AloeB

Jednoduchý příběh iluzionisty mne dá se říct okouzlil tím vším, co ukázal Edward Norton svým divákům, bohužel to však byl trik. Namísto slibovaných kouzel se tak dočkáme pouze další romantické zápletky, ovšem ve výtečně stylizovaném hávu Vídně, kde tomu náhoda chtěla, aby dva přátelé z dětství, kněžna a syn truhláře, byli rozděleni sobeckými pohnutkami intrikářského dědice trůnu, který si nikdy nepřipustil, že by mohl mít kdokoliv něco víc než on. Příběh tak působí prvoplánově jednoduše, stejně jako každý mnohý v libovolném americkém filmu, bez Nortona či s ním. Finální twist, ten ovšem za to stál, kdy si inspektor uvědomíš, jaký je Norton vlastně bastard a jak všechny převezl, plytkost děje to však nezachránilo, přestože musím přiznat, že posledních několik minut se jim povedlo velmi dobře.

Jedno z nejikoničtějších literárních děl francouzského romantismu dostalo již mnoho filmových podob a není tedy divu, že se tvůrci chtěli od ostatního výrazně odlišit. Proto také film není především adaptací Hugových Bídníků/Ubožáků (preferuji první překlad, třebaže Vladimír Prokop si očividně myslí něco jiného) ale je hlavně zfilmovanou verzí britského muzikálu Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary z roku 2010 (který je zase jak název vypovídá znovurealizací původního muzikálu Bídníci). A to doslova a do písmene. Přehlídka těch nejikoničtějších písní jejichž tóny se vzájemně k sobě pojí a opakují v scénách na sebe navazujících čím vytváří dokonalé instrumentální vyprávění příběhu doplněné o vokální návaznosti jedna což spolu s dokonalým romantickým zpracováním Francie jako krutého bezútěšného místa pro všechny bídníky a výběrem a výkonem herců tvoří emocemi nabitý snímek kdy stačí aby se rozpomenul zapomenutý tón z minulých scén a rázem dostává atmosféra zcela jiný náboj. Přeci jen, kdo si nevšímal všech těch nápaditých a skvěle podaných písní jako "I dream a dream" nádherně nazpívanou Annou Hathaway, kde stačí jen pouhý pohled na její tvář a k probuzení emocí nepotřebujeme víc, za zmínku stojí i písně jako "Master of the house" se svojí atmosférou ubohosti, podvodů a lidského odpadu, písně Maria a Eponina, nebo povstalecké chóry studentů "Red and Black" (což je krásný odkaz na Stendhala a jeho román o Juliánu Sorelovi), které se všechny spojily v písni "One day more" ze které euforie přímo sršela a zároveň její melodie navnadili na nadcházející "Do you hear a people sing" což je doslova pouze koncentrované epično a proto samozřejmě potěší že stejný motiv využije i finální skladba. Odklon od knižní předlohy pochopitelně nastat musel, ať už je to zjednodušení Valjeanova porušení podmínky (protože zde toto berou jako krádež u Myriela, která je ale odpuštěna, zatímco v knize bylo jeho první oficiální provinění okradení savojského chlapce), změna charakteru Thenardierových, protože zde z nich byla velmi znát komediální vložka (není se ale čemu divit, když vezmeme v potaz kdo hrál pana Thenardiera), stylializování Thenardierů jako od Tima Burtona (k čemuž napomáhá i herečka mrs. Thenardieau - jejíž vizáž, charakter i osud je taky značně pozměněn), pouhé zmínky o Cossetině otci a dál bych mohl pokračovat, což ale neznamená negativní kritiku, protože už tak je úspěch převést tisíci stránkovou knihu do dvou a půl hodinového muzikál, který je navíc obohacen již výše zmíněným úžasným vizuálem, který podtrhuje atmosféru Francie plné špinavé chudiny a mocipánů nad nimi. Vyplatí se také zmínit, že revoluce popisovaná v Bídnicích je skutečnou historickou událostí z června roku 1832 a mluví se o ní jako o zapomenuté revoluci, protože a to lze pochopit z filmu, to byl jen tichý výstřel, který minul cíl. Kamarád mi o ní jednou mluvil jako o plánovanému převratu který měl nastolit ve Francii prvky socialismu, to jsem si bohužel mohl ověřit pouze na několika francouzských stránkách a ani tam toho moc není a tak to v očích diváka zůstává osudovou revolucí, kdy fandíme lidu toužícímu po právu. Snahy o lepší život obyčejných lidí jako Jean Valjeana se zde mísí s bojem o "osud" Francie, kterému vévodí oběti studentů v čele s chlapcem Gavrochem, jehož smrt byla další z mnoha emocionálních scén filmu. A kromě něj mohu zmínit spoustu dalších postav, které nás muzikálem prováděli a které jsme mohli vidět na úplném konci "lost in the valley of the night" namísto "somewhere beyond the baricade" a zpívající o lepších věcech, které přijdou že po dlouhé temné noci slunce přeci jen vyjde. A není to krásné? Je! Úchvatné a podařené. Jeden z nejlepších muzikálů, které jsem kdy viděl.

Přes všechnu tu šílenost a perverznost musím přiznat, že jsem takový seriál dlouho hledal. Příběh zasazený do prostředí viktoriánské anglie funguje naprosto dokonale jako žánr alternativní historické fikce s prvky mystiky, magie, tajemna a temnoty. Hlavní postava zde vyjadřuje dokonalé ztělesnění někoho, koho bychom rozhodné znát citů, lásky a úsměvu závislého na svém sluhovi, který je koneckonců jen nějaký komorník a spolu s ním rozehrává symbolicky šachovou partii se stejnými grázly jako on, ovšem už dospělými, je zábavný a kupodivu i dojemný. Přestože první tři epizody působí jako jen další pitomé anime plné postav s pitomým humorem, čtvrtá epizoda začíná rozjíždět sérii výborně napsaných příběhů silně inspirovaných viktoriánskou érou Anglie a přesto tak vzdálených této době. A přesto že jsou všechny příběhy jiné a jednotlivé epizody se od sebe odlišují seskupením do archů vždy s konkrétními tématem, dohromady to dává jednolitý příběh, ne tak jednotný jako pozdější serie, ale přesto na sebe navazující, mající význam a posouvající charaktery a motivace postav, které se stupňujícím se utrpením a dobře napsanými úmrtími směřují do jednoho velkého finále, které by klidně mohlo být konečné a možná by to bylo i lepší, kdyby na to ovšem zajímavým způsobem a obratem v ději nenavázal série druhá. Už jen za ty temnotou nabité finální epizody a úžasnou práci s charaktery musím prostě udělit plný počet, protože málokterý seriál nebo film dokáže z nenáviděných hloupých postav udělat jedny z nejlepších v snímku a rozhodně ne naopak.

Po druhém shlédnutí mám své pocity ještě smíšenější a to proto, že po x MCU snímcích je ta nudná a pitomá akce konečně zábavná, pitomou ale zůstává a to ten film příšerně shazuje. Nejde tam nic brát vážně. Infinity war? To není válka, to je jen kompilace několika přeplácaných soubojů, dělaných na efekt a ne na smysl, protože diváka napadne hned několik cest, jak souboj vyhrát či prohrát daleko efektivněji. To se objevovalo i dříve, zde to však tvoří pomalu 90% celého filmu. Což ale znatelně ubírá příběhu, který tu svým způsobem je ale v natolik nechutně rozdrásané a často nelogické formě, že kdyby byl film pouhou 100% kompilací bojových scének, dával by smysl daleko větší. Už jen ten malthusiánský hlavní záporák, jehož cíl a pohnutky také ztrácejí na vážnosti, když scénář neumí pracovat s takovými těžko uchopitelnými prvky jako rukavice, která ti vyčaruje naprosto vše. Na druhou stranu je ale obohacen špetkou charakteru, což je něco, co MCU těžce postrádá. To vše ale není dostatečně rozvinuto, neboť víc než jemu dají prostor random africké CGI bitce, která patří do stejné kategorie jako předchozí souboje, ale která vyniká jedním naprosto vtipným ústupkem tvůrců a to dosadit do role armády afrických kmenů bílé komparzisty, mimo jiné. Vlastně nejde brát vážně snad taky proto, že jejich způsob boje (tedy cepy a kopí) rozhodně nesedí na utopistickou africkou zemi jejíž vládce je nejbohatší muž na zemi. A kdybych pokračoval, fejlů a stupidit by se našlo spoustu, na konec jen dodám, že Paul Bettany je skutečně víc sexy bez trapné CGI úpravy. Nevím co dnešní děcka hulí, že tyhle věci žerou, ale co už, někde si přece musejí zvyšovat sebevědomí, že se vyznají v kinematografii.

Výborně napsaný sitcom, který se pro pobavení nemusí vyžívat v jakékoliv charakterových vadách postav, ba naopak. Přestože jsou dvě hlavní postavy neonáckové, tedy osoby, se kterými bych normálně nijak nesympatizoval, nemohu je označit za nějaké blbečky, což je definice charakteru na němž staví mnoho současných komediálních pořadů. Nic takového ani Familie Braun nepotřebuje. Absurdních a vtipných situací zde máme požehnaně, zvlášť když dohromady dáme dva neonacisty a nemanželskou dceru jednoho z nich která rozhodně není árijské rasy. O to víc nás může potěšit, že krátké snímky nejsou jen o humrou ale i o postavách, které si musíme oblíbit, přestože hajlují a v jejich bytě je co krok to obrácená svastika.

Pro toto škoda slov. Kdybych se u filmu nenudil jako jindy, možná bych i vypsal všechny zápory tohoto filmu. Ale vzpomínání na toto by mne unudilo k smrti. První díl, ať byl co byl, alespoň rychle ubýval.

Slibně se tvářící začátek po několika minutách zcela zahodily zbylé dvě hodiny, které mi postupně představovaly vrchol stupidity amerických tvůrců a nijak nešetřily vyloženě trapnými charaktery. Ok, Nick Fury, Bruce Banner a Phil jsou v pohodě, ale ten zbytek patří buď do jednoduché dětské komedie nebo ještě lépe odsoudit do věčného zapomnění. Protože toto by bylo lepší než do filmu ať už jakéhokoliv žánru dostat šaška v železu, vojáka nosícího elastické hadry, agenta bojujícího proti emzákům LUKEM!!??!, nepříliš dobře vypadající Scarlett Johansson, parodii na severského boha ve směšném rádoby fantasy oblečení a mnohé další. Tomuto všemu vévodí hlavní záporný charakter, který pokud je jak se o něm říká nejpropracovanějším antagonistou MCU, tak mi to dává uvažovat o tom, zda filmy se superhrdiny vůbec nějaké záporáky potřebují. Stejně jim jde jak jednoduchý konec ukázal jen u nudnou bitvu, u které se zvládnete nasvačit, oholit, zdřímnout si a stejně stále děj filmu pobíráte. Třebaže děj je na tuto splácaninu dost silné slovo uvážíme-li, že pokud se zde skutečně chce něco dít, snaží se to brát s největší vážností, až je člověku jen do smíchu. Přeci jen, blbosti jako sestavení odvetného týmu z nestabilních lidí, Lokiho epické (čti směšné) intro v laboratoři, plán zastavení invaze atomovkou, Starkovo pití před Lokim, smrt všech emzáků po vypnutí portálu a mohl bych pokračovat, z toho nedělají nic jiného než smysl nedávající patvar, který shlédnu jen jednou a bude mi to stačit. Fanoušek prohlásí, že nejde o to, aby to dávalo smysl, je to komiksový film, mám se u toho především bavit. Pak je tedy škoda, že mne nebaví koukat se na dvě hodiny dialogů psaných pro děti, jednoduchých dějových (já to slovo použil znovu?!) linek a akce, která mě nezajímá. Na začátku jsem vyzdvihoval charakter Bruce Bannera, ten je super. Nezdál se být tak plochý jako ostatní postavy, ani tak debilní jako postavy jiné, ale i zde se museli tvůrci zúčastnit takového hloupého kažení postavy a odhalení Bannerova tajemství ovládání vzteku bylo pitomější, než chování postav na lodi S.H.I.E.L.D.u během Lokiho věznění. Díky tomuto všemu pak není divu, že nejen že mně film vyloženě irituje ale jakákoliv snaha udělat z filmu alespoň něco co by se blížilo hodnotnému snímku působí falešně a trapně. Někdy se mi z toho dělalo až zle. Pokud film neví čím je, neměl by se snažil imitovat jiné, lepší žánry. Nemohu jej prohlásit za promarněný potenciál, protože v něm žádný nevidím. CGI ani hudba (třebaže není ničím noc výjimečný, ale alespoň si jí člověk všimne) to nezachrání.

Ačkoliv musím ocenit výpravu, hudbu, výběr některých herců a v některých případech i kameru, kdy se mi skutečně líbila, nemělo bohužel toto dílo šanci mně zaujmout. Šedé prostředí britského venkova je zde osvíceno sluncem což vytváří všední obraz snímku neschopný ničím zaujmout což se někdy vyžaduje když se snažím přesunout pozornost od chování některých z těch husiček. Ještě že alespoň hlavní protagonistka má mnohdy světlé momenty, což je ale standart Austenové na vytváření hlavních charakterů, což nám sice dává možnost si Elizabeth ve výborně zvoleném castingu Keiry Knightley oblíbit (přestože pan Darcy zůstává nejlepší postavou filmu, dle mého), ale to vše je na úkor vedlejších postav z nichž se mi mnohé dokonce znechutily. Chápu že toto je záměr autorky předlohy a její styl, mně to bohužel nevyhovuje.

Taková blbinka kterou si pustíte po té, co si chcete spravit představu o vlkodlacích a upírech v Twilightu. Ne že by to tady úplně vycházelo, ale alespoň se to má něco jako děj, který je sice prokládán tunami tuctových akčních scén, ale to vše a to chci vyzdvihnout, je zabaleno do krásného hávu dokonale špinavého a temného feelingu, kterému k dokonalosti chybí jen to, že by mohl být trochu konzistentní s atmosférou. Na děj filmu asi brzo zapomenu, to ovšem platí o většině podobných kravin a neznačí to že to musí být nutně odpad.

"Skřetí žoldnéři!" "To zvládnem, je jich jen stovka." A v duchu tohoto jistě heroického citátu se bohužel nesl celý tento finální počin. Tvůrci chtěli svoji poslední návštěvu Středozemě vytunit na maximum a jako by přesně tušili co dnešní diváctvo žádá a vytvořili úžasnou obří bitvu na několika lokacích s velkými do boje se nezapojujícímy červy, zkriplenými řiditelnými trolly, bojovými prasaty, elfy nechápající základní přednosti falangy, křoví zabijéné hrdiny jak na běžícím pásu a hordy skřetů seřazených přesně v řadě, jen aby je mohl Legolas setnout v epickém multi-killu a diváci mohou vlhnout jak po několika chirurgicky přesných řezech Orkristem je stále nikterak neušpiněn. Na šílenou akci vsadili tvůrci vše a to na úkor kvality filmu. Ten má v titulku názvu bitva ale namísto nějakého vojenského střetu to připomínalo cirkusové vystoupení a přehlídku bizáru, který nefunguje jako celek nejen po stránce emoční, ale i po příběhové a logické. Semtam sice třeba před bitvou a po bitvě vidíme nějaké náznaky děje. Slabé, někdy usměvavé a někdy i něčeho co bychom s klidným srdcem označili za přijatelné pro filmy ze Středozemě. Režisér se tentokrát látky nechopil s nijakou touhou po kvalitními zpracování a namísto si u filmu s dokonalou perverzností vymasturboval libido a tak se z epického příběhu, který jsme očekávali, stala fraška.