cherita

Strašně polopatické a ukecané, i když Emily Blunt a Mattu Damonovi to spolu moc slušelo, to se musí nechat.

Oslava povrchnosti a lidské hlouposti. Film tak nebetyčně trapný, že jsem ihned po jeho skončení musela oprášit předlohu, abych zjistila, jestli je doopravdy taky tak pitomá – a není. Tedy děj je skoro stejný, dialogy taky, jenomže kde se předloha dívala na věci s ironickým odstupem, tam se film bere smrtelně vážně a ještě nás nutí, abychom sympatizovali s postavami (se kterými bych se já osobně v reálném životě rozhodně nechtěla potkat). Výsledkem je tak přesně ten typ romantického slepence, který se kniha snažila parodovat. A nejvtipnější je, že si to Viewegh zprasil úplně sám.

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli to bylo lepší nebo horší než ta slavná upírská sága. Je hezké, že zdejší ústřední trio narozdíl od toho stmívacího nevzbuzuje u člověka nutkání vypichovat si oči nebo jiné smyslové orgány, a že Andrew Niccol dělá, co může, aby z toho knižního paskvilu uplácal alespoň trochu životaschopný film. Na druhou stranu si ale říkám, jestli to není spíše na škodu, protože když vidím, jak zajímavý ten film ve skutečnosti mohl být, a jak snaha a talent všech přítomných přišly vniveč vinou té stupidní předlohy, štve mě to ještě víc, než Twilight, který je přinejmenším tak nějak konzistentně blbý po všech stránkách, včetně režie a hereckých výkonů.

Příjemná romantická pohádka, na které mi ale vadí jedna věc - John Cusack a Kate Beckinsale tvoří tak sympatický pár, a přitom spolu v celém filmu stráví dohromady tak deset minut. Po zbytek času pak zůstanou každý zvlášť a to je velká škoda. Ale i tak těm vyšším hodnocením docela rozumím, obzvlášť pokud se na to člověk dívá v období vánočních svátků.

Tak tohle bylo více než příjemné překvapení, i když zděšena místním hodnocením předpokládám, že jsem viděla úplně jiný film než všichni ostatní. Ani se mi nechce ty komentáře číst, protože by mě to určitě nebavilo tak, jako samotný film, a jenom bych si tím pokazila ten úžasný zážitek. Nechci se ani rozčilovat nad tím, jak je možné, že v mnohém podobný Zamilovaný Shakespeare sklidil takové ovace (a tolik Oscarů), zatímco kolem Anonyma všichni jen tak rozpačitě chodí po špičkách. A to nemluvím o tom, kolik pisatelů se tady veřejně chlubí tím, jak jim ten děj připadal složitý, aniž by je třeba napadlo, že závada může být na jejich přijímači. Já osobně jsem dlouho neviděla lepší film. Skvěle zahrané, překvapivě dobře natočené a ani na chvíli nudné. A Rhys Ifans nebyl v žádném filmu takhle sexy (o to více zamrzí, že jeho mladší verzi hraje jakési slizké štěně).

Nijak zvlášť vtipná komedie, u které neustále čekáte, kdy už se děj konečně pořádně rozjede. To se sice nakonec doopravdy stane, ale až v poslední čtvrthodině, což už je jaksi trochu pozdě. Z toho nápadu ‚zabiják na třídním srazu‘ se dalo (a mělo) vytřískat mnohem víc. A vůbec bych se nezlobila, kdyby to mělo být na úkor té nudné zápletky s hrdinovou bývalou láskou.

Minisérie, která se nijak zvlášť neliší od jiných televizních adaptací literárních klasik z té doby. Děj je, jak bylo tehdy zvykem, zachován co nejvěrněji a sestry Dashwoodovy jsou poměrně sympatické. Jenom ten výběr představitelů plukovníka Brandona a Edwarda Ferrarse nebyl zrovna šťastný. Ne, že by to byli špatní herci, jenom jsou si typově tak podobní, že jsem je od sebe zaboha nemohla rozeznat.

Ze své antitwillightovské zášti vůči Robertu Pattinsonovi jsem už naštěstí vyrostla (no, možná jsem ji spíš jen nasměrovala proti Kristen Stewart), a uznávám, že za určitých okolností by z něj mohl být i dobrý herec, ale v úplně jiném typu rolí, než je tahle. Předlohu sice neznám, ale jestli jsem to z filmu dobře pochopila, tak hlavní hrdina má být někdo, kdo pro nedostatek jiného talentu založí celou svou existenci na sebevědomém vystupování, a to je něco, co Pattinsonovi opravdu nežeru, obzvlášť když je tady ještě ošklivější než obvykle a celou dobu vypadá, jako by se snažil rozchodit kocovinu. K filmu samotnému asi tolik, že si za pár dní nejspíš vůbec nebudu pamatovat, že jsem ho viděla, i když některé okamžiky dávají tušit, že předloha nemusí být vůbec špatná.

Teď kdybychom spadli, tak bychom zabili dvojnásobný počet diváků... než minule.

Jeden z těch filmů, u nichž přesně dopředu víte, jak budou vypadat. Nemusí to být nutně na škodu, někdy ani člověk nemá na žádná překvapení náladu. Když ale u závěrečných titulků došlo na autentické záběry těch skutečných šiček z Dagenhamu, uvědomila jsem si, že spíš než neškodnou retro komedii bych o nich mnohem radši viděla nějaký dokument.