Columba a herectví Falka, ale i v určité poetičnosti a vypiplané estetice jednotlivých záběrů, které, přestříhány do nového kontextu, vyznívají zvláštně poeticky a umělecky. Nutno také podotknout, že je za Ztraceným případem vidět ohromné množství práce, dokonalý cit pro střih (záběry nádherně navazují - např. v jednom Columbo najde dřevěné cosi a zavěsí jej na houpající se řetěz a pozoruje, jak se věc komíhá ve větru, ve druhém pak šteluje zpětné zrcátko svého slavného automobilu; nebo v jednom Columbo najde boty - patrně důkaz - a zkoumá je, ve druhém pak na jiném místě prohlíží své vlastní boty apod.) a v neposlední řadě zvuk, který pro Ztracený případ Štětina musel znovu sám vytvořit. V kontextu finále CJCH 2014 se nejedná o nejlepší dílo, které by snad cenu mělo vyhrát, v kontextu filmovém je pak nadprůměrným experimentem, který zajímavě a pečlivě zkoumá fenomén jménem Columbo. K vidění každou neděli v Ponrepu v 17.30, zdarma, až do 4. ledna 2015.

Nádherně podivný, sugestivní a mysteriózní seriál, který přináší spoustu otázek, jen velmi málo odpovědí a diváka tak nechává v nejistotě a očekávání. Spíš než Lindelofovi je třeba dílo přisuzovat Tomu Perrottovi, autorovi předlohy, který se na většině scénáře rovněž podílel. To on nás zahlcuje mrazivě uvěřitelnou vizí Ameriky (ale vlastně lidstva jako celku) po záhadné události, kterou si lidé nedokáží vysvětlit. Ta atmosféra beznaděje, bolesti a nevědomí je výborně zachycená, velmi přesvědčivá a na síle jí ještě přidává hutná symbolika, které je seriál plný. Casting je nadmíru zdařilý a práce s hudbou ještě víc. HBO opět zabodovalo, ačkoliv The Leftovers nejsou pro každého, ale rozhodně jsou malým mistrovským dílkem, které stojí za sledování - snad se to nijak nezvrtne. Seriál roku 2014.

Fincher každým filmem dokazuje svůj mistrovský talent a překvapující formu. V případě Gone Girl natočil sice žánrovku, ale překvapivě mnohovrstevnou a s desítkami skoro až geniálních detailů, drobností a skrytých poselství. Scénář autorky předlohy Gillian Flynn nabízí jak napínavou detektivku o pohřešované (nebo zavražděné?) manželce, studii průměrného (?) manželství, kritiku soudobé společnosti slepě podléhající tlaku médií, sociálních sítí a dalších libůstek doby, a především hru dvou vysoce nespolehlivých vypravěčů, jejichž příběhy se brilantně doplňují, vyvrací, zpochybňují. Fincherovi se podařil výjimečný castingový tah - Ben Affleck dostal roli trochu přitroublého chlápka od vedle přímo na tělo, Rosamund Pike září v životní příležitosti, Tyler Perry překvapuje a vše doplňuje výborná Carrie Coon. Koktejl precizní a sebevědomé filmařiny pak doplňuje skvostná kamera, podmanivá "hudba" Trenta Reznora a Attica Rosse a cit pro střih, které společně budují fascinující atmosféru napětí, mystifikace a marnosti, která je přitom tak znepokojivě civilní. Film, který spolehlivě vystačí na několik shlédnutí - a po každé vás uhrane svou celistvostí i zmíněnými detaily.

Zatím nejlepší feelgood movie roku 2014. Jon Favreau napsal, natočil a herecky táhne báječně příjemný film o vztazích (předně otcovsko-synovských), skvělém jídle a fajnové hudbě. To všechno okořenil nevídaným castingem, hezkou odbočkou k sociálním sítím a voňavým road tripem. Přidal precizní režii a voilá, servírujeme jeden extrémně pozitivní must see film.

Richard Curtis uváženě šetří silami, aby mohl jednou za čas naservírovat malý a skromný masterpiece. Lásky je čas je jeho výsostnou ódou na život se vším, co k němu patří, tedy hodnotami nejen jako je láska, ale hlavně i rodina nebo smrt, což se v dnešní době povážlivě opomíjí. Z filmu čiší radost ze života a pozitivní energie, že by jej - spolu s Láskou nebeskou - měli promítat povinně od porodnice přes školy až po věznice a psychiatrické léčebny. Svět by byl hned hezčí místo. Každopádně i Lásky čas má svoje mouchy a objektivně je tak na čtyři hvězdy, ale tahle čirá energie, která z něj přímo tryská, precizní režie, neskutečně vypiplané dialogy a hlášky, geniální casting (ústřední dvojice má parádní chemii, Tom Hollander kraluje vedlejším rolím a Bill Nighy je jistota), příjemný soundtrack a nádherné lokace, vám nedovolí si film neužít, nemilovat jej, nepouštět dokola. Love forever, díky, Richarde.