JimmyII

Lenka Lindaurová je možná jediná skutečná výtvarná kritička v naší zemi. Tato nekompromisní arbitra současné české výtvarné scény totiž nenahlíží na současné umění (bavíme se a budeme bavit jen o současném umění!) povrchně, banálně a pocitově tak, jako většina lidí, kteří se kolem výtvarné scény pohybují, ale v kontextu dějin veškerého výtvarného umění, v kontextu teorií a filozofie, jež se ho jakkoli dotýká. Ze své pozice se tedy rozhodla natočit dokument, subjektivní popis české výtvarné scény, jejích problémů a nedostatků, odkazu Jindřicha Chalupeckého i pozici ceny po něm pojmenované, mezi dnešními umělci i jejími, už staršími, laureáty. Přesto (nebo možná právě proto), že nikdy žádný film nenatočila,tak se jí podařil skutečně sugestivní vhled do situace, zbavený jakýchkoliv filmařských profesionálních deformací a neduhů. V dokumentu si hraje s jednotlivými výpověďmi, manipuluje mluvčí do určitých situací, aby byly hyperbolovány ergo lépe pochopitelné, nebo je vytváří pomocí geniálního (na tv dokument skutečně nevídaného) střihu Jana Daňhela. Nevznikl tak dokument čistě televizní, strohý, faktický a plný mluvících hlav, ale dokument příběhový, filmový, narativní a hlavně zábavný. Díky zmiňovanému střihu dochází k několika humorným situacím (Mánčuška vypraví, že dělení na nová a jiná média je jen takový náš lokální problém, přičemž na záběrech jeho žena při performance právě zajede štětcem figurantovi mezi půlky; děsivý smích Franty Skály střihnutý po historce Stanislava Kolíbala). Hlavní hvězdou dokumentu pak je uťápnutý Michal Pěchouček, který opečovává hrob Jindřicha Chalupeckého na pražských Olšanech, objevuje se v dokumentu od začátku do konce, a tvoří tak přirozenou spojnici jednotlivých výpovědí, promluv, vzpomínek apod. Suma sumárum se jedná o jednak výborné filmařské dílo (je to skutečně výborně natočené, lépe než mnohé dokumenty promítané i v kino-distribuci, které mnohdy stojí jen na tématu), a také o portrét současného umění, které je (jak rovněž zazní ve filmu) buď milováno nebo nenáviděno. Na konec ještě musím podotkout, že film příliš nebude fungovat pro někoho, kdo se uměním nezabývá, současnou scénu nesleduje a nerozumí jí, a že napoleonci knížákovského typu, kteří si myslí, že sežrali všechno h.....o (čti moudrost) světa, a že tudíž i umění rozumí nejlíp (pročež vrcholem krásy je pro ně Olbram Zoubek), tento film vůbec nepochopí, natož aby ho veřejně hodnotili, pokud tedy ze sebe nechtějí udělat ještě větší voly. Plný počet bodů!

Kromě toho, že je Kámoš k pohledání lehce nadprůměrná zábava se skvělým Segelem i Ruddem, několika božími hláškami, popkulturními odkazy, živými Rush a Lou Ferrignem, podařilo se taky tvůrcům naťuknout problematiku, které si zas tak nikdo nevšímá, a to jest vztahy mezi stejným pohlavím v době, kdy se slovo "gender" dává před všechno a rozdíli mezi muži a ženami se neustále stírají a vyrovnávají.

Woody Allen píše a točí filmy sice humorné, ale v podstatě strašně opravdové a tudíž tragické. On totiž ví, že život je především boj, že je plný zklamání a nenaplněných snů. V tomhle kousku to ukazuje dvojnásob. Humor jde v podstatě stranou, spíš se tu akcentují vztahy a jejich problémovost, nejednoznačnost a složitost. Je to skvěle obsazené a zahrané, a jediné, co mě mrzí je, že není více rozvedene linka s ukradnutím knihy, protože to je pro umění jedno z klíčových témat.

Kick-Ass je vážně nářez. Vaughn namíchal koktejl komiksové lahůdky, r-kového hype nářezu, sociální studie i romantiky, a funguje to ve všech ohledech bezkonkurenčně. Skvělí herci, promakaná choreografie a výborná hudba k tomu všemu, dohormady jednoznačných pět hvězdiček! BTW Aaron Johnson je mladší a míň modrooká verze Cilliana Murphyho:-) A Lyndsy Fonseca je k sežrání. A Cage válí!!!

Plné skvělých nápadů a vtípků, ovšem žalostně nedotaženo. Je to příliš povrchní a ploché. Třetí hvězda je za krásnou Mary Elizabeth Winstead a frajerského Jasona Schwartzmana.

Rok a půl jsem se tomuto filmu vyhýbal. Přes dobré ohlasy jsem se bál, že půjde o další americkou komedii s tupým, vulgárním humorem. Nakonec jsem Pařbě dal šanci (po silvestrovské noci) a byl jsem velmi mile překvapen. V prvé řadě tím, že pánové Lucas a Moore přišli s opravdu výborným scénářem založeným na situaci, kterou všichni mockrát zažili, ale hyperbolovanou do gigantických, montypythonovských rozměrů. K tomu příběh zaplnili svéráznými a sympatickými postavami (Galifiankis je boží!) a dokonale absurdními gagy. A i když se vyskytne "pánský" humor, vždy je akurátní, opravdový. Phillips to vše zvládl ukočírovat na výbornou, takže vznikla jedna z nejlepších hollywoodských komedií poslední doby.

Měl jsem z tohoto filmu takový příjemně oldschoolový pocit. Už když jsem se díval na původního Trona, říkal jsem si, jak parádně by to vypadalo v dnešních technologiích. A přesně to se Kosinskému, mimochodem vystudovanému architektovi, náramně povedlo - od designu prostředí, přes kostýmy až po triky a parádní 3D! K tomu mě mile překvapilo vcelku úsporné, sympatické herectví Olivie Wilde (a ano, taky je strašně krásná!) a Jeffa Bridgese, o němž ale dlouho víme, že je frajer (už by mu měl někdo napsat roli Boha). Hedlund je tam sice jen do počtu coby hláškující hezoun, od přírody talentovaný na všechno, ale dá se na něj překvapivě rychle zvyknout. A Michael Sheen coby sci-fi verze Davida Bowieho nemá chybu, a scéna bitky v jeho klubu za přítomnosti djingu Daft Punk opravdu nemá chybu. Scenář je samozřejmě úplně padlý na hlavu, ale občas si umí udělat srandu sám ze sebe, což mu budiž ke cti. Kosinski prostě natočil béčko zabalené do hávu nejmodernějších triků a podařilo se mu naplnit přesně to, co je cílem takového filmu. Královsky jsem se bavil. Jedna hvězdička dolů za to, že už mi není 12 let, ale to vlastně není chyba tvůrců... P.S. Nepochopil jsem cameo Cilliana Murphyho?!

Mount Waverley a to, co se děje Mary disponuje ještě krutější poetikou, než jakou by vymyslel Terry Gilliam, Maxova newyorská část je vtipnější a cyničtější než cokoliv od Woody Allena, ale přitom je to všechno tak lidské, autentické, smutné a ukrutně veselé, že jsem nevěřil svým vlastním... Vlastně jsem tomu vůbec nemohl věřit. Adam Elliot mi připravil obrovské překvapení, první film v dopisech, jaký jsem kdy viděl, navíc podle skutečného příběhu, nejdepresivnější a možná vůbec nejvtipnější nedětský animák vůbec, příběh, na který jen tak nezapomenu. Sice v poslední třetině Elliot trochu ztratil dech a na filmu je to poznat, ale nakonec to zase trošku vynahradí a celkový dojem přebíjí pár slabších minut. Takže stějně pět hvězd! A asi zkusím nějakou náhodnou adresu. 100%

V kontextu toho, jak Curtis napsal Lásku nebeskou musím Notting Hillu dát tři hvězdičky, protože je to přece jen, nebýt Hugha Granta a Rhyse Ifanse a Hughových sourozenců, další romantická komedie podle šablony, trochu moc nepravděpodobná a trochu moc přeslazená. Ale v žánru pochopitelně patří modré dveře k tomu lepšímu.

To je prostě jedna z těch tak tupých, až milých komedií, která se, ač přesně víte, co se zrovna podělá a jak to celé dopadne, nikdy neokouká. A to především díky skvěle napsaným a zahraným postavám. Stiller a De Niro jsou tu opravdu na svém místě.