Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1953 přijede Katherine Watsonová učit umění na dívčí univerzitu Wellesley. Jako mladá učitelka je šokovaná realitou této prestižní školy, její zkostnatělostí, upjatou morálkou a zastaralými názory. Pro dívky není určeno samostatné myšlení, protože jim poví učebnice, co si mají myslet a dokonce i jaké umění se jim má líbit. Ale co je horší, většina vyučujících i samotné studentky pokládají za nejvyšší životní metu svatbu. Po svatbě se stanou hospodyňkami, budou pečovat o domácnost, připravovat manželovi jídlo, a veškeré vzdělání, kterého dosáhly, je jim pak zcela k ničemu. Katherine má pocit, že dívky na universitě jen zabíjí čas, než se stanou profesionálními manželkami. Nechtějí se svým vzděláním něčeho dosáhnout, nechtějí pracovat, nechtějí dál studovat a budovat si kariéru. Protože žena, která se brzy nevdá, ta je neúspěšná, prohrála, žádná si přeci nepřeje nic jiného… nebo snad ano? A tak začne mladá učitelka studentkám ukazovat, že ne každému se líbí to samé umění, že každý může mít jiný názor i jiné životní cíle. Její počínání popouzí mladou studentku Betty. Ta je ukázkou dokonalé ženy, brojí proti antikoncepci, jejím jediným životním snem je manželství a dům, ve kterém je pračka a sušička. V posledním ročníku studia se provdala a její manželství není šťastné, jenže to si ona nechce přiznat. Jen o to víc poukazuje na nevhodné chování ostatních studentek, školní zdravotnice i učitelek. Zdá se, že když není šťastná Betty, nepřeje štěstí ani druhým. Protože Betty musí být šťastná, dosáhla přeci všeho, co kdy chtěla, má krásný dům, úspěšného muže, i tu pračku se sušičkou. Musí se jen usmívat a dobře reprezentovat ideál ženství. Jako Mona Lisa, vypadá šťastná, protože se usmívá. Znamená ale úsměv vždy štěstí? (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (220)

vesper001 

všechny recenze uživatele

Film o tom, jak se osvícená kantorka snaží přesvědčit své studentky o tom, že pro ženu neexistuje přímá úměrnost mezi štěstím a manželstvím, ale že správnou ženušku nelze najít ve Stepfordu, ale spíš ve skriptech a knihách. Víc se mi líbily Trhliny s menšinově zaměřenou slečnou Green než uťunťaná Mona Julia, která horko těžko maskuje třeskutý temperament maskou fádní sufražetky. Mám-li použít přirovnání v rámci konzervativního kontextu, řekla bych, že Úsměv je přednáška o sexuální výchově a Trhliny jsou fajn sex. ()

Turiec 

všechny recenze uživatele

Možnože film vystihuje postavenie žien v niektorých častiach Ameriky v 50-tych rokoch a mohol by to byť aj celkom vydarený film, ale... Scenáristovi sa ponúkalo viacero dejových rovín. Okrem správania a postavenia, žien, konzervativizmu a miernej rebélii je tu aj nová učiteľka, ktorá dostane zabrať a vytŕča z davu. Vznikol však len pomerne nudný a nevýrazný film. ()

Reklama

kaylin 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu ano, je to celkem zajímavý obraz doby s postavami, které jsou uvěřitelné, ale na druhou stranu je to příběh, který neskutečně šustí papírem. Na konci je happy end, který se zdá skoro vynucený, a vy najednou máte mít rádi postavu, kterou jste celou dobu nesnášeli. Uvědomíte si, že ze všech se najednou stávají karikatury, které nic neřeknou, jen hrají pro příběh. Ano, celkem to funguje, ale to je u podobných filmů normální. Je škoda, že snímek nepřináší nic navíc, podobě jako to udělal film "Černobílý svět", s nímž má "Úsměv Mony Lisy" celkem dost společného. ()

dzej dzej 

všechny recenze uživatele

Svobodomyslný učitel s nejasnou minulostí, záporným vztahem k autoritám a naopak kladným vztahem ke svému oboru, který svou životní i profesní filosofií naprosto zásadně ovlivní některé studenty. Mona Lise Smile je feministickou variací Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Oba filmy mají společné i téma nalezení vlastní osobnosti a role v budoucím životě – zatímco u mladíků ze Společnosti mrtvých básníků jde o to co a jak budou po skončení univerzity dělat, studentky z Mona Lisa Smile řeší existenční problém možnosti postavit se před tuto volbu. Rigidní americkou poválečnou společností vštěpovaná role manželky a domácí puťky (monogamie a rodina nade vše) se jeví jako jediná možná „volba“. Univerzita je elitní plemenářský závod, který produkuje vzdělané ženušky – přesně takové které si vybírá úspěšně graduovaný student ze Společnosti mrtvých básníků. Výtvarné umění má být klíčem k nalezení sebe sama – skrz nekanonickou interpretaci klasických děl se hrdinky učí samostatnému myšlení, které nelze spoutat konvencemi. Zatímco ve Společnosti mrtvých básníků byla poezie opravdu živým a funkčním nástrojem sebenalezení, je v Mona Lisa Smile výtvarné umění pouze znouzectností – jedinou fungující scénou je odhalení obrazu Pollocka, který působí ve strnulém protředí filmu opravdu jako zjevení. ()

ABLABLABLA 

všechny recenze uživatele

Od filmu s tolika výtečnými herci bych čekala něco víc. Měl své jisté kouzlo, byl zajímavý, ale ne až natolik zajímavý, že by mě naprosto pohltil a po jeho skončení jsem měla pocit, jako bych o něco přicházela, dokud jsem snímek neviděla. Asi teprve druhý film, ve kterém mi není Julia Robert nesympatická. Takový průměrný film, který ani neurazí, ani nenadchne. P.S.: To jak tyhle borky ovládaly datování, místa nálezu a názvy děl, bych teda taky chtěla umět, jelikož při tom neskutečném počtu a rozpětí výtvarných děl, jaké dneska na světě je, mi spadla čelist. Výtvarné umění studuju a teda řekla bych Vám tak půlku těch přesných datací. ()

Galerie (62)

Zajímavosti (6)

  • Během taneční scény hraje harvardská kapela písničku "Istanbul" - je to opravdová harvardská skupina, která si říká "Din and Tonics". (HappySmile)
  • Producenti chtěli původně pro film použít Bryan Mawr College, nakonec ale využili Wellesley College. (HappySmile)
  • Kirsten Dunst, která je normálně blondýna, si kvůli filmu přebarvila vlasy na hnědo. Naopak normálně hnědovlasá Julia Roberts se přebarvila na blond. (HappySmile)

Reklama

Reklama