AloeB

Třetí sérii Black Butlera s klidným srdcem označím na naprostý vrchol žebříčku nejen ostatních dílů Kuroshitsuji, ale klidně i velké většiny současné anime tvorby a věřím, že na špičce onoho pomyslného ledovce, na který se marně snaží vyšplhat další díla, zůstane ještě pěkně dlouho. Naprosto výjimečné dílo, které na rozdíl od předchozích dvou sérií se nijak nesnaží o nějakou megalomanskou zápletku s osudovou katastrofou (a přesto jí je, jen ne tak okatě), čímž se naprosto liší od dvou předchozích sérií, ale nabízí zdánlivě komorní zápletku v manéži jednoho obyčejného cirkusu, který samozřejmě vůbec obyčejný není a také to, že důvod jeho vzniku a činnosti souvisí s naším již známým hrdinou více než si myslíme a přestože nám toto propojení cirkusu s Cielem může připadat strojené, dostává se nám natolik silného a dojemného příběhu, v němž se nějaké nedůležité zdání diváka ztrácí ve změti tajemna, absurdity a zvrhlosti. Je naprosto impozantní jak tvůrci inspirovaní autorkou mangy (které se konečně po dvou sériích drží) nám dokáží servírovat postavy, které máme nenávidět, ale to se později změní na pouhou lítost a pochopení znásobenou tím, že všechno to úsilí o činění dobra bylo zneužito jednáním o zvrhlé ideály usilujícího blázna, kterého nejen, že budeme nenávidět, ale z kterého se nám bude chtít doslova zvracet, což je něco, co nedokázal ani anděl v první sérii a ani rozmazlený šlechtic v sérii druhé. Nelze popsat slovy ten pocit přicházející s každým dalším dílem pouštěným hned po sobě, protože touha vědět, jak to vše skončí, je neukojitelná a nám se tak dostává stále dalších a dalších záběrů, kde postupně propadáme oněm pocitům smutku, znechucení a nenávisti vůči všemu tomu špatnému co se tam děje a paralelně s tím si uvědomujeme, že ačkoliv charaktery z cirkusu chtěly být jako onen "Tom, co byl dudákův syn, který se učil hrát odmalička a uměl zahrát jen jedinou písničku," nebylo jim prostě souzeno jít za "kopec a ještě dál" kde by stejně našli jen trosky toho, co shledávaly plnohodnotným dílem, kterým si ospravedlňovaly své činy. Jen ten, který shlédl všech deset epizod pochopí, proč je toto tak výjimečné a věřím, že jej také zaujme toto syrové vyprávění příběhů lidskosti, kdy děti, toužící uniknout z šedohnědého života chudinských čtvrtí Londýna zaplatily za lepší život mnohem víc, než si myslely a přesto trest který dostaly nebyl vůbec zasloužený.

Důkaz že co je české nemusí být vždy špatné. Tento v záplavě našich stereotypních tuzemských kriminálních seriálů vyčnívá v mnoha ohledech a stává se tak nejen kriminálkou, kde se zajímáme o to, jak vyřeší záplavu případů, ale sledujeme také osudy dnes již zaslouženě ikonických postav, které svými výborně napsanými charaktery tvoří dokonalou rodinou komedii, která ale nechybí ona jistá dávka dramatu povinná pro kriminální pořad. Rád bych řekl, že takové seriály by se měli dál točit, obavám se ale, že Četnické humoresky jsou nenahraditelné a žádné Luhačovice to nezmění.

Třiadvacet let před tím než se potopil Titanic se vydala jiná britská loď, jen aby se také srazila s ledovcem a utonula v chladném oceánu. Další díl nejlepšího anime současné tvorby nám nepopisuje jen příběh této pohromy svojí tragičností inspirované slavným příběhem, ale zároveň přidává vlastní pro Kuroshitsuji typické prvky, že by to dokonale usadilo i Jamese Camerona. Book of Atlantic je volným pokračováním ze série zatím nejslabší Book of murder a dovolím si říct že tento díl se povedl znamenité. Stejně jako předchozí díly se s překročenou hranicí perverznosti výživá v kontrastu až kýčovitě romanticky krásných situací a nikterak nelimitované brutality zkombinovanou s dokonale volenými prvky nadpřirozena, absurdnosti a nevkusu, což tvoří fascinující podívanou kde každý záběr člověka usadí pevně do křesla a nechá jej jen orgasmicky nadávat jako moc je to kurva dobrý. Toto je ale standart série a v rámci návaznosti na ostatní díly je dokonalým doplněním příběhu, který se odehrává stejně jako Book of Circus a Book of Murder někde ve středu první série. Nejvíc jsem ocenil rozvinutí charakteru Elizabeth, která byla dle mého v předchozích sériích dost opomíjena na to, jak často se objevovala (tímto se také stává závěr druhé série - chronologicky poslední - o poznání tragičtějším). Taktéž velmi zajímavý charakter Snaka, který při svém debutu v Book of Circus působil jako nedomrlý bratříček ostatních skvělých charakterů a do Book of Murder jej dotlačili doslova násilím. Zde naopak zase byli přidáni zcela navíc Královniny služebníci, kteří zde postrádali jakoukoliv roli, byli tu jen aby se neřeklo a jejich první setkání se Sebastianem nebyl nejlepší nápad, protože jej měli mít za mrtvého a jeho omluva typu: "Byl jsem mrtvý, ale vrátil jsem se zdravější a silnější." je trochu mimo mísu. Kdyby se zde neobjevilo nic by se nestalo. To samé platí o Greilovi, tomu ale budiž odpuštěno, protože hláškoval jako vždy a jeho střet s Hrobařem je jedním z nejlepších soubojů v Kuroshitsuji (Hned po dobývání Phantomhive manor v Book of Circus). A na závěr nesmím opomenout již zmíněného Hrobaře, který zde doslova zářil a přestože ze začátku také působil jako násilným přidaný do příběhu, vybarvil se zde krásně a jeho již zmiňovaných střet na konci, kdy soupeřil s Greilem, Knoxem a Sebastianem byl výborný nejen po akční stránce, ale hlavně i dějové a emoční. Moje touha, jakožto velkého fanouška série byla ukojena a už se doslova nemohu dočkat, zda nám naši japonští braši nepředstavitelných další skvělý snímek.

Ten závěr jsem nemohl vydýchat. Celou tu dobu se konspirace kolem příběhu měnila, scéna po scéně. Snímky se opakovaly a měnily, ale stále to nemělo tvar. Stále něco nedávalo smysl, zdálo se být šílené, nereálné, vždycky tam byla chyba. Postupně se to osvětlovalo, zvrat následoval zvrat, to vše podpořeno notnou dávkou šoku. Kdo byl ze začátku zlosyn byl nyní oběť. Nevinnému začínala po rukou stékat krev. Člověk by nevěřil, kam až by jeden dokázal zajít. Následoval závěr. Hudba, která při odhalení hrála, by člověku dokázala vyrvat srdce z hrudi, kdyby překvapením nespadlo do kalhot. A pak scéna, při níž si člověk uvědomí, že je vše naprosto ztraceno, pocit beznaděje, nebo posměchu, dle toho, na kterou stranu se přikládáte. To co že začátku působila jako naprosto banálním nehoda se rozrostlo do spleti lží epických rozměrů a my doslova sledujeme contratiempo jednoho zdánlivě obyčejného muže.

Takové nemastné neslané převyprávění biblického příběhu se snahou o realističnost do takové míry, jaké je to možné v příběhu, kde k Izraelitům promlouvá Bůh. Rozvíjení charakterů známých postav bylo takřka nepatrné a vlastně žádná z postav není nijak komplexní, třebaže skutečné postavy, které se nedají považovat jen za křoví s jménem byl jen Mojše, faraon Ramses a snad i Bůh znázorněný jako malý chlapec, což se mi zdálo zajímavé, zvlášť v kombinaci s jeho krutostí vůči Egypťanům ukazovanou prostřednictvím znamení stejně jako v předloze, zde ale působil vyloženě nenávistným dojmem což bylo zajímavé, na druhou stranu pak nešlo Mojšemu věřit, že Bohu skutečně důvěřuje a chce následovat jeho rozkazy. To by ale neměl být Mojše takovou plochou postavou. O něco lépe na tom byl faraon, což bohužel ale i tak není žádná sláva. Navíc jestli právě on měl být hlavním antagonistou, tak se neosvědčil. Co se vizuálu týče, jde o klasiku na dobu vzniku. Přesto mne zaujal... malinko. Závěrem se vrátím k příběhu a to k závěru, který vyloženě zklamal. Ten byl daný, ale měl být okořeněný o nějaký závěr konfliktu mezi postavami, který se sotva konal. Tímto film celkem klesl. Nenadchl, ne že by urazil, spíše zklamal.

Můj důvod proč je Morgan Freeman v mé top jedničce. A to i přesto že není nejvýraznější postavou a tento film není ani nejvýraznějším dílem. Přesto to není obyčejné krimi o únosu Malé holčičky. Je to víc. Vyplatí se zapřemýšlet. Je to o volbě. Schválněu pomyslete jak byste se rozhodli vy...

Dílo z doby současné a přesto stylizované do doby, kdy ještě filmy byly černobílé a dialogy se promítaly mezi střihy scén. A to není jediné, v čem je tato Sněhurka výjimečná. Kde jinde se dočkáme takové dávky španělské kultury jako tady. Kde jinde je macecha je dominantní pečovatelka s bičíkem a namísto myslivce zde máme submisivního fotografa. Kde jinde se dočkáme šesti trpaslíků z cirkusu a nádherně naservírovaného carne de toro. Toto si prostě to maximální hodnocení zaslouží.

Přestože sedmiset stránková kniha nelze natočit jako film bez jakýchkoliv změn, tento snímek se s tímto popral bez žádných větších modřin a vyšel jako vítěz. Pravda, pár ran předloha schytala, zamrzí mnoho věcí jako třeba to, že Queequeq nenechal Izmaela vybírat loď, vynechání černých pasažérů nebo Queequegova incidentu se sudem (protože bez něj tvorba rakve působila nějak bez smyslu), žádná zmínka o Jojovi, Starbuckovo dilema s pistolí, které mělo větší efekt v knize, kde kapitán spal a tudíž byl bezbranný nebo doslova odfláknutí Achabova křtu harpuny, který je naznačen pouze ve scéně s bouří (která bohužel na úkor efektů tehdejšího doby nevyvolává patřičný dojem). Všude jinde jsou však triky úžasné na dobu v níž je to točeno zde máme excelentní finální střet, kterému bych vytknul jen to, že zde kapitán zemřel příliš brzy a neviděl zkázu lodi, což měla být poslední věc, kterou před smrtí spatřil. Tyto drobné chybičky sice kazí kouzlo originálu, využívajícího se v těchto již ikonických scénách, které změněné mohou působit dost strojeně a okatě, toto dle mého nejvíce postihlo Queequegův příběh coby princ domorodců, Queeqovo vrhnutí harpuny na důkaz vlastnich schopnostmi, scénu s Eliášem, Achabovo první zjevení na lodi a mimo jiné také konečné objevení Moby Dicka, čemuž ve filmu bohužel nepředcházel příslib návratu domů, který dílo činil tragičtějším. Toto všechno možná může působit dojmem, že film hejtuji, není tomu však tak. Je to jen dloubání se čtenáře v (bez)významných detailech, které nic nemění na tom, že film se povedl. Výběr herců je naprosto geniální a proti žádnému z nich jsem nic neměl, naopak jsem chválil, protože herce přesně trefili do jejich postav a tomu všemu hereckému ambasámlu kraloval Achabův představitel, který skutečně jako by vystoupil ze stránek knihy. Prostředí, přestože se velká čas filmu odehrává na lodi je výborné, doslova nádherné kulisy ze kterých čiší ono kouzlo námořnického života (pomineme-li úvodní scénu, kde se za již kultovního vypravování "Říkejte mi Izmael. Před několika lety - nezáleží na tom kdy..." zde měli zvolit spíš pobřežní krajinu, než nějaký lesní porost, to je ale také spíše kritika jedné malé scény). Kostýmy na jedničku. Lodě vypadají famózně. Už jenom z úcty k tomuto dílu, ať už knize nebo filmovému zpracování, musím dát plný počet.

Vcelku jednoduchý, ale krásný film se zajímavou myšlenkou kde smrt v podaní Brada Pitta vstupuje do života mediálního magnáta aby se mu stal průvodcem v cestě na onen svět. Divák má možnost se zaujetím sledovat střet entity nepojmenované moci se zcela banálním životem lidí, které předtím nepoznal a kteří jej začali zajímat. A přesto že je čím dál více svazován lidskými vztahy, jednou odejít musí a obětovat vše, co za dobu svého pobytu mezi lidmi prožil, aby mohl přejít možnost je působivé a dojemné, přestože je to vyjádřeno v na můj vkus vcelku dlouhém závěru. Ale ani to neubírá filmu na jeho kráse a výjimečnosti.

Jednoduchý thriller s dokonale syrovou armosférou budovanou hlavně výbornou práci s kamerou a strojem, který dává obrazu doslova promítat pocity, které by měl divák cítit. Krutost filmu navíc podtrhuje neopotřebované použití brutality, která dokonale ladí se stylem snímku. Příběh zde pokulhává, ten bohužel působí dojmem příliš mnoho náhodně semletých věcí dohromady a ten semtam nějaký pokus o zvrat či překvapení bývá vcelku okatý. Zde pouze jedna hvězdička dolů, víc strhnout by si film snad ani nezasloužil.