sedm.1

S Argentinskou kinematografií tedy upřímně příliš zkušeností nemám, nicméně tohle, tohle je naprostá šleha, kdy musí jako první zmínit fakt, že ačkoliv mám hororově poměrně zatraceně dost nakoukáno, tak snad ještě v žádném filmu co jsem kdy viděl, nebylo Zlo zpracované tak intenzivním, nepříjemným a mrazivým způsobem, jako se to tvůrcům podařilo právě zde. Od první minuty mi nebylo při sledování této podívané vůbec příjemně, a to jsem ještě netušil, co teprve za neuvěřitelně silné a působivé INFERNO na mě tvůrci chystají, a konkrétně od příjezdu jednoho z bratrů do domu své bývalky s dětma jsme měl prdel už tak sevřenou, že jsem jen kvílel blahem, napětím a strachem zároveň, nehledě na to, že pár scén se mi z hlavy taky jen tak nevypaří a škoda je tak vlastně jen poslední půlhodinky, kdy na scénu vstupuje postava jakési ,,vymítačky´´, která mi v tom ději udělala trochu bordel, za což jsem jí tu její smrt upřímně přál, jinak ale fakt masakr, před kterým se klaním. Navíc to, že se film týká posednutí, tak se jedná skutečně o až nevídaně originální a nápaditou podívanou, která je nepředvídatelná, odehrávající se v naprosto zběsilém tempu, démon tu působí prakticky jako nějaký virus, co přeskakuje z oběti na oběť a nutno podotknout, že si absolutně nebere servítky, děti, zvířata, vše totálně nekompromisním způsobem likviduje, no nemám slov nadšení. K tomu všemu je pak nutné připočíst i luxusní atmosféru, neskutečné napětí, skvělé postavy, tohle je zkrátka horor ve své pravé podstatě a já jen musím znovu a důrazně zopakovat, na to, kolik už jsem viděl hororových filmů, tak až nyní mohu poprvé v souvislosti s touto argentinskou záležitostí konstatovat, že Zlo bylo skutečně zhmotněno.

Ó, jak já bych rád sdílel nadšení z tohoto filmu, které tu doslova tryská z většiny komentářů. Ale nemohu, jelikož mě prostě Pravdivá romance nesedla. Samozřejmě se nabízí otázka, jak by to celé vypadalo pod režijní taktovkou přímo samotného Quentina, nicméně pravdou je, že mě osobně už ale nezaujal ani ten jeho samotný scénář, který navíc když porovnám s ostatními Tarantinovými prácemi, tak tohle je nejnevýraznější a rozhodně naprosto nejnezajímavější a nejnezábavnější projekt, co vůbec vypustil do světa. Co mě každopádně rozhodilo na této podívané nejvíc, byla ústřední dvojice postav, které mě svou prostoduchostí a naivností neuvěřitelně po celou dobu doslova srali, a argument, že zamilovaní se chovají jako blázni ještě neznamená, že se mají chovat jako dva nespoutaní debilové. Ono to s tou tupostí postav ale navíc nezůstalo jen u těch dvou ústředních hrdliček, těch pitomců tu bylo až moc a prostě to jejich triviální chování mi tu ani trochu nesedělo. Když už jsem jinak u těch postav, tak musím i podotknout, že žádná z nich tu není skutečně výrazná, či zajímavá, což může být způsobeno ale i tím, že se tu opět krom ústřední dvojice žádná dlouho ani moc neohřála a ani to příliš filmu neprospělo. Samotná zápletka pak též není žádné zábavné terno, dokonce mi přišla až nevídaně tuctová a předvídatelná, navíc postrádá i nějaké opravdu působivé scény a dialogy, nějakým zvláštním tempem též neoplývá a závěrečná přestřelka je pak sice jistým oživením, na mém neuspokojivém výsledném dojmu ale nezměnila už ani ona nic. Stylově se pak tedy sice jedná o výraznější podívanou, to ano, vycítit by se tu dala jinak i jistá podmanivá atmosféra, nicméně ve výsledku musím ale znovu jen zopakovat, že True Romance prostě není filmový zážitek, který by mě dokázal jakýmkoliv způsobem výrazněji zaujmout, takže za mě max 3*, a to za poměrně nekompromisní akci, která je ovšem stejně nekompromisně utápěna v hromadě nudných keců a postav.

Pokaždé, když se vrátím k těmhle osmdesátkovým akčním ,,kultům´´, přemýšlím, jak tyhle filmy vlastně pojmout a hodnotit. Nemá cenu si totiž namlouvat, že očima dnešního diváka představuje třeba konkrétně Americký Ninja opravdu nesoudné peklo, ze kterého doslova gejzírem tryská naivnost, trapnost a nesoudnost. Jenže je opravdu spravedlivé koukat na tyhle bijáky tímto pohledem? Ano, sice i v době svého vzniku se jednalo o béčko jak vyšité, ale mělo z jednoduchého důvodu úspěch, a to protože prostě jednak takové typy filmů v té době vznikaly a jednak to k té době i tak nějak svým způsobem prostě patřilo. Z toho tedy vychází mé výsledné hodnocení, kdy v pětaosmdesátém by to na ty pěkné tři * bylo, v roce 2024 to pak je tak na jednu , z čehož po zprůměrování vyplývají slušné dvě * a hotovo. Každopádně abych byl ale nějak konkrétnější, s tím, že se budu snažit být co nejobjektivnější. Zásadní problém této podívané spočívá v akci, a na to doba vzniku nemá žádný vliv. Veškeré ty souboje jsou totiž zpracované a nasnímané tak, aby zakryli Dudikoffovo absenci bojového umění, což upřímně moc nechápu, proč byl do hlavní role ninji obsazen človíček, co viděl do té doby nějakou bitku tak akorát doma v telce. Navíc ten kluk nemá ani příliš charisma a ani hereckého talentu, takže za mě osobně castingový přešlap jako prase. Na druhou stranu, ona ale veškerá ta akce tady působí fakt neuvěřitelně primitivně, hloupě a především strašně nepřesvědčivě a jen musím zopakovat, tohle není o době vzniku, ale ryze jen o tvůrčí neschopnosti. Co se pak týče zápletky, ta mě zas až tak neurazila, kdy sice byla tuctová a  triviální, respektive spíš úplně blbá, ale zároveň disponoval až nečekaně slušným spád a prostě tak nějak záhadným způsobem pro mě docela fungovala. No a jednotlivé postavy jsou pak jen přehlídkou nenápaditosti a nezajímavosti, na druhou stranu ale očekávat něco jiného, by bylo dost naivní, a vlastně upřímně, svou podstatu zde vesměs splnily, tak co chtít po nich víc. Když to tak tedy nějak shrnu, já ve výsledku očekával asi vážně docela dost horší podívanou, než které jsem se nakonec dočkal, a jsem dokonce přesvědčen, že být asi tak o tři sta procent lépe zpracovaná akce, tak bych šel nahoru s hodnocením i očima dnešního diváka.

Tak jsem si pořád říkal, jak je možné, že o filmu s takovým poměrně zvučným obsazením prakticky nikdo neví, není o něj ani jakýkoliv zájem a v podstatě ani moc zmínek, a jedná se vlastně jen o řádek ve filmografiích několika herců. No a očekávané odpovědi jsem se samozřejmě dočkal během těch sta minut strávených ve společnosti hromady nevýrazných ,,kaubojů´´, kdy jsem se jen utvrdil, že jen jména v titulcích skutečně nezaručují jakoukoliv kvalitu. Abych ale tedy nějak blíže charakterizoval tuto westernovou podívanou, tak se jedná o velmi, velmi užvaněnou nudu, se zástupem neuvěřitelně nudných, ne-li až otravných postav, na čele s neuvěřitelně nesympatickým Billy the Kidem, v podání ještě nesympatičtějšího Dane DeHaana, a znovu obtloustlým Chris Prattem, který tu naštěstí hraje jen dost vedlejší roli, což ovšem stačilo na postřeh, že mi přišel jeho strnulý výkon ovlivněn jakoby nějakými silnými opiáty. Akce, respektive přestřelky, tu jsou pak dohromady tři, trvající každá zhruba pár velice nepřehledných a nezajímavých vteřin, takže ani v tomto ohledu nepřišlo nic oživujícího, jinak atmosféru vzhledem k žánru musím též označit za naprosto nefunkční a co se týče přímo zápletky, tak se jedná jen o předvídatelnou nudu, bez nějakého výraznějšího momentu, nehledě na to, že se zde tvůrci snažili i o vyvolání emocí, což se ovšem nepřekvapivě také minulo s účinkem. Tudíž tento western je zkrátka skutečně právem opomíjená a prakticky zcela neznámá podívaná, co nemá naprosto co nabídnou, čím oslovit a pobavit.

Za mě grindhouse jak vyšitý se vším, co k tomu patří, a to jak v tom dobrém, tak i zlém, z čehož vyplývá jednoduchá věc. Kdo má podobný styl filmů rád, toho Bounty Killer určitě osloví, a kdo ne, tak ten je s libovým gustem setře. Já každopádně patřím do té první skupiny a proto tady tomu filmu nebudu příliš co vyčítat, a to i přestože si jsem vědom, jak vlastně celá ta podívaná je mizerná. Afektované, směšné postavy, explicitní laciné gore, slušně řečeno hodně nenáročná zápletka, kvalita efektů na úrovni,,asylum´´ filmů, no prostě to nejprimitivnější béčko co si lze představit. A já na to, No a co? Je to zábavné? No zatraceně že jo! Baví mě ty postavy? Minimálně Christian Pitra musí bavit každého (nejen chlapa), Kristanna Loken též výborná, ústřední zabiják sympaťák, co tedy neumí moc hrát, ale to vem čert, to se tu nevyskytuje nikdo takový a navrch Gary Busey, živoucí peklo na zemi 8D. Bavily mě akce a efekty? Jasně že jo, vždyť jsou oboje tak naivní a mizerný, že to je až nehorázně zábavný! A gore? No jejda, nápadité, bez hranic vkusu, krev stříká na všechny strany a je to prostě prdel. Takže znovu, kdo zná tyto filmy, Bounty Killer si jistě užije, a zbytek ať jde sledovat něco eňo ňuňo povedeného na ČT Art.

Small World se zabývá velmi, velmi a ještě jednou velmi výrazným tématem, u kterého je ovšem nutné podotknout, že se jedná zároveň i o téma velmi ošemetné, kontroverzní a jen těžko uchopitelné tak, aby nevzbudilo všeobecné pobouření, ale zároveň aby k tomu tématu bylo sděleno něco, co by mohlo s potenciálním divákem opravdu zamávat. No a Patryk Vega právě zůstal se Small World někde tak na půl cesty. Celý ten film tedy obsahuje spoustu scén a dialogů, ze kterých mi kurevsky mrazilo v zádech, ze kterých mi nebylo ani trochu dobře a které jen tak z hlavy nevymažu, na druhou stranu, a to především díky zápletce, to na mě ale bohužel i tak působilo docela povrchním dojmem, bez toho pověstného skutečně přesného úderu na hlavičku. Každopádně naprosto nic nemohu vyčíst první hodině filmu, kdy divák sleduje cestu unešené holčičky přes xy států, a to fakt jako nebyla prdel. Intenzivní, nekompromisní, šílený, a člověk si fakt nemůže říct nic jiného, než že by si lidstvo zasloužilo nakopat prdel. Druhá polovina pak už ale ztrácí jak na tempu, tak na podstatě celého filmu, čímž ovšem nechci naznačit, že došlo k nějakému odlehčení, to spíš naopak, ale prostě už to postrádá to nepředstavitelné utrpení z první poloviny. Co jinak na mě nepůsobilo úplně přesvědčivě, byla postava ústředního policajta, a to nemluvím o konci, kdy si prostě nějakým hloupým způsobem vsugeroval, že je vlastně sám pedofil taky, to mi hlava nepobírala, proč se vydali tvůrci zrovna tímto směrem. Dalším zásadním bodem, co dle mého mínění ubližuje celému filmu, je navozená atmosféra, která prakticky vůbec nepomáhá navodit ty nejefektivnější pocity beznaděje, zoufalství a především autentismu, který jen tak mimochodem chybí celé podívané, což též ubírá bodíky na působivosti. No a na závěr jsem si nechal emoce, se kterými to také není jednoduché. Opět by se totiž dalo tvrdit, že se tu nachází spousta momentů, které naprostou většinu diváků vezmou za pačesy a emočně je dostanou na úplné dno myslitelnosti, jako celek ale na druhou stranu nemohu Small World označit za opravdu emoční bombu, která by mě poslala hledat pedofily po celém světě a všem jim minimálně uřezat ptáky. Takže ano, Patryk Vega si určitě zaslouží nemalou pochvalo za to, že se vůbec do takového projektu pustil, nicméně onen pomyslný tenký led spíš jen lehce přecupital, než aby si dovolil opravdu zatančit nekompromisní hru s ďáblem, nicméně zároveň opakuji, že beru v potaz, že ponořit se do tohoto tématu ještě hlouběji by bylo asi fakt už o držku, a tak i tento příspěvek vnímám jako pozitivně pořádnýho facáka přes ksicht.

Zkušený John Carpenter, nádherná Amber Heard a prostředí blázince, to znělo zatraceně slušně, jenže ve výsledku to vůbec neklaplo, a to mé dvouhvězdičkové hodnocení zachránila snad jen právě sexy Amber, což ovšem není zrovna dvakrát moc. Každopádně co mě zamrzelo nejvíc, bylo naprosto nevyužité prostředí ústavu pro choromyslné, které tu působí spíš jako slušně vybavené lázně, postrádající jakoukoliv syrovost, pochmurnost, potemnělost, což za mě osobně celému filmu ubližuje nejzásadnějším způsobem, jelikož na to pak doplatila jak atmosféra, tak vizuální podoba filmu, které pro danou tématiku jsou ovšem zcela nepostradatelné, a kvůli tomu tu prostě nefunguje zhola nic. Zápletka si pak sice ze začátku drží slušné tajemno a mysteriózno, postupně ale celé té ústřední myšlence dochází dech, aby pak v závěru došlo k vážně nečekanému zvratu, který sice postavil The Ward do úplně jiné roviny, ovšem jestli zrovna tuto pointu mám označit za povedenou, tak to rozhodně neudělám, jelikož mi to prostě přišlo, jako když dáš do trouby péct kuře, a vyndáš z ní sekanou. No a co se týče hororových prvků, tak dvě tři krvavější scény se tu objeví, sem tam pak vykoukne nějaká ta lacinější maska, ale že by mě to také dokázalo přivést do nějakého výraznějšího žánrového varu, tak to též ani náhodou. Abych ale jen pořád nekritizoval, tak jednotlivé postavy jsou docela fajn, stejně tak jako jejich herečtí představitelé a nemalé plus patří i dost krátké stopáži, díky čemuž není potenciální divák mučen zas až tak dlouho. Závěr filmové kariéry se zkrátka Johnu Carpenterovi skutečně bohužel nepodařil a The Ward tak vážně není opravdu důstojným zakončením tvůrce, který dal světu pecky, jako například Escape from New Yorku, či především naprosto legendární a geniální The Thing.

Spolu s Aligátorem (1980) patří Pirani k těm nejproslulejším animal hororům, mě by ovšem po pravdě zajímalo, proč tomu tak je. Zřejmě v té době tomuto druhu podívané chyběla buď jakákoliv konkurence, a nebo jsem možná vzhledem k době vzniku na ten film až příliš přísný, každopádně faktem je, že mě tu na této podívané daleko víc věcí iritovalo než bavilo, a s tím nemá přeci rok vzniku nic společného. Co mě tedy naštvalo ale asi nejvíc, ta to byla podstata celého filmu, a to samotní pirani, respektive jejich útoky, které jsou zpracovány především tak, aby se zakryl minimální rozpočet, takže se jedná jen o jeden velký, nepřehledný chaos, jehož podstatou je směšný hemživý zvuk, a pár trhaných rychlozáběrů na gumovou rybičku se zoubkama. To ať se na mě nikdo nezlobí, ale to je i na rok 1978 trapné a nedůstojné. Zápletka pak též není žádná hitparáda, kdy jí tedy nemohu rozhodně upřít vážně solidní spád, ale též je těžké ignorovat, že ústřední dvojice postav jsou tupci, co to všechno naivně způsobí a pak si hrají na hrdiny, no a ostatní figurky zas působí tak hloupě a nenápaditě, že to též k jakékoliv přesvědčivosti zrovna dvakrát nepomůže. Atmosféra jinak ale docela funguje, stejně tak i pár napínavých momentů, díky čemuž nelze označit tvůrce za úplné břídily, a kdyby měli k dispozici nějaký mnohem lepší rozpočet, tak by to nemuselo být vůbec špatné, nicméně na kdyby se nehraje a tak tyto Piraně nemohu označit jinak, než jako triviální laciné béčko, co mě osobně bohužel příliš neoslovilo.

Já už dlouho nepamatuji, že by mi přítomných pětaosmdesát filmových minut uteklo při sledování nějakého snímku tak rychle, jako je tomu právě v případě této napínavé podívané, které lze sice něco málo určitě vytknout, ale právě ono doslova splašené tempo celé té zápletky tu je natolik dominantním prvkem, že se těch pár nedostatků dá odpustit. Každopádně co nejvíc Nick of Time ubližuje, je hromada nelogičností, které celý ten ten film doprovázejí, takže každý kdo se v podobných nesmyslech rád šťourá, tak ten si tu užije fakt do syta, přičemž já osobně se k těmto momentům tedy snažil přistoupit s co největší tolerancí, ale v závěru to fakt už nešlo ani mě, kdy například při odpočítávání času odpovídala jedna filmová minuta asi tak pěti reálným, ale což, v mnoha slavnějších filmech se nacházejí ještě větší tuposti, a také to nikdo neřeší. Jinak Johnny tu působí fajnově, a to i přes to, že vlastně v té své postavě nemá příliš co hrát, dále se tu pak sice ani nevyskytuje jakákoliv navozená atmosféra, na druhou stranu, co musím jednoznačně vyzdvihnout, tak to jsou momenty napětí, které jsou zpracované velmi šikovně a vygradovaně. A co se týče akce, o té to tu rozhodně není, nicméně pár scén se tu vyskytne, a filmu nikterak zásadně neubližují. Nick of Time tak zkrátka sice není nějaká filmová hitparáda, či slast, na druhou stranu minimálně přívlastek strhující si bezpochyby zaslouží, a to si myslím, že není vůbec zanedbatelné pozitivum.

Drowning Mona je naprosto parádní zábava, kterou si dovolím označit za neprávem opomíjený a podhodnocený snímek, i když na druhou stranu chápu, že se jedná spíš o takový menší projekt, který se přehlédne velmi jednoduše, ale opakuji, že je to velká škoda, jelikož tohle je vážně nesmírně zábavných devadesát minut, narvaných od první až do poslední scény neskutečnou kadencí parádních, nejednou snad až dokonce nezapomenutelných, hlášek, což je první obrovské plus této komedie, co ovšem působí snad ještě zábavněji, tak to jsou jednotlivé postavy, které jsou tedy ve většině případech sice neskutečně tupé hlavy, o to více si ale tvůrci mohli dovolit v až téměř groteskních gagů, které vesměs bezchybně fungují. Důvod, proč tak vtipně ony postavy působí každopádně navíc spočívá v též naprosto luxusním castingu, kde by byla ode mně drzost opomenout snad jen jedno jediné jméno, jelikož tu všichni prostě úžasně řádí, nicméně jedno herecké jméno nad všemi si ale přeci jen dovolím vyzdvihnout, a to v pro něj netypické roli Williama Fichtnera, který mě tu bavil ještě asi o level víc než ostatní. Zápletka je pak spíš jen taková jedna velká šaškárna, jejíž ústřední krimi podstatu ale nelze brát rozhodně vážně, což ovšem není z mé strany ani tak výtka, jako spíš upozornění, že přistupovat k této podívané jako k nějakému regulérnímu zážitku by byla zásadní chyba. Za mě se zkrátka jedná o super nenáročnou jízdu, která naprosto spolehlivě a především kvalitně pobaví.