sedm.1

Upřímně jsem nevěřil, že by se mohl druhý Méďá svou ulítlostí a nekompromisním a drsným humorem vůbec jen přiblížit, natož pak se vyrovnat, fakt šílené, ale opravdu vtipné jedničce, jenže opak se stal pravdou a MacFarlane se tu utrhl ze řetězu snad ještě víc, což znamená, že Méďa 2 je šílenost na druhou a já se fakt dávil smíchy. MacFarlane tu tak znovu boří veškeré hranice korektnosti, slušnosti a přístupnosti, seká jeden ultimátní fór za druhým, na nějaké ohledy tu není absolutně čas, prostě nářez, který ovšem nedocení samozřejmě úplně všichni, neboť především publikum KND (klub náročného diváka) bude jen zvedat oči v sloup, co za drzé, neinteligentní a nesmysluplné vtípky tu padají z nejen medvědích úst 8D. Toto duchaplné publikum se tedy na tuto úroveň fakt asi nedokáže snížit, ale pro zbytek normálních lidí to je fakt fungující úlet. Zápletka je každopádně znovu docela fajn, ikdyž stejně jako v jedničce slouží spíš jako doplňek k dovádění ústředního dua, než jako plnohodnotná součást filmu a i tempo se pak drží po celou dobu na velice slušné úrovni, bez jakýchkoliv hluchých míst. Trochu problém mám s castingem, kdy tedy nehodlám hodnotit výkon samotného Méďi, ikdyž nutno podotknout, že po trikové stránce je to opět bomba, spíš mi ale stejně jako v jedničce zrovna dvakrát nesedl Mark Wahlberg, kterého jinak zbožňuju, ale do této role mi prostě nesedl a vrcholem je pak obsazení Amandy Seyfried, kterou fakt upřímně nesnáším a zde jako náhrada za dokonalou Milu Kunis je v porovnání s ní snad ještě trapnější a ohavnější než kdy jindy, ikdyž musím zároveň přiznat, že za ten fór na její účet z Glumem to její obsazení možná tedy i stálo. Méďa 2 je zkrátka záležitost pro publikum, které se dokáže povznést nad jeho jednoduchostí, neintelektuálností a vulgárností a které se dokáže především odvázat, a toto publikum pak může být s tímto pokračováním určitě spokojené.

Enderova hra se pro mě stala velmi milým překvapením, které mě oslovilo snad ve všech ohledech. Na prvním místě musím nicméně zmínit stylové zpracování, které sice není nikterak velkolepé, či originální, přesto mi ale nehorázně sedlo, a to především díky své výraznosti a zajímavosti. S tím je pak spjatá i atmosféra filmu, která je velmi podobného ražení, též mě pohltila a skvěle jsem si ji užíval. Dalším pozitivem je určitě samotná zápletka, tu již za originální považuji dostatečně, navíc je i chytlavá, napínavá, nápaditá, obsahující spoustu výtečných scén, pár působivých zvratů a ve finále pak dojde i na emoce, prostě dynamická jízda, fungující i bez toho, aniž by musela obsahovat kvanta strhující akce a dechberoucích efektů. Hereckému obsazení mohu též jen těžko něco vyčíst, především tedy Asa Butterfield mě hodně mile překvapil, ovšem i ostatní herci byli výrazní a filmu svými výkony jistě pomohli. Já si zkrátka Enderovu hru vážně užil, je to sice krapet jiný typ sci-fi, než je v tomto žánru běžné, důležité ovšem je, že jde především o velmi působivou a zatraceně dobře natočenou podívanou, kterou si může užít publikum napříč generacemi.

Nejzásadnější změnou nové generace rodiny Griswoldů je, že přináší zcela jiný typ humoru a zábavy, než tomu bylo u původních komedií s Chevy Chasem. Ikdyž to tak na začátku vůbec nevypadalo. Tedy upřímně, prvních pět minut bylo naprosto zoufalých, využívajících trapných a naivních vtipů, a dalších pět minut pak zas bylo jen nezáživné kopírování původních Griswoldů, prostě úvodní desetiminutovka byla zralá na odpis. Jakmile ale Rustyho rodinka vyrazila na výlet, styl humoru se otočil o 180 stupňů a začala poměrně hodně divoká zábava, která ovšem jak už jsem zmiňoval, neměla s Clarkovo rodinným dobrodružství už zhola nic společného. Zatímco totiž tenkrát šlo ještě o skutečně tradiční, rodinnou taškařici, zde se nešetří humorem toho nejhrubšího zrna, takže fekálie, zvratky, vnitřnosti (tedy „jen“ ty zvířecí) a samozřejmě nechybělo ani spousta sexuálních podtextů, prostě divočina, která mi už jako rodinná podívaná vážně nepřišla. Já osobně se u toho ovšem bavil náramně, většina vtipů po úvodní desetiminutovce fungovala na výtečnou, a u pár fórů jsem se dokonce zasmál jako už dlouho ne. Tvůrci zkrátka dost přitvrdili, ovšem nutno podotknout, že se prostě jen přizpůsobili době, která tomuto hrubozrnějšímu stylu zábavy jednoduše přeje, jinými slovy, humor co fungoval před více než dvaceti lety, by skutečně dnes už neobstál, a tento přístup se tvůrcům zkrátka nedá vyčítat. Zároveň mě i potěšilo, že k vyloženě trapným momentům se sklouzlo jen minimálně a tak po stránce fungujícího humoru nový Griswoldi prostě obstáli a opravdu baví. Samotnou zápletku bych jinak v tomto případě moc neřešil, je jednoduchá jak jen může být, ovšem neruší, prostě nenáročná pohodička. Vyjádřit se ovšem musím k obsazení, které mě opravdu v jednom případě fakt nepotěšilo a to bohužel hned v tom nejdůležitějším. Ed Helms je totiž nudný a nevýrazný břídil, který mě doposud nebavil vůbec nikde a zde jako hlavní hrdina Rusty Griswold selhal úplně, svým herectvím a vystupováním celý film snižuje minimálně o úroveň dolu, a tohle je prostě castingový přehmat roku! Naštěstí v tom zde ale zůstal sám, ostatní herci ve svých postavách jsou totiž sympatičtí a zábavní a naopak všichni ostatní to zas táhnou nahoru. Vacation 2015 je tak zkrátka až na úvod zábavná jízda, která zapřísáhlým obdivovatelům původní série nemusí vůbec sednout, neboť jde prostě o zcela jiný styl zábavy, naopak si ale může najít spoustu nových příznivců, kteří se u toho můžou skutečně královsky bavit. Já jsem tedy spíš spokojený, čekal jsem totiž daleko nudnější a méně vtipnější podívanou, než ve výsledku Vacation je.

Jó, kdyby to v tom hulyvůdu fungovalo skutečně tak, jak se nás o tom zde snaží přesvědčit právě tvůrci Vincentova světa, tak to by byl asi skutečný ráj na zemi. Jenže jen těžko mě někdo přesvědčí o tom, že tento pohled na onu mašinérii v kolébce filmu není jen jedna velká, naivní a manipulativní pohádka. Že by se totiž zrovna v tomto prostředí našlo tolik dobra, lásky a porozumění? Tak to určitě 8D. Jak se tu všichni podrželi, jak si tu všichni podrželi, jak si promíjeli, slibovali a sliby plnili, a té ochoty a spolupráce, a jak zde každý svého štěstí a úspěchu dosáhl, no prostě úžasný 8D. Pro mě je to v podstatě jen pozlacený kýč, který lže divákům přímo do ksichtů a zároveň celosvětově verbuje „inteligentní“ vrstvy mládeže do svých řad, k využívání a zneužívání jejich naivních mozečků a tvářiček pro své vlastní zájmy. Anebo je to jen jedna velká, nekompromisní parodie? Nicméně, pryč od tvůrčích záměrů a jejich myšlenkových pochodů, samotný film a jeho zpracování je líbivá a vlastně i poměrně podmanivá podívaná, kdy z nejednoho koutku úst poteče slina závisti. Kdo by se totiž nechtěl mít a užívat si, jako právě aktéři v tomto snímků? Já tedy rozhodně ano. Co se zápletky týče, je jednoduchá, přímočará, nenáročná, zároveň ale i v celku zábavná, mající slušné tempo a několik opravdu vtipných narážek. Obsazení je jinak sympatické, snad jen Kevina Dillona jsem moc nedával, naopak jasnou hvězdou Entourage je Jeremy Piven, který tu hraje a hláškuje jak o život a neskutečným způsobem mě bavil. Radost pak samozřejmě udělala i spousta cameo výstupů hollywoodských hvězd, které vesměs patří vůbec k těm nejzábavnějším momentům filmu a snad už jen kvůli nim stojí tato podívaná za to. Seriálovou předlohu tedy sice vůbec neznám, každopádně, Entourage na mě zapůsobil skutečně dvěma způsoby. Na jednu stranu tomu filmu nevěřím jednu jedinou scénu, jedinou větu, jedinou postavu, na druhou stranu musím ale přiznat, že natočené je to prostě fakt dobře a nuda v tomto případě vážně nehrozí.

Zwick, Gyllenhaal, Hathaway. Sestava, která na mě působila jako magnet a o které jsem byl přesvědčen, že prostě spolupráce těchto tří jmen nemůže dopadnout špatně. Leč, bohužel, Láska a jiné závislosti mi zdaleka nepřinesli takový zážitek, jaký jsem očekával. A chyba rozhodně není na straně herců, neboť jak Jake, tak Anne ze sebe vydali to nejlepší, co v nich je. Jake byl opět naprosto nepřehlédnutelný, charismatický, jednoduše perfektní a Anne to opět nehorázně slušelo, dokonce tu snad polovinu filmu byla nahá, což mě tedy jen tak na okraj téměř až šokovalo, neboť zrovna jí jsem až doposud považoval za jednu z nejcudnějších hereček Hollywoodu, ovšem nemohu a ani nechci kvůli tomu samozřejmě opomenout ani její výborný výkon, zkrátka ústřední pár má jasný palec nahoru. Tím pádem za tím mým zklamáním z filmu tedy ale stojí samotný Edward Zwick, který si s danou látkou téměř vůbec nedokázal poradit a natočil opravdu jen nezáživnou, nevýraznou a především, a což já považuji za to nejdůležitější, zcela bezemoční podívanou, kde mě snad krom zmiňovaného ústředního dua nezaujalo vůbec nic jiného. Celá ta zápletka byla dost divná, bez tempa, bez zajímavějších momentů, bez jakékoliv gradace příběhu, jak vztah dvou hlavních postav, tak nemoc hlavní hrdinky byli zpracovány skutečně chladně a nepůsobivě, čímž pak ani srdceryvný závěr neměl prakticky žádnou sílu a dopad, prostě z toho mohl podle mě být docela dost solidní zvlhčovač kapesníků, ovšem ve výsledku se jedná spíš o odtažitý zážitek, který ve mně nedokázal vyvolat téměř nic. Navíc Láska a jiné závislosti nedisponuje ani žádným tvůrčím stylem, či atmosférou, jde zkrátka o povrchní a nepůsobivý příběh, bez jakéhokoliv dopadu či efektu. Takže pro mě určitě zklamání.

Tak tentokrát se nás snaží Nicolas Cage přesvědčit, že ještě není na naprostém hereckém dni, účinkováním v duchařině. A hned na začátku musí bohužel konstatovat, že takhle se tedy z toho dna rozhodně jen tak nevyškrábe. Pay the Ghost je totiž regulérní béčko, ovšem béčko těžce nezábavné, mdlé a co je v rámci žánru nejdůležitější, je především zcela bez napětí. Samotná zápletka mě příliš neoslovila, hodně se tu mluví, ale poměrně málo řeší, tempa a nápaditosti též moc nepobrala, a ikdyž je tu ke konci náznak jisté gradace, tak finále je pak doslova tvůrčí blamáží, kde se navíc projevilo, o jak slabou a vlastně i lacinou podívanou celkově šlo. Upřít filmu ovšem nemůžu navození jisté atmosféry a stylovosti, nicméně obojí zas není až na takové úrovni, aby to dokázalo Pay the Ghost nějak vyloženě kvalitativně vytáhnout. Jinak Cage nám očividně stárne a je na něm znát, že si uvědomuje, kam dospěla jeho kariéra, přišel mi tu velice nepřesvědčivý, unavený a naprosto bez jiskry a ani zbytek osazenstva tu pak nehýří zrovna nějakou vysokou výrazností či zajímavostí. Pay the Ghost je zkrátka poměrně nudná a nepůsobivá žánrovka, která svého diváka možná neuspí, ale rozhodně ho ani nepřesvědčí, že jde o dobrý film, natož pak o tom, že Nicolas Cage je zpět.

Národ grázlů není určitě vůbec špatnou misí, nicméně pro mě osobně nastavil Ghost Protocol kvalitativní laťku pro další díly tak vysoko, že ačkoli je toto páté agentské dobrodružství též slušnou jízdou a určitě lepší než první tři díly, tak zároveň oproti čtyřce nejde zas až o tak strhující a dynamickou jízdu, jak by se jinak zdálo. Bohužel ubilo akce, což považuji za nejpatrnější nedostatek oproti čtyřce, naštěstí je ale zároveň stále na hodně vysoké úrovni, a to včetně choreografického zpracování, ikdyž již není tak nápaditá, velkolepá a opravdu výrazná, jak tomu bylo právě v Ghost Protocol. Naštěstí ústřední zápletka docela ujde, je srozumitelná, napínavá, disponující nečekanými zvraty, nečekaně i pár opravdu vtipnými momenty a mající spád, v tomto ohledu nemám prostě moc co vytknout. Jinak Tom Cruise v hlavní roli opět září, Pegg hlásí, Rebecca Ferguson je velice zvláštní ženou, myšleno v dobrém slova smyslu, a Renner jako doplněk též neruší, jen Sean Harris jako hlavní záporák není až tak přesvědčivý a výrazný, jinými slovy jde o nejslabší článek celé této podívané. Národ grázlů je tak zkrátka zábavná podívaná, které ovšem na ještě intenzivnějším zážitku ubírá méně akce, slabý záporák a málo výraznějších a zapamatováníhodných momentů.

Naprosto nesledovatelná mršina. A to jsem se na to přitom tak těšil. Na pořádnou jízdu, plnou nekompromisních a krvavých soubojů, s dechberoucí choreografií a různými vychytávkami, zkrátka na nenáročnou žánrovku pro cílové publikum. Tudle nudle. RZA jednoduše není dobrý herec a už vůbec není dobrý režisér a podle toho to taky tak dopadlo. Zápletku bych tedy ještě ani tak neřešil, je to silně béčková záležitost, se kterou šlo ale ještě pořád nějak pracovat. RZA s ní ovšem naložil tak, že poskládal jen spousty nezáživných scén do nudného spletence, který sem tam měla oživit nějaká ta akce, která ovšem též selhala ve všech směrech. Krkolomně sestříhaná, choreograficky nenápaditá a přeplácaná, a co nejhůř, navíc byla i docela nepřehledná, což jsem fakt neočekával. Co se všude avizované krvavosti a brutálnosti týče, ty dvě, tři krvavější scény mě také dneska na prdel už fakt neposadí, a sem tam nějaký ten kečupový cákaneček též neohromý, jednoduše jsem prostě čekal i v tomto směru daleko víc, ikdyž je možné, že jsem viděl nějakou cenzurovanou verzi :-). Co nemohu filmu upřít, je jistá stylovost, která je v tomto případě ale k prdu, když zbytek nestojí vážně za nic, a to včetně veškerého hereckého osazenstva, skládajícího se z nesympatických a nevýrazných ksichtů, házející takové repliky a výrazy, že by se za ně musel stydět i amatérský tvůrce ve svém home videu. Zkrátka, čekal jsem hodně, nedostal jsem nic, tak už to ale v životě bývá, brakovou produkci mám rád, i ta se ovšem musí umět, tohle je ale prostě jen sračka.

Když Declan O´Brien ještě jen režíroval třetí díl Pachu krve, ještě to pořád docela šlo. Bylo to sice už tenkrát nehorázně hloupý a se spoustou filmařských kiksů, ale naštěstí to ještě pořád bylo alespoň řádně krvavý, násilný a mělo to celé šmrnc a styl. Od čtyřky, kdy se ovšem krom režie ujmul tenhle amatér navíc i scénáristické práce, tak to šlo ale už jen hodně strmě do hoven, což nyní vygradovalo již v pátým pokračování, které je tak zoufale špatný, že by panu O´Brienovi měl už konečně někdo hodně rychle useknout pracky, aby už nemohl dál škodit a ubližovat filmovému světu, žánru hororu obzvlášť. Už takhle stačí, že prakticky zlikvidoval docela slušnou sérii. Pátý Wrong Turn je prostě otřesně slabounká podívaná, s tisíckrát omletou zápletkou, milionkrát omletými jednotlivými scénami, s nechtěně humorným a především nevýrazným gore, kterého je navíc fakt poskromnu, ikdyž možná ještě že tak, s nijakou atmosférou a bohužel i nesympatickými a netalentovanými herci, předvádějících se v postavách tak blbých, že to lze jen těžko odpustit. Já jsem byl po čtyřce zkrátka hodně zklamán, ale věřil jsem, že horší už to snad nemůže ani být. Bohužel, mýlil jsem se. Může!

Steven Soderbergh je patlal matlal, kterému se na začátku tvůrčí kariéry sice podařilo párkrát docela slušně zabodovat, ovšem co tento popleta točí tak zhruba posledních deset let, to je o nervy. Jak totiž dokáže domrvit ty skvělé, originální a nápadité scénáře, které se mu dostávají do jeho rádobyuměleckých pařátků, to mě vážně vytáčí. Zprasil Zkrat, zprasil Nákazu, zprasil Vedlejší účinky, a nyní zprasil i Bez kalhot, kdy by si jinak jen tak mimochodem zasloužil opět pořádnou ránu distribuční překladatel filmu, fakt pitomec na konec. Ale skutečně jen snad málokdo dokáže točit tak nevýrazně, nudně a nezajímavě, jako právě Soderbergh, což je zde vidět v plné parádě. Magic Mike totiž disponoval neotřelým a výrazným prostředím, zajímavými postavami a především různými možnostmi, jak z toho vytřískat celkově slušnou jízdu, a to dokonce i v jakémkoliv žánrovém ohledu, tolik možností jsem přesvědčen, že původní scénář nabízel, ale né, pan režisér ho podal divákům opět po svém, tedy jako nicneříkající a hlavně nefunkční a nepůsobivou nudu, prakticky bez zápletky, bez emocí, bez života. Navíc mi přišlo, že z pana Soderbergha byli asi otrávení i herci, neboť jejich výkony musím vesměs označit za slabé, nevýrazné a především nepřesvědčivé. Magic Mike je tak zkrátka film, jehož vyznění považuji za naprosto zbytečnou podívanou, prostě fakt o ničem.