sedm.1

Dokonalý překvápko. Absolutně elitní oldschool jízda, které bez jediné pochyby dávám plné hodnocení. Tak poctivě natočenou žánrovku jsem totiž už dlouho neviděl a je naprosto jedno, že se především díky opravdu neoriginální zápletce jedná v podstatě o poměrně dost tuctovou a jednoduchou podívanou, neboť zpracování celého tohoto filmu je špičkové, strhující a zatraceně kulervoucí. Tohle je ukázková pocta drsné škole, kdy hlavní hrdina, v podstatě zkrachovalec a chlapík, s ne zrovna dvakrát čistým svědomím, v sobě najde poslední šanci na vykoupení a rozpoutá okolo sebe takový kolotoč, že jsem jen valil bulvy a celé si to jeho dynamické řádění užíval jako už dlouho nic. A když pak na začátku poslední třetiny přišla telefonická scéna mezi ústředními „kohouty“, fakt jsem chrochtal blahem, prostě lahůdka!!! Noční běžec na mě nezapůsobil ovšem jen jako čistokrevný výplach, on je silný i po stránce dramatické a emoční a jak vztah mezi hlavním hrdinou a jeho synem, tak mezi oběma hlavními protivníky není vůbec primitivní, naopak, jde o velmi působivou a vypjatou situaci, kterou se nebojím nazvat dechberoucí a celé to vyústění je vážně silné a efektní. Celý film pak samozřejmě velmi pozitivně ovlivňuje i dokonale působivá a docela i syrová atmosféra, nehorázně vytuněný, potemnělý vizuál, slušná nekompromisnost a v neposlední řadě i perfektní hudební doprovod, který dodal celému filmu nehorázný grády. A nakonec jsem si musel nechat obsazení, kdy mě sice doposud poprask kolem comebacku Liama Neesona nějak moc nebral, ikdyž tedy už v prvním Takenu řádil jak ze řetězu utržený řízek, ale zde svého hrdinu vyšperkoval skutečně až k dokonalosti, a jde o prostě super výkon na druhou. Ovšem v tom velmi výrazném výkonu nezůstal naštěstí tentokrát zcela sám, hodně mi zde sedli i Joel Kinnaman a Ed Harris, který si svého padoucha též docela užil, a to i díky nejednorozměrnosti své postavy. Noční běžec se pro mě zkrátka okamžitě stal žánrovým klenotem, který musím doporučit jednoznačně každému, kdo ví, jak má vypadat film s pořádnejma koulema!!!

Poměrně pohodová podívaná, u které mám bohužel ale pochyby, pro jaké cílové publikum vlastně byla natočena. Jasně, jde o Disney produkci, takže se jedná jednoznačně především o rodinnou podívanou, se vším, co k tomu patří, ale mám spíš na mysli to, že do rodiny patří jak dětské, tak dospělé publikum, a problém je, že většina juniorů to jednoduše celé vůbec nepobere, neboť především poslední dvacetiminutovka je jeden velký guláš informací, ve kterém jsem se nakonec ztratil i já sám a ikdyž nakonec je základní myšlenka filmu v podstatě docela jasná, tak dětské publikum se nemá šanci tím bordelem se ctí prohrabat. A naopak, pro dospělé obecenstvo je tu zas tolik infantilních momentů, a to prakticky po celou stopáž, že ani toto publikum se nemůže zrovna tetelit blahem. Nicméně, jako celek to ale docela funguje, zápletka je docela originální, s několika opravdu slušnými momenty a určitě nenudícím spádem, vyskytne se zde i pár vtipných okamžiků, hodně mě film překvapil po stránce akční, kdy tu sice proběhnou zhruba asi tak dva až tři souboje, a to navíc s dětskou účastí, ale jsou zpracovány takovým stylem, že smekám. Po stránce efektní je to pak trochu diskutabilní, mě totiž samotný „Svět zítřka“ svým vizuálem a pojetím příliš neoslovil, ovšem nad úrovní triků nemá cenu vůbec polemizovat, to je parádička. Každopádně, pro mě osobně se ale největším pozitivem stalo obsazení, a to nemám zrovna na mysli George Clooneyho, který samozřejmě válí, ale spíš mě doslova nadchli obě dívčí hrdinky, neboť jak Britt Robertson, tak Raffey Cassidy jsou neuvěřitelně talentované, výrazné a působivé mladé herečky, a pro mě ovládli Tomorrowland právě ony dvě. Já jsem zkrátka s tímto rodinným sci-fi docela spokojený, že se stal až takovým propadákem je škoda a na jedno zhlédnutí prostě určitě neuškodí.

Jelikož mám pro found footage filmy opravdovou slabost, nemohl jsem si nechat ujít ani tento počin, který mě nalákal především na téma Alzheimerovy choroby a ikdyž ve výsledku vlastně o tuto nemoc nakonec ve filmu vůbec nejde, tak přesto právě ono vesměs kritizované zpracování udělalo z Šílenství Debory Logan stejně opět velice napínavou a chvílemi až strhující podívanou, která přesně splnila to, co jsem od ní očekával a chtěl. Tedy skvělou atmosféru, mnoho skutečně působivých momentů napětí, slušný spád, zajímavý a nečekaný vývoj, prostě já se bavil a nemám filmu v rámci tohoto subžánru v podstatě ani co vyčíst, tedy samozřejmě až na jistou tuctovost, kterou sebou tento typ filmů ale zkrátka již pravidelně přináší, což se konkrétně zde projevilo hlavně v závěru, který tou okoukaností už opravdu překypoval, ale mě to ani tak nějak moc nevadilo, já si to stejně poměrně užíval. Navíc i herečtí představitelé jsou zde vesměs přesvědčivý a působivý, a to i přesto, že jde ve většině případech o nepříliš zkušené a prověřené herce, ale jejich výkony mě tu jednoduše uspokojili, a především tedy představitelka samotné Debory Loganové zde byla fakt výrazná a v dobrém slova smyslu děsivá. Šílenství Debory Logan tak není vůbec špatným filmem, já se slušně bavil, rozhodně jsem se u něj nenudil, příznivce found footage filmů tak jistě nezklame a ostatní ať čumí na ČT2, na nějaký pořádný umělecký skvost, třeba z Maďarska, to jim dá určitě mnohem víc.

Opravdu skvělý thriller, který měl po celou dobu bezpečně naběhnuto k maximálnímu hodnocení, bohužel, samotný závěr se ale fakt zvrtl a docela podstatně snížil celkovou úroveň filmu, neboť do té doby skutečně výborně zpracovaná zápletka se v onom závěru změnila v zúčtování jak z toho nejtuctovějšího béčka, a to mě fakt zklamalo. Jinak jde ale vážně o skvělou podívanou, a to ve všech ohledech a já nemohu začít ničím jiným, než skvostným obsazením, kvůli kterému jsem se ostatně na tento snímek tak těšil. Tom Hardy totiž u mě stoupá film od filmu, a já ho začínám fakt neskutečně žrát, jeho herecký projev a charisma jsou nehorázně podmanivé a pro mě neodolatelné, a zde to jen potvrzuje, že i s minimální mimikou dokáže vyvolat neskutečné emoce a pocity, prostě síla a právě i zde jde o jeho další parádní hereckou jízdu, která mě upřímně strhla. Když mu pak k tomu navíc sekunduje též svou krásou, výrazem a talentem úžasně originální Noomi Rapace, není moc co řešit, nehledě na to, že jim to takhle parádně šlapalo už ve Špinavých prachách, takže pro mě zkrátka nyní představují bezkonkurenční herecký pár číslo jedna. Opomenout ale samozřejmě nemohu ani ostatní herce, kteří se vesměs též nenechali zahanbit, a především tedy Joel Kinnaman si začíná pomalu napravovat reputaci po příšerném castingovém omylu z nové verze Robocopa. Co se zápletky týče, jde o strhující, perfektně gradovanou pecku, které ublížilo až zmiňované béčkové vyústění, do té doby je to ale síla, navíc její zasazení do stalinistického Sovětského svazu je dokonalá trefa, velkou roli tu pak ale jinak sehrála i úžasně navozená syrová atmosféra, navíc po celou dobu je film poměrně temný, drsný a nekompromisní, jak tom mám rád a ikdyž je konec v podstatě dokonalý happyend po americku, na celkové působivosti to stejně již vůbec nic nezměnilo. A jelikož i vizuál Child 44 je na dechberoucí úrovni, já musím dát jednoznačně nadprůměrné hodnocení, neboť jde o vážně perfektně natočený a vlastně i dost nevšední thriller s lahůdkovým castingem.

Tak jsem se znovu nenapravitelně nechal zlákat na jméno Dolpha Lundgrena, a znovu jsem plakal nad svou hloupostí, že jsem ten film neignoroval. Tohle je prostě jen další naprosté dno, kde jsem už po pár minutách koukal na stopáž a jen doufal v opravdu brzký konec. Každopádně, hlavním problémem tohoto kousku je, že se bere opravdu až neuvěřitelně vážně a mě se snad i zdálo, že se ta banda amatérských filmařů, kteří filmový svět „obohatili“ právě o tento exponát, normálně natvrdku snažili snad o seriózní válečnou podívanou, plnou reálných hrdinů, syrové válečné atmosféry a dechberoucích emocí. No ty vole. Celé bandě hrdinů jsem díky děsivému castingu, v čele s jedním z nejnevýraznějších (ne)herců současnosti, Luke Gossem, přál vážně hodně bolestivou smrt, atmosféra válečné vřavy pak byla naopak směšná jak zdeformovaný ksicht Mickeyho Rourka, zápletku by byl ode mě vrcholem drzosti nazvat vůbec zápletkou, s něčím tak nulovým a primitivním jsem se už totiž roky nesetkal, no prostě War Pigs patří skutečně mezi ty vyvolené filmy, jejichž existenci odmítám ale opravdu vůbec tolerovat, tohle je podívaná zcela bez smyslu a bez významu. ČISTÝ ODPAD!!!

Pawn Shop Chronicles je skutečně nevšední podívaná, skládající se ze třech různých příběhů, ovšem bohužel, ony tři příběhy nemají opravdu vůbec srovnatelnou kvalitu. Co tedy měli určitě společné, bylo naprosto skvostné obsazení, kdy všichni herci podávali parádní výkony a všechny tři příběhy stojí právě na nich. A hned ten první je s přehledem i ten nejlepší, nejzábavnější, s dominujícími výkony Walkera a Rankina, kteří se zde absolutně utrhli ze řetězu, a tato první třetina filmu byla jednoduše především právě díky nim skutečná bomba, která mi fakt urvala koule. Druhý příběh byl pak už spíše bizardnějším typem podívané, ve kterém byl opět nejvýraznějším prvkem hlavní hrdina, tentokrát tedy, snad už třicet let stále stejně vypadající, Matt Dillon, jinak jeho zápletka byla ale fakt divoká, no, já si určitě nestěžoval, ale výsledný dojem z něj mám nakonec poměrně rozporuplný. To u posledního příběhu mám ale bohužel zcela jasno, jako by snad tvůrcům už došli nápady a mě „Elvisovo kariérní trable“ ale fakt vůbec neoslovili, v podstatě jsem ani příliš nepochopil, co to jako mělo celé za význam, ovšem zmínit musím znova herce v hlavní roli, tentokrát tedy Brendana Frasera, který jako král rock´n´rollu házel vážně nehorázně zábavný ksichty, ikdyž upřímně, zrovna u něj nevím, jestli to opravdu hrál, nebo je to prostě jen takový herecký dřevák. Můj celkový dojem je z těch tří historek každopádně na hraně, ona sestupná úroveň příběhů je tu opravdu kritická, od maximální zábavnosti až po totální zbytečnost, takže mi z toho vychází čistě průměrná záležitost, která se rozjede jako absolutní nářez roku a končí jako sračka roku.

Nejnovější Jurské dobrodružství má svým pojetím určitě nejblíže k prvnímu dílu, což by se na jednu stranu zdálo být fajn, neboť právě první Jurský park byl určitě tím nejlepším, ovšem já se nemohu zbavit dojmu, že zatímco Spielbergovi dinosauři na velkém plátně v 93´ zapůsobili skutečně jako opravdová bomba, tak dinosauři v onom podobně zpracovaném duchu v roce 2015 už prostě tak ohromujícím způsobem zafungovat nemůžou. Od všech dnešních velkolepých trháků, aby mě skutečně dokázali posadit na zadek, totiž očekávám skutečnou smršť, a to ve všech ohledech, takže film mě musí dějově strhnout, svými efekty mi musí vyrazit dech a celková zábavnost filmu musí fungovat od první do poslední minuty. A tím vším, při vší úctě, Jurský svět zkrátka nedisponuje. Co se tedy zápletky týče, vše je zde podmíněno tomu, aby šlo především o rodinnou podívanou, takže zde nemůže chybět spousta naivních scének, infantilních momentů, otravných dětských capartů, rádobyhumorný popleta ve vedlejší roli, ovšem ze všeho nejvíc mě štvala vážně vlažná gradace, která sice v závěru kulminuje v opravdu parádním a skutečně dechberoucím finále, které mě bezpochyby nadchlo a ohromilo, ovšem právě ona cesta k němu není již tak záživná a zajímavá a snad až na dva momenty tu již není nic, co mě nějak výrazněji vytrhlo z jemného flegmatismu. Po trikové stránce je zde samozřejmě právě třeba oproti prvnímu dílu znát velice výrazný pokrok, a maximální kvalita zpracování všech efektů je zde naprosto nezpochybnitelná, na druhou stranu, čekal jsem jich daleko více, v omračujících scénách a velkolepé výpravě, ovšem ani toto se až tak nenaplnilo. A nakonec ani obsazení mě vyloženě nenadchlo, Chris Pratt je sice sympaťák každým coulem, ovšem jeho póza byla prakticky totožná s postavou Petera Quilla ze Strážců galaxie, ale zatímco tam fungovala naprosto dokonale, zde mi nepřišla až tak vhodná a prostě mi tu Pratt přišel poměrně dost nevýrazný. Bryce Dallas Howard je pak sice kočka, ale ani ona nějakou výrazností nepřekypovala a byla spíš takovou tou tuctovou parťačkou hlavního hrdiny, která příliš velký vliv na celkový dojem z filmu vážně nemá. A o nikom dalším se tu pak nemá cenu ani zmiňovat. Jurský svět je zkrátka podívaná, která si sice svou pozornost určitě zaslouží, ale jen tento rok dokážu klidně vyjmenovat minimálně pět jiných bijáků, které mě co do velkoleposti, efektnosti a zábavnosti oslovilo mnohem víc. Pro mě se prostě nejedná o až takovou filmovou událost, jak by se dle šílených tržeb zdálo.

Columbusovi komedie byli vždycky vyměklé, ovšem že takhle vyměkne i sám velký král vulgarit, nechutností a ulítlostí Adam Sandler, to mě fakt nasralo a především i zklamalo. Vždyť to mohla být typicky „sandlerovská“ jízda jako kráva, plná šílených scén a nepublikovatelných hlášek, ovšem ve výsledku jsou Pixely jen nezáživnou dětskou podívanou, kde toho vážně příliš nefungovalo. Co se tedy filmu jistě nedá upřít, je originální námět se slušným počtem neotřelých nápadů, tvůrci toho ovšem nedokázali vůbec využít, a především zápletka drhne jako blázen. Nemá spád, ony zajímavé nápady se utápí v nudném guláši okolo, využití „hrdinů“ z klasických videoher je minimální a mdlé, a romantická linie mezi Sandlerem a Monaghan tu pak dostává až zbytečně velký prostor, který jen narušuje zbylé scény, které by jinak fungovaly a měli šťávu. Žánrově jde jinak o slušný kočkopsí dortík, od všeho trochu, ale nic pořádně. Vtipných scén jen pár, romantická část, jak jsem již zmiňoval, zcela zbytečná a efektní stránka filmu více než diskutabilní. Největší zodpovědnost tak zbyla na hercích, kteří celý tento projekt pak skutečně drželi nad vodou, ovšem mluvím jen o ústředním triu, Sandler, Gad a Dinklage docela šlapali, ikdyž v té opravdové zábavnosti je nehorázně svazoval onen omezený rating rodinné podívané, zbytek přítomných aktérů se ovšem chovalo jako banda dementů a ve výsledku filmu hodně uškodili. Já jsem každopádně především kvůli účasti mého oblíbeného šílence Sandlera zkrátka čekal daleko větší odvaz a úlet, což samotný námět nabízel plnými hrstmi, nakonec jde ale skutečně především o rodinnou taškařici, kde mám ale dost opodstatněné mínění, že opravdu bavit se u toho nebude nakonec bohužel žádná věková kategorie.

Nevím co způsobilo, že zrovna do tohoto českého snímku jsem vkládal jakousi naději, že by nemuselo jít, jako obvykle, až o takový průser, ovšem tuzemská filmografie mě i tentokrát pořádně vypekla, a tak i Hodinový manžel patří mezi produkci, která dělá českému filmu jen a pouze znovu ostudu a já jsem ze všech těch pokusů českých filmařů o natočení opravdu „zábavné“ podívané už natolik zoufalý a zhnusený, že asi žádné další novince z našich luhů a hájů snad nedám ani šanci a prostě se od tuzemských filmů zcela jednoduše odprostím a distancuji. Ostatně, proč bych se měl tak zbytečně trápil, že? Co mám tedy vlastně na takovéto „zábavné“ komedii hodnotit. Vždyť to bylo jedno velký, nudný nic, kde se toho povedlo ale vážně jen minimum. Jediné pozitivum tedy shledávám snad v tom, že se zde tvůrcům dařilo vyhýbat vyloženě trapným a nesoudným scénám a dialogům, což je sice až zázrak, ale to samotné celý film samozřejmě nijak nezachrání. On ale jinak ústřední námět zas až tak špatný nebyl, tvůrcům se z něj ale prostě nepodařilo vážně vůbec nic vytěžit, dějově je to neuvěřitelně prostinký blábol, bez sebemenšího náznaku inovace, trpící až šílenou tuctovostí, jako komedie pak tento snímek nefunguje též vůbec, mnohem častěji se tu totiž spíš objevují okamžiky dramatické, ovšem též bez jakékoliv působivosti, či efektnosti. Co se obsazení týče, tím mohl Hodinový manžel určitě zabodovat, ovšem krom Novotného to byla nakonec bída i po této stránce, krom zmiňovaného herce už nikdo nedostal nějak výraznější prostor a všichni se spíš společně utápěli v tom celkovém zmaru, než aby někdo svým výkonem dokázal vzít na sebe tu zodpovědnost a něco s tím vším ještě udělat. Hodinový manžel je tak zkrátka opravdu nezáživná nuda, která tedy sice diváka svou existencí vyloženě neurazí, ale za těch 100 minut to fakt asi nestojí.

Originální verzi Poltergeist neznám, takže nedokážu posoudit, kolik si toho z ní tento remake vypůjčil, každopádně krom postávání malé holčičky před zrnící televizí toho ale asi moc nebylo, jinak by totiž ani původní film nemohl dosáhnout takového věhlasu. Nový Poltergeist je každopádně fakt docela bída, která sice vyloženě neurazí a v několika ohledech dokonce i lehce zabloudí do výraznějších vod, jako celek ale o moc velkou zábavu nejde. Hlavní problém je asi v zápletce, která prostě nesnese přísnější měřítka. Přišlo mi to celé jako poslepovaná vykrádačka scén z již existujících duchařin, a nemám tím samozřejmě na mysli jen svého originálního předchůdce, ale chyběla mi tu prostě větší dějová kompaktnost, určitě i větší nápaditost, jistě i výraznější tempo a ne jen jemné přešlapování na místě, a v závěru pak i nějaké to působivější vyvrcholení a ne tlesknutí do prázdna. A k tomuto typu filmu by se ještě určitě hodilo navození působivější atmosféry a vlastní stylovosti a třeba i nějaký ten moment, který by filmu dodal pořádný koule. To vše jsem zde zkrátka postrádal a právě to vše dělá z nové verze Poltergeist opravdu hodně všední a mdlou podívanou. Co jí naštěstí trochu pomohlo vylepšit výsledný dojem, bylo slušné obsazení, především tedy co se dětských představitelů týče, naopak postava Jareda Harrise se sem krutě nehodila, ikdyž na druhou stranu, zahrána byla asi nejvýrazněji. Zmínit pak mohu ještě v několika scénách poměrně slušně navozené napětí a vhodný hudební doprovod. Poltergeist 2015 každopádně díru do světa právem neudělal, divák u toho sice nudou neusne, ale ze sedačky ho to také zrovna nezvedne. Spíš tedy slabota a jemné zklamání, ikdyž se tedy musím přiznat, že u mě by nezabodoval tedy asi ani originál.