Helo

Skvělý završení trilogie, který možná lehce překvapí formou, kterou ovšem spolu s obsahem dokáže vyždímat každou emoci na maximum a vlastně to zvládá takřka bezeslov, jen z dlouhých, všeříkajících pohledů (takže když mám v tomhle ohledu problém s prvním Blade Runnerem, tak to asi opět potvrzuje, že neni hlavní chyba ve mně). Technologie se tady dostala do takový úrovně, že v polovině scén nejsem schopnej určit, jestli pro ten záběr použili loutku (pokud vůbec nějaký používali) nebo je to komplet CGI. Bravo! Taky potěšili množstvím odkazů nebo pomrknutí do minulosti k původnímu filmu (čili vlastně do budoucnosti), ačkoli teď vlastně některý postavy budou muset žít asi tak 2 000 let, aby se mohly dožít příletu Charltona Hestona. :)

Villeneuve nezklamal! Nějakým záhadným způsobem se mu podařilo vzít prakticky všechno z jedničky, včetně těch nudných a utahaných věcí, a přetavit to v něco, co sice trvá ještě o půl hodiny dýl, ale i tak to uteče daleko rychlejc než díl první. Vizuál, hudba, atmosféra, všechno sedí, jen je do toho zasazenej mnohem funkčnější příběh, kde člověka zajímá, co bude dál, fungujou tu emoce, překvapení a dokonce i ta "virtuální" romantika! Spousta nových parádních nápadů a hlavně smysluplný rozvinutí dějových linek z jedničky (navíc bez toho, aby divákovi nějak kazila vyznění těch pár dobrých myšlenek a nápadů, který měla), která tak díky tomuhle konečně dostává nějakej větší smysl a nepůsobí jen jako nezvládnutý pseudofilosofický cosi. Jediným zklamáním tak vlastně bylo, že samotnej konec, kterej jedničce dal alespoň něco málo navíc, tady působí tak jako trochu... "meh" oproti zbytku filmu. Ovšem třeba nakonec dojde i na Blader Runner 2079 a zmizí i tahle jediná černá skvrna na jinak dokonalým díle.

Ne, po letech znovu a opět prostě ne. Oblíbený herci, výbornej vizuál a vůbec vize budoucnosti, většinou dobrá hudba (většinou, protože třeba ta milostná scéna je díky ní spíš jak vystřižená z nějakýho přideblýho levnýho porna)... a přesto je to takový nijaký... prázdný. Táhne se to jak nudle z nosu prvňáka, což by v samotný podstatě nevadilo, kdyby se tu s tím nějak pořádně pracovalo. Jenže je to bez napětí, herecký výkony vlastně skoro nefungujou, jednotlivý postavy se chovaj divně a ty hluboký myšlenky, který se tady snažím najít, jsou tu vlastně jen naznačený a nejsou nijak pořádně využitý. A ty groteskní momenty v závěrečným bossfightu bych radši ani nezmiňoval.

Z jiných filmů vždycky vystříhaj tunu skvělých věcí a ještě do toho režisérovi kecaj a dělaj mu tam přetáčky a zrovna tady, kde by to bylo potřeba jak blázen, do toho Bayovi neřeknou ani půl slova a nechaj ho natočit o 45 minut delší film, než by si to zasloužilo. Divák je tak nucenej sledovat spoustu nudných a hlavně úplně zbytečných sraček, který jsou místama navíc nehorázně trapný (sekvence na vrakovišti wtf?). Naštěstí tam někdo vymyslel i pár dobrých vtipů, takže od příjezdu k Hopkinsovi a setkání Rytíře a Merlinice se člověk i zasměje(stejně jako u černých berserkerů v saský armádě, který ale určitě neměli bejt myšlený jako vtip). Dost mi tam ale chyběly takový ty klasický transformerácký momenty, kterých pár bylo vlastně až na konci a i tak v předchozích filmech byly daleko lepší. Vizuálně je to ale samozřejmě naprosto perfektní (hlavně roboJean působil až magicky dokonale). Ovšem na Bumblebeeho masakrujícího nácky se docela těším. EDIT: Tak netěším, hovno bude a ne náckové.

(Ne)příjemně civilní válečnej seriál, ve kterým maj osobní dramata, spojený s válkou, hlavních a hlavně nečernobílých protagonistů stejnou váhu jako samotná válka. Čert vem některý nepřesnosti kolem fyziky (jedna z hlavních postav je už z principu neurčitej Heisenberg).

Režijně dobře zvládnuto (až na úvodní scénku s Migem), má to spoustu nádherných nebo obrazově hravých momentů a dokonce i ty podivně nepravděpodobný problémy a jejich řešení, se skutečně staly. Vlastně to asi kazí jen některý horší herecký výkony (promluvy některých lidí mi tam přijdou strašně... prkenný) a asi zbytečně natahovanej závěr se zamrzlým prstem, kterej ve výsledku i přes vážnost situace působil už trochu úsměvně. Jinak spokojenost - je to příjemnej konkurent Apolla 13 (druhý Gravity od toho nečekejte), kterej se nemusí za nic stydět.

Ať už tou pointou v závěru chtěli říct cokoli, jakože mám určitej výklad, moc se jim to nepodařilo, protože to budování celýho finiše tu... prostě není. Věci se dějou v na sebe téměř nenavazujících scénách a pak to prostě skončí. Nemluvě o nezvládnutým psychologickým vývoji postav, kterej se střídavě soustředí na všechny aktéry a kvůli tomu je nezvládá pořádně sledovat a přibližovat divákovi, natož to pořádně propojit s pointou. Když si to člověk pak promítne v hlavě, tak zjistí, že je to vlastně takovej levnej remake Věci, což v tý nejniternější podstatě vlastně vůbec nemusí vadit, protože atmosféra je hlavní klad tohohle filmu a nápodoba legendy tomu dost prospěla. Režijně to taky není špatný, jen to chce prostě lepší scénář příště. Potenciál tu je.

Hlavní zápletka tomu dává takovej trochu nádech remaku prvního dílu, jen obalenýho do jinačích žertů a důvtipných přepálených akčních scén. A právě díky tomuhle duu je to znovu proklatě zábavná pirátovina

Hlavní příběhová linka slabá jak špatně vylouhovanej čaj, ale linky jednotlivých postav se docela daj a u některých najdeme i super momenty. Když se jednotliví a pak i všichni Defendeři konečně potkaj, tak to stojí za to jak v rámci akce, tak vzájemných interakcí, nicméně platí, že Luke a Jessica jsou tam jen tak, aby se neřeklo, a The Defenders tak slouží spíš jako pokračování Daredevila a Iron Fista, s jejichž původníma příběhama dál pracuje, rozvíjí je, dovysvětluje a některý linky i uzavírá. Ale až na tu jedinou hlavní slabinu banálního příběhu to rozhodně nenudí, protože jak supehrdinové, tak jejich poskoci jsou tu fajn a Black Sky je prostě... ach!

Sic opět klasický schéma, nicméně s parádní akcí a hlavně funkčním přesahem, jedna z jehož point si (ne)chtěně utahuje z jiných klasických filmových schémat a výborně to roubuje na psychiku postavy. Potěšilo, že retro zasazení to využívá nejen kvůli retro feelingu, ale i jako protiválečnou kulisu, což v několika scénách dává notně najevo a vlastně to tak nějak nakonec vede i k těm pointám.