Pan Smith přichází

(1001) Tyjo, celkem se divím, že tenhle film James Stewart i Frank Capra ve zdraví přežili. Intelektuálové si stěžují, že je ten film politický, fašisté si stěžují, že je ten film demokratický, demokraté si stěžují, že je ten film oligarchický... Film se sice v porovnání s hrdinovým obloukem, jak by měl asi ideálně vypadat, dostane někam do půlky nebo kousíček za ni, ale vzhledem k tomu, jak moc je na výsledku vidět ohromné úsilí a práce, tak jsem s tím v míru a vlastně nemám panu Smithovi co vyčítat. Naopak jsem vlastně docela dost ráda, že tam nejsou původně zamýšlené milostné triumfy a oslavné mávací parády na závěr. Kdo by to byl řekl, že Jimmy Stewart toho balíka zvládne tak přesvědčivě. Sice si pořád říkám, že podvratnou postavu by zahrát neuměl a/nebo nechtěl, ale co se týče těch "klasických Hollywood" mužů, tak určitě patří k mým nejoblíbenějším. A ještě post scriptum, asi jsem v nějaké shovívavé náladě, ale moc se mi líbilo, jak se Jean Arthur teskně mžily oči. (28.12.2018)

Musím souhlasit s Dougem a možná bych šla ještě dál než on, protože tenhle film je lepší než výborný. Je třeba jen přimhouřit oko a uvědomit si, že Pan Smith se natáčel na konci 40. let. Nejsem žádný americký nadšenec, spíš naopak, ale i tak mě dokázal snímek o americkém patriotství vytáhnout do těch největších výšek. (25.03.2006)

Jistě tak trochu naivní film, který ale ve svojí poctivosti funguje. Americký patriotismus nemusí být nutně špatný a tady ve svojí snad nejčistší formě zranitelně vystupuje až na povrch. Bylo by snadné ho odsoudit, ale není to vůbec potřeba. Co nefunguje je naprosto useknutý konec, který nedá myšlenkám doznít. A když platí, že konec je nejdůležitější část filmu, stala se ve střižně velká chyba. (26.10.2010)

Na Pan Smith přichází je rozhodně nejlepší ona dvojznačnost, s jakou je příběh korupce v americkém senátu, ovládaném loutkáři-magnáty, kteří kontrolují i média (jak moc se v tomhle směru věci změnily, ptám se?) vyprávěn. Sice nám ukazuje, že když věříte v dobrou věc a vsadíte na dobrého člověka, ještě můžete vyhrát a hnout světem - ale ukazuje to v závěru, který působí jako pohádka, jako sen, jako představa zemdlelého pana Smithe. Jakoby Capra ukazoval prstem a oznamoval - takhle to může být jenom ve filmech. Jediné, co se tomuhle může vyrovnat, je herecký výkon Jamese Stewarta. (14.10.2013)

Keď sa bezbranný jedinec postaví proti dokonale vytvorenému systému skorumpovaných panáčikov, myslíte si, že to nemôže dopadnúť dobre. Napriek tomu, že sa vo mne miešali predstavy o tom, ako tento zložitý spor dopadne, naivný James Stewart si ma získal a držala som mu palce takým spôsobom, ako by som v Senáte pri jeho naliehavej a únavnej reči namiesto povzbudivej a po uši zamilovanej sekretárky Jean Arthur stála ja :-) Veľmi poučný, veľmi otvorený film, ktorý predostrel tak veľa, že sa právom stal hrozbou pre mnohé politické presvedčenia. 90% (10.06.2010)