Helo

Čuměl jsem jak péro z gauče - Blomkamp mi prostě sedí.

Čekal jsem větší průser. Ono to i docela dobře začalo, první čtvrthoďka se zdála nadějná, ale čím víc minut uteklo, tím víc do řiti to šlo, přičemž druhá polovina už to srazila dost dolu (hlavně jedna šéfovo scéna na hřišti). A když už i ve filmu tak okatě odkázali na Transformers, tak je zmínim i já - je to ještě o něco blbější a o něco hůř to vypadá, jinak si to může v lecčems podat ruce. A fakt je škoda toho zkravnutýho scénáře, protože režijně to až na některý nezvládnutý momenty není úplně špatný a hudebně vlastně taky ne. Ale Michael Bay to prostě umí líp (aby ne, když už s tím má tolik cviku).

Chvílema trochu rozpačitý - hlavně ve finále, občas jsem si ani nebyl jistej, co tvůrci danou sekvencí (někdy i celou epizodou) vlastně chtěli říct, ale ten námět, podtext, přesahy (ty který mi došly) to hodně táhnou nahoru, stejně jako fullerovská audiovisuální stylizace (kdo viděl Hanibala, tak ví, co myslím) a nevtíravej, přesto v určitým smyslu skvělej humor.

Třetí hvězda jen za potitulkovou scénu, protože prostě chci vidět Gameru a Gaos! Jinak jsem už dlouho neviděl nic dementnějc napsanýho a to od začátku skoro až do konce. O kravinách jako že na lodi vezou asi 6 vrtulníků, přesto jich odstartuje 20 a další tři přiletí na konci ani nemluvím. A takových scén, který vůbec nedávaj smysl, ať už samy o sobě nebo v návaznosti na scény předchozí, jsou tam tuny! Vlastně jediný, čím to jakž takž boduje jsou některý hrátky s kamerou a obrazem (+ v jedný scéně i zvukem), sekvence s Kongem a lehce pitomej, leč funkční humor... jinak jsem zklamanej. Edit: Z druhýho shlídnutí v rámci přípravy na druhou Godzillu se mě to líbilo o něco víc. Smířen s jednoduchým scénářem a několika logickýma chybama, jsem si tentokrát daleko víc užil tu audiovisuální podívanou, kterou určitě nepohrdnu znova někdy za pár dalších let.

A já tomu těch 5 klidně napálím. Má to úžasný exteriéry podpořený parádní hudbou (ač tam prakticky pořád dokola vyčnívá skoro jen jedno téma, který je ale nadmíru božský) a jako taková historická a realistická Hra o trůny (a to nejen kvůli Richardu Maddenovi) to funguje hodně dobře, včetně divácký nenávisti k některým postavám. Nejistota a paranoia prostupující některý díly je taky dobře zvládnutá, takže člověk drahnou dobu dost dobře neví, kdo teda koho vlastně zabil a komu se dá a nedá věřit.

Podle ohlasů jsem se bál přehršele filosofování... nakonec ho tam bylo naopak málo a narozdíl od Promethea skoro k ničemu. Podle ohlasů jsem se těšil na vetřelce... nakonec ho tam bylo až moc a taky vlastně skoro k ničemu. Nerozumějte špatně, vetřelce není nikdy dost, ale jde o to, jak se tam vyskytne. Když je jeden a sám a je vidět v každým druhým záběru, tak to prostě nefunguje. Hororovej vetřelec je založenej (samozřejmě nejen) na strachu z neviděnýho nebo aspoň neznámýho, proto (a ještě kvůli Kurzelovo hudbě) tak dobře fungovala první scéna s polovetřelcem, která byla tak parádně natočená a intenzivní, že tak silný mrazení pamatuju naposled snad jen u destrukčních scén v Gravity. To je pár vět k první výtce. Druhá putuje k dementnímu scénáři. Ano příběh jako takovej, i linka kolem Davida funguje fajn, ale jakmile se začne jednat o jednotlivosti, tak je to v prdeli. Spousta naomak skvělých scén je zabitá jen tím, že vůbec nefungujou v kontextu logiky věci a úplně z nich sálá to, že tam vlastně jsou jen proto, aby tam byly, aneb proč vetřelci prostě nerozstřílet tlamu, když je chycenej ve dveřích náklaďáku a já stojím metr od něj, a radši se snažit ho složitě vyhodit ven do vesmíru naboduntýho na nárazník náklaďáku s obrovským rizikem toho, že mě to vycucne s ním. A proč doprdele stačí urvat jednu jedinou solární plachtu z asi deseti k tomu, aby mi vypadla elektrika v celý lodi? A takových věcí je tam spousta, z nichž jsem spoustu ochotně radši vůbec neřešil a jen si užíval to, co je na tom filmu fajn. Jo a závěrečná šokující pointa je tak strašně průhledná, že jsem si celou dobu říkal, že to určitě bude double-mindfuck. Nebyl. Náhodou jsem zrovna den před tímhle viděl Life, což je v podstatě remake prvního Vetřelce okořeněnej trochou Gravity stylu a ten v otázce souboje lidí se smrtícím emzákem fungoval daleko líp. Byl taky sice docela plnej klišé, ale film s nima pracoval rozumně a poměrně smysluplně, žádný cool scény na sílu, jen aby to bylo cool. Přitom Alien sám o sobě žádný extra cool scény nepotřebuje, protože je to prostě Alien. Ten je cool už od začátku. PS: Sice to dost kritizuju, ale i tak jsou to lepší 3 hvězdy a myslím, že se na to ještě znova podívám rád.

Gravity říznutý Alienem... ale proč ne? Gravitací stylnutý záběry včetně těch bezstřihových jsou fajn a podivnej Marťan dokáže občas do žil vehnat trochu adrenalinu - hlavně první střet byl nehorázně skvělej. Pointa se sice dala čekat, ale i tak fungovala docela dobře.

Klišoidní a nezajímavej příběh zabalenej do pěknýho balicího papíru, jehož akční rozbalování připomíná World War Z z asijskýho středověku, kde jsou místo zombie velký zelený ještěrky. Je to blbý, vztahy tam moc nefungujou, ale ve výsledku to na tu hoďku a půl zabaví.

Gunn se utrhl ze řetězu a láduje na diváka jednu boží hlášku za druhou a to i v momentech, ve kterých by si to málokdo dovolil. A výsledek? Funguje to neskutečně! Co víc, funguje to i v kontextu sice jednoduššího hlavního dějovýho oblouku, za to nabouchanýho momentama, který sic stručně, za to dostatečně do hloubky a emočně funkčně rozvíjí minulost postav i jejich vztahy, takže nakonec zapůsobí i ten závěr, kterej je v krutým kontrastu se zbytkem filmu a o to silnějc udeří.

Z trailerů jsem čekal ruskou variaci na Den nezávislosti od ruskýho Michaela Baye. V tom prvním případě jsem se trochu spletl, v tom druhým ne. Bondarčuk totiž skutečně umí, ukázal to už ve Stalingradu a ukázal to i tady. Je škoda, že se film po parádním začátku nějakou dobu hledá, takže to na chvíli spadne do takovýho dost b-čkovitýho hollywoodskýho scifi Twillightu, včetně některých filmových podivností. Ale od určitýho momentu to zase začne bejt dost super, s několika vtipnýma scénama, překvapivě spoustou přesahových myšlenek, který jsem tady teda rozhodně nečekal, a nakonec i s očím lahodící závěrečnou bitkou a pointou, která, ač je jistě trochu klišoidní, tak nezklame. Příchozí to sice nejsou, jinak dost příjemný překvapení.