cherita

Jindřich VIII. se může jít zahrabat i se všema šesti manželkama, protože vedle Julia Caesara a jeho následovníků vypadá doslova jako chudý příbuzný. Příběh pádu římské republiky má totiž přesně to, co Tudorovcům chybělo – zajímavé a navzdory všem svým úchylkám a nedostatkům sympatické postavy a zábavný scénář, který se nebojí vytěžit z daného historického období maximum, díky čemuž se mu občas daří vytvářet téměř až absurdně humorné situace – například, když Attia organizuje ve svém domě obléhaném rozzuřenou chudinou hromadnou sebevraždu. Znovu bych už asi všech dvaadvacet dílů vidět nemusela, to ale nic nemění na faktu, že Řím je povedený seriál, který má do nudné lekce dějepisu hodně daleko.

Skvěle napsaná a zahraná adaptace jednoho z nejznámějších příběhů anglické literatury. Nepatřím k nadšeným obdivovatelům předlohy, absolvovala jsem ji jednou a to ještě s velkým sebezapřením, ale díky tomuhle vyjimečnému zpracování mám chuť přečíst si ji znovu. S čestnou výjimkou další BBC adaptace z roku 1973, je tohle asi jediná verze, kde opravdu můžete vnímat tu vzájemnou přitažlivost mezi hlavními hrdiny, o což se zasloužili hlavně jejich představitelé. Ruth Wilson není typická kráska a přesto (nebo možná právě proto) z ní nemůžete spustit oči. Jana v jejím podání je přesně taková, jak ji asi Charlotte Brontëová opravdu zamýšlela - mladá dívka, jež je okolnostmi přinucena skrývat svou vášnivou povahu pod maskou odměřené zdvořilosti, kterou teprve pod vlivem svého zaměstnavatele začíná strhávat. No a co se týče Tobyho Stephense, tak ten byl pro tuhle roli opravdovou výhrou. Je přesně tak ošklivý, jak diktuje předloha, ale Rochestera hraje tak, že máte pocit, jako byste přitažlivějšího muže v životě neviděli. Jediné moje námitky směřují ke čtvrtému dílu, jenž svým sladkým závěrem balancuje na hranici vkusu, a k postavě tety Reedové, která se vinou přehrávající Tary Fitzgerald prostě nedá brát vážně, ale moje nadšení je příliš velké na to, abych kvůli těmhle nedostatkům snižovala hodnocení. Zatím asi nejlepší Jana Eyrová, jakou jsem viděla.

Nádherná Herzova pohádka, která straší tuzemskou drobotinu už přes třicet let, aniž by přitom ztratila něco ze svého kouzla. Dokonalý důkaz toho, že aby mohla kýčovitá pohádková romantika fungovat, musí mít protipól v podobě temných a hororových prvků. Ponurá atmosféra zchátralého hradu, Hapkovy chmurné varhany a především naprosto fascinující netvor v podání Vlastimila Harapese, který dokáže ve zvířecí masce vyjádřit emoce mnohem lépe než pomocí vlastního obličeje. Malým dětem to asi moc neřekne, ale mě to okouzlilo.

Že se tvůrci při psaní scénáře příliš nedrželi předlohy, mi žíly zas až tak netrhá, že ale nedokázali Defoeův původní příběh nahradit něčím trochu smysluplnějším, to už je problém. To, co vytvořili, je totiž jakýsi podivný romantický slepenec, který sice má pár úžasných momentů, ale na jeden takový připadají dva úplně pitomé. Hlavní hrdinka už není ta sympaticky zkažená žena doplácející na svou lehkomyslnost a absenci morálních hodnot, ale spíš nebohá oběť nešťasných okolností, jejíž motivace a pohnutky jsou pro mě jen těžko čitelné. Jednu chvíli se ohání svou katolickou výchovou, aby se vzápětí dobrovolně vrhla na dráhu prostituky. Obsazení ovšem leccos zachraňuje. Robin Wright je ve své roli výborná, přičemž ona fáze laciné děvky permanentně naložené v lihu se jí povedla rozhodně nejvíc. Škoda, že na ni neměla víc času. Johna Lynche moc často nevidím, takže mám radost z každé jeho role, a Morgan Freeman snad ani špatně hrát neumí. Mě tenhle film spíš zklamal než potěšil, ale pokud máte rádi americké pohádky, určitě si přijdete na své.

Tahle Emma z roku 1996 je sice věrnější než verze s Gwyneth Paltrow co se týče kostýmů a dekorací a dává taky více prostoru vedlejším postavám, ale tím výčet jejích kladů končí. Celý film se strašlivě táhne a dvojice Strong – Beckinsaleová je nesympatická až na půdu. Ona je sobecká a namyšlená fiflena a on – nemá cenu mluvit. Člověk si ještě rád vzpomene na Jeremyho Northama, který sice taky nebyl úplně dokonalý Knightley, rozhodně ale jeho charakteru odpovídal víc než tenhle Strongův protivný a žárlivý hulvát. Hrůza. Za Olivii Williams, prosluněný anglický venkov a za kouzlo předlohy, které se jim nepodařilo úplně zničit, dávám 3*.

Další z řady seriálů o mladých, krásných a bohatých. Je to celkem svižně natočené, hezky to vypadá, ale nevěřím, že to může fungovat déle než jednu sezónu. Postavy jsou vesměs dost nesympatické, přičemž celému hereckému osazenstvu spolehlivě vévodí přehrávající tragéd Ed Westwick ve valmontovské roli zhýralého frajera Chucka Basse, který –narozdíl od ostatních- má alespoň tu výhodu, že je snadno zapamatovatelný. Ani on ale nemůže vyvážit fakt, že Gossip Girl zkrátka není pro mě. Čtyři díly mi bohatě stačily.

Velké zklamání. James Cameron měl k dispozici nejnovější technologie a gigantický rozpočet a nepodařilo se mu vytvořit nic víc než vizuálně trochu působivější spořič obrazovky plný létajících medúz, modrých lidí a svítících rostlin. A přitom chybělo tak málo. Mít Avatar nějakých 100 minut čistého času, nejspíš bych i já patřila k oné většině nadšených a ani by mě nenapadlo rýpat se v tom jednoduchoučkém ději. Jenomže co se týče přiměřené stopáže, ztratil Cameron soudnost už dávno. Dovedu si živě představit, že za pár desítek let bude Avatar jedním z těch otravných must-see filmů, který je všemi považován za milník kinematografie, ale dívat se na něj nikdo nechce, protože je ve skutečnosti děsně dlouhý a děsně naivní, což se bude milosrdně zdůvodňovat tím, že „takhle se zkrátka filmy tenkrát točily “. Netočily. To jenom pan režisér tenkrát nebyl schopný nic lepšího vymyslet.

Na zvracení mi z toho sice nebylo, ale do smíchu taky ne.

Chladný a odtažitý. Takový ten film je. Luxusní interiéry, depresivní hudba, lidé, kteří neustále mluví o lásce a tváří se u toho melancholicky, statické několikaminutové záběry na Nicole Kidman, která divně vypadá a divně hraje – není to nic jiného než hra na umění. A mně se hrát nechce…

Poněkud rozvleklé drama o ženě, která nepochopila, že svobodná vůle vštěpovaná násilím přestává být svobodná. Když pominu fakt, že díky oficiálnímu textu distributora jsem čekala něco úplně jiného, tak to nakonec nebylo tak zlé. Konkrétně herecké obsazení se velmi povedlo. Vyzdvihovat Isabelle Huppert je zbytečné, kdo už ji někdy viděl, ten ví. Mě ale mnohem víc zaujala ta bruneta v hlavní roli dívky, která se jako jedna z mála odváží vzepřít se nezdravému vlivu internátní výchovy. Myslím, že právě její fascinující tvář, společně s tou experimentální hudbou, si budu z celého filmu pamatovat nejvíc.