Arachneuss

Bond bez povolení zabíjet, hodinek s vodotryskem, létajícího auta a neprůstřelných spoďárů. Bond s emocemi. Bond prahnoucí po pomstě. Bond ignorující všechny předpisy a jdoucí za svým cílem klidně i přes mrtvoly. Bond, kterého se snaží dostat i jeho vlastní lidé. Bond v mnoha ohledech jedinečný, dá-li se říci, tak i revoluční. Bond nepřijatý jak fanoušky, tak ani kritiky. O dvacet let později vstupuje do kin Quantum of Solace... a přesto divák chce stále pouze naivní sci-fi o uhlazeném děvkaři. (pozn. první nulasedmičky s Connerym nejsou započítány)

S.T.A.L.K.E.R. mezi neo-noir seriály.

(Spoilers Included) Na Frozen mi toho vadí hodně. 1. Byť je námět originální, tak samotný koncept vedení děje je otřesně předvídatelný. Prvních dvacet minut musí nutně začínat zdlouhavou post-pubertální kecačkou, pak přijde na řadu krize, pak se opět mele o ničem, zase průser a takto se to opakuje až do konce. 2. Jednání postav odporuje logice. Lépe řečeno, je napsáno tak, aby se mohly vysvětlit všechny ty naturalistické scény. Frajer zkrátka musí skočit ze sedačky, i když jasně přijde minimálně o nohy, protože jinak by tam režisér nemohl nacpat scénu, kde nebohého snowboarďáka rozcupuje smečka vlků. Když po půl hodině jeho kámoš doleze na stožár, tak raději místo odpočinku (hergot, vždyť má dlaně odřený do masa a právě přeručkoval dobrých pětadvacet metrů) rovnou vleze do chřtánu nenažraným chlupáčům. O tom, že si raději vezme snowboard místo lyží (na kterých to umí a bude znatelně rychlejší) ani nemluvě. Vrcholem je pak moment, kdy se hlavní hrdinka vzbudí s rukou přimrzlou k madlu. V zámoří asi necítí chlad, protože jinak by v takové poloze nedokázal usnout (celou dobu mrznou až na kost). 3. Začíná mě to štvát, jak vždycky musí přežít z trojice žena-muž-muž zrovna ona. Ve Wolf Creek se to ještě dalo, ale tady je to jak rána do ciferníku. Oba dva chlapi se celou dobu snaží najít cestu, jak zachránit té fňukně v růžovém život, zatímco ona pak jenom vyšpulí zadek a skončí v bezpečí nemocnice jen se zlomeným kotníkem a pár škrábanci. Celkově tak na Frozen nenalézám, vyjma námětu a hudby, absolutně nic nápaditého nebo úžasného. Nic, jenž by mne donutilo ohodnotit to více jak dvěma z milosti.

Místo očekávaného béčka se dostavil relativně chytrý film. Chytrý hlavně v lišáském kopírování. Nabušení fanatici jdou krku utopistickým ateistům, nechybí zde „šokující" scéna zabití druha ve zbrani kvůli nákaze a pointou děje není nic jiného, než klasické „i po těch 700ti letech se stále chováme stejně". Natočený a zahraný je to hezky, o tom žádná, ale přes tu všechnu temnou atmosféru či cool blbnutí s kamerou se nemohu zbavit pocitu, že z Black Death se mohla klidně stát kultovka jako řemen, nebýt maximální snahy tvůrců o vytvoření intelektuálního eposu z doby temna. Delší stopáž by neuškodila.

Film tak růžový, že i Paris Hilton bledne závistí.

Vše, co jste chtěli vědět o životě, ale báli jste se zeptat.

Vlastně se moc těším na Fincherovu vlastní verzi, která to snad už dotáhne na maximum. Män som hatar kvinnor není nijak extra originální detektivka. Často je z ní cítit inspirace právě Sedmičkou nebo Zodiacem, co se týče Oplevovy kvalitní filmařiny. Ono by to celkově asi bylo za tři, ale to by zde nesměla být tak charismatická ústřední dvojice. Lehce staromódní novinář se ještě dá, ale punkerská hackerka s bisexuální orientací, postrádající na hrudi obří melouny či obličej modelky a přesto je stále ta nejvíce sexy femme fatale tohoto roku? Smekám klobouk a připisuji si Noomi Rapace do seznamu atraktivních žen.

There's no true love in this... actually.

„Když jdete po drogách, tak se dostanete k závislákům a dealerům... Ale když začnete sledovat, kam ty prachy jdou, tak nikdy nevíte, kam vás to může zavést.” Season One - 100%: Mistrovské dílo v každém detailu. The Wire se ale netočí ani tak okolo příběhu. Hlavní důvod, proč jste schopni koukat na další díly i po dvou desítkách hodin beze spánku, jsou postavy na obou stranách, které se nedělí na ty "klaďase a záporáky", neboť každý z nich má v sobě trochu trochu z obojího. Hlavní detektiv je rozvedený alkoholik, holka vedle zase lesbička, vzadu ještě najdeme dvojici naprostejch volů a tomu všemu šéfuje kdysi zkorumpovanej seržant. Ale pozor! Seriál se nesnaží šokovat. Všechny charakterové vady ústředních figurek jsou na hranici uvěřitelnosti. Stále ve vašich očích zůstávají normálními lidmi, kteří tvrdě dřou od nevidím do nevidím, jen aby jim nakonec klacek pod nohy hodilo jejich vlastní vedení. Co mne ale nejvíce fascinuje na The Wire je fakt, že se jedná o první seriál, v kterém si můžete vytvořit vztah k lidem na "druhé straně". Už to nejsou pouze černobílé postavičky, jejichž smrt či odsouzení je vám šumák. Ne, jsou stejně plnohodnotnou součástí děje, jako je McNulltyho zavšivenej tým. O reálnosti samotného vyšetřování nemá ani smysl nic psát. Tvůrci Kriminálek by si po tomhle správně měli hodit mašli. Season Two - 100% The Wire Reloaded! Nový případ, nové prostředí, staří známí. Příběh jde tentokrát mnohem více do hloubky, žádný záběr tu není pouze pro okrasu, charaktery postav dostaly nehorázný upgrade a celkové dění nyní působí ještě propracovaněji, než tomu bylo v předešlé sérii. Navíc prologové sekvence jsou tak silně nabité emocemi, že by to vystačilo na dvacet řad Kobry 11. Season Three - 100% DOKONALÉ! Nikdy bych nečekal, že poslední čast "Westside trilogie" bude tak myšlenkově obsáhlým a procítěným dílem. Hned na začátku je divák vhozen do těch největších sraček, z kterých, se spolu s hlavními hrdiny obou stran, snaží za zvuků střelných zbraní a zápachu mrtvol v Baltimorských kanálech dostat. Tímto směrem se děj ubírá v nadcházejících deseti dílech a člověk je už smířen s tím, že druhá řada nakonec zůstane nepřekonána... Chyba lávky! The Wire se totiž v posledních dvou hodinách vytáhne s dějovým twistem tak úderným, že i pointa Se7en oproti tomu působí jako epizoda Večerníčku. Věřit se zde nedá nikomu a už vůbec ne scénáristům, kteří mne svou prací fatálně utvrdili v tom, že tento seriál je právoplatným vládcem na poli kriminálního žánru. Season Four - 90%: Zatímco většina seriálů opakuje stále tu samou šablonu vyprávění po celou dobu vysílání, tak tvůrci The Wire opět dokázali, jak jedinečné je jejich dítko a obrátili celý koncept děje vzhůru nohama. Z bývalých členů jednotky pro Zvláštní případy se stávají vedlejší postavy, na řadu přichází Baltimorské školy a jejich studenti, kteří jsou vychováváni pouze k jedinému - životu na drogových nárožích. Druhou a neméně podstatnou částí čtvrté řady je pak zákulisí politiky plné intrik - bílý starosta v městě afroameričanů? Může to fungovat? A pokud už ano, dají se vůbec splnit vyřčené sliby, aniž by se kariéra a mediální život neocitl v ohrožení? Seriál opět mistrně rozehrává několik zpočátku nezávislých dějových linek, které postupně zapadají do sebe a ukazují skutečnou tvář jedné metropole na východním pobřeží. Mimochodem, pokud hudba tvoří 1/3 filmu, tak The Wire jde opět proti proudu. Nikde jinde se nestalo, že by nečekaná smrti několik let divákovi známé postavy na druhé straně barikády působila i pouze díky jednoduchým zvukům okolí tak emotivně. Fenomenální zakončení, při kterém se opět Zvláštní případy sjednotí s odhodláním zničit zatím nejhoršího drogového bosse na West Side a systém opět spolehlivě poráží všechny figurky na šachovnici bez rozdílů strany (byť naděje tam je), slibuje, že pátá a finální řada bude zatraceně epická. Season Five - 100%: „Vše co má svůj začátek, má i svůj konec...” Závěrečný díl, který by svou délkou mohl konkurovat většině filmů ze stejného žánru, je u konce. Strašně rád bych napsal předlouhou esej, vysvětlující, proč zrovna finální pátá řada je ze všech nejlepší, i když se spíše jedná o takový epilog. Strašně moc bych se chtěl rozepsat o svých pocitech při posledním záběru na probouzející se Baltimore a sledu momentek z nadcházejících životů všech těch postav, které mne provázely po celou tu dobu. Rád bych důkladněji popsal, proč The Wire je tou nejdokonalejší kritikou byrokracie, kapitalismu, naší společnosti, způsobu života, médií, politiky a hlavně lidskosti jako takové. Bohužel (možná bohudík) nic z toho se nedá vyjádřit písemnou formou. To se zkrátka musí vidět. Já jsem to už viděl a jsem plně smířen se skutečností, že během svého života lepší kriminální kousek na televizní obrazovkách nikdy nevznikne a pochybuji, že tomu tak bude i v budoucnu. The Wire není ani tak o obou stranách zákona, na které je pohlíženo z mnoha perspektiv. The Wire je především o životě. O životě jednoho města, v jednom státě, na jedné planetě. O životě, jaký všichni důvěrně známe.

První bezchybná adaptace případů dvojice z 221B Baker Street. Pět hvězd bez kompromisů.