Marze

Film vyplácí dividendy tam, kde by jste to nečekali. V takových chvílích se objevuje nevynucený humanismus. Film , prvotina režisérky Chris Messiny je jako milostný dopis předměstí Los Angeles a dobře vypozorované skutečné drama. Malý portrét ženy, jejích ztrátách a nalezení nového azimutu. Pro mě měl film nedostatek kouzla a humoru. Postavy a vztahy nebyly moc vyvinuté, takže pro mě bylo těžké k postavám chovat sympatie.

Shlédl jsem na ČT Art.

Další z děsivých dokumentů o destrukci naší planety. Země je ústav pro choromyslné a my jsme jeho chovanci. Už jsem si myslel, že v dokumentu nezazní, že za vzrůst množství chovaného dobytka může stálý populační růst. Ale oceňuji tvůrce, že po hodině na to došlo. Mnozí odborníci říkají, že únosná kapacita počtu obyvatel Země již byla překročena a čeká se brzký nárůst o dalších 30 procent...

Mdlá a tuctová teen pohádka o smutných zraněných duších, které se potkali a vpadli si do náručí aby se léčili. Potřebuje svět další pomalý šťavnatý romantický trojúhelník ztracených duších, kteří žijí tiché životy zoufalství v zapomenutém městečku?Bílá menšina si v USA nekorektně o sobě natočila film.

Respire je obratně pozorovaný pohled na teenagerské hry moci , o predátorské povaze přátelství a o tom, jak se může blízkost během jedné mizerné noci přeměnit v animositu. Částečně to připomíná horror a částečně dokumentární film. pustil jsem si tento film po dvou náhodně vybraných filmech nového subžánru "dva muži spolu mluví o sexu" a koukám že je to subžánr "dvě dívky spolu mluví o sexu". Ale je to po dlouhé době francouzský film, kde z politické korektnosti nevypadá polovina herců jako křováci z Austrálie a na protagonistky se dá příjemně dívat.

Bylo těžké film sledovat, je pod opovrhující kategorií. A to mi ani nevadily vraždy mimo kameru. Hotel je obří. Možná to chtělo sledovat o půlnoci na chatě než po nedělním obědě.

Film o transgenderových lidech. Kombinace humoru a patosu. Nízkorozpočtový film, ale za to je v něm hodně energie. Pro mě nejzvláštnější vánoční film , který jsem viděl. Bez vánoční atmosféry, sněhu a se stovkou slov "mother fucker". Donutový čas navždy!

Film u mě vyvolávat zvláštní pocity, postavy se utápí ve smutku. Film se zabývá pocity jednotlivých členů rodiny vůči ústřední postavě a na závěr řekne něco o ní. Ve filmu není nic šokujícího.

Zpěvačka říká "Vybírám si své publikum " a " Netoužím, aby mě milovali všichni". A film také se nesnaží zavděčit každému a režisérka Nicchiarelli se snažil vzít si její slova k srdci. Ukazuje zpěvaččin styl při vystupování a její temnější stránky kdy bojovala už jako starší s depresí a drogami . Měl jsem pocit, že nikdo není tak osamělý jako Christa Paffgen i když je stále obklopená davem. Ale myslím, že režisérka z jejího životopisu udělala trochu fikci. Jsou zde hezké písničky.

Kronika o této generaci zaměřené sama na sebe. Film působí o trochu silněji než ostatní v tomto subžánru a nejsou zde negativní momenty, ale ani to není moc zábavné. Postavy jsou umělé a nevyvinuté.