cherita

Neuvěřitelně nudná a natahovaná pohádka, která vznikla zřejmě jenom proto, aby do ní mohl Herz obsadit celou svoji rodinu - včetně sebe.

Psychedelicko-historický portrét nejkrvavější šlechtičny všech dob s výbornou představitelkou hlavní role, skvělou hudbou, přestřelenou stopáží a neskutečně stupidními scénami a dialogy (rozhovor hraběnky s Darvulií: „jsem tak unavená, že bych nejradši umřela“ „ještě nemůžeš zemřít, musíš se postarat o svého syna“ „já mám syna?“). Jakubisko chtěl zbavit postavu čachtické paní nánosu krvavých legend a ukázat ji jako nešťastnou –a zfetovanou- oběť politických intrik, ale chybí mu na to peníze i pořádný scénář. Nepovedený a nudný film doprovázený velkohubou reklamou.

Jane Campionová si pro filmovou adaptaci nemohla zvolit obtížnější materiál než román Henryho Jamese. Portrét dámy je totiž kniha značně tlustá a navíc zcela zahleděná do vnitřního světa hlavní hrdinky, jehož znalost je pro pochopení titulní postavy klíčová a zároveň do filmu jen velmi těžko převeditelná. Není tedy chyba pouze Nicole Kidmanové, že se z Isabel stala neurotická fňukna, která neví, co chce, ale i samotné režisérky, jejíž pokus o plastický obraz ženské duše se zkrátka nevyvedl tak, jak měl. Místo něj zůstala jen nevýrazná dramatizace původního textu, která kromě páru formálních kudrlinek zaujme snad jen dokonalou hudbou Wojciecha Kilara. A tím přídomkem dokonalá opravdu nepřeháním. Za to, co teď napíšu, po mně fanoušci Michaela Nymana nejspíš hodí piano, ale Portrét dámy má ze všech Campionové filmů nejlepší soundtrack. Nic víc, bohužel.

Zajímavá alternativa k české verzi téhož příběhu natočená vpodstatě ve stejnou dobu. Narozdíl od té naší je tahle trochu méně poetická, má jasně určené záporné postavy a úplně jiný, ale o nic šťastnější konec. Jenom ten princ byl mnohem hezčí. Škoda, že neuměl hrát.

Film mnohem méně vtipný, než být mohl, a mnohem více romantický, než být měl, navíc s docela nesympatickými postavami (Mathiasovy ženy -exmanželka a přítelkyně- jsou na zabití obě). Příběh se sice odehrává v Anglii, ale britského na téhle komedii není zhola nic. Tu jednu londýnskou ulici si filmaři mohli klidně vytvořit doma ve Francii a ušetřit si tak zbytečnou cestu přes Kanál. Nikdo by to nepoznal.

Tahle adaptace románu Elizabeth Gaskell se mi líbila mnohem víc než všemi vychvalovaný Cranford od stejné autorky, už jenom proto, že v ní zemře podstatně méně lidí. Hlavní hrdinka Molly Gibsonová je ve své bezelstné upřímnosti a laskavosti natolik sympatická postava, že není možné si ji nezamilovat, a ačkoliv je příběh naprosto předvídatelný a navíc i trochu zkratkovitě vyprávěný, svým šťastným koncem určitě potěší nejedno srdce divákovo. P.S. Keeley Hawes je opravdu neuvěřitelně podobná Keiře Knightley, což mi přijde docela vtipné vzhledem k tomu, že jejím manželem je v civilu tento muž.

Seriálová zvrhlost netušených rozměrů. I ta Brooksova parodie byla historicky přesnější a příběhu Robina Hooda věrnější než tenhle pochybný paskvil. Herci jsou příšerní, scénář nejspíš ani neexistuje a co se týče kostýmérky, tak ta snad musela být permanentně sjetá: Robin pobíhá po Sherwoodu v teplákovce, Mariana nosí šaty v army stylu a Gisborne vyznává koženou módu. Jednu hvězdičku dávám za to, že má tahle slátanina obrovský potenciál stát se něčí guilty pleasure. Já ale bohužel nejsem ten případ.

Slibně začínající, leč přece jen dosti chabý pokus o staromilsky anglický pohádkový příběh, se spoustou sympatických vedlejších postav, které ale nemají zdaleka tolik prostoru, kolik by si zasloužily. Místo nich se film věnuje třem protivným nánám Fosíliovým a jejich nezáživné cestě za splněnými sny. Emma Watson je tady evidentně jenom kvůli svému jménu, protože po herecké stránce na svoji roli vůbec nemá a ani se do ní typově nehodí. Kdyby se scénárista vybodl na fakt, že adaptuje jakousi slavnou dětskou knížku, stmelil trochu ten epizodní děj, ignoroval otravné hlavní hrdinky a zaměřil se víc na skupinku Sylviiných nájemníků, mohly být Baletní střevíčky přesně tím příjemným a pohodovým zážitkem, který jsem tak horlivě očekávala. Bohužel. Hroutit se z toho zklamání určitě nebudu, ale vidět už to nikdy nechci.

Ve srovnání s ostatními Brosnanovými bondovkami je tohle veskrze průměrný film. Sice ne tak trapný jako Dnes neumírej, ale nadruhou stranu ke kvalitě zbylých dvou se ani nepřiblíží, hlavně proto, že začíná být zábavný až hodinu po svém začátku s přistáním hlavního hrdiny na asijském kontinentě. Do té doby nic moc. Postava Teri Hatcherové je úplně zbytečná a jenom prodlužuje tu počáteční křeč na neúnosnou délku a Jonathan Pryce si svoji roli možná docela užil, ale mě jeho nevýrazné ztvárnění maniakálního padoucha nebavilo ani trochu. Za zmínku stojí maximálně tak Vincent Schiavelli v pětimintovém výstupu německého čističe, zbytek je příjemně zapomenutelný.

Z mého laického pohledu byl Pierce Brosnan docela obstojný Bond, udělal ovšem jednu zásadní chybu – natočil o jeden film víc než měl. Tenhle herec podle mě vždycky těžil spíš ze svého atraktivního vzhledu než z nějakého extra charismatického projevu, takže není divu, že s přibývajícími kily a šedinami je coby tajný agent jejího veličenstva čím dál více k smíchu. A nijak mu nepomáhá ani scénář, který je ještě infantilnější než obvykle. Lee Tamahori dělá, co může, ale navzdory všem výbuchům, honičkám, technickým udělátkám a podobným volovinám se mu zkrátka nepodařilo zakrýt fakt, že Toby Stephens a Rosamund Pike jsou mnohem sympatičtější dvojice než Brosnan s Berryovou.