Katie88

Silně depresivní, ale možná nejlepší trezorový film. Jeden z těch, co by v postkomunistické zemi měl vidět povinně každý. Vynikající režií asi netřeba zmiňovat, ale perfektní výkony obou herců překvapit můžou.

Jiří Pomeje, jako temný hrdina z historické červené knihovny? Dovolte, abych se zasmála :-D Tu scénu, kde leží na "loži", prostěradlo tak tak zakrývající jeho intimní partie, už asi nikdy z hlavy nevymažu. Jako parodie dobrý, ale jako vážnej myšlenej film fakt ne. Troškovy filmy jsem nikdy neměla ráda, i přes těch pár pěkných pohádek, co natočil a tento debakl je jenom dalším důkazem...

Smutné je, že toto muzikálovo-Bollywoodské zpracování Pýchy a předsudku je jediné koukatelné ze všech moderních zpracování. Víc jak 3 hvězdy si tato kýčovina nezaslouží, ale pro pobavení to není úplně špatné. No Life without Wife https://www.youtube.com/watch?v=qAxlIbUTlZo&list=RDqAxlIbUTlZo&start_radio=1

Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem tomuto přišla aspoň trochu na chuť. Zack je takový hovado, že pak už člověku nezbude nic jinýho, než se smát a vlastně celý je to postaveno na tom. Časem jsem ocenila pár dílů, konkrétně první vystoupení s Bradley Cooperem (chudák ten byl tak roztomile zmatenej, až mi ho přišlo líto), Ben Stillerem a Steve Carellem. S Obamou se Zack (z logických důvodů) držel docela zpátky :D

For Love of the Game vůbec vlastně není o baseballu jako takovém a proto se přiznám, byla jsem trochu zklamaná. Jako bývalý amatérský hřáč a občasný fanda "nejrychlejších šachů na světě", jak by řekl Hemingway, bych uvítala víc detailů ze hry. Sice chvíli pozorujeme Costnerův "Clean Inning" (čistou hru), ale film o tom vlastně vůbec není. Billy Chapel je stárnoucí nadhazovač Tigers, který celý život upřednostňoval baseball, před vším ostatním. Teď stojí před velkým životním rozhodnutím, zda opravdu chce obětovat pomíjivé sportovní kariéře opravdu vše...

Humor postavený na legraci z kulturních stereotypů já rozhodně můžu. Chápu ovšem, že některým to vtipné vůbec nepřijde.

Green Hornet je tak trochu parodie na superhrdiny (ještě předtím než bylo cool si dělat v Marvelu srandu) s humorem Johnyho Englishe. Už samotný Seth Rogen je recept na anti-hrdinu a jeho postava mě neskutečně bavila.

Dlouhých 10 let jsem si myslela, že tento film je originál a i přestože je to skrz na skrz taková celkem jednoduchá věc, říkala jsem si - námět super! Vytvořit film o ženách, pouze obsazením žen v celém filmu? Bomba! Nedávno jsem ovšem zjistila, že toto zpracování je opět remake původního The Women (1939). Velké zklamání a 2 hvězdy jsou jen za moji milovanou Meg a zábavnou Evu.

Jako notorický fanda HEA jsem tento film odkládala, ale jakmile jsem pár měsíců zpět zjistila, že to má dokonce dvě pokračování, bylo jasno. Bohužel ale za ty roky, co mám tento film na piedestalu bylo moje očekávání nezdravě vysoko. Konec byl dojemný a skvělý, to nemůžu popřít, ale opravdu jsem nečekala, že se budu zbytek filmu nudit. Oba představitelé bloumají městem a mluví a mluví a mluví - střídavě o hlubokých věcech a plytkých nesmyslech. Místy jsem si přála, aby konečně sklapli a užívali si sami sebe beze slov, i proto se mi nejvíc líbily scény, kdy na sebe jen hledí. Konkrétně scéna v hudebním koutku je pro mě osobně asi nejlepší. Druhému dílu asi šanci v budoucnu dám, třetímu už spíš ne.

Skvělá hudba a krásné záběry Himalájí, jediné co kazí celý dojem je sama Natalija Vodjanova, která mi do role Mumtaz Mahal jaksi nesedí. Možná je to záměr, aby si Evropanky tuto úžasnou vůni koupily. Závěr je však dokonalý až mi z toho naskakuje husí kůže i po několikátém shlédnutí.  https://www.youtube.com/watch?v=_2VtdW7z7rg