johin

Chápu, že je to filmová adaptace brodway show, ale za mě strašně flopnuté písničky (kromě servnutých vocals Reginy George, Reneé Rapp na hrad, a funny písnička Karen). Nevim jestli byly blbě napsané nebo špatně nazpívané. Každopádně velká škoda.

První dvě série fajn, ale je to furt to samé dokola. Někdo dělá něco nemorálního, pak se ponaučí, většinou trapně a ploše, Jeff dá svůj 1037372995.speech a konec. Což, jasně, má být ten vtip, ale je to nezajímavé a únavné, už ty díly hodně přetáčím. Jako baví mě ty filmové a popculture reference+to za mě zachraňují Chang a Abed.

Vergara zabila, nos a nové obočko a jela drsně. A ještě jsem si osvěžila španělské nadávky

Sedlák si mě mega získává. Přináší zase něco nové na česká plátna a televize. Je to dobrý rebelant, dobře si se vším hraje. Od super neokoukaného obsazení, přes super barvy a fajn soundtracky. Líbí se mi, že to fakt není osvěta stylu "fuj drogy, koukněte jaké špíny z vás budou" ale takový scifi a zároveň deep a zároveň vtipný banger.

Promarněná šance. Dobrý cast, ale heist filmů už je celkem dost, takže laťka je vysoko. Nebylo to nekoukatelné, ale zároveň jsem tam neměla tolik nervy, stresy jak bych chtěla. Bylo ale zajímavé sledovat Harta hrát někoho vážnějšího, někoho z koho si tam jen všichni dělaj srandu aby se pak klasicky komediálně vzteká.

Z tohohle filmu mám smíšené pocity. Z jedné se mi líbilo jak napřímo mluví o stále aktuální zkorumpovanosti politického systému, aktivismu, konformitě a spravedlnosti celkově. Také se mi líbilo, jak držel přes odlehčující úsměvné scény kamarádů Pavla a Plecha napětí. Vlastně mě celkově bavilo toto kontrastní duo, idealista a materialista.   Z druhé strany mi to přijde takové nedořešené. Přišlo mi, že tam řeší až moc kauz naráz, naznačují se tam nějaké mezipostavové vztahy, které se na místě rozplynou a jde se na další věc. Jakoby odškrkával body, co chtěl zahrnout, ale nedodělal to. Chápu, že nám to všechno nemůže přinést na zlatém podnose, ale stále mi to přišlo nedotažené. Zároveň jsem nevěděla, co si myslet o hlavní postavě. Jestli zastupuje jen slepé extremisty, co na internetu něco přečtou a hned to všude káží jako Písmo svaté, nebo je jen naivní zmatený chlap poznamenaný smrtí své přítelkyně bojující za nějakou spravedlnost.  Taky nevím proč se vytahuje prezident Bush ve stejné časové linii jako tehdejší premiér Babiš apod. Nakonec to bylo rozhodně něco, co dnes české filmy obyčejně nenabízí. Akční kamera, mix sociální satiry a thrilleru a již zmíněnou neomalenou upřímnost.

Filmy pana Greenawaye mají svou estetiku a opakující se prvky jako jsou nahota, provokativnost, vulgarita a jistá filozofičnost. Na to vše jsem se před zhlédnutím snímku připravila, ale zdaleka jsem nevěděla, co mě čeká.  Velmi intenzivní začátek mě upřímně zprvu dost distancoval jako diváka. Chci tím říct, že jsem děj vnímala spíše jako vymyšlený, nereálný, neosobní, artový, což byla chyba. Za zákrytkou přepychové restaurace, maniakálních výbuchů Alberta, brutálitou a násilí se schovával obyčejný a vlastně všední svět. Vyprávěl, ač velmi pobuřujícím a surovým způsobem, jak je těžké dostat se ven z toxického až nebezpečného vztahu/prostředí, jakou sílu má moc, peníze, nedotknutelnost mocných směřující až k dehumanizaci. Do toho mě hodně bavila hra s barvami. Každé dějiště mělo striktně přiřazenou barvu (bílá toaleta, červená restaurace, zelená kuchyně), do které se i postavy doladily oblečením. O to zajímavější mi přišla role milence Michaela, protože toto pravidlo zcela ignoroval, jakoby tam od začátku nepatřil. To také nejspíš upoutalo i Georginu, protože nebyl jen další panáček v manželově perfektním světě. A protože má Greenaway malířské vzdělání, bylo zajímavé věnovat pozornost i barokním referencím - obraz v restauraci, imitující hru světla a stínu z barokních obrazů, zdobnost, ale i hierarchizace společnosti či chórově laděný zpěv chlapce pracujícího v restauraci.  Závěrem musím říct, že Greenaway dokázal nastolit tak znepokojující atmosféru, s pomocí hudby pana Nymana a brilantních hereckých výkonů, že jsem si poté musela zapnout něco na odreagování. Opravdu silný filmový zážitek.

Vzhledem k tomu, že je film natočen podle stejnojmenné novely, čekala jsem další poválečnou variaci na téma zakázané lásky. Zde se podle mě spíš jednalo o koexistování obyčejných lidí a zoufalou snahu nebýt sám. Bohužel na můj vkus se děj až moc vlekl a postrádal dynamiku. Nejsem fanouškem pomalých filmů. Také bych ocenila titulky u německých pasáží, protože jsem nebyla vždy schopna rozklíčovat, co se děje. Byla jsem vlastně nedobrovolně vtažena do jejich reality dorozumívání, v tomto případě spíš nerozumění.  Musím ale uznat, že strohost a komornost scén a dialogů dodaly autentickou mrazivou náladu situace. Za to samozřejmě vděčíme i dechberoucí práci protagonistů hlavních postav s mimikou a schopností vynést emoce na povrch a jakýmsi způsobem komunikovat bez užití slov. Navíc černobílý konec byl efektivním završením filmu, jakoby bývalý voják ztratil zbytek barev života, protože zůstává sám.

Už prostředí kouzelné Paříže si mě získalo. Užívala jsem si krásné scenérie, příjemnou hudbu, takovou old-money atmosféru. Jsem zároveň ráda, že se nejednalo primárně o příběh o lásce, jak to v amerických filmech v Paříži bývá.  Soustředí se místo toho na sebepoznání hlavního protagonisty(Gil). Nespokojený v přítomnosti cestuje v čase do idylických ér světa a vede rozhovory se známými tvářemi umělecké scény dané doby, což mi povrchově připomnělo Noc s Hamletem od Holana.  Adorace “lepších časů” je ale nakonec rozuzlena jako opakující se fenomén napříč časem, čímž nám Allen připomíná žít přítomností a udělat si svůj “zlatý věk” sami.  Jediné, co mi celý film vrtalo hlavou bylo, že Gilova presence a působení v minulosti nenarušily nebo neovlivnily nějakým způsobem danou současnost, jak to v podobných filmech bývá. Ale dejme tomu, že to byl jednoduše splněný sen ve formě magických večírků. Koneckonců se aspoň Allen zbytečně nezaobíral vysvětlováním a soustředil se víc na perfektní provedení a myšlení postav - kostýmy a herecké výkony totiž za mě stály za to.