sedm.1

Tak tentokrát se nás snaží Nicolas Cage přesvědčit, že ještě není na naprostém hereckém dni, účinkováním v duchařině. A hned na začátku musí bohužel konstatovat, že takhle se tedy z toho dna rozhodně jen tak nevyškrábe. Pay the Ghost je totiž regulérní béčko, ovšem béčko těžce nezábavné, mdlé a co je v rámci žánru nejdůležitější, je především zcela bez napětí. Samotná zápletka mě příliš neoslovila, hodně se tu mluví, ale poměrně málo řeší, tempa a nápaditosti též moc nepobrala, a ikdyž je tu ke konci náznak jisté gradace, tak finále je pak doslova tvůrčí blamáží, kde se navíc projevilo, o jak slabou a vlastně i lacinou podívanou celkově šlo. Upřít filmu ovšem nemůžu navození jisté atmosféry a stylovosti, nicméně obojí zas není až na takové úrovni, aby to dokázalo Pay the Ghost nějak vyloženě kvalitativně vytáhnout. Jinak Cage nám očividně stárne a je na něm znát, že si uvědomuje, kam dospěla jeho kariéra, přišel mi tu velice nepřesvědčivý, unavený a naprosto bez jiskry a ani zbytek osazenstva tu pak nehýří zrovna nějakou vysokou výrazností či zajímavostí. Pay the Ghost je zkrátka poměrně nudná a nepůsobivá žánrovka, která svého diváka možná neuspí, ale rozhodně ho ani nepřesvědčí, že jde o dobrý film, natož pak o tom, že Nicolas Cage je zpět.

Národ grázlů není určitě vůbec špatnou misí, nicméně pro mě osobně nastavil Ghost Protocol kvalitativní laťku pro další díly tak vysoko, že ačkoli je toto páté agentské dobrodružství též slušnou jízdou a určitě lepší než první tři díly, tak zároveň oproti čtyřce nejde zas až o tak strhující a dynamickou jízdu, jak by se jinak zdálo. Bohužel ubilo akce, což považuji za nejpatrnější nedostatek oproti čtyřce, naštěstí je ale zároveň stále na hodně vysoké úrovni, a to včetně choreografického zpracování, ikdyž již není tak nápaditá, velkolepá a opravdu výrazná, jak tomu bylo právě v Ghost Protocol. Naštěstí ústřední zápletka docela ujde, je srozumitelná, napínavá, disponující nečekanými zvraty, nečekaně i pár opravdu vtipnými momenty a mající spád, v tomto ohledu nemám prostě moc co vytknout. Jinak Tom Cruise v hlavní roli opět září, Pegg hlásí, Rebecca Ferguson je velice zvláštní ženou, myšleno v dobrém slova smyslu, a Renner jako doplněk též neruší, jen Sean Harris jako hlavní záporák není až tak přesvědčivý a výrazný, jinými slovy jde o nejslabší článek celé této podívané. Národ grázlů je tak zkrátka zábavná podívaná, které ovšem na ještě intenzivnějším zážitku ubírá méně akce, slabý záporák a málo výraznějších a zapamatováníhodných momentů.

Naprosto nesledovatelná mršina. A to jsem se na to přitom tak těšil. Na pořádnou jízdu, plnou nekompromisních a krvavých soubojů, s dechberoucí choreografií a různými vychytávkami, zkrátka na nenáročnou žánrovku pro cílové publikum. Tudle nudle. RZA jednoduše není dobrý herec a už vůbec není dobrý režisér a podle toho to taky tak dopadlo. Zápletku bych tedy ještě ani tak neřešil, je to silně béčková záležitost, se kterou šlo ale ještě pořád nějak pracovat. RZA s ní ovšem naložil tak, že poskládal jen spousty nezáživných scén do nudného spletence, který sem tam měla oživit nějaká ta akce, která ovšem též selhala ve všech směrech. Krkolomně sestříhaná, choreograficky nenápaditá a přeplácaná, a co nejhůř, navíc byla i docela nepřehledná, což jsem fakt neočekával. Co se všude avizované krvavosti a brutálnosti týče, ty dvě, tři krvavější scény mě také dneska na prdel už fakt neposadí, a sem tam nějaký ten kečupový cákaneček též neohromý, jednoduše jsem prostě čekal i v tomto směru daleko víc, ikdyž je možné, že jsem viděl nějakou cenzurovanou verzi :-). Co nemohu filmu upřít, je jistá stylovost, která je v tomto případě ale k prdu, když zbytek nestojí vážně za nic, a to včetně veškerého hereckého osazenstva, skládajícího se z nesympatických a nevýrazných ksichtů, házející takové repliky a výrazy, že by se za ně musel stydět i amatérský tvůrce ve svém home videu. Zkrátka, čekal jsem hodně, nedostal jsem nic, tak už to ale v životě bývá, brakovou produkci mám rád, i ta se ovšem musí umět, tohle je ale prostě jen sračka.

Když Declan O´Brien ještě jen režíroval třetí díl Pachu krve, ještě to pořád docela šlo. Bylo to sice už tenkrát nehorázně hloupý a se spoustou filmařských kiksů, ale naštěstí to ještě pořád bylo alespoň řádně krvavý, násilný a mělo to celé šmrnc a styl. Od čtyřky, kdy se ovšem krom režie ujmul tenhle amatér navíc i scénáristické práce, tak to šlo ale už jen hodně strmě do hoven, což nyní vygradovalo již v pátým pokračování, které je tak zoufale špatný, že by panu O´Brienovi měl už konečně někdo hodně rychle useknout pracky, aby už nemohl dál škodit a ubližovat filmovému světu, žánru hororu obzvlášť. Už takhle stačí, že prakticky zlikvidoval docela slušnou sérii. Pátý Wrong Turn je prostě otřesně slabounká podívaná, s tisíckrát omletou zápletkou, milionkrát omletými jednotlivými scénami, s nechtěně humorným a především nevýrazným gore, kterého je navíc fakt poskromnu, ikdyž možná ještě že tak, s nijakou atmosférou a bohužel i nesympatickými a netalentovanými herci, předvádějících se v postavách tak blbých, že to lze jen těžko odpustit. Já jsem byl po čtyřce zkrátka hodně zklamán, ale věřil jsem, že horší už to snad nemůže ani být. Bohužel, mýlil jsem se. Může!

Steven Soderbergh je patlal matlal, kterému se na začátku tvůrčí kariéry sice podařilo párkrát docela slušně zabodovat, ovšem co tento popleta točí tak zhruba posledních deset let, to je o nervy. Jak totiž dokáže domrvit ty skvělé, originální a nápadité scénáře, které se mu dostávají do jeho rádobyuměleckých pařátků, to mě vážně vytáčí. Zprasil Zkrat, zprasil Nákazu, zprasil Vedlejší účinky, a nyní zprasil i Bez kalhot, kdy by si jinak jen tak mimochodem zasloužil opět pořádnou ránu distribuční překladatel filmu, fakt pitomec na konec. Ale skutečně jen snad málokdo dokáže točit tak nevýrazně, nudně a nezajímavě, jako právě Soderbergh, což je zde vidět v plné parádě. Magic Mike totiž disponoval neotřelým a výrazným prostředím, zajímavými postavami a především různými možnostmi, jak z toho vytřískat celkově slušnou jízdu, a to dokonce i v jakémkoliv žánrovém ohledu, tolik možností jsem přesvědčen, že původní scénář nabízel, ale né, pan režisér ho podal divákům opět po svém, tedy jako nicneříkající a hlavně nefunkční a nepůsobivou nudu, prakticky bez zápletky, bez emocí, bez života. Navíc mi přišlo, že z pana Soderbergha byli asi otrávení i herci, neboť jejich výkony musím vesměs označit za slabé, nevýrazné a především nepřesvědčivé. Magic Mike je tak zkrátka film, jehož vyznění považuji za naprosto zbytečnou podívanou, prostě fakt o ničem.

Závidím všem uživatelům, kteří si dokázali tento snímek užít, a že jich tedy není málo, ale pro mě to byla jen šílená zívačka, což mě udivilo o to víc, že amíci tyhle filmy, ať už z prostředí NFL, či jako zde NBL, jinak prostě umí udělat přesvědčivým, zábavným a většinou i strhujícím způsobem, Moneyball je ale prostě dost jinde. Samotný příběh přitom ale nahrával tvůrcům udělat z něj opět výtečnou podívanou ze zákulisí baseballu, a to nejen ze světa obchodu s hráči, potíž je ovšem v tom, že způsob zpracování ve mně nedokázal vyvolat díky své nedramatičnosti, unylosti a celkové nevýraznosti téměř vůbec žádný zájem, o emocích ani nemluvě. V celém tom vyprávění této reálné události mi chyběly jakékoliv silnější momenty, atmosféra, stylovost, o trochu výraznější spád a dynamika, Moneyball mě prostě nedokázal zaujmout vůbec ničím. K tomu ospalému dojmu a vyznění pak překvapivě navíc pomohlo i hvězdné obsazení, kdy mi výkony jak Pitta, tak Hilla, přišly jako po několikadenní pařbě, oba na mě působili neskutečně ospalým a až otráveným dojmem, takže se sice svým způsobem do toho sice hodili, ale já je tím tedy moc nekousal, ikdyž mám oba jinak vážně rád. Moneyball zkrátka určitě nepovažuji za nezajímavý a nicneříkající počin, jen ale způsob jeho zpracování mi tedy opravdu silně nesedl, a ve výsledku tak celý film považuji především jen za docela velkou a nezáživnou nudu. Zklamání.

Nevýrazná, tuctová podívaná, která je díky naprosto neuvěřitelně předvídatelnému vývoji děje až nechtěným způsobem směšná, zároveň jde i o film, který vůbec nedokážu žánrově zařadit, je to takový hybrid komedie, romantiky a dramatu, ovšem ani v jedné z těchto disciplín příliš nefunguje a nevyniká, a navíc třeba právě ke komedii to má dost překvapivě vůbec nejdál, těch zábavných, natož pak vyloženě humorných momentů, je tu totiž vážně minimum, na drama je to pak zas až moc odlehčené, hloupoučké a bez fungujících emocí, a ta romantika tu pak působí celkově jaksi navíc, takže já fakt nevím. Postavy jsou tu pak včetně jejich představitelů též podivné a i dost málo uvěřitelné, kdy tomu jako vždy trapácký a nesympatický Carell samozřejmě vévodí, Buscemi je podivín sám o sobě a bohužel ani Carreyho postavu, která je sice určitě nejzábavnější a nevýraznější, jsem nedokázal skousnout tak, aby mě vyloženě neiritovala, a tak to v tomto ohledu alespoň tedy zachraňovali krásná Olivia Wilde s Alanem Arkinem. Přesto všechno ale nemohu ani tvrdit, že bych se u Kouzelníků i nějak vyloženě nudil, celé to mělo docela spád, hluchých míst se tu vyskytuje minimum, je to zkrátka taková opravdu hodně nenáročná jednohubka, která neurazí, ale za nějakou výraznější pozornost tedy určitě též nestojí.

První případ Oddělení Q je na naprosto totožné kvalitativní úrovni jako případ č. 2, tedy Zabijáci. Což znamená, že jde opět o výborně zpracovaný krimi/thriller, kterému lze vytknout snad zas jen až téměř nulovou překvapivost a s tím spojenou až příliš přímočaře nalajnovanou a předvídatelnou dějovou linku, zbytek je ale jinak excelentně natočená žánrovka, která snese i ty nejpřísnější měřítka. Především tedy samotné zpracování je prostě paráda, poctivá práce, kriminálka se vším všudy, napínavá, atmosférická, s postupnou gradací a v závěru s velice působivými emocemi. Opomenout samozřejmě pak nemohu ani skvělé obsazení, v čele s ústředním duem vyšetřovatelů, ty dva chlapíky mám čím dál radši a doufám, že nezůstanou jen u prozatímních dvou případů, oba to jsou výrazní, netypický chlapíci, kterým je opravdu jednoduché fandit. Stejně tak lze ovšem mluvit i o zbylém hereckém osazenstvu, jednoduše radost všechny ty výkony sledovat. Celé to má zkrátka spád, šťávu, vyšetřování je efektivní, prolínání dvou časových rovin je velice působivé a funkční, Ženu v kleci mohu prostě jen doporučit, v rámci krimi jde totiž o skvělou zábavu.

The Final Girls nefunguje ani jako komedie, ani jako parodie a už vůbec ne jako horor, ten blábol v podstatě vlastně nefunguje jako nic. Co tímhle paskvilem tedy tvůrci zamýšleli, vážně netuším, ale nevyšlo jim to tak jako tak absolutně v žádném směru. Navíc, jestli se snažili o nějakou originalitu, tak to také hodně zaspali dobu a celá ta zápletka je pak i strašně nudná a nevýrazná. Co se tedy konkrétně humoru týče, musím uznat, že mi asi dvakrát cukli koutky, jinak se to ale v tomto ohledu spíš celé pohybuje mezi trapností a hloupostí, naprosto neodpustitelné je ale pro mě absolutní absence byť jen jediné kapičky krve, to mi hlava fakt nepobrala a samozřejmě neukázat ani jedny kozičky, to je vrchol drzosti a nechtěného výsměchu. Herecké osazenstvo též nevyniká nějakou výrazností, tam bych mohl zmínit snad jen stárnoucí kočičku Malin Akerman a sympaťáka Ludwiga, zbytek je pak spíš už jen ochotnickým panoptikem nevýrazných, otravně přehrávajících ksichtů. Já zkrátka nevím, co to mělo celé fakt za smysl, jestli to měla tedy být odlehčená pocta slasherům, nebo jen čistokrevná parodie na tento subžánr, v podstatě je to ale ve výsledku nakonec úplně jedno, protože co vím na 100%, že jde o prvotřídní, nezábavnou sračku, a to je to nejsměrodatnější.

Škoda, že jsem se až po seznámení se Zabijáky dozvěděl, že jde již o druhý zfilmovaný případ Oddělení Q, taková šílená filmová nevědomost mě vždycky neskutečně vytočí, ale nedá se nic dělat, hlavní ovšem je, že s tím prvním nemá snad prakticky žádnou spojitost, takže Zabijáky můžu brát jako samostatný projekt, se kterým jsem každopádně vážně velice spokojen. Se Skandinávskou kinematografií mám tedy minimální zkušenosti, ovšem Zabijáci ji reprezentují ve velice příjemném světle. Jde totiž o velice napínavým a až strhujícím způsobem odvyprávěný krimithriller, kdy mě celý případ vážně bavil, vyšetřování má spád, pořád se něco děje a celkově působí opravdu výrazným a zajímavým dojmem. Hodně mě pak ještě oslovila i syrovější atmosféra, ovšem co mě vyloženě nadchlo, bylo herecké obsazení, kdy se v žádném případě nejednalo o klasický hollywoodský casting, takže policajti nevypadali jako Pitt s Cruisem a padouši jako nalíčené lidské kreatury, zde všichni působili velice civilně a uvěřitelně, což pak mělo ve výsledku za následek ještě daleko působivější efekt a především díky tomuto skvělému castingu zde opravdu výrazně pak zafungovali i emoce, které tu k mému velkému překvapení a zároveň i potěšení sehráli též docela výraznou a podstatnou roli. Bohužel, k Zabijákům mám ale i dvě docela podstatné výtky. Určitě mě tedy zklamal závěr, který mohl být o trochu lépe vygradovaný a zároveň mi přišel i hodně klišovitě zpracovaný a jednak mi zde rozhodně i chyběl alespoň jeden jediný, byť jen třeba i maličký zvrat, neboť vše mi přišlo až příliš dopředu nalajnované a průhledné a nějaký ten překvapující moment by to celé jistě hodně oživil a kvalitativně povýšil. I přesto se každopádně ale jedná o výbornou podívanou, jde totiž o skutečně poctivou kriminálku, napínavou, působivou, emočně silnou a navíc se skvělými postavami. Já jsem zkrátka opravdu spokojen.