Chudobka

Málo zpěvu, moc mluveného slova - někdy zajímavého, ale někdy nepodstatného. Chyběly mi popisky (znám pouze Žofii Kabelkovou), zezačátku jsem se moc neorientovala, o koho jde.

Neuvěřitelný zážitek! Tanec mezi židlemi, ve vodě, v dešti, na ulici, u bazénu..., tanec všude, protože tanec je život. "Tanči, tanči, tanči, jinak jsme ztraceni."

Záslužný dokument! Spousta lidí říká, že děti jsou v současné době rozmazlené, zhýčkané, přecitlivělé, nic nevydrží... Někoho snad ani nenapadne, že existují psychické problémy, které se mohou zhoršovat, pokud chybí odborná pomoc. Je málo dětských psychologů a ještě méně psychiatrů. Když něco tíží dětskou duši, nemusí to být na první pohled někdy vůbec vidět. Psychické problémy se mnohdy zlehčují. A pak se může stát, že pomoc přijde pozdě.

Dobrá epizoda. Prostředí pasťáku bylo zajímavé (před lety jsem jich  v rámci studia několik navštívila, takže obdivuji všechny, kteří tam pracují - byl to nezapomenutelný zážitek). Věčně naštvaná Šoposká mi každou epizodu kazí. Mohla by už konečně trochu ubrat, ovšem pan Pachl to viděl jinak, bohužel. Tentokrát měl více prostoru Kryštof Hádek, který mi v této roli docela sedí.

Tuto epizodu jsem samozřejmě před pár lety viděla, ale kvůli Robertu Vaughnovi jsem se ráda podívala znovu. Jakákoliv epizoda ze seriálu Columbo vysoko převyšuje většinu českých detektivních seriálů. Bohužel.

Záslužná charitativní akce, příjemní průvodci Veronika Khek Kubařová a Kovy. Kovy jistě přitáhl k obrazovkám i mladé diváky. Pěkný koncert, mimo jiné Skety a Mário Bihári (romský nevidomý hudebník, který vystupoval se skupinou Koa se Zuzanou Navarovou a složil i některé písně pro její dvě úspěšná alba). Pěkná tečka na závěr - velký světluščí mix a krásná vybraná částka.

Tato epizoda nebyla špatná, docela jsem se i zasmála. Zásluhu na tom má samozřejmě Martin Pechlát, ale líbí se mi i Petr Vaněk. Je zajímavý typ. V záplavě detektivních seriálů nevalné úrovně (nechápu, proč je jich tolik, vypadá to skoro, jako bychom byli neustále obklopeni zločinem - a já jsem za svůj poměrně dlouhý život ve svém okolí žádný nezaznamenala) je to příjemné zpestření.

Neluštím. Myslím, že se umím dívat jinak.

Tomuto filmu jsem se dlouho vyhýbala. Příliš mnoho ocenění, příliš mnoho pochvalných recenzí - to mě nutí nechat si nějaký časový odstup. Dlouho se mi nechtělo se na něj podívat. A teď jsem překvapená, jak moc mě zaujal. Zpočátku černá komedie. Ta rodinka se mi moc nezamlouvala. Rodiče mi připadali povrchní, přihlouplí, dcera nesnesitelně protivná, sympatický mi byl pouze syn. A pak se postupně komedie mění v sociální drama a já zjišťuji, že té rodině fandím. Že se o ně o všechny bojím. Výborná režie, scénář i herecké výkony. "Až vydělám peníze, koupím nejdřív tenhle dům. Až se nastěhujeme, budeme s mámou na zahradě. Krásně tam svítí sluníčko. A tobě, tati, bude stačit vyjít po schodech."

Dokument mě skutečně zaujal a před paní Alenou Šrámkovou smekám. Její muž, architekt Jan Šrámek, měl snahu se zalíbit. Ale jí bylo jedno, jestli se někomu něco na její práci nelíbí, hlavně, že se to líbilo jí. To mi připadá důležité. Řídit se sám sebou, dělat věci tak, jak jsem přesvědčena, že je to správné. Budova Hlavního nádraží (spolupráce s manželem), administrativní budova ČKD na Václavském náměstí, Obytná věž, Tyršův most v Přerově, Fakulta architektury  a další stavby realizované podle jejích návrhů se vyznačují jednoduchostí. Měla ráda přiznaný materiál, vyznávala koncepci obyčejnosti v architektuře. A zdůrazňovala  poctivost.