cherita

Špatné. A to říkám jako někdo, komu se Körnerové předloha opravdu líbila. Její filmové zpracování mohlo vypadat úplně jinak a lépe, jenže Zdeněk Troška za a) vůbec nechápe, že i tak pokleslý žánr jako je červená knihovna se dá dělat vkusně a za b) pravděpodobně žádnou historickou harlequinku v životě neviděl a Andělskou tvář natočil tak, jak si zřejmě on sám představuje, že by takový film měl vypadat, takže výsledkem je další troškovská trapně upocená pohádka, která se od těch ostatních liší jen tím, že mají všechny postavy francouzská jména a Kuklová se tam ukáže nahoře bez. Konečný dojem nezlepšuje ani hudba, která je velkolepá, ale ne působivá, ani příšerné kostýmy, která přidávají všem herečkám alespoň deset kilo. Za jiných okolností by takovou slátaninu mohli zachránit dobří herci, ale to by tam nejdřív nějací museli být. Že je Pomeje tragéd, to víme všichni, a Kuklová je sice pořád kočka, ale její herecký výkon je jak z Pytlákovy schovanky. Jednu hvězdičku přičtu za své každoroční nutkání zasednout k televizi vždy, když Andělskou tvář dávají, abych zjistila, jestli mi třeba od minula nezměknul mozek a nezačne se mi to líbit. Zatím se to nestalo…

Výborná televizní minisérie, která je k divákovi neznalému historických souvislostí mnohem víc friendly než Kapurův zmatený film. Na rozdíl od něj si taky dějiny méně zkrášluje a idealizuje, což je pěkně vidět hlavně v charakteristice postav. Zatímco například takový Robert Dudley byl ve filmu romanticky zobrazen jako milující muž, který se zaslepen svojí láskou dopustí osudové chyby, tady se z něj stal bezohledný prospěchář, který sice Alžbětu miluje, ale nikdy přitom nezapomíná myslet hlavně sám na sebe, a když je to potřeba, umí se zachovat jako pěkný parchant. Herecké výkony jsou špičkové. Anne-Marie Duff se tímto pro mě přesunula ze škatulky ‚podivně vypadající manželka Jamese McAvoye‘ do kategorie ‚výborná herečka‘, její Alžběta je uvěřitelná ve všech podobách – od mladé energické panovnice až po paranoidní stařenu. Závěrečné dva díly mě sice nebavily tolik jako ty úvodní, což je taky jediný důvod, proč nedávám plné hodnocení, i když jsem původně chtěla, ale jinak vážně nemám co vytknout. Panenskou královnu bych dala povinně promítat lidem, kteří mají na svědomí Tudorovce, aby pochopili, že historický seriál se dá natočit chytře a poutavě, aniž by musel lákat diváky na sex nebo na pochybnou modernizaci.

V době, kdy se můj věk ještě nepočítal v dvouciferných číslech, mě Jessica Fletcherová docela bavila. Dnes už je pro mě nekoukatelná...

V okamžiku, kdy Capa posílal domů svou poslední zprávu, jsem už věděla, že to bude na plný počet. Můj nejoblíbenější film Dannyho Boyla, který má v sobě všechno to skvělé z jeho předchozích snímků, a k tomu ještě cosi navíc (i když McGregor chybí, to je fakt). John Murphy je génius. A Danny k tomu nemá daleko. So if you wake up one morning and it's a particularly beautiful day, you'll know we made it. ..

Krimiseriály přicházejí na televizní obrazovky a zase odcházejí, bývají si navzájem zoufale podobné a doopravdy zaujmout mě dokáže málokterý. Takže skutečnost, že mi zrovna tenhle utkvěl v paměti a zůstal tam i po tolika letech, vypovídá něco o jeho kvalitě. Vlastně o něm ani nedokážu napsat nic konkrétnějšího, jenom si pamatuju, že by takový poctivější a temnější. Rozhodně bych se na něj ráda podívala znovu.

Kuriózní adaptace. Už od samého úvodu, kdy Catherine Morlandová pobíhá mezi hroby za doprovodu elektrických kytar a osmdesátkových synťáků, začíná divák tušit, že tenhle film bude mít se satiricky vtipnou předlohou asi jen málo společného. Svou atmosférou, stylizovanými hereckými výkony i líčením to celé opravdu spíš než Jane Austenovou připomíná laciný béčkový horor (ve kterém se ovšem neděje vůbec nic děsivého). Chvíli jsem si na to musela zvykat, ale nakonec mě to bavilo víc než sice tradičnější, ale trošku uspěchané a chaotické zpracování z roku 2007.

Nejsou to úplně čisté 4*, spíš tak 3,5. Těžko vyčítat televizní inscenaci z roku 1972 nulovou výpravu, statické scény nebo absenci hudebního doprovodu. S tím už člověk musí tak nějak počítat. Nadruhou stranu takovou věrnost, s jakou tvůrci zachytili všechny vedlejší dějové linie a propletené vztahy mezi tolika postavami, v žádné z pozdějších verzí neuvidíte. Částečně proto, že do filmu se zkrátka všechno nevleze, a kromě toho současné adaptace kašlou na všechny ty odbočky v ději, které sice zpomalují tempo, ale jsou klíčové pro vývoj titulní postavy, a soustředí se spíš na vztah hlavní dvojice, což je zase problém tohoto zpracování, které by potřebovalo trochu výraznějšího pana Knightleyho. Zkombinovat tyhle dva přístupy, a mohla by vzniknout dokonalá verze Emmy, na kterou pořád ještě marně čekám.

Líbilo, moc. Tedy až na ten závěr, kdy hlavní hrdinka rozstříhá ty nádherné růžové šaty po své kamarádce a ušije si z nich pytel na brambory.

„Marriage is indeed a maneuvering business.“ Mansfield Park je podle mě vůbec nejslabší román JA a až do nedávna jsem měla za to, že se podle něj dobrý film ani natočit nedá. Patricia Rozema dokázala, že to možné je, ovšem pouze za předpokladu, že zabijete bezkrevnou hlavní hrdinku a nahradíte ji spisovatelčiným alter-egem. Kromě téhle podstatné změny se režisérka dopustila ve scénáři ještě mnoha jiných úprav, tu více tu méně křečovitých, ale mě se líbí všechny. Tohle Mansfieldské Sídlo už jenom těžko nějaká další verze překoná. Alespoň té z roku 2007 se tedy rozhodně nepovedlo.

Jediný způsob, jak se vypořádat s tímhle křečovitým pokračováním, je předstírat, že vůbec neexistuje. Colin a Hugh dostanou každý po jedné hvězdičce, zbytek nestojí za nic.