Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (840)

plakát

The Punisher (2017) (seriál) 

Punishera jsem teď dokoukal první sérii. A k mému naprostému překvapení mě to velmi překvapilo :D Nečekal jsem sice nějakou klasickou Marvelovskou kravinku s tunou dětských vtipů a stupidní akce, která za chvíli skončí, spíš jsem očekával opačný extrém. Tedy přehnaně dramaticky zpracovanou látku s falešnou a nevydařenou snahou natočit hodnotné dílo s přesahem a přesto tam narvat komiksovou akci (takto nějak si představuji většinu Netflixovských adaptací). Ach, jak moc jsem se mýlil. Začátek je sice hodně pomalý, nudný a skutečně může působit vyumělkovaně, za to co přijde později to ale stojí. Už od nějaké páté, čtvrté epizody to začíná být cool, osmá devátá to už plně rozjíždí a od desáté (která je majstrštyk jak originálním stylem, tak i jednou z nejlepších mnou viděných akcí) to je opravdová slast. Ano najde se tu pár nesrovnalostí a přes všechnu tu realističnost a dospělost i sem tam nějaká naivita, ale toto lze odpustit. I Bůh občas dělá chyby, viz třeba Sedm psychopatů :D Co mě mrzí asi nejvíc tak celkové opomenutí většího politického přesahu z deváté a desáté epizody, který by si jistě zasloužil prostor a bylo by zajímavé, kdyby na toto navázala druhá série, které se velmi obávám (trailer moc nezaujal a Jigsawovo znetvoření je zde až směšně nevýrazné). Pokud však dvojka naváže na kritiku systému a anarchisty, mohl by se seriál vyšplhat do neuvěřitelných výšek, jinak bude jen zoufale natahovaným komorním dramatem s přemírou krve a vyždímaným hlavním hrdinou.

plakát

Saturnin (1994) 

Na jednu stranu opravdu skvělá komedie s ironií, nadhledem a velmi suchým humorem, ve srovnání s ukázkami z knihy které se mi dostali pod oči je to však slabý odvar. Čestné uznání Víznerovi, Havelkovi a představiteli doktora Vlacha, nejlépe zahranou postavou je však stále teta Kateřina, natolik otravná že bych ji bez výčitek vzal do náruče a hodil do kašny.

plakát

21 gramů (2003) 

Tomuto vychvalovanému kousku, prý o dost intenzivnějšímu než Láska je kurva, jsem nijak moc nedával. A to byla chyba. Jako bych nevěděl jaký je Iñárritu výborný režisér, jako bych neznal famózního del Tora, odhodlal jsem se k filmu se značnou skepsí až nyní a byla to fuška. Přesto jsem si ty dvě hodiny nechronologického vyprávění spojeného jednou jedinou automobilovou havárií podobně jako v Amores Perros, jen s větším citem a duší, navíc více propojenější než příběh tří páníčků. Chybí tomu sice El Chivo, na druhou stranu to má doslova srdce a to se cení.

plakát

Podraz (1973) 

I přes nějakou tu překombinovanost si drží tento film hodně vysokou kvalitu. Dostal mne jak závěrečný podraz, tak i naprosto úchvatná Newmanova role.

plakát

Harry Potter a Fénixův řád (2007) 

Přestože je zmatený, dostatečně nevysvětlující a nehodný zvlášť pro diváka, který není znalý knih, což naštěstí nejsem a proto tuto adaptaci nejlepší knihy s klidem označím jako druhý nejlepší film Potterovské série. Zásluhu na tom nemá jen vzrůstající temná atmosféra, knižní zápletka, můj oblíbený Fénixův řád, mimo jiné i jeden z nejlepších Potterových prologů, ale mastodontí podíl má na tom zcela překvapivě naprosto brilantní řadový padouch v podobě profesorky Umbridgeové, kterou nemůžu srovnávat s Voldemortem či Grindelwaldem ne proto že by si je strčila do kapsy, ale z toho důvodu, že jde o úplně jiný typ záporného charakteru. Rád bych nějaký podobný viděl i v nějaké teen comedy, případně teen romance, problém je však tom, že komplexnost charakteru Umbridgeové nespadá jen do školního prostředí, její povaha má i politické pozadí, navíc specifické pro určitou situaci. Umbridgeová není záporákem jen pro svoje středověké školní metody, kruté zacházení se studenty a sadistické potěšení z jejich mučení, ale téže proto že představuje vliv pokrytecké a nespravedlivé politiky, které je naprosto oddaná a zároveň dělá za jejich zády ještě horší věci (Cruciatus, nelegální použití Veritaséra) to vše pod maskou hodné paninky co si vaří čaj, miluje růžovou a má ráda kočičky. A to ještě nepředvedla vše, počkejme si na sedmý díl. Ke chvále charakteru ještě pochválím herečku, které jsem po pátém Jindrovi Hrnčířovi nevěřil její roli ve Zlobě, kde hrála hodnou vílu. Už Temný rytíř nám ukázal že v mainstreamové filmy často dělá jejich padouch a toto to jen potvrzuje.

plakát

Sissi a Yetti (2007) 

Ono to v konečném důsledku zábavné je. Občas. V některých momentech jde dokonce i o humor, který bych se odvážil nazvat inteligentním. Pokud je však film založen na tom abychom se smáli tomu, jak debilní vlastně je, ztrácí pro mne bohužel hodnotu. Také nechápu zasazení příběhu, ten je natolik absurdní a s ničím nesvázaný, že by mohl fungovat naprosto kdekoliv a tvůrci namísto toho dehonestují takové zajímavé téma (což je patrně účel). Hvězdička je tedy jen za některé vtípky a hlavně za podtitulkovou scénu, víc si však film nijak nezaslouží.

plakát

Dumbo (1941) 

Námět je velmi zajímavý a líbí se mi přestože nemám rád slony :) příběh bohužel není moc propracovaný a rychle vyšumí. Jedno opilé slůně příběh nedělá.

plakát

Kryštůfek Robin (2018) 

Ačkoliv by jeden řekl, že jde o generickou Disneyho předělávku, stejně jako v případě nové knihy džunglí pojali tvůrci látku nově a svěže a film si tak ze svých původních dílů bere vše co může a přidává k tomu sobě vlastní látku, kterou zpracovává naprosto skvěle. Sám jsem nikdy nebyl fanda ztvárnění s rudým trikem a vždy byl spíš na straně původních knih, kde byl Pú ještě černý, potažmo hnědý, stejně jako medvěd, který byl Milnovi při psaní knihy inspirací, zde jsem se ale přes všechno přenesl a hlavně ze začátku se nechal zaujmout nostalgií, dokonale zkombinovanou s jakousi smutnou melancholicky depresivní atmosférou. Tedy, snímek samozřejmě nepůsobí jako by byl z pera Edgara Alana Pooha, literárním zařazením by postava Kryštůfka Robina pasovala spíš mezi Kafkovi otroky systému s velkým rozdílem, že toto je pohádka která má v rámci možností dopadnout dobře, jakkoliv se to na začátku nezdá. Přeci jenom, toto nejlidštěji adaptované animované dílo, by si klidně zasloužilo dopadnout hůř a je to škoda, protože už od prvních scén v Christopherově práci je nám napovídáno, že by mohl být vyhozen a snad by to bylo i lepší a osudovější, než finální rozřešení a odůvodnění, proč jej tvůrci vlastně nechali pracovat v továrně na kufry. Toto solution with little brain ale nijak nemusí kazit dojem z pohádkového filmu, kde i přes lehce znatelnou nesoudržnost nevadí kombinace nostalgického vzpomínání, rodinného drama a dětské dobrodružné komedie, naopak všechny tyto přísady jsou tak perfektně zamíchány, že buďto chytnou za srdce v ten správný čas, rozesmějí když chtějí, nebo nám starým mazákům dětských pohádek sají možnost vzpomenout si jaké je stále někoho stopovat dokola, pozorovat jak klacík podplave pod mostem, nebo padnout do jámy na sloniska. Za mě jde o jeden z nejlepších počinů tohoto roku, vedle Bohemian Rhapsody, jiné filmy ani zdaleka nedokázaly to co tohle silly old movie.

plakát

Falešná hra s králíkem Rogerem (1988) 

"You do!" "I dont." "Do!" "I dont." "You do!" "I dont." "You dont!" "I do." "You dont!" "When I say I do that means I do!" Velmi povedená komedie naprosto bezchybně kombinující klasické animované frašky spolu s béčkovou gangsterkou. Patří jí můj obdiv, neboť na dobu vzniku muselo být nesmírně složité zkombinovat hysterického animovaného králíka spolu s hraným detektivem. Co se ale musí ocenit ještě víc že film nedrží jen tento originální koncept ale i scénář plný humoru, nadsázky a ironie. Roger je génius, Hermana bych s radostí někdy povozil v jeho kočárku a úplně nejradši bych s Jessicou dělal paci paci pacičky. Na závěr ještě malé povšimnutí, že už tehdy se o Mickey Mouseovi vědělo, že je to zmrd. A jaký 😅

plakát

Harry Potter a Ohnivý pohár (2005) 

Pro Harryho nějaké to srdíčko v srdci mám, jakkoliv si uvědomuji jaký by pro mě byl tento film bez znalosti předlohy zmatený. Má však nezaměnitelné kouzlo a to si vzít nenechám. Dnes mne však během sledování filmu napadla jedna věc ohledně dopadu smrti Bartyho Skrka. Ta totiž doslova vyšumí do prázdna, objeví se a pak se neřeší, není na ni místo. Dokonce je uboze ignorována i během scény v Brumbálově pracovně. Samozřejmě nesměla zastínit důležitou smrt Cedrica Diggoryho, to však neznamená že je třeba na ni tak rychle zapomenout, zvlášť když tvoří rodina Skrků důležitou část zápletky filmu. Čím mne napadá že se vynechala i zajímavá rozmluva Harryho a Victora Kruma, která má s vraždou spojitost. Ale to už zabíhám do detailů, film bohužel není kniha.