rublik05

Na první pohled vypadá Stvořitel jako moc pěkné sci-fi, vizuálně je snímek opravdu moc povedený, líbilo se mi jak město, tak i venkov, slušně vypadají také roboti a pochvalu si zaslouží i všemožné kostýmy a celkově výprava jako taková. Ústřední dvojice mi nijak zvlášť nevadila, John David Washington i Madeleine Yuna Voyles jsou v pohodě, z ostatních postav bych zmínil drsnou Allison Janney či Kena Watanabea. Akčních scén není zrovna mnoho, což je trochu škoda, neboť jsou solidně natočené a dobře se na ně kouká. Snímek však těžce selhává po příběhové stránce, zpočátku mi přišel takový ne úplně srozumitelný, logika občas dostává docela zabrat, svět mi nepřišel dostatečně vykreslený a ani vysvětlený, závěr je jedno velké otřepané klišé. Právě ona jednoduchost a určitá plochost příběhu dělá ze Stvořitele vcelku průměrné sci-fi, byť dobře natočené a na oko pěkné. Žádný extra velký průšvih se sice nekoná, každopádně zde jednoznačně zvítězila forma nad obsahem. 6/10.

Společnost Asylum nezklamala a opět přinesla další svůj standardní počin, jenž si plně zachovává všechny poznávací znaky filmů této produkční společnosti, tj. především nelogický příběh, ošklivé efekty, mizerné herecké výkony a až komicky nesmyslné chování postav. Gigakong vs. Zlozilla bohužel vůbec netěží ze střetu dvou monster, většina stopáže je věnována tragickým dialogům nesympatických postav, přitom se z toho dala vytěžit pořádná akční řežba, byť levná a hloupá. Nestalo se tak, film tudíž neskutečně nudí, absentuje zde i nějaký ten humor na odlehčení, takže se jedná o další zbytečnost a ztrátu času. 0/10.

Studio Disney se konečně po téměř půl roce od kinopremiéry uráčilo zveřejnit na své streamovací platformě výroční (!) pohádku Přání, jíž chtěli u Myšáka symbolicky oslavit sté výročí od založení společnosti bratry Disneyovými. Každý včetně mé maličkosti tím pádem očekával nějak pecku, jež skomírající impérium alespoň trochu nakopne a pozvedne. Bohužel je tomu přesně naopak a Disney právě při této příležitosti uvedlo na trh nejhorší pohádku za posledních několik let a jeden ze svých nejhorších animovaných filmů vůbec. Příběh působí jako takový neoriginální slepenec plný různých klišé, chybí mu humor a fungující emoce, postavy nejsou ani trochu sympatické, zachraňuje to jen pár zvířecích postav, které jsou ale trestuhodně nevyužité. Pomrkávání po předchozích animovaných filmech se totálně minulo účinkem, z písní se mi líbila možná tak jedna, zbytek mi přišel takový obyčejný, nevýrazný a nudný. Jediná věc, kterou lze na pohádce bezvýhradně pochválit, je tradičně krásná animace, jinak velké zklamání. Vůbec mi nejde do hlavy, že tento průšvih vznikl pod taktovkou režiséra fantastického Ledového království. 3/10.

Dvoudílná minisérie, která by se svým obsahem klidně vlezla do jedné čtyřicetiminutové epizody a i to by bylo až až. Můžu ti říct tajemství? se snaží tvářit jako šokující true crime dokument o nechutném stalkerovi, bohužel ale díky svému nezáživnému zpracování a úmornému tempu prakticky nemá jak a čím diváka zaujmout, byť je daný námět nepochybně silný a asi i zajímavý. Zasloužil by si každopádně mnohem lepší zpracování, takhle je to standardní televizní true crime, který v tom množství často i kvalitnějších dokumentů velice snadno zapadne. Na druhou stranu, abych jen nekritizoval, mi ale určité pasáže přišly zajímavé, takže není to tak, že by film stál úplně za prd. Jen ho asi neměla točit Liza Williams. 3/10.

Další letošní snaha o vytěžení Jugošky, tentokrát se ovšem nepodíváme k moři do nádherných přímořských letovisek, ale do nějakého hotelu ležícím kdovíkde, jemuž šéfují Češi a je obývaný jakože typickými Čechy na dovolené, což by na první pohled nemusela být úplná katastrofa. To by to ale celé nesmělo působit neuvěřitelně amatérsky, nudně a nevtipně. Dialogy jsou místy přímo utrpení, většina dění postrádá jakoukoli logiku, vizuál je televizní až běda. Mladých herců mi bylo až líto, v jaké zbytečnosti se musejí pitvořit, ale za ten pobyt u moře to nejspíš stálo. Dalších dílů seriálu Lež na pláži se vyhnu opravdu velkým obloukem, TV Prima letos fakt jede bomby... 2/10.

Jedeme na teambuilding je klasickým případem filmu, který vás buď zaručeně odradí, anebo si ho zamilujete díky jeho jednoduchosti a bezprostřednosti. Já osobně patřím do té druhé skupiny, bláznivé komedie mám moc rád, takže mi jednodušší styl humoru vůbec nevadil, snímek se mi celkem trefil do nálady, líbila se mi příjemně odlehčená atmosféra, oceňuji i svižné tempo, hluchých míst je tím pádem absolutní minimum. Z herců mě nejvíce bavil výborný Vojta Kotek, tomu jeho role opravdu sedla jak prdel na hrnec a i on si ji očividně velmi užíval, pobavili mě ale i ostatní herci, ať už třeba praštěný Robin Fero, slušňák Jakub Prachař, dezolátka Petra Polnišová nebo geniální Brňáci, ti taktéž neměli chybu. Celkově mi to přišlo jako něco na styl loňského Invalidy, taky taková blbost, kdy prostě vypnete hlavu a jen se bavíte. Pokud divák na tohle přistoupí a sedne mu styl humoru, Jedeme na teambuilding by ho v žádném případě urazit neměl. Když se nad tím tak zpětně zamyslím, už si ani nepamatuju, kdy naposledy mě česká (československá) komedie tak pobavila. Palec hore, Brno forever. 7/10.

Nedávno jsem v souvislosti s velice povedeným dokumentem Láska, stalking, vražda (který mimochodem všem vřele doporučuji) psal, že je čím dál tím těžší najít na Netflixu kvalitní true crime. Asi se na mě znovu usmálo štěstí, jako další dokument jsem čistě náhodou zvolil právě Zlý americký sen, což je opět zajímavý true crime se silným příběhem, až po zhlédnutí jsem se dočetl, že za ním stojí tvůrci Podvodníka z Tinderu a Od koťátek pracky pryč!, takže mi hned bylo jasné, proč je dokument tak dobrý. Na druhou stranu je nutné zmínit, že i přes nezpochybnitelnou sílu příběhu mi film jako celek nepřišel zas až tak šokující, dokumentu občas trochu padal řetěz, některé pasáže se zbytečně táhly, asi to chtělo dát si větší práci se zvraty a možná i lépe pracovat s tempem. Jinak ale spokojenost, dobře odvedená práce, Netflix letošní rok sází jednu true crime pecku za druhou, tak snad to takhle bude pokračovat i nadále. 8/10.

V podstatě takové nenáročné a velice letmé nahlédnutí do života Alberta Einsteina, zaměřené především na meziválečné období, kombinují se zde dobové pasáže s těmi hranými, dokument cílí primárně na laickou veřejnost, takže se divák dozví v drtivé většině případů již známá fakta, žádné novinky opravdu nečekejte. Film je vzhledem k délce stopáže obsahově dosti povrchní, na druhou stranu ale nenudí, zajímavé byly části ohledně teorie relativity, líbil se mi i závěr s určitým poselstvím, takže celkově je to u mě takový neurážející průměr. Zpracování je docela fajn, Aidan McArdle je v roli Einsteina výborný, obsah je ale už trochu diskutabilní. 5/10.

V poslední době začíná být na Netflixu dost těžké v té záplavě všemožných true crime dokumentů najít takový, jenž by byl zajímavý, poutavý, kvalitně zpracovaný a nebyl by uměle natahovaný a nudný. Dokument Láska, stalking, vražda tyhle parametry do puntíku splňuje, neboť se v daném žánru jedná o nadstandardní počin, a to nejen díky svému námětu, ale i díky povedenému zpracování. Od začátku má snímek svižné tempo a příjemnou atmosféru, příběh je plný nečekaných zvratů a zajímavých událostí, stopáž je tak akorát dlouhá, ani na chvíli jsem se nenudil. K obsahu bych měl jen jednu výtku, a sice že místo občasného (a trochu zbytečného) ždímání emocí zde mohlo být o něco více detailů na důkazy či na samotné vyšetřování, jinak ale naprostá spokojenost. Režisér Sam Hobkinson mě už poněkolikáté přesvědčil, že co se týká true crime dokumentů, tak jednoznačně patří k těm lepším tvůrcům, jaké Netflix v současné době má, takže se na jeho další počiny moc těším. 8/10.

Jeden z těch slabších akčňáků s Nicolasem Cagem, který nezaujme ani příběhem, jenž je nevýrazný a nudný, ani zpracováním, jež je nevzhledné a laciné. Nicolas Cage mě v roli nájemného zabijáka vůbec nebavil, jeho pověstné charisma se úplně vytratilo, jeho postavu si mohl zahrát prakticky kdokoliv. Při sledování Nebezpečného cíle se mně úplně začaly vybavovat všechny ty nesmysly, ve kterých se Cage objevoval pár let zpátky. Jen další zbytečná nuda. Opravdu zde není nic, co by mě přinutilo si Nebezpečný cíl pustit znovu. 2/10.