cherita

Dokonalá ukázka toho, jak by remake neměl vypadat (když už teda nějaký musí vzniknout). Jednotlivé díly slepě kopírují britský originál, a když už se tvůrci odváží k nějaké změně, dopadne to většinou tragicky (viz třeba to uvalené finále). Jako by v Americe neměli dost starých kriminálek, ze kterých mohli čerpat inspiraci. Tohle chtělo mnohem osobitější přístup. Panuje tady takové přesvědčení, že to všichni hodnotíme hůř, protože jsme originál viděli jako první, ale já jsem měla tu čest nejprve s touhle verzí a málem jsem se u ní ukousala nudou.

Kvalit Life on Mars to ani zdaleka nedosahuje, ale to snad ani nikdo nečekal. Koukat se na to ale pořád dá, ba dokonce se na tom dá vytvořit i docela slušná závislost, smíří-li se člověk s faktem, že nová hlavní hrdinka nesahá Samu Tylerovi ani po okraj jeho zvonáčů. Zpočátku to sice vypadá, že půjde jen o nastavovanou kaši vařenou podle lifeonmarsovského receptu, ale kvalita jednotlivých sérií má naštěstí vzestupnou tendenci. Škoda jenom toho závěru, který je na můj vkus až příliš doslovný a kterým tvůrci tak trochu zpětně zničili i finále Life on Mars, protože se díky němu ukázalo, že to, co Sam na konci udělal, vlastně nemělo vůbec žádný smysl.

Bodie and Doyle meet Charlie Kauffman. Námět je to stejně prostý jako geniální: Šéfinspektor manchesterské policie Sam Tyler upadne do bezvědomí po přímém kontaktu s čelním nárazníkem projíždějícího auta a probudí se na místě nehody o 33 let dříve. Auto zmizelo bůhvíkam, s ním i silnice, soudě podle dokladů ztratil Sam někde jednu hodnost a v dříve vycíděné a vymalované policejní stanici se teď v oblaku cigaretového kouře procházejí chlápci, kteří nosí kotlety a flanelové košile, předpisy jsou pro ně sprosté slovo a pro ránu nikdy nejdou daleko. Vyvážená kombinace akce a humoru, vcelku dost mysteriózna, nádherná retro patina 70. let, nadupaná znělka, naprosto nesrozumitelná angličtina a David Bowie – to je Life on Mars v celé své kráse. Co epizoda, to jeden zajímavý, pečlivě vygradovaný příběh s promyšlenou pointou. Musím říct, že podobný pocit nefalšované dokonalosti jsem naposledy zažila snad jen u prvních dvou sérií Lost, s tím rozdílem, že tvůrci LOM věděli, kdy přestat, a nenatahovali seriál víc, než bylo zbytečně nutné. Možná, že moje nadšení už napodruhé nebude tak veliké, to ale nic nemění na tom, že Life on Mars je jedním z nejlepších a nejoriginálnějších britských seriálů posledních let se skvěle napsanými postavami. Hlavně Gene Hunt, to je přímo automat na hlášky. She’s as nervous as a very small nun at a penguin shoot.

Poměrně tuctový a nenáročný seriál, který svou naivitou a schematičností postav jakoby vypadl z let osmdesátých (svým způsobem je vlastně hodně podobný tomuhle). Nekouká se na to špatně a od ubulených harlequinek typu Vampire Diaries je to rozhodně krok kupředu, ale to věčné zobrazování upírů jakožto zapřisáhlých abstinentů přežívajících na krevních konzervách už mě fakt nebaví. Vzhledem k tomu, že jednou z nejoblíbenějších seriálových postav dneška je masový vrah, mi taková opatrnost tvůrců přijde úplně zbytečná. Dobře, že to utnuli po první sezóně. Dál už by to stejně nemělo smysl.

Chápu sice, že se tahle adaptace líbí těm, kteří nekriticky milují předlohu, protože z ní není vynecháno VŮBEC NIC (sami posuďte, jestli je to spíš klad nebo zápor). Co ale nechápu vůbec, jsou ty nadšené ohlasy na Timothyho Daltona. Coby Rochester totiž tak ukrutně přehrává, že by se měl pro příště řídit Cimrmanovým hereckým desaterem (bod č. 3: Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.). Vím, že i takové desítky let staré televizní inscenace slavných románů mohou mít své kouzlo, ale tahle mě zrovna dvakrát neoslovila. Nemůžu se ubránit srovnání s BBC verzí z roku 1973, která je sice úplně stejně papundeklová a taky tak otrocky věrná, ale díky skvělým představitelům Jany a Rochestera nabízí úplně jiný zážitek.

Ohavná rádoby historická telenovela, která neměla valný úspěch ani u mexických diváků, což už o něčem svědčí, protože tam obvykle zírají i na ty sebenemožnější blbiny s velkým nadšením. Corazón salvaje je v pořadí už asi čtvrtá seriálová adaptace stejnojmenného románu spisovatelky Caridad Bravo Adams, přičemž předchozí zpracování z roku 1993 je v Mexiku dodnes velmi oblíbené a má spousty fanoušků, kteří se už předem obávali toho, že jim někdo bude kazit jejich oblíbený příběh. Obavy to byly oprávněné. Nehodlám plýtvat energií vypisováním všeho, co je na téhle telenovele špatné (stejně by to nikdo nečetl), stačit myslím bude, když sem hodím odkaz na trailer, ve kterém je trapnost tohoto veledíla zhuštěna do tří úděsných minut.

Veskrze průměrná romantická komedie, která těží z takové té naivní představy čtenářek historické červené knihovny, že 19. století bylo mimořádné romantické období pro život, a že muži tehdy žijící byli dokonalí gentlemani, pro které bylo štěstí ženy vším. Já tuhle představu nesdílím a škodolibě očekávám nějaký ten sequel pojednávající o tom, kterak se Meg Ryan coby prototyp moderní ženy snaží vyrovnat s realitou všedního dne před sto lety. Pravda, na Hugh Jackmana v dobovém kostýmu se kouká hezky, ale stejnou službu vám může nabídnout i Dokonalý trik a ten vám k tomu přidá ještě Christiana Balea a zajímavý příběh.

Kdyby tam nebyli tak sympatičtí herci, řekla bych asi, že je to blbost. Jenomže oni tam jsou, takže... je to blbost se sympatickými herci:)

Naivní upírská telenovela, která se nám podobně jako twilight snaží namluvit, že upíři coby nesmrtelná a krvežíznivá monstra nemají na práci nic lepšího, než objíždět americká maloměsta, navštěvovat tamější střední školy a balit tam zádumčivé osmnáctky. Všem, kteří hodnotili odpadem po jedné nebo dvou epizodách, gratuluji k ušetřenému času, protože se to s přibývajícími díly stejně vůbec nezlepšuje. Děj, místo aby gradoval, se stále více komplikuje, přibývají nové a nové postavy, vytahují se další a další ‘temná tajemství’. Na konci první série jsem už nevěděla, kdo je čí dcera a kdo se koho snaží zabít. A ti vymydlení američtí teenageři, kteří tam suplují za herce, mi to taky nijak neulehčili, protože jsou nevýrazní a sobě navzájem strašně podobní. Hvězda navrh za Iana Somerhaldera, který coby ‘zlý’ upír Damon sem tam pronese nějakou tu hlášku (sem tam znamená tak jednou za tři díly).

Film nic moc, ale líbil se mi Jason Bateman. Vypadá jako americké dvojče Martina Freemana.