FlyingGentle

Laskavá pohádka, kterou jsem trestuhodně přehlížel od data svého vzniku až do letošních Vánoc. Nádherné písničky a příjemně zakomponované východní exteriéry hodně překvapily po letech, ale když se to tak vezme, v kontextu s uhlířovsko-svěrákovskou poetikou nakonec nikoliv. Tenhle druh pohádky už dneska nikdo nenatočí,, a proto je prostě parádní se na tohle vždy o svátečním čase podívat a potěšit duši laskavým českým humorem, který právě díky příjemným písním překlene čas i prostor. Nádhera!

Je to bez diskusí nejlepší série! I ty vložené díly se sestrami Martezovými mne nakonec vzaly. Nejdříve se mi nelíbila ta ukecanost, ale scénáristicky to vzalo slušné grády – nicméně přechod do závěrečných 4 epizod byl prostě Boží a krásně akční, že nešlo jen lahodně mlasknout a vychutnávat si akčně-vizuální promyšlenost, dramatické souboje mezi „dobrými“ a „zlými“ Mandaloriany, které ovládal náš dobře známý Darth Maul. Ahsoka umí být zranitelná i drsná, vše je dopiplané a často i překvapivé ve svém vyznění. Je vidět, že si Filoni a tým maximálně vyhráli s formální stránkou. Jakoby se chtěli důstojně rozloučit s propojením zatím známého SW vesmíru. Maulova postava se zjevila ve správný čas, ale jeho únik na závěr mi trošku vadil. Jeho role ale přijde v jiných snímcích, to už všichni víme. Provázanost s úvodem 3. dílu hrané série je příjemně uměřená, v intencích toho, aby nenarušila hlavní Klonový příběh. Protože je to nakonec hlavně o svědomí a pocitech Klonů, kteří chtě nechtě musí poslechnout rozkaz 66. Jen Rex se srdnatě vzepře a díky Ahsoce se může postavit na správnou stranu. Hudba je v posledních dvou dílech monstrózní, skoro jako od Vangelise. Suma sumárum jsou Klonové války nejlepší seriálovou prací, která se kdy mohla o SW natočit. Můžeme jen směle přát novým tvůrcům úspěch se Starou republikou, o které prý vzniká nový film či možná i větší sága.

Možná, že podle ukázek to mělo dopadnout ještě velkolepěji než první díl. Ten byl samozřejmě revoluční tématem i zápletkou a nečekanými scénami. I tohle vše druhý díl přináší. Film malinko shazují rádoby humorné grimasy Aquamana 2 alias Momoy, který se zbytečně - už od Rychle a zběsile X - shazuje. Jinak jsou tady ještě promyšlenější scény z podvodních exteriérů, rejdění koníků i velryb má své kouzlo. Často jsem se ale přistihl, že mi děsivý král Crodax a jeho banda připomíná skřety z Pána prstenů a souboje pod vodou hvězdné války. Prostě miš maš. Chyběla tady výraznější hudba. Dávám ale plný počet, a to i za ekologické poselství filmu, za zvýraznění tématiky antarktických exteriérů a za nečekaný vývoj postavy bratra Orma. Asi už nestojí za to natočit třetí díl, leda by to byl prequel s tématikou biblické Atlantidy. Určitě je to ale lepší než poslední dva díly Thora.

Megafilm na svou dobu, ale i dnes se dá zhlédnout s obdivem! Promyšlená pasáž s Noemovou Archou je jedna z nejsilnějších filmových příběhů vůbec. Ne nadarmo se tady mohl inspirovat Vodní svět. Gigantická hudba aspirovala na Oscara? O letošních Vánocích je tenhle film jedním z nejpůsobivějších zážitků před obrazovkou TV. Kdyby tohle šlo v kinech v obnovené verzi, musel by to být zážitek jako třeba současná Duna.

Krásně vymyšlený příběh s letními exteriéry, které prostě pohladí. Musím se jednou do toho Stockholmu a hlavně jeho malebného okolí podívat!

Tak tohle je absolutní pecka a jeden z nejlepších filmů posledních let. Trestuhodně mi unikl v kinech, a tak jsem si to vychutnal v teple obýváku. A není to žádný úsměvný příběh, ale spíše kruté sociální drama ve své podstatě. Aniž jsem tedy něco čekal, film byl uzemňující s drobnými komických scénami, které jen kořenily sociálně pojatý snímek s brilantním Viggo Mortensenem. Kde jsou časy srdnatého Araghorna, zdejší role italského fachmana Tonyho je jedna z nejsilnějších, co kdy tenhle dánský štramák mohl dostat. Ale zaujme i černý klavírista Mahershala Ali. Vůbec ten kontrastní fakt, že běloch dělá řidiče černochovi, je nejvíce absurdním prvkem, na kterém stojí celý film. Miluji road movies a tohle retro vyloženě sedlo. Někdy bych chtěl procestovat takhle třeba celé Španělsko nebo jih Itálie, kde by se daly nasávat a prožívat rozdíly prostředí. Tohle je nebo vlastně byla Amerika jako vyšitá. Ještě že je na druhé straně oceánu.

Disney má nový originální příběh v hezkých exteriérech, ale přiznejme si hned: šetřilo se na výpravě, barvách i hudebních aranžích. Písně jsou lacinější než u Ledového království a i Encanto by vyšlo ze souboje vítězněji. Přesto je tu pár nečekaných prvků: z Magnifica se stane poměrně rychle prohnaný zloduch a v konečné fázi se třesete, jestli má vůbec dobro šanci. Zápletka je nosná a song o „revoluci“ má správné koule, že hned nakopne příběhu novou energii. Hrátky kouzelné hvězdičky jsou tak vtipné, že se jsem poctivě rozesmál. A závěrečná scéna je pohádkově dechberoucí. Takže dávám nejvyšší počet, ale jen za tu skvělou myšlenku, že své přání si můžeme vyplnit jen my a nikdo nám ho nesmí nikdy ukrást. Když poslouchám anglický soundtrack na YTB, tak musím překvapivě říci, že se tentokrát česká verze velice vyvedla!

Okatá kráska z prvního dílu zmizela, ale je tu opět příjemný robotický pes, zápletka s cirkusovým představením a nová ženská vedlejší hrdinka v podání šarmantní Sary Canning. V zásadě je opět v centru motiv odloučení a osamění a upřímná touha o přátelství s nejbližšími. Kdyby vzniklo pokračování, vůbec bych se nezlobil. V jednoduchosti je totiž síla!

Originálně pojatý rodinný příběh, který klidně plyne, ale o dramatické vsuvky není nouze. Robotický pes přináší osvěžení i legraci. Občas se tempo filmu zpomalí, ale naštěstí ho drží nad vodou i romantika s okatou hlavní dívčí hrdinkou.

Byl by to asi hrozný obraz. Představit si, že u nás proběhla válka a že mimo Prahu, která je falešným sídlem stability a budoucí inteligence, jsou ostatní „divošské“ kraje v Čechách plné odboje, ale zároveň krásné přírody. Tam se dá žít ve svobodě, ale také se bát mocenského útlaku z centra. Praha vybírá z každého kraje u nás mladého zástupce, sotva zletilého chlapce či dívku, kteří přijíždějí zápasit do strahovské arény, vlastně ne! - do O2 arény   o titul v Hladových hrách. A uvádí to kdo? Představte si oplzlého a cynického moderátora, kterému jde jen o moc a umělou sledovanost. Kdo by se k tomuhle snížil? A bude téct krev a bude se umírat z nesmyslných důvodů. Nechci si to ani představit, a proto se spokojím jen s novým dílem bijáku Hladové hry, který je vlastně prequelem k původní tetralogii. Včera v Lípě nebylo ani moc lidiček, protože to možná tolik netáhne, ale přesto jde o slušné dobrodružné drama s romantickou až mysteriózní zápletkou, které snad povede k nové filmové sérii. Holky možná dojme rozpolcený blond hrdina, nás chlapy potěší lepá černovláska Rachel Zegler. Kde už jsem ji herdek viděl? Je zcela jiná, že původní lukostřelkyně Jennifer Laurence, ale právě proto ji držíte palce, i když fakticky není úplně tou ústřední postavou. Dvě a půl hodiny, u kterých jde o emoce, o lásku, o zradu a pomstu a o překroucené ideály. Od plátna nejdou odtrhnout oči, a ještě k tomu navíc podmanivá hudba, jen samotný mocný hlas Rachel (s občas decentní kytarou) prostě přibíjel do sedadla. Symbolické jako řemen. Pro rebely v srdci je tohle povinnost. Druhý díl nás určitě za rok nemine!