sedm.1

Z nové verze doktora Frankensteina mám rozporuplné pocity a zcela chápu, že při své premiéře prošel bez nějakého výraznějšího diváckého zájmu a úspěchu. On totiž boduje v ohledech, které zrovna davy nepřitahují, a naopak, na co by širší divácké publikum určitě slyšelo, tak tam selhává na plné čáře. A tím nejnepovedenějším je zde tedy rozhodně zápletka, kterou nemohu označit za nic jiného, než za jeden z nejnesmyslnějších blábolů, co jsem za poslední dobu viděl, takový kočkopsí dortík fakt nemá obdoby, já v tom viděl jen špatně poslepovanou směs „inovačních“ nápadů na klasický motiv, které jako celek ovšem naprosto nefungují a spíš mě jen děsilo, kam celou tu splácanost tvůrci dokážou ještě posunout. Film mě pak zklamal ještě i v nerozhodnosti, jakým žánrem se to bude vlastně celé ubírat, a i tady je to jedna velká pouliční směska, od všeho trochu, ale nic výrazně a působivě. A navíc zde nefungují ani emoce, na které podle mě tvůrci též dost sázeli a ani po efektní stránce film nezaujme. Nového Frankensteina nicméně od průseru zachraňují dvě věci, a to skvělé obsazení jak samotného Frankensteina, tak jeho pomocníka Igora, McAvoy i Radcliffe jsou velmi živelní, výrazní a působivý a oba mě svými skvělými výkony opravdu bavili. A opomenout nemohu ani vizuální stránku filmu, která mě též hodně oslovila, byla stylová, atmosférická, efektní a tu jsem si také vyloženě užil. Ve výsledku tak jde o průměrný filmový zážitek, který má sice své mouchy, ale já se u něj bavil opravdu dobře.

Po dlouhé době jsem si zase splnil jeden ze svých filmových, konkrétně hororových, restíků, a ikdyž nejsem z Jeepers Creepers ve výsledku tedy kdovíjak odvázanej, tak jako taková „bubu“ jednohubka funguje dostatečně zábavně. Od začátku má film totiž fakt zatraceně dynamický spád, disponuje poměrně originálním „monstrem“, po většinu stopáže se zde tvůrcům dařilo vytvářet velmi působivé napětí a atmosféru a hodně mi sedla i ústředí sourozenecká dvojice, tvořená sympatickým Justine Longem a sexy Ginou Philips. Blbý na Jeepers Creepers ovšem je, že ikdyž většina hororů neoplývá zrovna geniálními scénáři, duchaplnými postavami a úplně smysluplnými dějovými procesy a člověk se to naučil už tak nějak u většiny případů tohoto žánru i tolerovat a i nad opravdu velkými hloupostmi přivírat oči, tak Jeepers Creepers tyto hranice soudnosti už hrubě překračuje a dělá ze sebe jeden z nejtupějších snímků svého druhu. Co zde totiž scénář nutí dělat postavy za imbecilnosti a iracionální rozhodnutí, to mě vážně vytáčelo k nepříčetnosti a tady bylo i vypnutí mozku málo, prostě hrozný. A neomluví to ani fakt, že kdyby se ústřední duo byť jen jednou jedinkrát rozhodlo normálním selským rozumem, tak by vlastně mohl film okamžitě skončit, to spíš jen naopak poukazuje na to, o jak slaboučký a silně nedomyšlený scénář ve skutečnosti jde. Jeepers Creepers tak zachraňuje opravdu jen skutečnost, že je to zkrátka řemeslně dobře zpracovaná a působivá podívaná.

Jonathan Mostow hned na začátku kariéry dokazoval, že jde o veliký režisérský talent a je jen velká škoda, že má tak málo příležitostí to dokazovat i nadále v daleko větší míře, než doposud. Únos je totiž přesně ten typ filmu, na kterém se ukáže právě onen tvůrčí um a potenciál. Minimum herců, jednoduché prostředí, miniaturní a navíc šablonovitý scénář a prakticky nulový rozpočet. S tím si umí poradit skutečně jen hrstka filmových tvůrců a Mostow mezi ně právě díky strhujícímu zpracování Breakdown určitě patří. Přestože měl totiž jen ony velmi omezené prostředky, tak stejně dokázal natočit opravdu napínavý thriller, kdy hned od úvodních titulků nasadí strhující tempo, které nepoleví až do závěrečných titulků. Prostředí nekonečných pouštních silnic pak dokázal využít při navození atmosféry na 100%, jednoduchou zápletku dokázal oživit dynamickými momenty, gradujícím napětím a nečekanými zvraty a ikdyž nakonec vše dopadlo dle očekávání, tak i díky sympatickému a charismatickému obsazení to v tomto případě vůbec nevadilo. V případě Breakdown zkrátka platí, „Za málo peněz, hodně muziky“, a ikdyž tedy nejde o nějaký zásadní a originální počin, tak díky své působivosti a žánrové funkčnosti si svou pozornost jistě zaslouží!

Tak mám konečně celou tu původní, úvodní trilogii za sebou a jsem za to rád, neboť tohle nebyla vážně podívaná pro mě. Všechny tři díly jsou ve všech ohledech na stejné kvalitativní úrovni, s totožnými pozitivy a negativy. Takže i Návrat Jediho je přehlídkou dětinské naivity, s nespoutanou tvůrčí fantazií, která ovšem doplatila, a to i s ohledem na rok výroby, na nepřesvědčivé trikové zpracování, s obsazením, kde mohu ocenit snad jen Harrisona Forda, neboť zbytek je jeden obrovský, castingový masakr, a takové trio Hamill, Fisher a Dee Williams je tak otřesná trojka nesympatických, nevýrazných a špatně hrajících tajtrdlíků, že v tomto směru nemá tato trilogie snad vůbec konkurenci. Film má jinak ale docela svižné tempo, kdy se pořád něco děje, ikdyž většinou to na mě působilo tedy spíš trapným, než zábavným dojmem, finále je pak sice naštěstí vygradováno docela slušně, ovšem úplný závěr je zase už jen nesoudný kýč, který svou naivitou nemohl bavit diváky snad ani tehdy, natož pak teď. A když jsem se pak dozvěděl, že všichni se všema jsou vlastně sestry, bratři, tatínci, maminky, dědečci a babičky, tak jsem fakt už šel do kolen a na místo toho, abych konečně zjistil, v čem spočívá ona celosvětová kultovnost a legendárnost Star Wars, tak mám z toho v hlavě spíš ještě větší otazník.

Docela působivá romantika, která se cílovému publiku bude určitě líbit a myslím, že ani zbytek diváků nebude až tak nadávat nad zbytečnou ztrátou času, ikdyž kritizovat tu tedy je rozhodně co. Mě tedy nejvíce zarmoutila nečekaně kostrbatá a na až nesoudných náhodách postavená zápletka, kdy jsem se musel párkrát až ironicky ušklíbnout. Navíc první polovina filmu se fakt zbytečně táhne a vlastně ani moc nefunguje. To se naštěstí, s nástupem postavy Harrisona Forda, změní a v tu chvíli začne být příběh daleko zajímavější, výraznější a především hodně emočně silný, což jsem ovšem očekával v daleko větší míře od celého filmu a ne jen od poslední třetiny. Chyběla mi zde i daleko působivější atmosféra a vzhledem k tématu i mnohem větší tvůrčí nápaditost, kdy například vysvětlení „věčné mladosti“ hlavní hrdinky mi přišlo jak z hlavy velmi nevyzrálého adolescenta, prostě mi to celé přišlo až příliš primitivní a bez touhy natočit něco vyspělejšího. Po herecké stránce mě určitě potěšila Blake Lively, kterou jsem až doposud příliš nemusel, neboť mi nikdy nepřišla ani moc výrazná, ani moc talentovaná, ani moc pohledná a ani moc sympatická, tady mi mé dojmy z ní ale v podstatě lehce vyvrátila, neboť svou roli odehrála naprosto s přehledem, uvěřitelně a emočně působivě a zároveň jí to tu i fakt slušelo. A zmínit k ní chci ještě již jmenovaného Forda, který tu předvedl velice výrazný výkon, ikdyž v menší roli. Já jsem zkrátka od tohoto filmu čekal tedy opravdu víc, o zklamání ovšem nemohu též mluvit, je to prostě podívaná, která neoslní, nenadchne, ale příjemně strávený čas se u ní dá prožít.

Ačkoliv, alespoň tedy prozatím, ještě stále statečně odolávám vlivu a tlaku Facebooku, útočícího zákeřně už opravu téměř ze všech stran, a jde tím pádem tato davová choroba mimo mou osobu, tak na tento film jsem byl poměrně zvědaví a nakonec jsem nebyl ani moc zklamaný, ikdyž mě tedy v žádném případě nepřesvědčil, že bych se měl začít Facebookem zabývat, ale jako příběh podle skutečné události to docela fungovalo. Samotná zápletka mi tedy překvapivě přišla hodně jednoduchá, rozpor mezi všemi zúčastněnými byl jasně daný a nekomplikovaný, o to pak víc musím ale ocenit práci Davida Finchera, který snímek podal dynamicky, zábavně a zajímavě. Navíc, víc než na ústřední spor se král thrilleru soustředil na vykreslení jednotlivých postav, jejich charakterů a jednání, což mě také oslovilo, a mohl jsem si o tom všem udělat díky tomu i daleko lepší obrázek a tak lépe pochopit a více proniknout do celého toho procesu. A pokud ono vykreslení bylo skutečně reálné, nezkreslené, tak já osobně v tom mám docela jasno. Marka Zuckerberga trefně charakterizovala právnička na konci filmu, která o něm prohlásila, že chce být za hajzla, ale vůbec mu to nejde. Tak ho viděl i já, jako génia, který určitě není normální, což géniové nejsou, který je tak pohlcen svou prací, že okolní svět nikdy nepobere, stejně jako okolní svět nepobere jeho. Ale s jeho jměním a mozkovnou mu to může být úplně u prdele. Bratři Winklevossovi bych nakopal do prdele, že měli nápad, je sice pěkný, ale bez mozků by jim byl stejně prd platný a že s nimi Zuckerberg svým způsobem opravdu jemně vyjebal, taková je prostě realita, a já bych jim nedal nic. Zato Sean Parker mi přišel jako pravej, nefalšovanej zmrd, který sice byl určitě talentem a mozkovnou též bohatě obdařen, zároveň na mě zapůsobil v tomto případě ale i jako prospěchářský parazit, ikdyž na druhou stranu, jeho vliv na rozvoj Facebooku, a to především ten finanční, byl určitě též významný, takže i jeho role v té mašinérii byla obrovská a důležitá. A nakonec Eduardo Saverin, který toho talentu měl ze všech zúčastněných zřejmě nejméně, přišlo mi, že byl jen prostě ve správnou chvíli na správném místě, nicméně nakonec s ním vydupali fakt neférově a právě jeho mi bylo asi nejvíc líto, v těchto vodách ale přežívají skutečně jen nekompromisní žraloci, a to on nebyl. Jinak herečtí představitelé všech těchto postav byli výborní, hodně mě překvapil především Jesse Eisenberg, který Zuckerberga podal vážně živelně a hlavně přesvědčivě a vyzdvihl bych ještě Garfielda, který mi též hodně sedl. The Social Network je zkrátka působivé drama, které si mohou klidně užít i odpůrci tohoto fenoménu, sice to nemá příliš atmosféru, styl a ani po emoční stránce to není nikterak přesvědčivé, ale jako převyprávění skutečných událostí to má šťávu a výraznost, takže proč ne, já jsem od toho očekával daleko horší filmový zážitek.

Dvojka Sinister určitě není tak špatné pokračování, jak je všude prezentováno a ikdyž jde tedy evidentně již jen o klasickou video produkci, na mě film zapůsobil stejně poměrně zábavně a výrazně a nebýt zbytečně happyendového konce, šel bych s hodnocením klidně i do lehkého nadprůměru. Tvůrcům se zde už sice nepodařilo zachovat dokonalou, brutální a dechberoucí atmosféru a děsuplnost z jedničky, což navíc právě byly její nejvýraznější atributy a hodně si pohoršili i s castingem, především co se dospělých představitelů týče, naopak ti dětští mě fakt dostávali, každopádně zbytek dvojky ale fungoval už přesvědčivě, zápletka mě i přes neoddiskutovatelnou tuctovost bavila, měla spád, oslovila mě i postupná gradace, film pak disponoval i slušnou dávkou působivého napětí, zároveň se téměř podařil zachovat i parádní styl z prvního dílu, jen tedy fakt velká škoda již zmiňovaného závěru, který nebyl tak nekompromisní, jako v Derricksonově pecce, ale jinak já jsem zkrátka celkově opravdu spokojený, na mě i dvojka způsobila výrazně a zajímavě, prostě velmi slušný hororový průměr, který prvnímu Baghuulovi ostudu jistě neudělal.

S Vin Dieselem je to jednoduché. Pokud neřádí jako Dom v Rychle a zběsile, tak je totálně mimo. Nevím, jestli má tedy smůlu při výběru dalších projektů, anebo funguje skutečně jen jako řízek z úspěšné série, každopádně Poslední lovec čarodějnic jen dokazuje, že by se své nejslavnější role měl držet co nejdéle a do dalších filmů se vrhat jen opravdu zřídka kdy a především s daleko větším rozmyslem. To totiž zřejmě právě u tohoto snímku neudělal, neboť se tak podepsal pod skutečně nevýrazné béčko, kde vše dopadlo tak nějak stejně, tedy mdle, nudně a hlavně nezábavně. Ústřední myšlenka samotné zápletky tedy nebyla vůbec špatná, ikdyž měla rozhodně béčkové rysy, nicméně její zpracování dopadlo více než zle, což ovšem s ohledem na předchozí režisérovu tvorbu není zas až takové překvapení, ale tohle je zkrátka jen rutině odfláknutá práce, kterou tvůrce nedokázal oživit, zdynamičnit, navodit zde jakoukoliv atmosférou, jakkoliv film stylizovat, prostě natočil naprosto nepůsobivou podívanou, která by si zasloužila putovat spíš rovnou do TV. Snímku navíc nepomohl ani poměrně zvučné obsazení, všichni na mě působili stylem, „Rychle do toho a pryč od toho“, a i po trikové a akční stránce je to upachtěné a nenápadité až běda, mě to prostě celkově nesedlo a nebavilo, a já nemám jediný důvod to někdy vidět znovu či dokonce to snad někomu doporučit.

Pokud se mě někdo v budoucnu zeptá, ať mu doporučím nějaký nářezový odvaz, či nenáročnou maximální zábavu, tak určitě neopomenu tento snímek, pod jehož názvem se sice dalo očekávat cokoliv a dopadnout to mohlo též jakkoliv, ale že to bude taková pecka, to jsem neočekával ani v těch nejdivočejších snech. Ono vůbec propojení přisprostlé teen komedie s krvavým hororem byla dost ošemetná a riskantní záležitost a já osobně příliš nevěřil, že by to mohlo zrovna v tomto konkrétním případě dopadnout nějak výjimečně, ale opak je pravdou, tady se povedlo snad opravdu úplně všechno a dopadlo to prostě na výbornou. Od začátku se jedná o nadupanou, trefně švihlou, jízdu, vyplněnou nadmíru fungujícími fóry a hláškami, jen tak nezapomenutelnými scénami, velmi sympatickými postavami, a to ať už v podobě tří skautů, tak jejich nehorázně sexy parťačky, dokonale zvládnutým gore, kterého je navíc opravdu hodně a je i zatraceně nápadité a tohle všechno kupodivu fakt drží pohromadě a zatraceně dobře to baví. Tvůrci navíc ani jednou nesklouzli k nějaké trapnosti, naopak, i ty nejšílenější a nejnesoudnější momenty a scény se jim podařilo přeměnit v dokonalou zábavu, která měla koule, zkrátka, já jsem z této krvavé zábavy neskutečně nadšený.

Dárek na mě především kvůli v podstatě celé první polovině zapůsobil jako nezáživná a nevýrazná podívaná, která sice postupem času začala díky nečekaným situacím a zvratům nabírat na intenzitě a zábavnosti, nicméně můj výsledný dojem to už stejně nedokázalo nějak zvlášť ovlivnit. Jsou sice thrillery, kde postupné, pomalé dějové a atmosférické zhutňování funguje, to ovšem není případ tohoto snímku, neboť to tempo zde je skutečně až moc pozvolné a nepůsobivé, a ani atmosféra nedosahuje bůhvíjaké přesvědčivosti a vlivu na konečné pocity. Samotná zápletka jinak není nikterak objevná, zvraty nebyly příliš zajímavé a efektní a i závěrečná pointa mě nechala až nepříjemně chladným, ovšem za vyloženě nudnou podívanou Dárek považovat též nelze, neboť na to se tam vyskytovalo dostatek napínavých a fungujících scén a momentů, takže se divák může bez problémů důstojně bavit a celkově jde v tomto směru o lehce snesitelný průměr. V obsazení pak nejvíce dominuje, k mému velkému překvapení, jednoznačně Jason Bateman, kterého jsem měl až doposud spojeného čistě jen s komediálními rolemi, ovšem i v této ryze vážné roli podal opravdu přesvědčivý výkon a bavil mě. Horší je to ovšem už s Rebeccou Hall a především Joelem Edgertonem, kteří mě naopak svou nevýrazností a mdlými výstupy doslova otravovali a laťku kvality snímku tedy určitě nepozvedli. Joel Edgerton zkrátka sice nenapsal a nenatočil nějak vyloženě průserový film, k vyložené zábavnosti má ale dost daleko a za nějakou větší pozornost tak bohužel nestojí.